autorky: Áďa & Samara & Sauriel
Ahooojte, 🙂 tak jsme tady s novou povídkou, která je, jak už je poznat v názvu, inspirována naším oblíbeným filmem. Prostě jsme si nemohly pomoct, a jelikož nás chytla hravá inspirativní nálada, tak jsme neodolaly a do role hlavních hrdinů obsadily naše milovaná twinsátka… a taky ještě někoho, ale to už je z bezpečnostních důvodů dole v textu 🙂 tak snad se vám naše dílo bude líbit 🙂 vaše Áďa, Samara a Sauriel 🙂
Z mlhavých tajů nekonečných oceánských dálav připlouvá loď. Mlha je hustá, velmi nepřirozená. Svět kolem je tichý, až na slabý dívčí hlásek, který se rozléhá krajinou. Naráží do vody a odráží se zpět.
„Plenit, krást, loupit, to je náš kšeft. Tak na něj pijme, pirátští bratři, to se patří! To se patří,“ zpívá ten hlásek pirátskou hymnu. Dívka je velmi mladá, nedochází jí, že touto písní může přivolat piráty přímo k jejich královské lodi. Je vskutku překrásná. Hnědé vlasy má stočené do pravidelných loken a z nich vytvořený vznešený drdol. Jiskřivé oči jsou pronikavě hnědé. Na první pohled je ihned poznat, že je to dáma, už jen podle bohatě vyšívaných šatů. Jmenuje se Sauriel Swannová a je to dcera jedné z nejbohatších žen ve městě, Ádi Swannové. Ta jako guvernérka musela často vyjíždět se svou posádkou na moře, a jelikož se o své dítě již od jeho narození stará sama, bere svou jedinou dceru téměř vždycky s sebou. Nikdo z posádky velké lodi si zpívajícího hlásku nevšímá, až na jednoho. Až na pana Gibbse, který k dívce přijde a lehce jí zmáčkne rameno.
„Tiše, mladá dámo. Piráti bloudí kolem, neměla bys…“ nedokončí ten muž a do hovoru se mu již plete jiný. „Pane Gibbsi, tak dost! Nepleťte a nestrašte slečnu piráty!“ nasadí muž velmi přísný obličej a shlíží na statného chlapíka.
„Zpívala jejich hymnu!“ bránil se Gibbs. „Dnes jsou vody zrádné, poručíku, víte sám moc dobře, jak…“
„Jděte si po svých,“ dostane se mu odpovědi v podobě úsečného rozkazu.
„Myslím si, že by bylo nádherné piráty potkat,“ ozve se dívenka slabounkým, ale přesto pevným hlasem. Muž se usmál.
„To tedy rozhodně ne,“ zavrtěl hlavou a v očích se mu objevil plamenný výraz. „Jsou to mizerní ohavové. Dohlédnu na to, aby každý, kdo se plaví pod pirátskou vlajkou, byl po zásluze potrestán! Čeká na něj kravata z konopného provazu.“
Nevšiml si, že se k němu přiblížila guvernérka, které se v očích pohoršeně zablesklo.
„Poručíku Norringtone! Oceňuji vaši horlivost, ale obávám se, že by toto téma mělo špatný dopad na mou dceru!“
„Ale mě to zajímá,“ namítla dívka, matka ji však umlčela.
„To je právě to, co mě děsí,“ pohladí paní Swannová svou dceru a odejde si dělat svou práci. Slečna Swannová se opět opře o zábradlí na přídi a pozoruje klidnou hladinu temně modrého moře. Díky mlze vypadá moře ještě tajemnější, než ve skutečnosti je a jeho hlubiny se zdají ještě hlubší než jsou. Něco na drobných vlnkách plave a ani zdaleka to nepřipomíná rybu, natož něco jiného, co do moře patří. Je to růžové paraplíčko. A za ním se objeví kus dřeva, na němž bezvládně leží nějaká postava…
„Podívejte! Kluk! Vidím ve vodě kluka!“ vykřikne, ukazujíc přitom útlou ručkou na dřevo.
„Muž přes palubu!“ vyhrkne poručík Norrington a vyšle pár mužů, aby chlapce vyzvedli na loď. Vzápětí se ale palubou rozezní Gibbsův chrapot.
„Pane Bože, dohlížej na nás na moři a na zemi,“ zamumlá ten statný člověk s pohledem upřeným do dáli. Všichni se otočili. V dálce spatřili loď. Tedy jestli se tak té ohnivé kouli dalo ještě říkat. Celou ji pohltily nenasytné plameny a teď ji pálily na popel.
„Jak se to mohlo stát?“ zeptala se vyděšeně guvernérka a přitiskla si krajkový kapesníček k ústům.
