autor: Bitter
,,Tak jak mu je? Vyhrkl Bill na Kir sotva se posadila.
,,Ale jo… de to. Sice jsme se trochu pohádali, ale hlavně že bude v pořádku.“
,,Pohádali? Proč?“
,,Jen taková hloupost, to neřeš…“
,,Tak fajn, hele, dohodnul jsem s Tomem, že u nás budeš bydlet, abys nemusela bejt na hotelu sama. Co ty na to?“
,,No já… já… tak fajn.“
,,Skvěle, zajedem pro věci a můžem vyjet. Musíš nám toho hodně říct… Co Georg a ostatní, co naši a tak.“ Kir jen svěsila hlavu.
,,Co je? Řek jsem něco špatně?“
,,Ne já… stalo se toho hrozně moc… a některý věci ani říkat nechci…“
,,Ale no tak, přece to nebude až tak špatný… nevíš, co mamka?“
,,Hele, necháme to na doma, jo?“
,,No… tak jo.“ Bill jen pokrčil rameny a dál se věnoval jen řízení. Něco bylo špatně, věděl to, jen nemohl přijít na to, co to bylo.
Dojeli do hotelu, Kir si sbalila, zrušila rezervaci a odjeli domů, kde je hned u dveří uvítala malá, která mávala nad hlavou obrázkem a křičela, že namalovala Filipa, a že táta říkal, že mu to tam sluší. Paní z televize nevěnovala pozornost, přednější byl Filip a to, co řekne na obrázek.
Bill si jí se smíchem vysadil do náručí a pochválil jí, za což vyfasoval přímo ukázkovou pusu.
,,No… slintáš pěkně… tak utíkej za taťkou, že máme hlad a ať sebou hejbne.“ Jen se její bačkůrky dotkly země, už letěla do kuchyně, a za chvilku se vyřítil Tom s vařečkou.
,,Tak hele, jestli se ti něco nelíbí, tak si jdi stěžovat papeži, já se u toho sporáku nestrhnu.“ Vypláznul na něj jazyk a Bill dal ruce v bok.
,,Ahoj, Kir… nechceš něco k pití? Pojď si zatím sednout do kuchyně, určitě seš unavená…“ Curkroval na ní a Bill se jen uraženě šklebil.
,,A já sem vzduch?“ Tom se jen nechápavě podíval na Kirsten.
,,Slyšelas to? Jak kdyby tady kuňkala žába… to je divný…“ Zakroutil hlavou a odvedl Kir do kuchyně.
,,Já ti dám žábu…“ Mumlal Bill a šel za nima.
Bill, se celou dobu tvářil uraženě a Tom na něj dělal opičky. Kirsten to připadalo jako včera, co takhle jedli s celou skupinou a tyhle dva se pořád pošťuchovali. Kolikrát jim to vydrželo i celej den. Bill pak věčně coural s ní a pořád si na Toma stěžoval. Tom zase coural s klukama a takhle to šlo, dokud to jednoho z nich nepřešlo. Většinou to byl Tom, kdo první přišel a stačilo Billovi něco pošeptat a byl klid.
,,Prosím, madam…“ Tom podal Kir míchanej nealkoholovej koktejl a sednul si těsně vedle Billa. Ten měl v ruce úplně stejný drink, jen v tom jeho bylo krapet alkoholu. Měl už asi tři a začínal se culit úplně všemu. Tom si ho k sobě přitáhnul a Bill mu položil hlavu na rameno.
,,Tak, my ti řekli všechno, teď vyprávěj ty.“
,,No… nevím čím začít…“
,,Co Geo?“ Nahodil hned Tom a upil ze svýho martini.
,,O tom jsem dlouho neslyšela… S Gustavem se dost pohádali, Geo chtěl pokračovat s hraním, já, on a Gustav, někoho chtěl ještě najít, jenže Gustav o tom nechtěl ani slyšet… navíc já si pak zranila tu ruku, takže by to stejně nevyšlo… Mám tušení, že je v Drážďanech… měl tam přítelkyni co já vím, ale nevím to jistě…“
,,On se uklidní… to bude v pohodě…“
,,Neřekla bych… hodně se změnil…“
,,No a co naši? Nevíš o nich něco?“
,,Bohužel jo…“
,,Jaký bohužel, holka neděs nás…“
,,Kluci je mi to líto, ale vaše mamka před dvěma měsícema umřela… měla autonehodu…“ Špitla tiše a sklopila hlavu. Tom zůstal civět do prázdna a Billovi se nahrnuly do očí slzy.
