autor: Deni
„Pááááni! Tak tady jste si s Billem užívali vaše dvacetiny?“ Andreas s úžasem pootevřenými rty sledoval to nádherné, kouzlem opředené místo. Nedivil se, že na tohle místo Bill rád vzpomínal.
„Jo,“ usmál se Tom a postavil se za záda svému příteli. „Byly to snad ty nejkrásnější narozeniny v našem životě,“ dodal jakoby nic a pomalu se vydal přes pláž do malé zátoky, kde se nacházel malý bungalov. Dobře to tady znal. Po levé straně se kolem něj rozprostíralo nádherně průsvitné moře a písčitá pláž, po pravici naopak palmy a jiná zeleň, za kterou se skrývalo město.
Po pár krocích se zastavil a sundal si boty. Nechal příjemně teplý písek, aby jej hřál do nohou a dál pokračoval. Těšil se, věděl jistě, že jakmile vejde dovnitř, dolehnou na něj všechny vzpomínky.
„Bože, Tome, je to tady vážně nádherný!“ Andreas nevěděl, kam se dívat dřív. Všechno jej naprosto uchvacovalo, dokonce zapomínal na to, jak se sem dostali a proč tu vlastně jsou.
„Já vím,“ usmál se Tom a přeskočil malou stroužku, kterou zde vytvářel pramínek odtékající z moře. Chybělo už jen pár kroků a stanuli před menší dřevěnou „chaloupkou“ na kterou měl Tom tolik šťastných vzpomínek.
„Když jsme tohle místo viděli poprvé,“ pomalu vycházel po schodech a otočil se na Andyho. „Tenkrát nám to připadalo jako ráj na zemi. Kdybys viděl Billa, jak se šťastně usmíval, jak mu zářily oči a jak tu poskakoval. Tenkrát mi tu opravdu nic nechybělo.“ Strčil klíč do zámku a konečně otevřel dveře do světa vzpomínek.
„Bille! Dávej přece pozor,“ zasmál se, když se kolem něj prohnal ten jeho ďáblík, div se nepřerazil na schodech. Občas opravdu pochyboval o tom, že jsou s bratrem stejně staří, protože jeho láska se chovala jako dítě. Ale miloval to na něm. Ten jeho dětský pohled na svět, to pro něj žil.
„Promiň,“ kuňknul Bill a dál se o překot hnal do chajdy. Tohle místo si zamiloval na první pohled.
„Pozor.“ Andreas odstrčil Toma ze dveří a sám se pustil dál do domku. Tom se zasmál, popadl svou tašku a také vešel. Ještě, než stihl udělat pár kroků, uslyšel Andreasův výkřik. Odhodil tašku a boty na zem a rozběhl se za ním.
„Andy?“
„Tome! Koukej, Tome! On mi tu nechal dopis! Vidíš? Dopis pro mě!“ Andreas zuřivě trhal obálku a Tom se pobaveně usmíval. Zatím na něj nepadl žádný pocit deprese ani stísněnosti, užíval si to, bavil se.
„Andy! Ty starej pardále!
Jak se pořád máš? A jak se ti líbí místo, které jsem vám vybral na dovolenou? Doufám, že budeš spokojený s mým výběrem a patřičně si to tam s tím mým broučkem užijete! A když už jsem u něj, Andy, dej mi tam na něj pozor, ano? Ať se mi tam nespustí s nějakou místní rozárkou, znáš ho!
Andy? Můžu mít jednu prosbu? Vytáhni ho ven, donuť ho, ať se baví, ať je šťastný! Potřebuje to jako sůl, a víme to oba. Prosím, nenech ho trápit se.
Chybíš mi, brácho, opravdu!
S láskou,
Bill“
„Bože, Tome.“ Andreasovu se v očích zaleskly slzy a poprvé za celou tu dobu, za celých 8 měsíců, to byl Tom, kdo někoho objímal.
„To je takovej prevít,“ hudroval Andy, ale přesto se usmíval a otíral si slzy. Dojal ho. Ten malej prevít ho dojal!
„Já vím, Andy, že je. Nezapomínej na to, že jsem s ním byl celý život.“ Usmál se Tom a otočil se k příteli zády. Na malou chvíli posmutněl. Připadalo mu zvláštní říkat ‚celý život‘, když to bylo jen necelých šestadvacet let.
