Perfect Symetry 12.

autor: B-kay

Tom se zachvěl překvapením, přesto však na sobě nenechal nic znát. Nechtěl se Bill vyptávat, proč to udělal, nebo proč to neudělal už dřív. Nechtěl jej trápit zbytečným vyzvídáním, na které stejně neměli čas. Tahle příležitost se jim naskytla jako dar z nebes, jinak by se možná dalších několik dnů k sobě nepřiblížili. I když se je Bella dřív snažila udobřit, teď Tomovi přišla jako překážka, která je od sebe nechtěně vzdalovala. Proto si to užíval ještě víc. Mazlivě Billa líbal a opatrnými pohyby jej hladil po bříšku, již bylo skryto pod vrstvou tenké látky Billova trika. Po chvilce se však od něj přeci jen odsunul a zahleděl se mu hluboce do očí. Díval se, jak Bill zhluboka dýchá a chtivě k němu zvedá tvář, aby jej mohl znovu políbit, přesto však neudělal vůbec nic. „Co se stalo?“ zeptal se jej Bill po chvilce a ukazováčkem přejel obrys bratrových horkých rtů. Tom mu prst láskyplně políbil a poté se narovnal. Byl odhodlán říct mu pravdu! Říct mu všechno, co měl vědět už dávno.

Bill si smutně skousl rty a sklonil tvář. Napodobil bratra a také se posadil.

„Já ti musím něco říct,“ začal Tom opatrně a sám měl problém najít ta správná slova. Tak dlouho to v sobě tajil… tak dlouho sám sobě ubližoval a nutil se zapomenout, už prostě nemohl dál.

„Tak mluv, já poslouchám,“ Bill si unaveně sundal brýle a tvář ukryl do dlaní. Tušil, co bude následovat a do tak kruté reality se nechtěl dívat. Bylo pro něj snazší vidět Toma rozmazaně, než sledovat, jak je nesvůj a nervózní.

„Bille, prosím, dívej se na mě, jinak ti to nedokážu říct,“ Tom vzápětí nadzvedl Billovu tvář k té své a měkce jej pohladil. „Já ti lhal,“ vydechl rychle a pohotově zachytil Billovu tvář, když se od něj odvrátila se zklamaným výrazem. „V Rakousku jsem neměl žádnou skvělou práci. Dělal jsem v obchodě Bellyiných rodičů. Neutekl jsem z domu kvůli tomu, abych si vydělal kopu peněz,“ hlas se mu nešťastně třásl a některá slova vyslovoval s velikou bolestí. Tak moc mu ublížil, tak dlouho jej nechal žít ve lži, že na něj zapomněl, a že pro něj už nic neznamená…

„Tak proč jsi utekl? Proč jsi mi nic neřekl? Ani ses nerozloučil,“ Billovi po tváři stekla veliká slza, vzápětí následována druhou. Najednou se v něm zvedla vlna hněvu a velikého zklamání. Nemohl uvěřit tomu, že mu Tom lhal. Prudce jej od sebe odstrčil a chtěl odejít z pokoje, než se však stačil vzpamatovat, ležel znovu na bratrově posteli a Tom ležel na něm. Ruce mu držel nad hlavou pro případ, že by se chtěl Bill vzepřít a na rty mu přiložil svou dlaň, aby nemusel poslouchat Billovo sykání ať jej pustí a nechá být.

„Musíš mě vyslechnout. J-já… musíš to vědět,“ Bill se pod ním přestal smutně třepat a bránit, protože pochopil, že bude lepší, když jej vyslechne. Tom vypadal přímo zoufale. Pomalu odtáhnul svou dlaň z Billových rtů a osvobodil i jeho ruce…

Dívali se na sebe dlouho, než se konečně odvážil promluvit. „Kvůli tobě,“ procedil skrze pevně semknuté rty a naléhavě Billa políbil. „To kvůli tobě jsem utekl! To tys byl důvodem toho, že jsem všechno opustil a odstěhoval se. Nemohl jsem s tebou bydlet v jednom domě. Nemohl jsem se na tebe ani podívat, proto jsem odešel,“ neovládl se a znovu se zoufale zmocnil bratrových rtů.

