autor: Rachel
Tomovo srdíčko se rozbušilo jako o závod a díval se do těch nádherných mandlových očí, které upřeně hleděly do těch jeho. Viděl v nich špetku nejistoty a možná i strachu, co se v nich však odráželo nejvíc, byla láska. Ještě nikdy neviděl v Billových očích tolik lásky, něhy a upřímnosti, kolik v nich bylo teď. A ještě nikdy neslyšel láskyplnější oslovení, než jaké Bill právě teď vyslovil. Tom jej slyšel už několikrát ve svém životě. Už několik dívek mu takhle řeklo, žádná to však neřekla tak krásně a upřímně, jako právě to černovlasé stvořeníčko, které právě teď leželo v Tomově náruči a něžně jej ručkou hladilo po tváři. Bill to řekl tak jinak, ne strojeně a naučeně, ale upřímně a z lásky. Přesně tak, jak mu to tichounkým hláskem našeptávalo jeho zamilované srdíčko, které teď společně s tím Tomovým šťastně bilo. A Tom to cítil. Nepotřeboval žádná vyznání lásky a něžná slůvka, aby poznal, že to Bill myslel vážně. Stačilo mu jen to jedno, které právě teď slyšel a které bylo věnováno jen a jen jemu. Billovy oči už stačily prozradit Tomovi všechno, aniž by Bill jen pootevřel pusu. Lásko.
Bill malinko nejistě hleděl do Tomových očí a v hlavince mu poletovala jedna myšlenka za druhou. Netušil, jak bude Tom reagovat, jak se k němu zachová, nebo co mu řekne. Cítil však tlukot svého šťastného srdíčka, které se vesele chichotalo a kdyby mělo křidýlka, určitě by se společně s tím Tomovým vznášelo nad hlavami obou chlapců, kteří se dívali tomu druhému do očí. Bill neustále tázavě upíral oči k Tomovi a byl čím dál tím víc zmatenější. Všechny jeho pochybnosti se však rozplynuly ve chvíli, kdy spatřil na tváři svého miláčka téměř neznatelný úsměv, který se však začal čím dál tím víc rozšiřovat. Tom, aniž by si to uvědomil, se začal usmívat čím dál víc a víc, a jakmile uviděl i Billův milý úsměv, šťastně se rozesmál. Bylo mu neuvěřitelně lehce a krásně. V náručí držel osůbku, díky níž se teď vesele smál, a která v něm jen pouhopouhým úsměvem dokázala vyvolat krásnou čistou lásku, o které vždycky snil.
Teď už věděl, že Bill cítí to samé. Nepotřebovali mezi sebou mluvit, aby zjistili, na co ten druhý myslí. Zamilovaně se na sebe culili a na růže jakoby rázem zapomněli. Bill něžně hladil Toma po tváři a smál se spolu s ním. Jeho srdíčko zahořelo neskonale velkou láskou k Tomovi a zbavilo Billa všech jeho otázek, které byly v tuto chvíli úplně zbytečné. Věděl, že jen s Tomem se chce smát, že jen Tomovi chce dát všechnu svou lásku a jen Toma chce oslovovat tím něžným a láskyplným oslovením, díky kterému se teď Tom cítil jako ten nejšťastnější človíček na světě.
A on jím skutečně byl. S úsměvem se sklonil k Billovým rtům a svou lásku vyjádřil jemným a zaláskovaným polibkem. Chtěl, aby se i Bill cítil tak krásně, jako on. A ani se nemusel snažit. Stačil mu jediný pohled na Billova rozzářená očka a Tom si byl jistý tím, že tady není šťastný jen on. Pomalounku se líbali a něžně pusinkovali, až se od sebe odpojili úplně. Hleděli na sebe s neskrývanou láskou a kdyby se Tom mírně neošil, asi by úplně zapomněli, kde jsou.