„Nejspíš střelný prach. Obchodní lodě bývají po zuby ozbrojeny,“ míní váhavě Norrington.
„Blbost,“ řekne Gibbs. „Bojíte se podívat pravdě do očí, poručíku. Žádnej střelnej prach! Tohle je hned každýmu jasný. Piráti!“
Někteří muži zděšeně zalapali po dechu, ale guvernérka se po chvíli trpce usmála. „Nevymýšlejte si, Gibbsi, kde by se tady vzali piráti?“ Pak se ale přidala k posádce, která se již spouštěla na čluny, aby mohla místo skutku prozkoumat. Předtím se ale otočila na svou dceru.
„Zůstaň tady s tím chlapcem. Postarej se o něj,“ stiskla jí rameno. „Uděláš to?“
Dívka přikývla a sledovala, jak matka odchází. Poté se otočila a sklonila se nad chlapcův velice bledý obličej. Jemně mu odhrnula z čela pramínek vlasů, když jí jeho ruka nečekaně stiskla zápěstí a ona náhle čelila jeho vyděšeným, temně hnědým očím.
„Neboj se. Postarám se o tebe. Jsem Sauriel Swannová,“ představila se.
„J-já Bill Turner,“ odpoví chlapec třesoucím se hlasem, načež mu opět klesne hlava a on nevnímá svět kolem. Sauriel se podívá k jeho krku. Je tam řetízek. Předtím si ho nevšimla. Jak je to možné? Zvědavě natáhne svou mladou ručku k řetízku a uchopí přívěšek, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Na zlatém řetízku visí těžký medailon. Sauriel si s ním chvíli jen tak přehazuje v ruce a pak se na něj lépe zaměří. Přímo uprostřed medailonu je vyobrazena lebka. Slečně hned dojde, co tohle znamená.
„Ty jsi pirát!“ zašeptá s údivem.
„Něco řekl?“ ozve se hlas poručíka Norringtona. Sauriel sebou trhne a rychle jediným trhnutím sejme řetízek z Billova krku.
„Jen, že se jmenuje Bill Turner!“ rychle se otočí a medailon schová za zády. Už teď si je jistá tím, že nikdy nikomu neprozradí, kdo chlapec ve skutečnosti je. Ví, že by to pro něj znamenalo smrt a on je přeci tak krásný. To mu nemůže udělat… Najednou se v dálce objeví loď s pirátskou vlajkou. Je možné, že ji nikdo jiný než ona nevidí? Vždyť kdyby ji jen někdo zahlédl, královská loď by začala střílet, ale ona zůstává v klidu. Dívka prudce zavře oči, jako by tomu snad ani nechtěla věřit…
Sauriel otevře oči. Rozhlédne se po svém pokoji a poté se na obrovské posteli s nebesy posadí. Vzpomene si na svůj sen. Ano, takhle se poprvé setkala s tím překrásným Billem. Zamilovala se do něj. Tím si je jistá! Do ruky vezme svíci a přejde ke komodě. Otevře šuplík, ze kterého vytáhne pár knih, než konečně narazí na to, co tolik chtěla. Ano, jak jen mohla zapomenout? Vezme do ruky ten starý a těžký medailon, poté si stoupne před zrcadlo a zapne si ho ke krku. Nádherně jí padne. Párkrát ho pohladí, jako by to byla svátost a zamyšleně na svůj odraz hledí, když vtom se ozve ťukání na dveře.
„Sauriel? Sauriel, jsi tam?“ slyší hlas své matky, guvernérky Swannové. Sauriel sebou polekaně škubne a převrhne židli. Rychle ji zvedne a nasouká se do pláště.
„Sauriel, jsi ustrojená? Je všechno v pořádku?“ ptá se ustaraně matka.
„Ano. Ano!“ odvětí Sauriel a rychle si strčí přívěšek za látku košile. Její matka vejde, doprovázena dvěma komornými, nechá odhrnout těžké závěsy a otevře okno. Pokoj se vzápětí ponoří do jasného světla karibského slunce.
„Tedy! Tolik hodin a ty teprve vstáváš! Je překrásný den,“ poznamená guvernérka a převezme si od druhé komorné velkou krabici. „Tady máš dárek,“ řekne a sejme víko krabice. Sauriel nahlédne dovnitř a srdce jí zaplesá obdivem. Uvnitř jsou totiž nádherné šaty, které jí ihned padly do oka ještě dřív, než se jich vůbec dotkla.
„Nádhera,“ vydechla rozzářeně, pak se ale podezřívavě podívala na matku. „Můžu se zeptat, čemu za ně vděčím?“
„Copak nemůže dát matka dceři dárek jen tak?“ zamrká na ni guvernérka, načež ukáže na závěs, který sloužil jako místo pro převlékání. „Honem!“
Chvíli se zahledí z okna ven na vlny moře, než pokračuje.