„Co jsem ti udělal?“ zeptal se jej Bill přímo plačtivým tónem a věděl, že Tomův důvod musel být příliš vážný, jinak by neudělal tak zásadní změnu. Zmateně sledoval, jak se Tom najednou zasekl a nedokázal mluvit. Už toho řekl příliš a bál se toho, co se stane, až se to Bill dozví. „Já tě-,“ nadechl se a vzápětí zničeně pohlédl ke dveřím, když uslyšel zezdola Bellyin nadšený smích. „Řekni mi to,“ zaprosil Bill. Ještě měli chvilku na to, aby to Tom konečně dokázal přiznat, ať už by Bill zareagoval jakkoliv. „Já tě miloval,“ řekl rychle a vzápětí bolestně stiskl víčka, když uslyšel známý hlas, jak do pokoje vešla Bella a rozsvítila. Když na posteli uviděla i Billa, překvapeně se pousmála a odložila své tašky bokem.

„Simone mi říkala, že jsi usnul, lásko, ale nevěděla jsem, že tady bude i Bill,“ mile se usmála, když si však všimla Billova výrazu, ustaraně pohlídla na Toma. „Stalo se vám snad něco?“ oba se tvářili úplně stejně. Civěli na sebe, jako by se snad viděli poprvé.

Bill tomu nemohl uvěřit. V hrudi mu splašeně bilo srdce, jeho dech byl zrychlený mnohem víc než obvykle a jeho alabastrová pleť byla snad ještě bledší. Hlava se mu zoufale točila, když si uvědomil význam toho, co mu Tom v rychlosti zašeptal. Najednou mu všechny věci pomalounku začínaly být jasnější. Tom jej miloval… to proto jej opustil. Nebylo to kvůli tomu, že by jej nenáviděl … on byl zamilovaný…

„Ne, všechno je v pořádku, jenom jsme si povídali,“ odvrátil tvář od Bellyina rozmazaného obličeje a vzal si ze stolku své brýle. „Raději půjdu. D-dobrou noc,“ naposled se na Toma podíval a smutně za sebou zavřel dveře jeho pokoje.

„Tomi, stalo se něco?“ Bella se k němu přitulila s touhou pomazlit se, ale Tomova reakce byla stejná, jako poslední dva dny. Unaveně si protřel víčka a omluvil se jí, že na to nemá náladu a že je ospalý. „Tomi, už jsme se nemilovali skoro tři dny. Co se děje?“ Bella na něj smyslně špulila své rudé rty, Tom ji však nevěnoval nejmenší pozornost. Až teď mu totiž došlo, co udělal. Tedy spíš, co chtěl udělat. Chtěl si vzít Bellu jenom proto, aby na Billa zapomněl. Chtěl se od něj navždy odpoutat, a přitom v tom možná není sám. Bill jej také líbal… toužil po tom úplně stejně jako Tom… Až teď si uvědomil, že má poslední šanci svůj život změnit. Buď si za několik dní vezme Bellu a bude žít usedlým chladným životem bez lásky, nebo bude do konce bojovat o Billa a žít jenom pro něj…

„Ach, Tome,“ Bill zničeně dopadnul na svou postel a ruce uvolněně složil podél svého těla. Cítil se tak slabý, přesto v něm zrálo něco krásného a mnohem silnějšího, než byla Bella. A právě to mu dodávalo zvláštní pocit touhy, lásky a zranitelnosti. Ani se na sebe nemusel dívat, aby zjistil, že je vzrušený. Už to prostě nedokázal potlačit. Bylo to mnohem silnější, než on sám. Nerozuměl tomu, ale nebránil se. Prudce stiskl víčka a dlaní chtivě vklouzl pod lem svého spodního prádla. Možná kdyby to Tomovi dovolil, byl by jemný… co kdyby byly i jeho doteky tak krásně příjemné? Tom by mu přeci nemohl ublížit. Nevědomky v pomalých přírazech zvedal svou pánev k vzduchoprázdnu kolem sebe a neslyšně šeptal jeho jméno. Vůbec si nevšiml, že v pokoji už dávno není sám. Zjistil to až tehdy, co na jeho rtech přistál vášnivý polibek a jeho dlaň pod prádlem vystřídala horkost druhé…