„Hodím si věci nahoru a půjdeme se podívat ven, jsi pro?“ Andy si začal sbírat věci, které rozhodil šokem z dopisu všude kolem sebe.
„Dobře,“ usmál se na něj Tom a sám se vracel pro své věci, které nechal u dveří. „Jo, Andy?“ Křikl ještě, když si sbíral boty.
„No?“
„Vezmi si prosím ten pokoj na konci.“
„Proč?“
„V tom druhém jsme byli s Billem, chtěl bych spát tam,“ špitl potichu, že ho sotva Andreas na konci chodbičky slyšel.
„Dobře,“ pousmál se a odnesl si své věci tam. Odhodil tašku na postel a rozhlédl se po místnůstce. Vypadala celkem útulně, líbilo se mu tam. Prošel si celý pokoj a rozhodl se, že si vybalí až večer, nebude se přeci okrádat o čas, který můžou s Tomem strávit venku na pláži. Už se chystal pokoj opustit, když si všimnul obálky, která ležela na jednom polštáři. Posadil se na postel a rozbalil ji.
„Andy, to jsem ještě jednou já.
Doufám, že si to čteš opravdu ty a že ti Tom přidělil z osobních důvodů tenhle pokoj. Určitě ano, znám ho. Nenechal by tě spát v „našem“ pokoji.
Andreasi, prosím, opravdu mi na něj dej pozor. Nedovol nikomu, aby mu ublížil. Je moje všechno, on byl jediný důvod, proč jsem žil. Nikoho jsem v životě nemiloval tak moc, jako jeho a vím, že ani on nikoho nemiloval tak, jako mě. Je to moje sluníčko, můj andílek, moje všechno. Nedovol prosím, aby se mu něco stalo. Aby byl smutný a nešťastný. Prosím, pomoz mu najít ztracené štěstí. Bude to těžký boj, já vím, ale pomoz mu, on to sám nezvládne a dopisy jednou skončí. Bude tě potřebovat. Jsi jeho jediná šance.
A ještě jedna prosba, Andy. Pod polštářem je další obálka. Pro něj. Nedávej mu ji dříve, než druhý den po vašem příjezdu, ano? Prosím. Je to pro mě důležité!
Děkuju, Andy. Jsi opravdový přítel a já jsem ti vděčný, že teď jsi s ním, že tě má u sebe!
Dávej mi na něj pozor. A dávej pozor i na sebe!
Chybíš mi!
S láskou,
Bill.“
*
„Je tu krásně, viď?“
Společně se jen v kraťasech procházeli po pláži a užívali si přívětivých paprsků tropického slunce. Tom miloval slunce. Slunce, moře a písek, to bylo něco pro něj.
„To je,“ usmál se Tom na Andrease a posadil se do písku. V této poloze vydržel sotva 5 vteřin, než se natáhl na záda a nechával se od spodu vyhřívat pískem a odshora sluníčkem. Zavřel oči a užíval si ten krásný klid. Poprvé za celou tu dobu se cítil doopravdy klidný.
„Nechceš si jít zaplavat, Tome?“ Andreas se rozhodl, že mu nedá ani chvilku na přemýšlení. Potřeboval zabavit jak jeho tělo, tak jeho mysl. Věděl, že to bude opravdu těžké, starat se o něj celý týden, ale věřil, že to zvládne. Dělal to pro Billa.
„Tak jo!“ Tom vyskočil na nohy a už se rozbíhal vstříc malým vlnkám, které omývaly písčitý břeh. Andreas se hlasitě zasmál a rozběhl se za ním.
Dováděli spolu ve vlnách jako dva malí kluci. Smáli se, bavili se a na chvíli vypadali oba šťastní. I Tom si tuhle chvíli užíval. Věděl sice, že ve vlnách s ním je jeho nejlepší přítel, přesto na to chvílemi zapomínal a nechával svou fantazii, aby ovládla jeho mysl. Představoval si, že místo blonďatého kluka je vedle něj jeho láska, která také tak milovala vodu. Chvílemi měl opravdu pocit, že se pod vodní hladinu potápí jeho Billi, viděl to všechno tak živě.
