autorky: Áďa & Samara & Sauriel
Ze slunečného, teplého a bezvětrného Port Royal se stalo tmavé, mlhavé, chladné městečko. Nikdo neví, proč se tak stalo, co to zapříčinilo. Ale během noci, kdy se všemi ulicemi plížila ledová mlha, všem naskočila husí kůže. Atmosféra byla tíživá a i nejstatečnějším se při pohledu na noční město zježily vlasy v zátylku… Parta asi šesti chlapíků, sedících ve vězení, natahuje ruce skrz kovové mříže. Jeden z nich má v ruce kost. Bůhví, jestli náhodou není lidská. Možná někoho z vězňů, který tu přišel o život.
„Pojď ke mně, pejsku! Pojď sem! Hele, kostička! Ňaminka!“ volají na psa, který má v tlamě svazek klíčů. Zvíře ale stojí jako přimražené a pozoruje vězně. Kdybychom rozuměli psí řeči, řekli bychom, že se jim vysmívá do obličejů.
„To byste mohli čekat celou věčnost! Ten pes je jak zcepenělej!“ ozve se Tom z druhé cely. Sedí na stupínku a klobouk má vražený do čela.
„Promiň, že jsme se ještě nedokázali smířit se šibenicí jako ty!“ zamručí na něj vězeň s tou prapodivnou kostí v ruce. Tom se jen potutelně usměje a dále se věnuje svému rozjímání. Myslí na dnešní souboj v kovárně a na toho mladého kováře. Byl mu tak sympatický… Ač nepochybně čestný člověk, oči měl podmalované jako pirát, a šermování mu šlo nádherně. Tom opět viděl jeho štíhlé tělo, jak před ním poskakuje ze strany na stranu. Ale nejčastěji se mu vrací obrázek Billových očí. Jsou tak hypnotizující…
Sauriel ležela ve své posteli a tiše pozorovala komornou, která právě dávala do ohřívací nádoby žhavé uhlíky. Sotva s tím byla hotová, strčila je slečně pod matraci, aby jí bylo teplo.
„Teda slečno, povím vám, to musel být ale velice těžký den,“ poznamenala služebná při své práci.
„No, tušila jsem, že mě komodor Norrington požádá o ruku, ale přesto mě to zaskočilo,“ odvětila Sauriel. Komorná na ni trochu udiveně pohlédla.
„Ale já myslela to, jak vás ohrožoval ten pirát!“ vysvětlila.
„Ach! Ano, tohle též,“ řekla dívka. Nicméně, ve srovnání s komodorovou nabídkou k sňatku se jí více zamlouvalo ohrožování pirátem. Nemohla popřít, že jí nebyl zcela lhostejný. Kdyby chtěl, mohl by jí ublížit, ale neudělal to…
„Takže komodor vás požádal o ruku? No teda! Ale komodor je dobrá partie, jestli to tedy ode mě není moc troufalé,“ usmívala se komorná a urovnávala slečně peřinu.
„Partie dobrá až moc,“ řekne Sauriel. „Je to pohledný muž. Každá žena by si ho přála.“
Komorná se na ni podívala.
„I když teda, Bill Turner, to je taky pěkný chlap,“ podotkla a zažehla svíci. Sauriel ji sjela přísným pohledem. „Tohle už je troufalé!“ sykla.
„Moc se omlouvám, slečno, znám své místo,“ pokorně se uklonila komorná a odešla z pokoje. Dívka sledovala, jak se za ní zavřely dveře. Za tichého přemýšlení sevřela medailon, který měla doposud na krku a podvědomě sklopila svůj zrak ke svíci, planoucí na nočním stolku. Knot svíce se začne zničehonic ohýbat. Okno v pokoji je zavřené, tak jak to, že to vypadá, jako by na svíci působil silný vítr? Sauriel se na to nejistě podívá. Najednou svíce zhasne a pokoj se ponoří do záhadného, tajuplného šera…
Bill nevnímal, že už je dávno hluboká noc. Byl kovář a na chléb se vydělávalo velice ztěžka, proto kolikrát pracoval dlouho do noci. Unaveně, ale vytrvale bušil kladivem do rozpáleného železa, ve snaze z něj vykovat další ze svých obdivuhodných mečů… Najednou se ale zarazil. I jemu přišlo, že se městem šíří podezřelý klid. Otevřel okno a vyhlédl ven. Nikde nebylo ani živáčka, jenom osamělá kočka vystrašeně prchala směrem od pobřeží. Billovi se to nezdálo, rozhodl se ale, že si toho nebude všímat. Akorát by ho to zdržovalo od práce. Stejně jako on, ani nikdo jiný neviděl, jak do přístavu vplouvá veliká loď s černými potrhanými plachtami…
„Už vám má dcera odpověděla?“ otázala se guvernérka komodora Norringtona, se kterým se procházela po molu.
