autor: Rachel
Billovo drobné tělíčko se mírně zachvělo, jakmile u sebe ucítilo Tomovu blízkost. Bill téměř nedýchal, když uviděl Tomovu tvář tolik blízko té své. Ručky se mu nervozitou třásly, srdíčko bilo jako na poplach a v bříšku cítil známé šimrání, které s každou další vteřinou nabývalo na intenzitě. Bill pomalu přivíral oči, bál se toho, co se stane za pár okamžiků. Nejen proto, že to ještě nikomu nedovolil, ale hlavně proto, že neměl žádné zkušenosti. Nikdy se s nikým nelíbal, ani nikomu nedovolil, aby jej políbil. Nikomu, až na dredáčka, který se nad ním skláněl s milým úsměvem na rtech. To však Bill neviděl. Měl zavřená očka a se strachy sevřeným bříškem očekával, co se stane. Nevnímal nic kolem sebe, ani ptáčky, kteří si vesele prozpěvovali, ani sluníčko, které jej příjemně hřálo, ani letní větřík, který si pohrával s listy stromů. Nevnímal nic. Očekával, že se mu Tom vysměje, tvrdě jej políbí, nebo neudělá vůbec nic.
Najednou však ucítil na své tváři jemnou, měkkou dlaň, která jej něžně pohladila. Tak krásně, až se Billovi zatajil dech. Při tom jednom jediném něžném dotyku se mu rozbušilo srdíčko snad ještě víc, než před tím. Teď už nechtěl otevřít oči ani za nic na světě. Bál se, že to všechno, co se teď děje, je jen krásný sen, ze kterého se probudí. Veškeré jeho myšlenky jej však opustily ve chvíli, kdy se něco nádherně měkkého a hebkého lehce otřelo o jeho rty. Snad ani fouknutí do peříčka nebylo jemnější, než Tomovy rty, které se zlehka začaly otírat o ty Billovy. Tom se pomalu a velmi něžně vpíjel do Billových rtů, zatímco jeho dlaň jemně hladila tu nejhebčí pokožku na světě. Ani ten nejjemnější samet se nemohl vyrovnat Billově porcelánově křehké tváři. Jakoby se Tom bál, že její hebkost a jemnost jedním jediným dotekem zničí.
A on se opravdu bál. Bál se, aby něco jen jedním neuváženým dotykem nezkazil. Moc dobře viděl strach v těch nádherných čokoládových očích a to on nechtěl. Nechtěl, aby se jej Bill bál. Chtěl, aby na své první líbání nezapomněl. A právě proto začal pomalu a jemně ochutnávat Billovy rty.
Bill strnule seděl, očka zavřená a bál se udělat jen malý sebemenší pohyb. Nechtěl ničit to krásné, co se odehrávalo právě teď. Teď už věděl, že to sametově hebké, co cítí na svých rtech, jsou Tomovy měkké polštářky. V nose jej dráždila Tomova podmanivá vůně a Tomova teplá dlaň jej něžně hladila po tváři. Bill pomalu vztáhnul ručku, a když se po chvilince dotknul Tomových dredů, věděl, že teď už to není ten krásný sen, který se mu zdál ráno. Jeho sny byly nic v porovnání s tím, co cítil teď. Pomalu pootevřel rty a nechal se líbat těmi Tomovými. Nemohl tomu uvěřit. Často snil o líbání a o tom, jak krásné to je, když se líbají dva do sebe zamilovaní lidé, realita však byla mnohem krásnější. Ani si neuvědomil, že má pořád ještě zavřená očka. Vůbec mu to však nevadilo. Věděl, že osůbka, která právě ochutnává jeho rty, je jeho milý a hezký Tom. Ten, do kterého se Bill zamiloval a kterému se rozhodl dát své srdíčko. Cítil, jak se Tomovy rty vzdálily od těch jeho na pár milimetrů a neubránil se mírnému úsměvu.