,,Ne… to není pravda… „
,,Je mi to líto…“
,,Tome…“ Špitnul Bill plačtivě a přitiskl obličej na jeho tričko…
Kirsten už bydlela u kluků skoro dva měsíce, během kterých se dozvěděli plno věcí, které, jak Kirsten říkala, lepší zapomenout. Dozvěděli se, že po jejich smrti se všechno rozpadlo. Jejich pravej táta propadl alkoholu, mamka se zabila v autě a Gordon se z toho všeho zhroutil a je na psychiatrii.
Georg se odstěhoval do neznáma a s Gustavem nebo Kir se nechtěl nikdy vidět.
Gustav prý naprosto zazdil fakt, že by někdy existovala nějaká skupina jménem Tokio Hotel a sama Kir několikrát zkolabovala.
Jejich dům, který měli v Hamburku, prý někdo zapálil a nezbylo z něj nic.
Tom se to snažil alespoň částečně zazdívat, ale Bill se z toho naprosto sesypal.
Navíc Tomovi volal Keler, že agenta, kterej měl hlídat Andrease, našli mrtvýho a Andreas zmizel. To ovšem nesměl Bill za žádných okolností zjistit.
Jejich krásná pohádka se znova hroutila a čím dál víc připomínala horor.
Jediná věc, která dokázala alespoň na okamžik prosvítit tu temnotu, byla Kir, když přinesla fotky mimina a hrdě oznámila, že je to malá Ellen.
Druhý den přijela z nemocnice mimořádně veselá a aby ne, Gustav už zvládal chodit o berlích a domů ho tím pádem pustí daleko dřív…
Bill si sbalil věci, vyšel z kanceláře a rozloučil se s Nikem a Silke. Před barem si nasadil sluneční brýle a vyjel do města. Potřeboval ještě nakoupit. Taky už došlo ovoce a to nesmělo chybět. Kirsten teď potřebuje vitamíny. Sice si z něj Kir a Tom stříleli kvůli jeho přehnaný péči o nastávající maminu, ale jemu to alespoň pomáhalo zapomínat na to, co jim Kir řekla.
Nakoupil pomeranče, jablka, banány a samozřejmě taky dvě sklenice okurek. Ani ne tak pro Kir, ale pro sebe. Nemohl odolat a chroupal jednu za druhou. Kirsten kupodivu chutě ani neměla, a když viděla Billa, jak je schopnej na posezení zlikvidovat celou sklenici těch kyselejch dobrůtek, většinou jí všechny chutě opustily…
Bill vyjel z parkoviště a rozjel se domů. Pustil si rádio a zpíval si jednu písničku, kterou hráli a kterou momentálně zbožňoval. Ani pořádně nevěděl, kdo to zpívá, ale to mu bylo fuk. Hlavně, že to někdo zpívá…
Otevři oči…
Nadechni se, běh začíná…
Začni tady a teď…
Věř každému a nikomu…
Otevři oči…
Neboj se, cíl je blízko…
Běž si pro první místo…
To druhé neplatí…
Snít můžeš dál…
Ale jen chvilku…
…..
Bezstarostně si zpíval spolu s rádiem a černému Nisanu, který ho sledoval už o baru, si ani nevšiml. A i kdyby si všiml, neviděl by toho, jehož halila černá skla.
Neviděl by jeho pohled plný nedočkavosti a touhy konečně ho zase mít.
Neviděl nic. Nechal se strhnout hudbou a v takových chvílích nevnímal naprosto nic.
Zaparkoval v garáži a vystoupil. Bránu jako vždycky, zapomněl zavřít. Zatímco vyndával tašky z kufru, blížilo se k němu černé auto. Zastavilo a teprve bouchnutí dveří Billa probralo. Přestal si zpívat a otočil se. Tašky mu v tu chvíli vypadly z rukou a nákup se rozkutálel všude kolem. Jeden pomeranč se dokutálel i k pootevřeným dveřím, za kterými se krčila Melody.
,,Co tady děláš?“ Andreas neodpověděl a rovnou si stoupnul přímo naproti němu. Dlaní přejel po jeho tváři, ale Bill ucukl.
