autor: Bitter
Tááág, lidi jste úplně úžasný, že to ještě čtete, a že se vám i pokračování líbí. A Janule, ty seš tagi upe úžasná, protože dělat MNĚ betaread, musí bejt záhul. (jojo, máš pravdu, to MNĚ, se píše s N 😀 J.) Čárky a mezery už dělám, ae… No víš sama, ae já se vážně moooc snažim XDD
Zpátky k povídce, dovolila jsem si k tomu udělat i obrázek, tag snad vás neodradí. Jo a tagi jsem se do děje rozhodla vrátit pár postav z předchozích řad. O Andreasovi (Peroxidnim zloprckovi, jak říká Áďa), už víte, tag tady máte další dvě. Nebojte, tyhle Billa terorizovat nebudou XDD Na to mi ten peroxid úúúúplně stačí, Sauriel pjomiň, ae já Billa bejt nenechám 😛
Tag už zas mooooc kecám XDD No nic, hezký počtení.
Bill se díval z okna a pozoroval, jak se po silnici, na kterou dopadal déšť, mihotají postavy s deštníky a snaží se bouřce, která venku už snad hodinu zuří a ne a ne polevit, uniknout. Malá už dávno spala a Tom seděl na křesle a nepřítomně se díval do země. Bill se na něj už sice nezlobil, ale stejně si připadal mizerně. Tušil, že je Andreas nevyhledal jen tak a měl o Billa hrozný strach. Jestli mu něco udělá, bude to tentokrát jeho chyba. Kdyby alespoň jednou v životě nejdřív přemýšlel nad následky než jednal, ale ne, to on ne, do všeho se vrhne po hlavě a teď za to zaplatí tím nejdražším, co kdy v životě měl…
Bill se konečně odpoutal od okna a sedl si na Toma. Položil si hlavu na jeho rameno a nechal se od Toma hladit po zádech. Teď už byl v klidu. Keller jim slíbil, že budou Andrease sledovat a taky jim prozradil, že se někdo vloupal do jejich archivu. Až prý najdou nějaký důkaz, půjde zase sedět. Bill si byl najednou naprosto jistý, že se jim nic nestane.
,,Lásko, už se netrap… jen jsi mě chtěl bránit. Keller na něj dohlídne a až budou ty důkazy, že ten archiv svědků nebo co to je, vykrad on, tak pude zas sedět…“ Tom se na něj jen usmál a přivinul si ho k sobě. Bill se usmál a otřel se nosem o jeho tvář.
,,Mám o tebe strach, miláčku…“ Špitl Tom a chytil ho za týl.
,,Neboj… nic se nestane… slibuju.“ Ujistil ho Bill a nedočkavě se vpil do Tomových rtů… Ach ta naivita… Člověk vždycky v dobrém něco slíbí, aniž by přemýšlel nad tím, jestli to může dodržet….
Andreas zašel do baru a namohl přehlédnout muže, jenž se za ním vydal. Ušklíbl se. Přesně jak čekal, budou ho sledovat, ale to mu bylo fuk. Vlastně mu bylo fuk úplně všechno. Chtěl jen jediné a věděl, že to dostane a bylo mu jedno, jestli bude muset kvůli tomu někoho zabít. Hlavně, že Bill pak bude zase jeho…
Vyšel na prázdné parkoviště a počkal, až se za ním policista vydá. Vytáhl revolver a prázdným místem se ozvala jedna jediná a přesně mířená rána…
Bill se k Tomovi stulil ještě víc a zapnul televizi. Zrovna dávali nějaký bulvární magazín, chtěl to přepnout, když se na obrazovce objevila jemu velice známá tvář.
,,Kirsten!“ Vyjekl a rázem se narovnal a zesílil zvuk. I Tom zbystřil.
,,Herečka a bývalá kytaristka, dnes už neexistující kapely Tokio Hotel, Kirsten Hallová, prozradila našemu magazínu pravý důvod přerušení natáčení filmu Tisíce doteků. Kirsten je totiž těhotná.“ Bill jen vyvalil oči.