„Ne, dosud ne,“ odvětil komodor mírně zklamaným hlasem.
„Měla dnes velice náročný den,“ omlouvala guvernérka Swannová svou dceru. Pak se zadívala na moře, které je obklopovalo. „To počasí je pod psa,“ utrousila nespokojeně při pohledu na oblohu bez hvězd a moře ponořené do oblaku mlhy.
„Je ponuré,“ přitakal Norrington. Guvernérka se najednou zastavila.
„Co to je?“ zeptala se, když uslyšela podivný hvízdavý zvuk.
„To je dělo!“ zakřičel Norrington a na poslední chvíli strhl Áďu na zem. Kousek od nich se ozval výbuch. „Palbu opětovat!“ zařval Norrington a pomohl guvernérce Swannové na nohy…
„Tyhle děla znám,“ řekl Tom a vymrštil se do stoje. Přitiskl obličej k zamřížovanému oknu. Jeho pohled padl na město, které se pomalu začalo rozpadat pod palbou děl. „To je Perla,“ vydechl.
„Černá Perla?“ ptali se ostatní vězňové a přitiskli obličeje ke mřížím, aby na Toma lépe viděli. „O ní jsem slyšel vyprávět, skoro deset let drancovala města a vesnice, byla to hrůza a nikdo to nikdy nepřežil…“
„Jak to, že nikdo? Kdo tedy mohl o té lodi vyprávět?“ zarazil ho s úsměvem Tom. Spoluvězni se zamračili a podívali se po sobě… Najednou se ozvala rána. Jedno z děl prorazilo zeď cely, naneštěstí to byla ta druhá, ve které byla skupina pirátů, nikoliv Tom. Pochmurně sledoval, jak ti lumpové potěšeně prchají a volají na něj soucitné fráze. Zničehonic ho napadlo, jestli útok Černé Perly přežil ten sympatický černovlasý kluk, se kterým dnes odpoledne bojoval. Tolik si přál, aby se tomu mladíkovi nic nestalo…
Loď byla blíž a blíž a výbuchy stále hlasitější a děsivější. Lidé utíkali všemi směry a snažili se dostat do bezpečí, ale marně, děla si je našla a většinou rozmetala jejich těla na kusy. A když ne lidi, tak alespoň kusy města. Všude se ozýval křik a pláč, obyvatelé nechápali, co se náhle takhle pozdě v noci děje. Netušili, že byli napadeni bandou nejobávanějších pirátů v celém Karibském moři.
Piráti vyskákali z Černé Perly do člunů a za svitu pochodní připlouvali ke břehu. Řvali téměř nelidsky, už se těšili na svou kořist. Sotva se jejich chodidla dotkla měkkého písku, rozeběhli se do města, aby děsili a zabíjeli… a především, aby našli jeden malý zlatý medailon s lebkou a ornamenty po okrajích…
Bill to všechno viděl skrz okno. Sice se trošku bál, ale věděl, že musí jít na pomoc. Vzal si za opasek sekyru, do ruky popadl druhou a vyběhl ven z kovárny přímo do víru boje. Uviděl prchajícího piráta, který právě hodil do jednoho domu hořící granát a teď se celý vysmátý dal na útěk. Bill se rozmáchl sekerou a hodil ji pirátovi přímo do zad. Ten zastavil, zaúpěl, svalil se a byl mrtev. Bill se rychle rozběhl dál a cestou ještě vytáhl sekeru z pirátových zad…
Norrington křičel rozkazy na všechny světové strany. Stál se svými muži na vrcholu pevnosti a střílel z děl. Vojáci se snažili odvrátit útok pirátů, ale moc se jim to nedařilo, ti mořští zabijáci byli v přesile a obrana Port Royal byla ráda, když si vůbec udržela holý život…
Sauriel, vzbuzená hlasitými ranami a křikem z boje, vyběhne na balkon a hned uvidí tu spoušť. Celé městečko je v plamenech a to všechno způsobila jen jediná loď. Hned si vzpomene na matku a tak běží dolů do předsíně. Tam zahlédne komorného, který jde otevřít dveře.