Tom mírně zavrtěl hlavou a když ten lechtající pocit neustal, pomalu si začal sahat na tvář. Cítil šimrající a neuvěřitelně lechtající pocit na tváři. Jakoby se mu na líci něco malého, ale přesto lechtivého procházelo. Už už se prsty blížil k tomu místu, najednou však ucítil Billovu ručku na té své. Bill mu ji pomalu stáhnul a upíral svá čokoládová kukadýlka na malinkou červenočernou tečku na jeho tváři.
„Tomi, počkej. Beruška,“ špitl s úsměvem a očka se mu rozzářila nad tím malým slunéčkem sedmitečným, které si to, jakoby nic štrádovalo po Tomově tváři. Bill opatrně natáhnul prstík a trpělivě čekal, až beruška přeleze na špičku jeho ukazováčku. A opravdu. Jakmile se jen trochu porozhlédla po Billově prstíku, začala vesele lézt stále dokola, až vyšplhala úplně nahoru a začala pomalounku roztahovat křidýlka. Bill se culil jako sluníčko. Vzpomněl si, jak mu maminka vždycky jako malému dávala berušku na prstík a společně ji pobízeli, aby uletěla. Vždycky, když roztáhla křidýlka a popolétla, malý Billí radostně zatleskal ručkama a věděl, že zítra bude krásně. Jako právě teď. Beruška chvilinku jen nehybně seděla na Billově prstíku, najednou však roztáhla svá malinká křidýlka a vzlétla vstříc zářícímu sluníčku. Oba chlapci se za ní s úsměvem dívali. Bill nadšeně vypískl.
„Podívej, jak krásně letí,“ zachichotal se a vůbec si nevšimnul Toma, který si jej s úsměvem prohlížel. Nemohl tomu uvěřit. Jen ta malinká zvědavá beruška dokázala vykouzlit na Billových rtech nádherný úsměv a dokázala jeho očka rozzářit. A nejen jeho. I Tomovy oči zářily jen při pohledu na to rozesmáté stvořeníčko před sebou, které se díky němu po dlouhé době těšilo ze všeho, co jej obklopovalo. Ze sluníčka, z každé kytičky a také z malé berušky, za kterou teď hledělo. A Tom se radoval s ním. Jakoby najednou procitnul ze snu, i on najednou viděl všechno to krásné, čeho si předtím vůbec nevšímal. Viděl krásu v květinách, v tomto nádherném slunečném dni, ale nejvíc krásy viděl v tom černovlasém trdýlku, které se na něj s tvářemi zmazanými od hlíny už jen mile usmívalo. Tom se usmál.
„Beruška uletěla, ale můj brouček tu zůstal se mnou,“ zašeptal a jeho úsměv se rozšířil o to víc, když spatřil Billova vykulená kukadýlka.
„A který?“ zeptal se a nechápavě se rozhlížel kolem. Tom se musel zasmát. Sklonil se k Billovu oušku.
„Zrovna mi leží v náručí,“ špitl mu do něj tajemně a užíval si Billova zářivého úsměvu, který patřil jen a jen jemu. Pomalu se k sobě skláněli, v tom však uslyšeli Simonin hlas.
„Tomééé! Billééé! Pojďte na oběd!“ zavolala je, zatímco chystala na stůl talíře a příbory, takže nemohla vidět, jak se na sebe oba chlapci zaculili. Bill mile sladce zamrkal.
„To už je poledne?“ vypískl překvapeně a zadíval se na nedokončený záhonek. Zbývalo jim toho ještě hodně. Tom jej pohladil po vláscích.
„Ano, je. Nebo ty nemáš hlad?“ optal se a se šibalským úsměvem sjel pohledem na jeho bříško, ze kterého se teď žádné kočičí mňoukání neozývalo. Bill pokýval hlavinkou.
„Mám, ale… Ještě to nemáme dodělané,“ povzdychnul si malinko nešťastně a tím vykouzlil na Tomových rtech milý úsměv.
