autor: Rachel
Malí ptáčci vesele cvrlikali a svými ranními melodiemi vítali právě vycházející sluníčko. Už teď byla blankytně modrá obloha bez mráčku a sluníčko už se těšilo, jak se po ní zase projde. Rozpustilo si své zlatavé vlasy a jen tak zvědavě nakouklo do několika okýnek. Když vidělo, že spáčů je dnes opravdu hodně, rozdělilo své zlaté poslíčky a ke každému okénku jich vyslalo pár.
Výjimkou nebylo ani okénko v horním patře, na jehož parapetu seděli ptáčci a radostně si prozpěvovali. Sluneční paprsky zvědavě nakoukly dovnitř, a když viděly, že pod bílou peřinou leží bez hnutí jedno spící stvořeníčko, začaly povzbudivě hřát. Netrvalo dlouho a černovlasá osůbka se pod peřinou mírně zavrtěla. Bill se otočil pod přikrývkou směrem k oknu a blaženě se usmál.
„Tomi,“ špitl s úsměvem a přitáhl si peřinku blíž k tělu. Jeho tvář však osvítili ti zářiví sluneční poslíčkové a donutili tak Billa skulinkou mezi víčky pootevřít očka. Bill s úsměvem pozoroval tu nádheru před sebou a naslouchal malým ptáčkům, kteří svými zobáčky zvědavě ťukali do okna. Bill se zářivě usmál a pohled stočil na fotku ženy na nočním stolku.
„Dobré ráno, maminko,“ zašeptal a znova položil hlavu na polštář. Přivřel očka a v duchu si vybavoval sen, který se mu zdál před chvílí. Ještě nikdy se mu nic tak nádherného nezdálo. Ještě nikdy mu srdíčko nebušilo tak rychle, jako právě teď a ještě nikdy jej nic tak nelechtalo v bříšku. Bill si na něj položil ručku a zamyslel se. Včera byl z tohoto pocitu vyplašený, bál se, co bude dál a co se to s ním děje. To se však vůbec nedalo srovnávat s tím, co cítil teď. Cítil se neskutečně šťastný a sám si ani pořádně nedovedl vysvětlit proč. Ještě nikdy mu sluníčko nepřišlo tak krásné, jako právě dnes, ještě nikdy si nevšiml těch roztomilých ptáčků, kteří si pečlivě nacvičovali všechny své písničky, a ještě nikdy si nevšiml, jak je tento pokoj útulný a hezký. Všechno kolem mu teď najednou přišlo hezčí a to jen díky jedné osobě. Díky té, která ovládla Billovy sny a vykouzlila mu tak na tváři šťastný úsměv. Díky Tomovi se teď Bill culil jako sluníčko a s úsměvem zabořil nosík do peřiny.
Bylo to tak krásné, jemné a něžné, až se Billovi při té představě rozbušilo srdíčko ještě víc. Nepamatoval si okolí a prostředí, to mu však bylo úplně jedno. To nejdůležitější si pamatoval a tím byla Tomova tvář. Jeho tvář. Jeho dlaně jej něžně hladily po tvářích, jeho prsty se dotýkaly hebkých černých vlasů a jeho mandlové oči hleděly do těch jeho. Ne však s hněvem či zlostí. Mísila se v nich nekonečná láska a moře té nejsladší čokolády, jaké Bill kdy viděl. Pomalu, velmi pomalu se Tomovy rty skláněly k těm jeho. Cítil Tomův dech na své tváři a jeho blízkost….
Bill se pousmál. Tolik málo stačilo a on by, alespoň ve snu udělal to, po čem toužil už od dnešního probuzení. Včera jej to vůbec nenapadlo, bál se toho pocitu, který cítil u bříška. Když si však vzpomněl na včerejší večer, kdy bezradně seděl na posteli a prosil svou maminku o pomoc, musel se usmát. Ten sen jej zbavil všech pochybností a Bill konečně uslyšel hlas svého srdíčka. Nechápal, jak mohl být tak slepý, tak hluchý, jak nemohl slyšet ten tichounký hlásek, na který se teď soustředil víc, než na cokoli jiného. Teprve teď si uvědomoval, jak zbytečné byly jeho obavy a jak hloupý byl, když si myslel, že je nemocný.
Ano, on byl nemocný. Ale láskou. Tím pocitem, který v něm stačil vzrůst během několika dní a nad kterým si Bill tolik moc lámal hlavu. Možná proto, že jej ještě nikdy nezažil. Ještě nikdy nesnil o líbání s někým, nikdy neusínal s myšlenkami na někoho. Nikdy mu nikdo tolik nepopletl hlavu, jako ten milý a hezký Tom. S ním si Bill denně povídal, s ním se smál a jen jemu důvěřoval. Tak moc, že si ani nevšiml, že důvěra se začíná měnit v něco jiného. V něco mnohem mnohem silnějšího. V lásku, díky které se teď Bill vznášel na růžovém obláčku a šťastně se usmíval. Teď už věděl, co to všechno znamená. Věděl, proč mu tak prudce bušilo srdíčko, když ležel v Tomově náruči, proč cítil u bříška zvláštní šimrání, když se jen letmo dotknul Tomových prstů. Protože k Tomovi cítil něco, co ještě nikdy k nikomu ne. Nikdy se do nikoho nezamiloval a proto, když se tak stalo, měl v hlavince pěkný zmatek. Zmatek, který však po dnešním krásném snu vystřídalo něco úplně jiného. Něco mnohem příjemnějšího. Byl to pocit zamilovanosti, který Bill cítil u srdíčka.