„Ne!“ křikne Sauriel, protože na balkoně viděla skupinku pirátů, jak běží k jejich domu. Komorný ji však neslyší a v klidu otevře. Kulka z pistole mu s ledovým klidem uzme život a on padne na zem. Slečna vyjekne, ale to už jí spatří piráti a běží za ní nahoru. Sauriel zapadne do prvních dveří, které vidí a zamkne je. Lekne se, když vrazí do někoho živého, ale je to jenom její komorná.
„Slečno Swannová! Oni vás chtějí unést! Jste přece dcera guvernérky!“ řekne vyděšeně služebná. Sauriel na ni okamžik kouká. „Neviděli tě. Schovej se a uteč do pevnosti!“ vykřikne a rozeběhne se vstříc boji… Vezme do ruky ohřívač do postele a praští jednoho z pirátů, kteří rozrazili dveře, do obličeje. Ten druhý chytne ohřívač do ruky.
„A mám tě, puso,“ usměje se, až se mu protočí dřevěné oko. Slečna se zašklebí a uvolní poklop, takže všechno žhavé uhlí spadne pirátovi na hlavu. Nevnímá jeho bolestivé nářky a utíká do další místnosti, kde se schovala do skříně. Hned za ní tam vběhli ti dva piráti, kteří se mezitím stihli z jejího útoku ohřívačem vzpamatovat. V pokoji bylo nezvyklé ticho.
„Já vím, že tu jsi, puso!“ snaží se jeden z pirátů rádoby sladkým hláskem.
„Jo, papulo!“ zašklebí se ten s dřevěným okem. Druhý pirát se podívá směrem ke skříni, protože před ní je vyhrnutý koberec.
„Tlamo! Máš něco, co nás k sobě volá. To zlato, co máš, nás volá. Jo, zlato!“ popojdou oba piráti ke skříni. Sauriel se podívá na medailon a stiskne ho v ruce. Vtom se otevřou dveře.
„Parley!“ vyřkne rychle slečna.
„Co?“ prskne pirát.
„Parley! Dovolávám se svého práva vyjednávat podle zákoníku, který sepsali piráti Morgan s Bartolomějem! Pokud někdo žádá parley, je pod ochranou vyjednávání. Nemůžete mu ublížit a musíte ho odvést ke kapitánovi!“ vysvětlí slečna. O pirátech si toho zjistila mnohem víc, už odmala ji k sobě magicky přitahovali, takže o nich přečetla, co se dalo, od dobrodružných příběhů až po jejich zákoníky.
„K čertu se zákoníkem!“ zamumlá ten s dřevěným okem, ale druhý pirát ho zlostně přeruší. „Chce ke kapitánovi! Tak jí tam dovedeme!“ zazubí se. Oba popadnou slečnu za ruce a táhnou ji z domu směrem k lodi.
Ve městě stále probíhají souboje. Bill se bije statečně. Kdykoliv na něj naběhne nějaký pirát, hned ho nekompromisně zabije. Neví proč, ale přestože se soustředí na boj, jeho myšlenky se čím dál častěji upínají k vězení. Co asi dělá ten zvláštní pirát, se kterým dnes bojoval? Patří snad k těmhle ničemům? Rána, která ho chtěla zasáhnout, ho donutí otočit se… a on vidí piráty, jak táhnou jeho milovanou Sauriel k lodi.
„Bille!“ křikne Sauriel prosebně. Bill už se za ní chce rozběhnout, ale vtom mu do cesty vpadne pirát, kterého předtím zasáhnul sekerou. Vyděšeně se na něj podívá. Pirát se jen usměje a podívá se Billovi pod nohy. Ten se tam podívá taky a uvidí pod sebou granát. Zalije ho ledový pot a už se připravuje na smrt, když granát najednou zhasne a nevybuchne. Bill se vítězoslavně usměje a chce piráta zneškodnit, když zezadu přiběhne jiný pirát a praští mladého kováře po hlavě.
„Vodprejskni!“ zařve a běží dál. Všichni piráti se jak na povel začnou stahovat k lodi. Už mají, co chtějí. Billovi se začnou ztrácet před očima, když se bezmocně hroutí na špinavou zem…
Tom v cele popadne do ruky kost, kterou předtím lákali bývalí vězni psa.
„Pojď ke mně, pejsku. No pojď,“ láká k sobě milým hlasem chlupáče. Pes se opravdu zvedne a plíží se pomalu k Tomovi. „No ano, hodnej!“ pochválí ho. Když je pes těsně u cely, ale přesto mimo jeho dosah, tak už to pirát nevydrží. „Pojď sem ty prašivej, hnusnej podvraťáku!“ štěkne na něj a pes uteče pryč. „Ne! Vrať se! Já to tak nemyslel,“ omlouvá se Tom, ale pozdě… Vtom prásknou dveře a Tom se lekne, že je to žalářník. K jeho cele ale přijdou dva piráti z Černé Perly.