,,Kir bude mít miminko!“ Výskl. Nejradši by vzal telefon a zavolal jí, ale nemohl, vždyť si myslí, že je po smrti. Nic o nich nevěděla, zato oni ano. Věděli, že se s Ann rozešla a že má přítele, koho však netušili, protože to tají, že se dala na hereckou dráhu, že… prostě všechno, co se dalo.
Bill dál sledoval celou reportáž a ke konci měl v očích slzy. Tolik se mu stýskalo. Nejen po Kir, ale po všech. Několikrát tam ukázali i nějaké záběry z koncertů. Jak rád by to vrátil. Kir mu hrozně chyběla. Tom si všiml slziček stékajících po jeho tvářích a přitiskl si jeho hlavu na hruď.
,,Já chci domů, Tomi…“
,,Já vím… pojedeme, neboj… přece si nenecháme ujít to mimčo…“
,,Ale jak to chceš udělat, co?“
,,Kde Kir bydlí víme, tak pojedem prvně za ní, pak za klukama a nakonec za mámou. Nezapomínej, že už jednou jsme to chtěli udělat.“
,,To jo, ale…“
,,Ne. Prostě se seberem a pojedeme. Hned jak Andreas zase zmizí.“
,,Tome…“ Tom mu položil ukazováček na rty.
,,Mlč už. Prostě to uděláme a hotovo. Teď tady na chvilku zůstaň.“ Sundal ho ze sebe a odešel do koupelny. Byla veliká a luxusně zařízená. Domluvil taky jedno z nejluxusnějších apartmá. Napustil vířivou vanu a naplácal tam všechny olejíčky, pěny a soli přesně tak, jak to Bill miloval. Nakonec pustil bublinky a ubral světlo. Vrátil se do obýváku a Billa si bez námahy vyhoupl do náručí. Bill se ho chytil kolem krku a nechal se odnést do provoněné koupelny.
,,Tak a teď si vzpomeň na to, jak jsme odpočívali po koncertech…“ Špitl mu Tom do ucha a Bill jen překvapeně výskl. Tom ho položil na zem a vysvlíkal. Sám byl svlečenej za vteřinku. Uvelebil se v hřejivých bublinkách a Billa si o sebe opřel. Ten si položil hlavu na jeho rameno a nechal jeho dlaně, aby laskaly jeho hruď, bříško, ramena a krk. Tom mu odsunul vlasy vzadu na krku a jemně se rty dotkl tetování. Bill tiše vzdychl. Miloval, když mu Tom jazykem obtahoval každou část začerněné kůže, ať už na krku znak téháček, hvězdu nebo nápis na břiše. Tomovým nejzamilovanějším bylo stejně to, co zdobilo Billova ramena. Jednoduché, ale hlavně pravdivé vyznání, které patřilo jen a jen jemu – Ich liebe dich…
Rukama pomalu sjel z bříška na stehna. Bill znova položil hlavu na jeho rameno a provokativně mu vydechl do ucha.
Hamburk
,,Je mi líto, slečno Hallová, ale není váš příbuzný, nemůžeme vám říct nic bližšího.“ Odbyla sestra naprosto vyděšenou a zoufalou Kirsten, která už proběhla snad celou nemocnici, než ho konečně našla, a teď se ani nedoví, jak na tom její přítel po autonehodě je.
,,Ale…“
,,Je mi to líto.“ Sestřička se otočila a plánovala si dát kafe, když jí zastavila zoufalá prosba. Kirsten to zkusila naposled.
,,Jsem jeho snoubenka… prosím…“ Sestřička se na okamžik otočila.
,,Prosím, jen mi řekněte, jestli bude v pořádku…“
,,Nejspíš bude na vozíku.“ Zašeptala sestra a odešla. Kirsten zůstala stát v dlouhé nemocniční chodbě sama. Kdo by tu taky byl? Vždyť je skoro půlnoc.
Sesunula se na koženou sedačku a nepřítomně se dívala před sebe.
Flashback
Kir se uvelebila v křesle a zapla televizi. Musela se usmát, zrovna běžela reportáž o ní. Sledovala se v televizi a musela uznat, že už je na ní její těhotenství krapet vidět. Sice to vypadalo, že je spíš po dobrym obědě, jenže to by jí bříško do pár hodin zmizelo, jenže tohle naopak roste. Něžně po něm přejela konečky prstů a usmála se. Chvilku ještě sledovala televizi a pak vzala ze stolu mobil a vytočila číslo skryté za položkou – brouček.
