autor: Adriandarc
Bill si naplnil svou láhev s vodou, obrátil se od umyvadla a narazil do Toma, který měl po celé kuchyňské lince rozprostřené inzeráty.
Začal zvonit telefon a oba muži to ignorovali. „Genevie?“ Zeptal se Bill.
„Jo,“ odpověděl Tom, zatímco se přehraboval novinami. Červeným fixem zakroužkoval několik inzerátů a na telefonu se zapnul záznamník. Dobrý den, dovolali jste se do sídla Kaulitzů, zahřměl Tomův hlas. Právě teď nejsme doma, řekl sladce Billův hlas. Ale zanechte vzkaz a my se vám ozveme. Tomův hlas dodal, jen pokud to není Andreas. Zpátky do práce!
Záznamník pípnul. „Tome Kaulitzi!“ Zavřeštěl ženský hlas. Byla to Genevie. Opět.
Bill zabroukal a protáhl se. Tom zívnul a dál listoval novinami.
„Ten muž nebyl tvůj bratr! Udělal jsi ze mě po celém městě blázna!“ Křičela Genevie. „Zvedni ten telefon.“
Tom vzhlédl od svých papírů a přes rameno pověděl Billovi: „Víš, vsadím se, že teď, bez Genevie, je Paříž v tomto ročním období opravdu krásná.“
Bill se usmál.
„Alespoň zvedni ten telefon a mluv se mnou, Tome! Já tady nebudu ta špatná. Jsem stylovější než ta děvka, kterou sis vybral ve Vegas. A já…„
Přístroj znovu pípnul a robotický hlas oznámil: Konec zprávy.
„Zlato, musíme jít,“ řekl Bill. Tom se otočil a Bill zachytil svými ústy ta jeho. Sdíleli spolu dlouhý ranní polibek, a když se od sebe odtáhli, Tom měl pro Billa připravenou jeho polovinu inzerátů. Bill je zvedl a zíral. „Všechny tyhle konkurzy nezvládnu! Ty jsi tak náročný, Tome.“
Tom zavrtěl obočím.
„Ugh! Tak jsem to nemyslel,“ řekl Bill a plácl ho novinami. Otočil se, aby se zapřel o pult, protáhl se a zvedl na špičky. „Z tohohle dneska zvládnu tak čtyři.“ Zašrouboval svou lahev a uvolnil se, noviny si poskládal a schoval do své příruční tašky. „Co máš dneska ty?“
Tom zvedl svou vlastní polovinu inzerátů. „Spoustu všeho. V deset nějaký pohovor v nakladatelství, v poledne pohovor na vedoucího pracovníka v reklamce, a pak, jen tak z legrace, jdu do květinářství dole v ulici a budu se ucházet o místo i tam. Jak to zní?“
Bill se předklonil a zatahal za jeden z Tomových černých dredů. „Dělej to, co chceš dělat. A jen tak mimochodem, já doufám, že z tebe bude květinář.“
Tom se rozesmál. „Jo, to je… to je roztomilé.“
Bill si hodil tašku přes rameno a netrpělivě poklepal nohou. „Tomi…“
„Jo, už jdu,“ zamumlal Tom, posbíral si všechny papíry a dal si do kapsy peněženku. „Dej mi pokoj, včera v noci jsi mě zničil… a dneska ráno.“
Bill zčervenal. Skutečně měli docela divoký večer poté, co Andreas s Laurou odešli. Nejdřív šukali už na gauči, a pak se přesunuli na jediný další kus nábytku, na postel. Tak se o sebe otírali, dokud proti sobě tvrdě nevyvrcholili, a dnes ráno si dali reprízu.
„Jsme připraveni?“ Zeptal se Tom a otevřel dveře.
Bill přikývl. „Jdeme.“
Telefon začal znovu pronikavě zvonit, a to byl pro ně pokyn k odchodu. Tomovi už teď přišlo jednodušší ta volání ignorovat. Poté, co si na šesté stránce New York Times přečetl o Genevienině dlouhotrvající aférce s úspěšným pařížským návrhářem a jejím novým učitelem Christianem Lacroix, se Tom cítil méně provinile ohledně své vegaské nerozvážnosti. Vlastně se cítil dost dobře.
Sjeli výtahem do vstupní haly a po cestě ven pozdravili Sakiho. Jakmile vyšli ze dveří, Bill se rozešel na druhou stranu.