„Ale, ale, ale. Kohopak to tady máme, Twigu. Kapitán Tom Sparrow,“ pronese jeden z pirátů a uplivne si těsně před Toma. „Když jsem tě naposled viděl, byl jsi úplně sám na úplně pustým ostrově a mizel jsi mi z dohledu.“
„Osud mu pořád moc nefandí,“ ušklíbne se Twig na svého kamaráda, který před chvílí plivl ke klečícímu Tomovi.
„Myslete na svůj osud, pánové!“ zašklebí se Tom, svírající mříže. „Nejhlubší kruh pekla mají pro zrádce a vzbouřence!“ pronese provokativně. Jeden z pirátů naštvaně zavrčel, prostrčil ruku mřížemi a chytl Toma pod krkem. Ten jen zvrátil hlavu dozadu a podíval se na pirátovo zápěstí, na které dopadlo měsíční světlo. Z ruky se na měsíčním světle stala jen holá kost, obalená pár cáry oblečení.
„Ty víš o pekle prd!“ zasyčí pirát.
„Ta kletba funguje. To je zajímavý! Hodně zajímavý,“ zamumlá Tom. Pirát ho pustí a spolu s Twigym odcházejí. „To je opravdu zajímavý,“ říká si pro sebe Tom a podívá se přitom na kost, kterou drží v ruce.
Měsíc se schová za mraky a na starou velkou loď připlouvá množství menších lodiček. Na jedné z nich sedí i Sauriel Swannová. Vyděšeně si prohlíží Perlu. Černé roztrhané plachty, děla stále bombardující Port Royal. Jen co se slečna dostane na palubu Perly, začne se všemožně otáčet, aby spatřila kapitána, ale do cesty se jí postaví velký svalnatý muž.
„Já neměl ponětí, že bereme zajatce!“ promluví svým hlubokým, ale přesto pronikavým hlasem.
„Dovolávala se vyjednávání s kapitánkou!“ vysvětlí mu pirát, který sem slečnu dovedl.
„Jsem tu, abych vyjed…“ nestihne doříct slečna, protože od velikého muže dostane silnou facku.
„Nemluv, dokud tě sami nevyzvem,“ zavrčí, jeho ruku ale uchopí jiná. Jemnější, ale přesto silná.
„A ty nevztáhneš ruku na někoho, kdo je při vyjednávání pod ochranou!“ zasyčí postavou menší, ale respekt budící žena.
„Ano, paní,“ zašklebí se pirát, evidentně nerad, že si s tou novou hračkou na palubě nemůže pohrát. Žena škubne s jeho rukou a pustí jí. Sauriel se na ni zadívá. Žena měla na rameni malou opičku. Dlouhé hnědé vlasy byly špinavé a rozcuchané. Na tváři měla nějaké jizvy a její ledově modré oči studily už na pohled. Na sobě měla dlouhý, černý kabát a přiléhavé kalhoty. Sjížděla Sauriel trochu pohrdavým pohledem, avšak s velkým zájmem. Byla to kapitánka Černé Perly.
„Omlouvám se,“ usmála se na slečnu, přičemž vycenila své špinavé zažloutlé zuby.
„Kapitánko, mám prosbu! Žádám o zastavení destrukčních aktivit vůči Port Royal!“ vyřkne Sauriel.
„Ach, nesmíte na mě tak rychle,“ zašklebí se žena. „Jsem jenom pouhá pirátka. Jaké, že to bylo přání?“
„Odplujte a nevraťte se víc,“ zopakovala podrážděně Sauriel.
„Vaše žádost minula můj sluch,“ zasměje se škodolibě kapitánka, líbí se jí dívčiny obavy. „Nehnem se!“ zašeptá.
Sauriel si ji chvíli prohlíží. Poté si z krku nazlobeně strhne pirátský medailon, přejde k okraji lodi a ruku s medailonem dá nad hladinu moře.
„Tak dobře. Pro žraloky!“ křikne.
„Má loď je plná zlata! Ta cetka mě má zajímat? Proč?“ pousměje se kapitánka.
„Protože to hledáte! Tuhle loď poznávám, viděla jsem ji před osmi lety při příjezdu z Anglie! Nicméně, pokud je to bezcenné, nemá smysl to vlastnit,“ pokrčí rameny slečna a přívěsek trochu popustí, avšak hned ho zas chytí.