„Doděláme to odpoledne, ano?“ slíbil Billovi, a když Bill se zářivým úsměvem přikývl, vydali se společně dovnitř.
Na kuchyňském stole už voněl uvařený oběd a Simone se ihned, jak je spatřila, rozesmála.
„No, vy vypadáte. Běžte se umýt, já na vás ještě chvilku počkám,“ dodala se smíchem a pohledem si změřila Billa, který se malinko nechápavě vydal za Tomem do koupelny. Umyl si ruce a zadíval se na sebe do zrcadla. Málem však omdlel. Celou tvář měl špinavou od hlíny a bláta. Ještě nikdy nebyl takhle moc zmazaný, ani tehdy, když jako malý nešikovně spadnul do kaluže. Zatímco mu Tom se smíchem něco povídal, Bill smutně sklopil hlavinku. Teď už mu bylo jasné, proč se Tom tolik smál. Smál se jemu. A proč by taky ne? Jen při jednom jediném pohledu do zrcadla bylo Billovi jasné, že jeho zmazaná tvář nemohla Toma nechat vážným. Došlo mu, že se teď pěkně ztrapnil. Beze slůvka se posadil na okraj vany a smutně se zadíval na bílou podlahu. Tom si utřel ruce do ručníku a s úsměvem stočil pohled na Billa.
„Tak, Bille, půjdeme?“ zeptal se, ale při pohledu na stvořeníčko, které nešťastně sedělo na okraji vany, jej okamžitě napadlo, že něco není v pořádku. Pomalu přešel až k Billovi a jemně jej pohladil po vláscích.
„Copak se stalo, Billi?“ optal se vyplašeně a jakmile k němu vzhlédly Billovy čokoládky, úsměv na jeho rtech zmizel. Už v nich nebyla ta radost a to štěstí, jako před chvílí. Bill na něj upřel svá nešťastná očka.
„Tome, proč jsi mi to neřekl?“ špitl a smutně svěsil hlavinku. Tom nechápavě zamrkal.
„A co, Billí?“ zeptal se a pomalu si před něj kleknul. Jemně si vzal jeho ručky do těch svých. Bill si povzdechl.
„To, že vypadám takhle,“ zašeptal a nesměle sklopil svou ušmudlanou tvářičku, aby se na něj Tom nemusel dívat. Tom mu ručky něžně stisknul.
„Víš, co jsem ti říkal tam venku?“ jemně pohladil Billa po vláscích. Bill stydlivě sklopil hlavinku ještě víc. Tom si však jeho tvář něžně nadzdvihl.
„Jsi nádherný, Billí,“ přiznal a nato se setkal s párem překvapených očí, které však po chvilce znovu posmutněly. Tome, copak ty nevidíš, jak vypadám? Každý by se mi vysmál.
„Jsem jen pro smích,“ pípl Bill téměř neslyšně, ale Tom to dobře slyšel. Píchlo jej u srdíčka, když slyšel z úst své lásky tato slova. Věděl totiž, že to vůbec není pravda. Jeho dlaň něžně spočinula na Billově tváři.
„Billí, ty si opravdu myslíš, že bych se ti smál? Líbíš se mi takový, jaký jsi. A je mi úplně jedno, jestli máš na tváři hlínu nebo ne. I kdybys měl na sobě horu bláta, pořád budeš moje sluníčko Billi, do kterého jsem se zamiloval,“ dokončil a s úsměvem se zadíval do Billových překvapených oček, které se do těch jeho upřeně zadívaly. Billovo srdíčko poskočilo radostí a štěstím.
„Opravdu?“ zašeptal Bill nevěřícně, jakmile však uviděl Tomův zářivý úsměv, bylo mu jasné, že to, co právě teď slyšel, není jen krásný sen, ze kterého se jednou probudí. Je to nádherná skutečnost. Tom se pousmál.