„Utopím tě!“ Vykřikl najednou Andreas a pověsil se Tomovi zezadu kolem ramen. Tom se zasmál a přetáhl ho před sebe. Zmateně zamrkal, když místo svého usměvavého andílka uviděl Andyho vysmátý obličej. Zapomněl, s kým tu je. Zapomněl, že jeho bráška už se jej nikdy nebude pokoušet utopit a že už na něj nikdy nebude prskat slanou vodu, které se napije poté, co jej Tom na malou chvíli potopí pod vodu. Zapomněl.
„Neřekl bych,“ zasmál se, když se vrátil zpět do reality, a potopil kamaráda pod vodu. Opravdu se chovali jako malí kluci a ani v nejmenším jim to nevadilo. Tohle byla jejich společná chvilka štěstí.
„Tome?“
„Ano?“ Otočil se na kamaráda a usmál se. Pomalu se vraceli zpět k bungalovu, z vody už jim byla zima a celkem jim za ty hodiny dovádění vyhládlo.
„Chtěl bych ti něco říct.“
„Tak spusť.“ Tom se povzbudivě pousmál a užíval si příjemného písku, který hladil jeho chodidla.
„Víš, pamatuješ si na tu dívku, kterou jsem poznal před několika měsíci?“ Tom jen pozdvihl obočí. Na žádnou dívku si nepamatoval. Z období před několika měsíci si dokázal vybavit jen ukrutnou bolest, slzy a trápení.
„No, to nevadí. Jmenuje se Karin a jsme spolu opravdu šťastní, víš.“
„To gratuluju,“ usmál se Tom a čekal, co z jeho kamaráda vyleze dál. Věděl, že to ještě není všechno.
„Děkuju. Ale víš, my… Zasnoubili jsme se, Tome. Budeme se brát.“ Zastavil se a čekal na přítelovu reakci. Tom se také zastavil a zaraženě se otočil na kamaráda.
„Vážně?“ Vydechl překvapením. Andy přikývnul a na tváři mu hrál nejistý úsměv.
„Páni, gratuluju, Andy!“ Udělal pár kroků zpět a pevně jej objal. Byl opravdu rád za přítelovo štěstí. Hluboko v něm sice hlodal pocit závisti, protože Andreas dostane to, co on už nikdy mít nebude, ale přesto byl opravdu rád. Andreas byl skoro jako jeho druhý bratr, přál mu to, chtěl, aby byl šťastný.
„Děkuju, Tome. Ona je vážně úžasná. Moc jí miluju!“
„To jsem rád, Andy, přeju ti to.“
„Tome? Ještě jedna věc.“
„Tome? Ještě jedna věc.“
„Ano?“
„Půjdeš mi za svědka?“
*
Zapadlo slunce a poslední sluneční paprsky se rozprostíraly na obzoru. Tom seděl v písku před domem, v puse nanuk a pozoroval tu nádheru před sebou. Cítil se tak zvláštně. Dnešní den si opravdu užil, bavil se a na chvíli zapomněl na své trápení. Ale teď se k němu pomalu zpět vkrádal pocit naprosté samoty, zoufalství a hlavně bolesti. Nedokázal se smířit s tím, že tu Bill není s ním. Na chvíli si myslel, že to zvládne a dokáže si ten týden užít i s Andreasem, ale mýlil se. Nikdy si to nedokáže užít bez Billa.
Smutně pozoroval, jak si narůžovělé paprsky hrají s jednotlivými vlnami. Nevnímal nic kolem sebe, ztrácel se ve svém vlastním světě.
„Tome?“ Cukl sebou, když na rameni ucítil dotek. „Co je s tebou?“ Andreas si přisedl k němu a pozorně si jej prohlížel.
„Ani nevím, Andy.“ Pokrčil rameny a z dřevěné špejličky olíznul poslední kousek zmrzliny. „Asi to nezvládnu.“
„Nezvládneš co, Tome?“
„Tohle všechno. Tuhle dovolenou. To místo tady je sice úžasné a mám na něj krásné vzpomínky, ale bolí mě fakt, že tu nemůže být se mnou on. Je to tak hrozně těžké.“ Svěsil hlavu mezi ramena a snažil se potlačit slzy.