„Víš… myslela jsem, že by sis je mohla vzít na tu dnešní slavnost.“
„Na slavnost?“ zeptá se Sauriel překvapeně.
„Poručík Norrington je konečně povýšen,“ odpoví hrdě matka. „Komodor Norrington. Do budoucna, že ano. Je to skvělý muž, a také dobře zajištěný. A ty se mu líbíš,“ rozplývá se nad vidinou sňatku své dcery s tímto šlechetným mužem. Po chvíli nenápadně nahlédne za závěs.
„Sauriel? Jak ti jsou?“
„Spíš ne, než ano,“ zalapá Sauriel po dechu, když jí komorná začne sešněrovávat korzet.
„Prý ale v Londýně je to poslední móda,“ namítne matka, jako by přerývaný dech své dcery ani neslyšela.
„To se asi ženy v Londýně naučily nedýchat,“ zasupí Sauriel, jejíž hlas je ale vzápětí přerušen klepáním komorníka, který se hlavou ukloní směrem ke guvernérce.
„Mylady, máte návštěvu.“
„Jistě,“ odpoví paní Swannová. Naposledy vrhne hrdý pohled na svou dceru a sejde dlouhé, mohutné schody dolů do haly.
Dole přešlapoval mladý Bill Turner. Pod paží měl kožené pouzdro a se zájmem se rozhlížel po domě. Omamovaly ho ty přepychové prostory, on byl zvyklý jenom na svou malou kovárnu, kde bylo šero, jednoduchost a skromnost a kde mu společnost dělali jenom malý oslík a každou chvíli opilý mistr, který si suverénně přisvojoval obdiv za věci, které vykoval právě Bill. Připadalo mu to tady až příliš velkolepé na to, aby se tady cítil bezstarostně a klidně…
„Ach! Pan Turner,“ usmála se guvernérka, když k němu přistoupila. „Ráda vás opět vidím! Máte to pro mě?“
„Jistě,“ odpověděl s úklonou Bill a rozevřel pouzdro, aby z něj mohl vyjmout nádherný meč. „Čepel je skládaná ocel a jílec jemná zlatnická práce,“ vysvětluje a snaží se meč předvést v co nejlepším světle. Taky ho vyráběl sám a má být na co pyšný!
„Je nádherný! Komodoru Norringtonovi se bude jistě velmi líbit,“ uzná guvernérka a nechá Billem meč uložit zpět do pouzdra. Vzápětí se jí rozzáří oči obdivem, když pohlédne nahoru na schody.
„Oh, Sauriel! Vypadáš nádherně!“
„Bille!“ rozsvítí se Sauriel na tváři úsměv, když vidí pod schody mladého Turnera. Jen co zamrká, aby se ujistila, že ji nešálí zrak, rozeběhne se dolů rovnou k němu a ke své matce.
„Tak ráda tě vidím,“ spustí. „Dnes se mi o tobě zdálo!“
„Že by o mně, slečno?“ usměje se Bill. Je vidět, že je v rozpacích. Vždyť i on se do Sauriel zamiloval hned na první pohled.
„Sauriel,“ napomene ji matka. „Opravdu myslíš, že je vhodné, aby-„
„O našem prvním setkání,“ nenechá se dívka přerušit, aniž by guvernérce věnovala jediný pohled. „Vzpomínáš?“
„Mohl bych snad zapomenout, slečno?“
„Bille, mám ti pořád opakovat, abys mě oslovoval Sauriel?“ naoko ho pokárá a zářivě se na něj usměje. Za ta léta dospěl. Dlouhé černé vlasy jsou staženy do jednoduchého culíku, rty se o trošku více naplnily a mají sytější barvu. Temně hnědé oči má podmalované černou tužkou. Sice věděl, že je to zvyk zejména u pirátů, ale nemohl si od zvýrazňování očí pomoci, vedlo jej k tomu srdce. Hodně vyrostl do výšky, ale jeho postava zůstala na muže nepřirozeně křehká a hubená. A nezmizely ani jeho jemné až dívčí rysy v obličeji.
„Opět a znova, neustále, slečno,“ odpoví opět slušně a s pokorou, ačkoliv ho její slova zahřála u srdce.
„Vidíš?“ zeptala se Sauriel vítězně její matka, která těžko nesla, jak moc dívka k tomuhle obyčejnému chudému kováři přilnula. „Alespoň ten chlapec ví, co se sluší a patří. Jdeme!“
Vykročila s pouzdrem v ruce ke kočáru, který čekal před domem, a Sauriel nezbylo, než ji následovat. Předtím ale na okamžik vrhla na Billa strohý pohled.