„Ještě,“ zaškemral tichounkým hláskem a sám se popaměti přisunul blíž. A nemusel čekat dlouho. Tom se zaculil a znova se sehnul k té nádheře před sebou. Ještě nikdy nelíbal tak dokonale hebké rty. Teď už se nebál, že něco pokazí. Nechal se řídit svým zamilovaným srdíčkem, které v jeho hrudi prudce bušilo a šťastně se chichotalo. Nebylo snad nic krásnějšího, než polibek, do kterého Tom dával všechnu svou lásku k Billovi. Všechny své city, které k němu choval, vložil do toho jednoho polibku. A Bill to cítil. I on chtěl Tomovi dokázat svou lásku k němu a proto pomalu pootevřel své rty a vpil se do těch Tomových. Malinko znejistěl, když ucítil něco studeného, po chvilce mu však došlo, že je to Tomův piercing.
Ani jeden nechtěl tu nádhernou chvilku plnou lásky ukončit, ale bohužel je k tomu přinutil nedostatek kyslíku. Tom pomalu opouštěl Billovy rty a otevřel oči, aby mohly spatřit to černovlasé stvořeníčko, které mělo pořád zavřená očka, přitom se však culilo jako sluníčko. Bill si pomalu prstíkem přejel po rtících, a když ucítil na tváři další jemný dotyk, pomalu otevřel očka. Jakmile spatřil Tomovu tvář, která se na něj mile usmívala, srdíčko mu poskočilo radostí. Pořád však nemohl uvěřit, že jej líbaly ty krásné plné rty, které teď byly zvlněny do úsměvu. Zadíval se do Tomových očí a hledal v nich odpověď.
„Tome, t-ty jsi mě opravdu…“ nedořekl, protože uviděl Tomův široký úsměv a mírné pokývání hlavou.
„Líbal,“ dokončil za něj Tom a něžně jej pohladil po vláscích. Na chvilinku zapochyboval, jestli se to Billovi líbilo a jestli se nezlobí, stačil mu však pohled na toho andílka před sebou, který se celý rozzářil. Opatrně vztáhnul svou bílou ručku, aby se mohl dotknout Tomovy tváře. Pomalounku jej hladil a usmíval se čím dál víc. Šťastnější už být snad ani nemohl. Své první líbání prožil s Tomem a bylo to daleko krásnější, než všechny jeho sny a představy. Nic se nemohlo vyrovnat Tomovým rtům, které se na něj zářivě usmívaly. Ani jeden z nich nevnímal nic kolem. Měli oči jenom pro sebe a ani jeden z nich nechtěl rušit tu krásnou chvilku slovy. Oba se něžně hladili a culili se na sebe jako dva zamilovaní blázínci. A Bill to věděl. Věděl, že teď se i on stal jedním z těch, kteří se nechali očarovat láskou a o kterých mu maminka vyprávěla. Vůbec mu to však nevadilo. Měl u sebe svého Toma a jeho lásku a nic víc ke štěstí nepotřeboval. Opřel se o lavičku a s úsměvem se zadíval na Toma, který seděl vedle něj a očima těkal po jeho tváři. Nemohl se na něj vynadívat. Přisunul se blíž a sklonil se nad ním. Dokázal by se snad celé hodiny dívat na Billovy dlouhé řasy, které se mírně chvěly, na jeho oči, ve kterých viděl radost, stejně by se mu ten pohled neomrzel. Slabý větřík cuchal Billovy černé vlásky, na kterých se odrážely zlatavé paprsky rozzářeného sluníčka. Tom se opatrně dotknul bříšky prstů Billovy tváře, a jakmile k němu Bill pozvedl svá mandlová kukadla, málem oněměl úžasem.
„Bože můj,“ šeptl tiše a zatajil se mu dech nad tím křehkým stvořením, které na něj upíralo své hnědé oči, ve kterých se mísilo moře té nejsladší čokolády.