„Tome,…“
„Andy, vždyť on mi tu ani nenechal dopis. Tobě ano, ale mně ne.“ Andreas si skousnul ret, aby nevyzradil tajemství.
„Andy, vždyť on mi tu ani nenechal dopis. Tobě ano, ale mně ne.“ Andreas si skousnul ret, aby nevyzradil tajemství.
„To víš, asi tě nemiloval tak jako mě,“ prohodil Andy ve vší vážnosti a docílil přesně toho, co chtěl. Tom se zasmál a šťouchnul jej do žeber.
„Si idiot, Andreasi, vážně.“
„Já vím, ale hlavně, že jsem tě pobavil.“ Spokojeně se zazubil a přitáhl si Toma k sobě. Na chvíli jej objal a společně se v tichosti dívali na západ slunce. Bylo to zvláštní, ale Andy cítil, že měl Bill pravdu. Tom ho potřebuje, bez něj tu správnou cestu teď nenajde.
„Tome?“
„Hm?“
„Co by si řekl tomu, kdybychom večer vyrazili někam ven, hm? Prostě se pobavit, zatancovat si, popít. Víš, jak dlouho už jsme spolu nikde nebyli?“
„Co by si řekl tomu, kdybychom večer vyrazili někam ven, hm? Prostě se pobavit, zatancovat si, popít. Víš, jak dlouho už jsme spolu nikde nebyli?“
Tom se zamyslel. Andreas měl pravdu, oni dva už spolu nikde nebyli pěkně dlouho a on možná opravdu potřeboval mezi lidi. Rozhodně to byla lepší alternativa, než sedět tady a užírat se něčím, co už nemůže změnit.
„Tak jo,“ souhlasil nakonec a postavil se na nohy. „Najdeme nějaký bar a pořádně to rozjedem! Musíme oslavit tvoje zasnoubení!“
autor: Deni
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky. J. :o)
Krása…fnuk…ikdyž tohle tak smutný nebylo, stejně u toho brečím
no super….já Andymu věřim…on z toho Toma dostane!
nádhernoý. Ale upe mě hrozně dojalo, že nechal dopis i pro Andyho. To jsem si zaslzela. Fakt krásný. A upe to vidim jak příští díl budu bulet jak želva, až Tom zjistí, že je tam dopis i pro něj. Já se z týhle povídky jednou nervově zhroutim. Fakt úžasnýý
Nádhera! Tom se konečně dostává do ráže – a pomalu, avšak jistě se vyhrabává z toho hlubokého dna, na který před několika měsíci spadl.
Nemůžu se dočkat Tomovy reakce, až spatří dopis, který zanechal Bill i jemu. Mhm, luxusní povídka, vážně. ♥ Nemusím se ani dívat na film, poněvadž tohle mi úplně stačí.
Zase bulim:-). Těším se až Tom dostane ten dopis,to bude hezký:-).A Andy je vážně moc hodnej
já bych to nevydržela a aspoň bych mu naznačila že dopis má taky xD xD prostě je to užasny….
no tedáá to bych si taky hned nechal líbit takovouhle dovolenou 🙂 jako každej díl, tak i tenhle je překrásnej o:-)
Aspoň už nemusím dneska čůrat… Teda, nebudu čůrat asi tak tejden, páč nemám tekutiny – jsou vybrečené.
Moc mě to dojímá, když si to představím. Jak spolu blbli na pláži, jak byli spolu šťastní… A najednou není nic, jen vzpomínky… Je to vážně smutné, ale už si lezu na nervy – nejsem zvyklá tolik fňukat 😀
tohle je nepopsatelne krásne napsané.. podle me je to dost smutný tak sem zvedavá co z toho vyleze!:)
Jsem takovej dement, že jsem místo "tvoje zasnoubení" četla "svoje zasnoubení"! To by tak hrálo! xD
Ty voe =(( Malo Smutna povíídka … Ale klasna jak něco ..
Myslela som si, že Tom bude nakoniec s Andym. Mýlila som sa. Stále je to krásne a ledva dýcham. A som zvedavá na ten dopis pre Toma.