„Tak se mějte, pane,“ schválně zdůraznila poslední slovo, pohodila hrdě hlavou a už se ani neotočila.
„Vy taky,“ zvolal Bill za kočárem, který se dal vzápětí do pohybu. „Sauriel,“ zašeptal a hleděl za kočárem, dokud mu nezmizel z očí.
autorky: Áďa & Samara & Sauriel
betaread: Janule
Hezky, pěkně!
Ty jména jste vymyslely hezky! 😀 Předpokládám, že kapitánem lodi bude Samara – jakož to poslední nejmenovaná autorka 😀 – a Tom bude Jack, že? 😀 Bože, tohle bude úžasná povídka (doufám!)
Myslím, že další díl si přečtu s chutí! Vypadá to zajímavě a hlavně si opět opakuju film, který jsem viděla snad stokrát! 😀
Super nápad, holky!
jo je to naprosto úžasný, jen tak dál. Ten film upe miluju ala tohle je snad mnohem lepší XD už se těším na další dílek 🙂
holky to je úžasný jak ty slová znáte zpaměti 😀 Mě to uplně poznamená a až si to pustim, tak tam budu házet jména podle twc 😀
Nádhera, máte to skoro stejně a to se mi líbí. Bill Turner, to je zajímavá představa. Teď budu hádat, kdo bude Tom. Podle mně Kapitán Tom Sparrow 😀 Utkají se spolu v boji 😀
Už zase moc sním, omlouvám se 😀 Každopádně moc povedený ♥
a hned za tím následuje nejlepší scéna ve filmu;)Johnny a jeho "odstavení lodi v doku" je bezkonkurenční 😀 viděla jsem to tak milionkrát, skvělej film, a řekla bych, že i povídka bude skvělá, rozhodně se těším na další díl;)
tak to je super, že se vám to líbí 🙂 samozřejmě tu hned nevyklopíme celý děj, ale komu se líbí hlášky hlavních hrdinů i film, a chce – li ten někdo vidět obdobný děj se špetkou twincestu, tak tomu se budou další díly líbit 🙂
Ten film vážně miluju
Bože, já nemám slov! Tohle to je tak dokonalé! Páni! Ten film miluju a teď se tu oběví i povídka na jeho motivy. Už teď se nemůžu dočkat na další díl! Honem honeem nebo asi umřu :)).
GALAKTICKÉ!!
Teda já padnu, to je masakr? Tak z tebe je guvernérka jo? 😀 A máte v plánu do příběhu zařadit i třetí spoluautorku? Taková Samara v Pirátech z Karibiku to by byla vůbec síla. Každopádně je to fakt docela dobrá komedie. Pěkně jsem se u toho bavila.
Jen teda musím říct, že mě určitý drobnosti dost matou. Když jsem se dověděla, že se Sauriel zamilovala do Billa, říkala jsem si budiž, neopětovaný lásky se dějou, po zjištění, že je do ní ale zaláskovaný i Bill si tak říkám, jak jen se tam teda nakonec vloudí ten twincest? Nebo že by si s Tomem Sparowem střihli trojku? To taky není vůbec špatná představa. 😀
jee.. to bolo krasbolo to krasne.. ach.. no ten pribeh heh.. xDDne..
Tak jsem na to vlítla, má milá guvernérko!♥ Hele, nejdřív mě zamrazilo hned z první věty, protože jsem úplně tu mlhu viděla, jako ve filmu, když ta holčička zpívá… No jasně, chudák, malý, přesto krásný Billy Turner.
Jsi na dceru ale pořádně přísná a ty asi milé Sauriel jen tak dárek dávat nebudeš, když jsi tak odměřená.
Hrozně se mi líbily ty Billyho rozpaky, bych ho hned umačkala v náručí, broučínka♥ a když poté, co Sauriel zdvořile odpověděl, zašeptal "Sauriel"… no mohla jsem se rozpustit. Já už vím, čím začne další díl, mou nejmilovanější scénou, kdy "připlouvá" kapitán TOM Sparrow, že jo? Já se kácím… 😀
Ádi, mně jen není jasná jedna věc, podle toho, jak tady píšete, Bill k Sauriel něco cítí, ne? Jak tohle dáte dohromady, aby Tom a Bill jako? Tý jo, jsem zvědavá, ale pořád se musím smát… Těším se na mého kapitána. Jo a Gibbs je mi sympatický stejně jako komodor Norringtone…
PS: Krásný obrázek!
No příběh je to perfektní. Jenže celý vykradený. Je to stejné jak ve filmu a to je škoda. Trochu kreativity by neškodilo, ale věřím tomu, že teď jste už jinde 🙂
Popisy pěkné 🙂