„Opravdu. Podívej,“ šibalsky se uculil a smáznul z Billovy tváře trošku hlíny. Sám si ji rozetřel na svou tvář a rozesmál se při pohledu na Billova vykulená očka. Bill se zvonivě rozchichotal a šťastně se Tomovi vrhnul kolem krku. Tom mu právě teď krásně vyznal svou lásku a pro Billa to bylo tím nejkrásnějším, co kdy zažil. Tom jej šťastně držel v náručí a také se smál na celé kolo.
Se smíchem zamířili společně do kuchyně, oba zmazaní od hlíny. Simone už seděla u stolu a nalévala polévku, jakmile je však spatřila, se smíchem zavrtěla hlavou. Tom jí však ukázal své dlaně.
„Ale ruce máme čisté, vidíš?“ dodal se smíchem a společně s Billem dovolil Simone, aby si jejich dlaně prohlédla. Za chvilku už si všichni tři pochutnávali na výborném obědě a Simone vymýšlela oslavu svých narozenin. Rozhodla se, že bude na zahradě a právě si lámala hlavu nad tím, v který den se uskuteční.
„Oslavíme to asi v pondělí. Nejdřív jenom my tři a večer asi pozvu nějaké kamarádky, co vy na to?“ vzhlédla od talířku k oběma chlapcům, a když pokývali hlavou, dál se věnovala svému obědu.
Sluníčko ostře žhnulo a pálilo a seshora se dívalo na skoro už upravený záhonek růží. Bylo už pozdě odpoledne a Bill z posledních sil upravoval poslední keřík. S Tomem si dali opravdu záležet. Záhonek předtím se vůbec nedal srovnávat s tou nádherou, která tu vzrostla díky jejich pracovitým rukám. Krásné rudé růže se pohupovaly ze strany na stranu, jak si s nimi pohrával větřík. Práce nad pečlivě upravenou hlínou byla znát na rukách obou chlapců, kterým to však vůbec nevadilo. Tom pomalu sklízel nářadí a všechny uvadlé růže, které odstříhal z hustých keříků. Oči mohl nechat na té nádheře v podobě rozkvetlých červených růžiček. Jen mu bylo líto Billa. Od oběda se ještě ani nezastavil a poctivě upravoval každý keřík a každý kousek hlíny. Vypadal unaveně, když se snažil, aby bylo všechno co nejkrásnější. Tom si k němu přikleknul.
„Ukaž, Billí, já to dodělám,“ nabídnul se mu asi posté, přestože mu bylo jasné, co mu Bill odpoví. „Nebo se mi tu sedřeš,“ dodal, ale Bill zavrtěl hlavinkou.
„Ale já už to skoro mám,“ odvětil a dodělával poslední drobnosti. Nic nedbal na to, že je unavený. Na čele se mu objevily krůpěje potu, své bílé ručky téměř nepoznával a záda necítil, přesto však vytrhl poslední malou travičku a spokojeně zatleskal ručkama.
„Hotovo, Tomí,“ vykníkl šťastně a očima přejel tu nádheru, kterou společně s Tomem dokázali vytvořit ze zarostlého záhonku. Tom jej objal kolem pasu a pohladil po vláscích.
„Děkuju moc, Billí. Jsi velký šikulka,“ pochválil jej pyšně a brnknul mu po nosíku. Bill se rošťácky usmál.
„Tak to si zasloužím sladkou odměnu,“ špitl a pomalounku se k Tomovi přibližoval. Tom neváhal. Přitáhl si ho za týl k sobě a opatrně se vpil do jeho naběhlých rtů. Pomalu se líbali a užívali si přítomnosti toho druhého. Bill se od Toma odtáhl.
„A ty jsi ten nejšikovnější zahradník Tomi na celém světě,“ zaculil se a věnoval Tomovi ještě jednu malou pusinku. Tom jej pohladil po vláscích a usmál se. Bill mu úsměv oplatil. Bylo však už trošku pozdě a on celé tělo necítil. Prosebně na Toma mrkl.