„Kam jdeš?“ Zeptal se Tom a zatahal za Billovu tašku.
Bill ukázal dolů ulicí. „Musím zamířit na Pátou.“
„Já musím jít směrem do parku,“ řekl Tom.
Byl nádherný den plný příslibů. Bill se rozhlédl po ulici a pokrčil rameny. „Uvidíme se doma později?“
„Jo,“ souhlasil Tom. Nikdy se tahle netěšil na návrat domů, nikdy. „Buď hodný.“
Bill Toma políbil a mrkl. „Tak později, kanče.“
Bill se rozešel a Tom si nemohl nevšimnout, že jeho kůže dnes mírně zářila, jeho krok byl lehce taneční, a Tom měl dobrý pocit, že ke konci dne Bill bude mít práci. Prostě byl tak neodolatelný.
Pokud šlo o něj, Tom si nebyl jistý, jestli na konci dne bude mít práci. Ale jednu věc věděl s jistotou.
Bude mít Billa.
Usmál se, když vedle chodníku zastavila limuzína a puntičkářsky oblečený člověk vystoupil a otevřel mu dveře.
„Kam to bude, pane?“ Zeptal se řidič.
„Tiffany,“ řekl Tom.
„Jsou na místě gratulace, pane?“ Zeptal se řidič.
Tom se rozesmál. „Schovejte si své gratulace až poté, co ten prsten uvidí.“
Tom nasedl do auta a jeho myslí probleskla náhlá vzpomínka.
Kněz shlíží z laciného stupínku na Toma a Billa, a odkašle si. „Takže, v tento den… večer… ehm…“ Zkontroluje si hodinky pod svým polyesterovým hábitem. „Ehm. V těchto časných hodinách, přesně ve 2:30 ráno, vás prohlašuji za muže a… muže. Nyní můžete políbit… ženicha.“
Tom zírá na Billa, usmívá se na něj skrz svou opileckou mlhu, a natáhne se kupředu, aby ho políbil tak silně, až skutečně spatří hvězdy. Bill vyjekne, obejme Toma kolem krku a líbá jej nazpět s velkou vášní.
Několik párů, které stojí jako další na řadě na svatbu v Little White Chapel, začne tleskat, a když se Tom odtáhne, přísahá bohu, že je zamilovaný. Je mu jedno, jestli je opilý, je mu jedno, jestli Billa zná jen pár hodin. Ví, že tohle je ono.
„Pojďme na líbánky,“ říká Billovi a tahá z kapsy klíč od hotelového pokoje. „Pro tebe jen to nejlepší.“
Bill se na Toma pověsí a rozesměje se. „To říkáš teď, ale já znám lidi jako ty. Ráno si nic z toho nebudeš pamatovat, že?“
„Jsem naprosto střízlivý,“ říká nezřetelně Tom a klopýtne při tom.
„Jestli na mě zapomeneš, tak si tě najdu,“ řekne Bill hravě. „Ulovím si tě.“
„Já nejsem opilý,“ ohradí se Tom. „Jestli zapomenu… Jestli zapomenu, tak jo, najdi mě a já slibuju, že tě neodmítnu. Přísahám. Mám… Moje postel je tak pohodlná, patříš do ní. Udělám ti palačinky! Cokoliv chceš. Jak jsem řekl, ukážu ti celý svět.“
Bill se na Toma zazubí a zavrtí hlavou. „Jsi šílený, jsi zatraceně šílený. Nemůžu uvěřit, že jsme manželé.“
„Zasraně nejlepší rozhodnutí v mém životě. Miluju tě. Pojďme šukat,“ říká Tom hlubokým hlasem, vyvede Billa z kaple a pryč dlouhou vegaskou ulicí s jedinou zastávkou na nákup kondomů a šampaňského.
Tom se sám pro sebe rozesmál a vyhlédl z okna, když auto zastavilo u Tiffanyho. Byl tady už dřív, ale tentokrát je to pro lásku. Tentokrát je to pro Billa.
Potřásl hlavou, zatímco mu řidič otevřel dveře. „Vyzvedněte mě tady v poledne, prosím,“ řekl Tom.
„A kam pak?“ Zeptal se řidič.