„Jsi krásný,“ zašeptal Tom omámeně a nemohl od Billa odtrhnout oči. Bill se v duchu zarazil. Nebyl na tohle zvyklý, nikdy mu to nikdo neřekl. V domově se mu kvůli jeho vzhledu jen posmívali a nadávali mu, jak je ošklivý. Možná i to vedlo Billa k přesvědčení, proč mu všichni tolik ubližovali a nikdo se s ním nechtěl kamarádit. Nevěděl, jak má teď reagovat. Polekaně se na Toma zadíval a potom mírně zavrtěl střapatou hlavinkou.
„A-ale… když… když oni říkali, že…“ nedořekl a raději sklopil hlavinku. Bál se podívat se do Tomových očí. Tomovo srdíčko však zablesklo neskonalou láskou k němu a Tom si v té chvíli uvědomil, že jen té nádherné osůbce, sedící před ním, chce dát to nejcennější, co má. Své srdce. Nemusel dlouho přemýšlet, aby přišel na to, co má Bill na mysli. Věděl, že k Billovi se nikdo nechoval hezky, že se mu všichni posmívali. A právě to jej utvrdilo v tom, co chtěl Billovi říct. Jeho prsty se něžně dotkly Billovy tváře a pomalu ji nadzvedávaly do úrovně té své. Tom se zadíval do Billových očí, které před ním malinko plaše uhnuly. Jsi jako anděl, Billi.
„A ty jim věříš?“ optal se šeptem a při pohledu na vyjukaného Billa se musel usmát. Tak krásně a zářivě, že se Bill musel usmát s ním. Všechny jeho pochybnosti zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Stačil jeden jediný Tomův úsměv a Bill se vznášel na růžovém obláčku. Mile se usmál a pomalu zavrtěl hlavinkou.
„Já věřím tobě, Tomi,“ špitl s úsměvem a pohladil Toma po tváři, zatímco se svými rty nevědomky přibližoval k těm jeho. Napovídalo mu to jeho srdíčko, které se ihned prudce rozbušilo. Bill se jemně vpil svými rty do těch Tomových a nesměle je poznával. Chtěl Tomovi věnovat krásný polibek, a proto nikam nepospíchal. Jeho dlaně se ocitly na Tomových tvářích a opatrně zkoumaly jejich rysy. Zanedlouho Bill ucítil Tomovy prsty, které jej začaly jemně hladit po vláscích. Pomalu se od něj odtrhl a věnoval mu jeden ze svých zářivých úsměvů. Tom mu jej oplatil a zadíval se do těch dvou čokoládek, které k němu vzhlédly.
„Tome?“ špitl Bill tichounce a upřel na něj svá očka. Tom se usmál.
„Copak?“ pohladil jej po tváři a zastrčil mu pramínek černých vlásků za ouško.
„Když, víš… já cítím u bříška takový zvláštní pocit. A začíná mě to lechtat,“ rozchichotal se Bill a nato uviděl Tomovo pokývání hlavou. Tom se zaculil.
„Já vím, protože… protože cítím to samé, Billi. To bude asi tou láskou,“ zašeptal a něžně Billovi odhrnul vlásky z čela. Bill se znova šťastně rozchichotal. Takhle krásně mu už dlouho nikdo neřekl, naposledy maminka, ale to bylo, když byl malý. Teď jej znova zašimralo v bříšku a Bill samou radostí málem vypískl.
„Tak to je moc dobře,“ špitl se zářivým úsměvem a zvonivě se rozesmál. Tom jej něžně pohladil po vláscích, a jakmile uslyšel ten krásný smích, i jeho rty se zvlnily do širokého úsměvu.
Celý den jim uběhl jako voda. Simone se vrátila až předvečerem a také se odebrala do postele jako první. Byla z práce hodně unavená, a proto jen uvařila večeři a s omluvou, že zítra ráno brzy vstává, se odebrala do ložnice.