,,Ahoj lásko, tak kdy dorazíš domů?“
,,Asi až zítra, pěkně se to tady rozjelo. Vážně sem nechceš přijet?“
,,Ne. Radši ani ne.“
,,Děje se něco?“
,,No… vypadá to, že tvoje kuchyně se tomu našemu prckovi moc nezamlouvá….“
,,Co má proboha proti mejm lasagním? Dyť ten recept mám od ségry a je to úplně to nejlepší jídlo… Kir, je to vůbec moje? To není možný, aby se mu nezamlouvaly lasagně…“
,,Počkej…. a víš že máš pravdu… asi bude Markovo… pamatuješ toho černovlasýho klučinu, co sem s nim točila, ne?“
,,Ty myslíš takovýho toho, jak měl ksicht samej jebák?“
,,Ne… To byl komparz, zlato.“
,,To máš fuk… alespoň nebude prťavej jak já.“ Kirsten se musí jeho poznámce zasmát.
,,Ty jsi tele viď.“
,,Stává se… ještě je ti zle?“
,,Trošku jo.“
,,Nemám přijet?“
,,Ne… to zvládnu. Bav se a pozdravuj, jo?“
,,Ne, řeknu Danymu, ať mě vodveze a za chvilku jsem doma.“ Než stihla cokoli namítnout, zavěsil. Ani ne po půl hodině se telefon rozezněl znova…
Ani nevěděla, jak se dostala domů. Vyčerpaně si lehla do postele a zabalila se do deky. Zase se jí udělalo zle. Nikdo nepřišel, aby jí pomohl, kdo taky, nikoho neměla. Celé dětství trávila v dětském domově a pak sama. Zlom nastal, až když si jí na ji na jednom konkurzu všimnul Bill. Stal se pro ni jediným přítelem a její život byl na chvilku nádherný, ovšem do doby, než Bill a Tom umřeli. Krátce po pohřbu se rozešla se svojí přítelkyní. Jedinou útěchou byla hudba, i o tu ovšem přišla, když si poranila ruku a ztratila cit v prstech. Naděje přišla s ním, on jí seznámil s jedním svým známým od filmu a Kir začala hrát. Netrvalo dlouho a stalo se z něj něco víc než jen kamarád a zase začalo období štěstí, štěstí které bylo zase zahnáno.
Unaveně se doloudá do ložnice a zachumlá se do peřiny a stočí se do klubíčka. Natáhne ruku a podá si fotku z nočního stolku, je z doby, kdy dvojčata ještě žila a byla tam celá skupina – Bill, Tom, Georg a hlavně on…
autor: Bitter
betaread: Janule
Ona čeká miminko s Gustavem? a on bude na vozíku? :'(
jo tak Kir se dala do kupy s Gusťou? 🙂 to je roztomilýýý! 🙂 tu bublinkovou lázeň dvojčátkům skutečně závidím. ale to Andyho odstřelení policisty se mi moc nelíbí, mám dojem, že si tím odklízí cestičku k Billímu… parchant jeden blˇonďatej, ale stejně ho mám ráda 😀 obrázek se mi moc zamlouvá, je krásně depresivně laděný, což celý příběh jen podtrhuje… a teda netušila jsem, že moje oblíbené označení Andyho pro tuhle povídku se u tebe ujme 😀
jo a ještě ti musím pochválit ten rým v obrázku – Tom, Tobias, oder Andreas 😀
fuha sem až doteď jaksi nechápala o co de ale už se to vyjasnilo moc pěkný
Tak za prvé, nááádherná montážka:-) A ty vole! S Gustavem? No tak to je nanejvíš krutý, jdu se picnout
Hmm….no na to se fakt těšim! Ach jo, Bitter!
Tem obrazek… At koukam, jak koukam, je tam v tom stinu Tom v dredech a Bill ve strapatyvh dlouhych vlasech…! Krasa.