„Tomi, vadilo by ti, kdybych se šel už vykoupat? Jsem moc unavený,“ zaprosil šeptem a nechal se Tomem hladit po tváři. Tom mu stisknul ručku.
„To víš, že ne. Utíkej,“ vybídl ho a díval se za odcházejícím Billem, sklízejíc poslední nářadí.
Bill si vzal své pyžámko a zamířil do koupelny. Nejdříve si ve sprše umyl vlásky, a potom si napustil plnou vanu horké vody a pěny. Příjemně se uvolnil a vybavoval si dnešní nádherný den s Tomem. Dnešek byl jeden z nejkrásnějších dnů v jeho životě. Po půlhodince pomalu vylezl z teplé vody a osušil se. Převléknul se do pyžámka a trošku si vysušil vlásky. Konečně se poznával. Vyšel z koupelny ven na chodbu a pomalu mířil ke svému pokoji.
Najednou se však za ním ozvalo Tomovo tiché: „Billí.“
Bill se otočil a jakmile jeho očka uviděla Toma, rozzářila se jako dvě sluníčka.
„Tomi, ty už jsi také vykoupaný?“ špitl Bill mile, protože Tom měl na sobě jen své dlouhé tričko na spaní. S úsměvem pokýval hlavou.
„Ano, koupal jsem se dole. A chtěl jsem ti popřát dobrou noc, Billi,“ zaculil se, a když Bill nesměle sklopil hlavinku, něžně si jej k sobě za pas přivinul. Po chvilince už si oba vzájemně hleděli do očí a usmívali se na sebe jako dva zamilovaní blázínci.
Tom neodolal. Pomalu se sklonil k Billovým rtům a jemně jej začal líbat. A nejen to. Opatrně povystrčil svůj jazyk a jemně jej otřel o Billovy rty. Bill malinko znejistěl. Takhle jej Tom ještě nikdy nepolíbil a Bill to ani nikdy nezažil. Chudáček nevěděl, co má dělat, srdíčko mu bilo jako splašené a Bill cítil Tomův teplý jazyk, který se lehce dotýkal jeho rtů. Přitom však tak něžně, jemně a láskyplně, až se Billovi málem zatočila hlava. Nesměle pootevřel své rtíky a s bříškem malinko sevřeným strachem očekával, co se stane. Tom jej něžně líbal a pomalounku, aby Billa nevyplašil, vsouval svůj jazyk do jeho úst. Bill se mírně usmál. Tohle se mu moc líbilo a proto po chvilce opatrně povystrčil ten svůj a začal Tomovi jeho laskání oplácet. Jejich jazyky se po chvilince vzájemného poznávání kolem sebe ovinuly a oba chlapci se líbali s nekonečnou láskou a něhou, která se kolem nich vznášela.
Tom se od Billa pomalu odpojil, nato však uslyšel Billovu tichou prosbu.
„Nepřestávej, prosím,“ špitl Bill a nechal svá očka zavřená. Bál se, že až je otevře, všechno to krásné, co se právě teď odehrávalo zmizí a on tu zůstane sám.
„Cože?“ Tom k němu překvapeně vzhlédl, nato však ucítil na své tváři Billovu měkkou packu.
„Chci, abys mě líbal, Tome,“ zašeptal Bill a pomalounku otevřel oči. Tom nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Bál se, že jej Bill odmítne, že mu uteče, že se mu to nebude líbit. Strnule stál, neschopen slova. Bill se k němu však sám přitulil a v tom okamžiku se strhlo pomalé, přesto však nádherné líbání. Oba do něj dávali všechnu svou lásku, kterou cítili k tomu druhému. Najednou se pro ně pro oba zastavil čas a oni nemysleli vůbec na nic, jen na rty toho druhého. Až nedostatek kyslíku je donutil od sebe se odpojit. Bill pomalounku otevřel očka od sebe a krásně se na Toma usmál.