„Ne!“ zděsí se všichni piráti.
„Ale!“ usměje se slečna.
„A vaše jméno, slečno?“ popojde kapitánka k dívce.
„Sauriel…Turnerová. Dělám služku v domě guvernérky,“ pozmění si Sauriel své jméno. Ani nevěděla, proč to udělala. Snad to bylo tím, že když Billa před několika málo okamžiky viděla, tak i přes obavy z boje viděla v jeho pohledu lásku. Stále ji miloval tak moc, jako ona jeho…
„Slečna Turnerová!“ otočí se kapitánka k posádce. Každý ví, co to jméno znamená. „Tak dobře. Dejte mi to a my ukážeme vašemu městu záda a nevrátíme se víc!“
Sauriel jí medailon podá do natažené ruky. Kapitánka ho hned dá své věrné opičce, která s ním uteče pryč.
„Tak platí?“ ujistí se dívka. Kapitánka se otočí a kývne k posádce.
„Tak dělejte! Přestaňte střílet a odplouváme!“ křikne nějaký z pirátů. Sauriel se ale rozeběhne za kapitánkou.
„Počkat! Musíte mě odvést na břeh!“ zastaví ji. „Podle zákoníku bratří – „
„Tak zaprvý,“ zavrčí na ni kapitánka a v jejích očích náhle vzplane hněv. „Váš návrat na břeh nebyl v dohodě a ani nebyl předmětem vyjednávání! Nemusíme nic! Zadruhý byste musela být pirát, aby se vás náš zákoník týkal. A zatřetí, zákoník je jenom taková pomůcka, ale není to boží desatero. Vítejte na palubě Černý Perly, slečno Turnerová!“
autorky: Áďa & Samara & Sauriel
betaread: Janule
holky já se z vás normálně poseru 😀 😀 já nemám slov. Vy to fakt znáte slovo od slova. To je naprosto dokonalý. upe když to čtu, tak vidim ten film 😀 no konečná totok
Samy? Ty ses kapitanka Černe perly? No to je gol xD xD
Já ten film stejně zbožňuju
Smara jako Barbarosa nebo tak nějak no já nemůžu jo a v příštích dnech se nechte překvapid má tu nastoupit moje new povídka
* oprava SAMARA
To je jako moc toto…
To je dokonalý…to je upo stejný jak ten film..bude potom druhý a třetí díl?
druhej a třetí díl? to se ještě uvidí…já bych nebyla proti, ale to bys musela ještě překecat ty dvě, Avrilll..xD
jaký ty dvě??? 😀 ty dvě mají jméno jakooo!!!
fakt maj jméno jo? Já si ho vůbec nevšimla! A jakže se teda jmenujete? xDDD
[9]: Sauri! mě překecávat teda nemusíš, já bych byla ráda xD A opravdu, máme jméno:-DD
to sem nevěděla…tak já se je pokusim naučit ty jména…slibuju!
ale já jsem proti!!! už kvůli těmhle jmenovitým schválnostem! tak a máte po ptákách 😀
no to sem teda zwědawá co z toho wyleze, pochybuju že Billowa láska ke slečně Sauriel přežije další setkání s kapitánem Tomem XD
HA! Díky, Bitter! Tak, Sauri, a máš to zpečetěný i od někoho jinýho než ode mě 😀 😛
Ohhhh, já vidím úplně ten film, jen s jinými hlavními hrdiny. Jako i to kroucení v bocích k Tommymu mi jde ala Depp.
Velká loď s černými plachtami (mrazí mě, ona děsí takto v noci) – awwww♥ "to je PERLA", vydechne Tommy.
Ti dva piráti, no to jsou taky postavičky, ale hrozně důležité. "Parley" – na to vyjednávací právo jsem taky čekala. Ale chudáček Billy, jako Ádinko, taková šlupka do té jeho křehoučké a krásné hlavinky? Že já mu to řeknu?
Prašivej, hnusnej podvraťák se urazil, nepochopil, že to Tommy přece tak nemyslel! 😀
Veeeeeeeeery interesting – tuhle scénu naprosto milujuuuuuuuuuuuuuuu!♥♥♥
Mi připomíná, baf, taky baf z Královny prokletých, Lestata a Jessi… S kamarádkou z Oslo je to takové naše pozdravení – Boo, Boo back to you, nebo boo, also boo… 😀 stejně jako veeeeeeery interesting. To jsou svaté momenty!
A Sauriel … TURNER… to už je snad klasika.
Miluju Piráty!