Sluníčko právě zapadalo, když si Bill lehal do své postele, už vykoupaný a voňavý. Položil hlavinku na polštář a do ruček vzal svého plyšového medvídka. Šťastně jej sevřel v náručí a zadíval se do prázdna před sebou. Dnešek byl snad nejkrásnějším dnem v jeho životě. Dnes mu poprvé někdo vyznal lásku tím nejkrásnějším způsobem, který si Bill vždycky představoval. Poprvé jej někdo políbil. A ne jen tak někdo. Bill si vybavil Tomovu tvář a nato ucítil v bříšku šimrající pocit. Zaculil se, najednou však uslyšel cvaknutí dveří. Zvědavě se otočil, a když ve dveřích spatřil vysokou štíhlou postavu, rozzářil se jako právě rozsvícený vánoční stromeček. Tom se mile usmál.
„Spinkáš?“ optal se něžně a popošel o pár kroků blíž. Bill zavrtěl hlavinkou a krásně se na Toma usmál.
„Pojď za mnou,“ zaprosil a uvolnil Tomovi místo na své posteli, aby si mohl sednout. Tom za sebou zavřel dveře a pomalu k Billovi přešel. Posadil se na kousek postele a jemně Billa pohladil po tváři. Chvilku se na sebe nesměle culili, dokud neprotrhla ticho Billova tichá prosba.
„Tome, povídej mi něco,“ špitl a nadzvedl se na loktech. Tom zapřemýšlel. Nejvíc ze všeho teď toužil po tom, aby mohl on sám Billa uspat. Pokýval hlavou.
„Tak dobře, ale nejdřív ti upravím polštář, jo?“ nabídl mu a nato vzal Billovu peřinu do ruky. Už už ji chtěl vrátit zpátky, když v tom mu do oka padla malá fotka, která ležela na Billově prostěradle. Tom se pro ni pomalu natáhnul a vzal ji do ruky, nevšímajíc si Billa, ve kterém by se krve nedořezal. Ani si nevšimnul, že mu jedna fotka chybí. Přišlo mu to neuvěřitelně krásné, že si Bill vzal jeho fotku. Usmál se a naoko přísně se na Billa podíval.
„Billí spává s mojí fotkou?“ zeptal se a musel se rozesmát, když uviděl Billův vylekaný pohled.
„Zlobíš se?“ optal se se strachem a zadíval se na Toma, který zavrtěl hlavou.
„To víš, že ne. Podej mi ručku,“ vyzval ho s úsměvem, a jakmile mu Bill podal svou hubenou packu, vložil mu fotku do dlaně.
„Teď už je jenom tvoje,“ zašeptal a ručku mu políbil. Bill se usmál, fotku si přitiskl k srdíčku a pomalu si lehal do peřinek. Přikryl se bílou peřinou a zadíval se na Toma, který se nadechl a v hlavě si rychle vymýšlel něco, čím by mohl Billa uspat. Nakonec se usmál a na posteli si poposedl, připraven pustit se do vypravování.
„Tak tedy… Byl jednou jeden princ. A ten princ se rozhodl, že musí najít někoho, koho by mohl milovat a kdo by mu lásku oplácel. Protože se ale dlouho nemohl zamilovat, vydal se do světa, aby mohl najít svou pravou lásku, o které vždycky snil. Trvalo mu to dlouho, moc dlouho, jednou však přijel k vysoké věži, která byla celá z kamene. A v té věži bydlelo jedno moc krásné stvoření. Mělo nádherné černé vlasy, čokoládové oči a tvář bílou jako padlý sníh. Vypadalo jako anděl. Každou chvíli zvědavě nakukovalo dolů malým okénkem a opravdu jednou zahlédlo prince. I princ jej zahlédl a zamiloval se do něj na první pohled. Když se dozvěděl, že toho nádherného anděla vězní lidé, kteří mu jeho krásu záviděli, umínil si, že i kdyby jej to mělo stát život, musí svou lásku zachránit. Vzal dlouhé lano a obmotal jej kolem mřížky v okénku věže. Vyšplhal až nahoru, mřížku rozsekal a odnesl si svého anděla dolů. Oba se do sebe zamilovali a společně žili v jedné pohádkové říši až navěky,“ dokončil Tom s úsměvem a zadíval se na spícího Billa, který se s medvídkem v náručí oddával krásnému kouzlu spánku, na rtech mírný úsměv. Tom jej něžně přikryl peřinkou až po krk a jemně jej líbnul na čelíčko.