„To bylo nádherné, Tomi,“ přiznal a s úsměvem jej pohladil po tváři.
Začalo se už stmívat, když si k sobě Bill přivinul svého medvídka a zadíval se na stěnu před sebou. Tam za ní právě usínala jeho láska, jeho Tomi, díky kterému se teď na Billově tváři rozhostil široký úsměv. A nejen na Billově. I Tom celý jen zářil, když se přikryl svou bílou peřinkou a zavřel oči. Okamžitě se mu zjevil obraz svého andílka a Tom uslyšel jeho nádherný zvonivý smích, který jej za malou chvilinku ukolébal k sladkému spánku a ke snům, plným rozkvetlých červených růží a jednoho černovlasého smíška.
autor: Rachel
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky. J. :o)
Mhm, Rachel. Dokonalé, jako vždy. Přímo úžasné. Očekávala jsem, že Bill bude mít strach, a ne že si o to požádá =)
Už teď cítím, že se asi nedočkám dalšího dílu a zkolabuju tady.
Billi už se začíná osmělovat – už není tak zakřiknutý a vyplašený, to je fajn. Hlavně ať to moc neuspěchají =)
Nádhera, nádhera
perfektni a ten konec proste luxus jen tak dal
Teda… Bill mě šokoval, samozřejmě příjemně. Jsem myslela, že se stáhne, protože bude mít strach a on ne, nakonec ještě Toma sám vyzve, aby ho líbal x) No, já mám z těch dvou takovou radost xD Čím dál víc se Bill otrkává a Tomovi důvěřuje den ode dne víc. Stejně se ale pořád bojím, že až na něj Tom zkusí něco víc, že se bude bát.. Připomene mu to otřesnej zážitek s otcem a… Zase moc přemýšlím xD Neřeš mě. Jak tě tak trošku znám, máš tohle promyšlený už dávno dopředu a mně nezbývá nic jinýho než čekat na další dílek, do kterýho asi zkolabuju. A jak psala LoFinQa*TWC, aby to moc neuspěchali. Z toho strach nemám, protože Rachelka určitě nemá ráda rychlý zvraty, takže nás jistě čeká ještě spousta podobně kouzelných dílků, než se dostanou k něčemu víc než jen k líbaní. A to je taky dobře, aspoň vím, že povídka jen tak neskončí xD
Btw. Doufám, že už se konečně dozvím, co koupili mamči Simone k narozkám xD
Krásnej dílek a hlavně mě mile překvapil. Nic, jdu to zase rozdýchat xD
to se nedá ani popsat ♥♥♥♥
Bill je naprosto sladkej…
Díky za komenty, tento dílek se mi sice líbil, když jsem ho psala, ale měla jsem takovou tu náladu, kdy jsem nevěděla, jestli je to fakt dobrý.
LadyKay: Přesně tak, Ladynko, budeš si muset počkat do dalšího dílku.
Nenávidím rychlý zvraty, tím vás můžu ujistit:-D Pište dál a taky moc děkuju za akentku, na kterou většina z vás určitě klikla:-D
Jo a abych nezapomněla: Tento dílek je věnován všem poctivým čtenářům této povídky ale hlavně té malé sedmitečné mršce, která mi pořád lozí po zácloně v pokojíku:-D Neúnavná beruška, opravdu:-D Děkuju moc xD
Tomi je fakt šikovnej zahradník….no, když k tomu má taky šikovného pomocníka…
překrásný… x)) je to tak krásně něžňoučký a roztomiloučký… x)) těšim se na další dílek… x))
ohóóó, Bill jako zahradník… takovej malej kozlík šikula 😀
Děkuju moc, no jo, Áďo, ten tvůj komentář mě zase rozesmál:-D Že kozlík šikulka:-D
Je to tak krásne, že sa musím ozvať. Potrebujem sa vydýchať z tej nehy:) Užívam si s touto krásou druhý večer je to nádherné čítanie.