,,Vypadni! Nemáš tady co dělat!“
,,Ale no tak… nerozčiluj se…“ Bill couvl, chtěl se otočit a rozběhnout do domu pro Toma, ale Andreas ho za ruku strhnul k sobě.
,,Nesahej na mě! Tome!!!“ Rázem mu na tvář dopadla Andreasova pěst a on skončil na zemi.
Mel si přitiskla dlaně na pusu a rozběhla se do domu.
Bill se zvedl a couvnul. Andreas ho znova chytil za ruce.
,,Tome, pomoc!!!“ Snažil se mu vykroutit, ale čím víc se snažil, tím víc ho k sobě Andreas tisknul. Ani nepostřehl, jak se na jeho rtech ocitl vlhký kapesník. Vytřeštil oči, naposledy se mu vzepřel a pak zůstal bezvládně ležet v jeho náručí.
,,Tatíí, tatíí! Pojď honem… on bije Filipa!“ Malá vběhne do obýváku a začne tahat Toma za tričko. Ten doteď nerušeně spal na gauči. Dětský pohádky ho vždycky uspávaly.
,,No tak! Probuď se!“
,,Co… co je.“ Tom se s trhnutím probudí a chytne Mel do náruče.
,,Mel, co se děje, proč brečíš…“
,,Tati, on bije Filipa…“
,,Co? Kdo?“
,,Ten pán… je v garáži.“
,,Mell, co je to za hloupost?“
,,To není hloupost… tati pojď… musíš mu pomoct… on ho praštil a Filip spadnul!“
,,Mell a co je to za pána?“
,,Má takový velký auto a bílý vlasy.“ Do Toma jako by uhodilo, teprve teď mu došlo, že to žádná sranda nebude.
,,Ježišikriste. Zůstaň tady!“ Okamžitě se rozběhl do garáže. Rozrazil dveře, ale jediné, co v ní bylo, byly rozkutálené pomeranče, Billovy sluneční brýle, nějaký kapesník a vedle něj položený jeho snubní prsten…
autor: Bitter
betaread: Janule
a má po srandě Tomínek…
nooo…tpc
jeziiis, at uz je necha, to je hrozny xD at uz ho nekdo zabije, nebo nwm, a tamti dwa se normalne wezmou X_x
a už to zase začína :'(
já z toho mám nervy v kýblu
doufam ze mu neda ty prasky na tu trvalou stratu pameti, nebo na co to je.:(
ježiš chudák Billí… já to říkala, že zloprcek bude zase řádit!!! no ještěže to aspoň viděla ta malá 🙁 nicméně mám dojem, že Andy ted bude pěkně řádit, nemýlím se? když si vemu v úvahu jeho sklony v první a druhý řadě… ale moc se těším, dáááál!
nicméně… ty okurky… mi připomínají moje současné zahánění nervů ze zkoušek 😀 taky se jimi dycky po večerech láduju 😀
No Áďo,okurky sou na nerwy jak čokoláda:-D j a nawečer čekej jeden wela důležitej mail XD
Ps.: moc díky za komentáře :-* :-*
ahojky je to dost pěkne taky pisu twincesty o th ja to mam dost rada odepiste ju???? papa
cooože? 🙂 Bitter, ne, to myslíš vážně? :-))) je to to, co si myslím, že to je? 🙂 no s těma okurkama máš recht… jen až se to kolem mě uklidní, zkusím ty indiánky, ale okurky ted jsou s čokoládou na prvním místě :-)))
jo a taky ředkvičky :-))
Jj a etě tagi cherry rajčata! No newim co mysliš XD
Sem napište komentář
To jsou stavy:-D Já se začala uprostřed povídky třást jako svině ani nevím proč..asi jsem tušila že Andreas bude v akci:-( Ach jo…nejvíc mě mrzí že jejich rodiče umřeli a ještě k tomu ten hajzl…jestli mu dá ty prášky tak…kam ten svět spěje:-(
panebože.. toe dneska den.. všude samé psycho.. doufám že to ude dorý Bitter.. věřím ti… slyšíš?? věřííííííím.. 😀
Tess, to bejt tebou nedělám;-)
Kdyz se to s… , tak se to s…, jediny, co k tomu rict. "A vite, kdo zase umrel?" Rika na deda:D
Tyyyho Mel je hrdinka, ze se neprozradila, sikovna holka!