„Sladce spinkej, andílku,“ zašeptal a pohladil černé vlásky, které byly rozhozené po celém bílém polštáři. Pomalu se zvednul a tichými krůčky přešel ke dveřím, kde se ještě naposled otočil. Usmál se nad tou roztomilostí, kterou v sobě skrývala Billova pootevřená pusa a s myšlenkami na svou právě objevenou lásku se i on odebral do říše plné samých sladkých snů.
autor: Rachel
betaread: Janule
jééééééé poprvé s líbali kváááása
Ach…dokonalost sama….
ježkovy voči… to bylo úžasný!!! napřed jsem nemohla z toho, že "Tomi, mě něco šimrá v bříšku a začíná mě to lechtat", pak mě dostalo, jak Tom nasadil naoko tu přísnost nad fotkou a Bill se hned lekl, a nakonec ta pohádka, u který Bill vytuhnul… to byl mazec prostě, tenhle díl… ale i když takhle Bill Tomimu věří, tak si stejně myslím, že se bude bát, až dojde k něčemu většímu…
PS: tak kolik komentů bys chtěla teď? :-)))
sweet
Děkuju moc… xD
Áďa: Kolik??? No co nejvíc, Áďo. Kdyby byli všichni takoví, jako ty:-D
Dokonalý. Tohle je opravdu pohádkové 😀 Doslova. Miluju tuhle povídku, úplně jsem se do ní zbláznila. Když tady přibude další dílek, připadá mi, že je hrozně dlouhý, ale čím více čtu, tak řádků na přečtení ubývá a potom – KONEC 😀
BTW: kdyby byli všichni jako Áďa, tak bys tady měla nespočet komentů typu "koment pátý, koment šestý, koment sedmý" atd. xD Navíc Janule by z toho asi nebyla moc nadšená 😀
ty díly jsou moc krátký, ani nevíš jak mě nervujou ty dva řádky: autor a betaread na konci každého z nich. a teď mám jako čekat další tři dny…
ale moc hezké, konečně pusa, ňuf
Náááádhera!To nejde ani vypovědět slovy:-)) já u toho vždycky culím jako idiot:-))) Za chvíli si o tobě budu myslet že jsi bůh, protože jsi stvořila něco tak dokonalého jako je tvoje povídka
ooo tak dneska to byl výjimečně nádherný!
no Rachel… dnes tady lije jako z konve, a já přemejšlela, jak si přivolat sluneční náladu… a stalo se to, co běžně nedělám-přečetla jsem si tuhle kapitolu znovu 🙂 neuvěřitelný, co se mnou tvoje povídka dělá 🙂
LoFiNqa TWC: tak jsem si jednou udělala srandu, to vadí?
Děkuju moc:-D
Liesegang: To má být jako výčitka??? Klidně, budu ty díly psát kratší a uvidíme. Už takhle si myslím, že je to dost dlouhý.
Áďa: Fakt?? No vidíš… co já všechno nesvedu:-D
Jednou se z těch tvých povídek rozplynu. Tohle byl zatím nejkrásnější dílek této povídky. Ne, že by ty předchozí byly špatný, to bych si nikdy nedovolila napsat, ale tento byl kouzelný x) Samara má pravdu, tohle se nedá popisovat slovy.
Konečně pusa x) Jak já jsem se na to, až se ti dva polibí, těšila a ty jsi to zase popsala mnohem krásněji, než jsem si představovala. To Billovo: "Ještě…" nemělo chybu x) U toho jsem si málem roztrhla pusu, jak jsem se culila a pohádka na konci byla krásná tečka. Billda krásně vytuhnul x) Rachelka prostě umí;)
no to teda, kazíš mě na poetickou atmosféru!!! 😀
Ta pohádka na konec,byla kouzelna.