„Zpátky do mého bytu,“ řekl Tom. „Po cestě někoho vyzvedneme, a pak přímo na Kennedyho mezinárodní letiště.“
„Oh, jedete na dovolenou?“
„Na líbánky,“ řekl Tom. „Do Paříže. Jde o to, že on to ještě neví.“
„Kdo by odmítl Tiffanyho a výlet do Paříže?“ Zeptal se řidič.
„To neznáte mého Billa,“ řekl Tom s úsměvem. „Tam, odkud pochází, není Eiffelova věž až tak speciální.“
„Ach… Je to Francouz?“
„Ne,“ řekl Tom se smíchem. „Je z Vegas.“
„No, víte, co se říká, pane,“ řekl řidič s mrknutím. „Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas.“
Tom zavrtěl hlavou a v hrudi pocítil teplo. „V mém případě ne.“
KONEC
autor: Adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Woha, paráda. Nádherný koniec. Nádherná poviedka. Nádherný preklad. Niet viac čo dodať. Možno ešte ďakujem.
Už konec? No neva bylo to super takový…takový reálny. Nevim co říct. Počet jedno vím. Děkuju za velikú snahu,za preklad.
Ach jo. S takovýma povídkama se vždycky těžko loučí. Moc děkuji Zuzu za překlad. A už se těším na něco dalšího z tvé dílny. 😉
Tak už konec? 🙁 Škoda takových povídek, čtou se úplně suprově. Už se těším na nějakou další 🙂
Prekrásne:) a je mi ľúto, že je už koniec. Ešte by som si prečítala Billovu reakciu a poďakovanie a jeho radosť. Veľmi pekne ďakujem za mega super skvelý preklad Zuzu
On už je konec? Nééééé… 🙁
Ach jo, já se s touhle povídkou nechci loučit! Od samého začátku mě neuvěřitelně bavila, byla perfektně vtipná, v pár částech i napínavá a krásně pohodová. Četla se jedna báseň a každý díl mě bavil. Úplně jsem si na postavy zvykla a i když jsem už posledních pár dílů měla strach, že se bude brzy končit, nějak jsem si to nechtěla připustit. Já nechci!!! 🙁
Každopádně povídka byla zakončena nádherně, jak se patří. ♥ Nádherně šťastně a hlavně optimisticky do celé budoucnosti. je sice škoda, že si nemůžu přečíst o tom, jak kluci jedou do Paříže a co tomu všemu Bill řekne, ale nevadí, stejně je mi jasné, že to bude pecka!
A musím ještě napsat, že mám z Toma radost! jsem ráda, že konečně začal dělat to, co chce, je s tím, koho miluje a jde si za svým štěstím v životě. ♥
Moc děkuji za překlad téhle krásné povídky Zuzu. Moc oceňuji Tvoje práci! ♥♥♥
Veľmi veľmi veľmi ti ďakujem za dokonalý preklad. Ani nevieš ako si to vážim. Krásna poviedka.
Skvelá poviedka. Kedysi dávno som ju čítala v origináli, ale potom sa akosi stratila, takže som rada, že som si nakoniec mohla prečítať aj preklad, takže je aspoň nejako uchovaná 🙂
Veľmi sa mi páčilo to Billovo "trochu mrchovské" správanie a ako tým Toma ovplyvňoval 😀 A Tom bol z Billa úplne paf a už od začiatku bolo jasné, že proti nemu nemá žiadnu šancu, nech by sa snažil akokoľvek 😀
Ďakujem krásne za preklad, Zuzu a budem sa snažiť polepšiť v čítaní a komentovaní tvojich prekladov (a samozrejme aj ostatných príbehov), nakoľko v poslednom čase som bola dosť neaktívna 🙂
Nač to dlouze okecavat, jednoznačná topovka!!!
V rámci vracení sebe sama ke kvalite, tzn. k již prectenym a oblíbeným povidkam, jsem pochopitelně musela zabrousit i k HM. A opet jsem stejne nadšena, jako prve. Miluju atmosféru tehle povídky, jeji náboj, humor… přezdívku >>kanče<<, kterou Bill Tomovi dal, úžasného Toma ala prince z pohádky, rozmachnuteho Billa, špičkovní preklad … proste a jednose celou povídku 😊! Dekuji vsem, kteri se podílejí 💐.
Tohle byla krasna povidka. precetla jsem ji takrka jednim dechem. ❤