Ležel v posteli a ručkou hladil plyšového medvídka. Vzpomínal, jak mu maminka vždycky vyprávěla o lásce a o zamilovaných lidech, kteří se často chovají jako blázínci. Malý Bill vždycky zvědavě kulil očka a dokázal maminku poslouchat celé hodiny. Sám snil o tom, že se jednou zamiluje a potká pravou lásku. Osobu, u které bude na první pohled vědět, že je to ta pravá. A to se mu splnilo. Bill vzal do ruky fotku své maminky a zadíval se na ni. To všechno, co mu povídala o zamilovaných lidech a o tom, jaké pocity se v nich střídají a jak se chovají, to všechno teď dělal on sám. Chtěl by tu teď Toma mít, pohladit jej po tváři, usmát se na něj a… možná jej i políbit. Bill se rychle podíval na ženu, usmívající se na fotce.
„A-ale, to znamená, že jsem…“ nedořekl, protože při myšlence na Toma se mu prudce rozbušilo srdíčko a donutilo jej nahlas vyslovit to slůvko, které mu už několik dní našeptávalo.
„Zamilovaný,“ špitl Bill a na tváři se mu rozlil nádherný úsměv.
Já… já jsem se zamiloval.
S úsměvem se svalil zpátky do peřin a šťastně se rozchichotal. Tak upřímně a krásně, až se sám divil, kde se to v něm vzalo. Nevěděl to. Vědělo to jen jeho srdíčko, které se teď radovalo s ním. Bill se smíchem upřel oči na stěnu před sebou.
Copak asi teď dělá? Možná ještě spí. A nebo je v kuchyni.
Při poslední myšlence se Bill otočil na bok a zadíval se na hodiny před sebou. Byl obvyklý čas vstávání a to jej donutilo dlouze se protáhnout a posadit se na posteli. Pomalu spustil nožky dolů a malými krůčky váhavě přešel ke své skříni. Zvědavě nakoukl dovnitř a vytáhl z ní alespoň polovinu věcí. Při pohledu na ně se znova musel vesele rozesmát. Ještě nikdy se nikomu nechtěl líbit. Teď však chtěl, aby mu to slušelo. A aby si jej Tom všimnul. Postavil se před velké zrcadlo a pomalu si začínal sundávat pyžámko.
Kuchyní se nesla neznámá melodie, vycházející z Tomových úst. Tom se už dlouho necítil tak dobře jako dnes. S úsměvem připravoval snídani a už od chvíle, kdy vstal z postele, si vesele prozpěvoval. Co chvilku nahlédl zvědavě do horního patra, ovšem po černovlasém stvořeníčku nebylo ani dechu, ani slechu. Tom se jen zklamaně vrátil k talířům a dál se trápil dotěrnými otázkami. Přemýšlel o nich už včera večer, když šel spát. A přesto, že kvůli nim probděl celou noc, na ani jednu z nich nenašel odpověď. Kdykoli zavřel oči, zjevil se mu obraz toho nádherného stvoření. Tom to nechápal. Tohle už dlouho nezažil. Dlouho na nikoho takhle často nemyslel. Ruka se mu zastavila, když si vybavil pár oříškových očí. Proč na něj pořád musím myslet? Proč nevím, co se to se mnou děje? Proč bych teď nejraději šel za ním?
Tom zavrtěl hlavou, snažíc se z ní vyhnat spoustu otázek, které jej jen zdržovaly od práce. Zrovna chystal zeleninu, když v tom tíživé ticho v kuchyni přerušil nádherný zvonivý smích. Nevyrovnalo by se mu snad ani tisíc zvonečků. Tom se musel usmát, a jakmile uslyšel na schodech kroky, zvědavě se otočil.
A málem omdlel. Před ním stálo stvoření, snad ještě dokonalejší a krásnější, než kdy jindy. Bill měl na sobě sice domácí oblečení, ale přesto tak perfektně sladěné, až Tomovi přecházel zrak. Pečlivě upravené vlasy v dikobrazím účesu a malování z něj dělaly ještě křehčí stvoření, než jakým byl doopravdy. Zářivě se na Toma usmál a znova se rozchichotal.
„Dobré ráno,“ usmál se na něj a srdíčko mu poskočilo štěstím, když uviděl na Tomově tváři milý úsměv.
„Dobré ráno,“ oplatil mu Tom a nemohl se na něj vynadívat. A Bill si toho všiml. Vesele se usmál a odcapkal o kousek dál ke králíčkově kleci. Možná se mu opravdu líbím.
„Ahoj, Bobíku,“ vypískl mile, když uviděl králíčka, který k němu nejdříve vzhlédl a potom rychle hupsnul do jeho teplých měkkých ruček, aby si to jeho páníček ještě náhodou nerozmyslel. Bill se zaculil a na Tomovo vyzvání se spolu s králíčkem posadil ke stolu.
Celou snídani se domem ozýval Billův smích a králíčkovo chroustání mrkvičky. Tom nevěděl, co se to s tím černovlasým smíškem děje. Už od rána se neustále něčemu chichotal a smál. A Tom chtěl vědět proč. Chtěl vědět, co udělalo Billa tak šťastným. Usmál se a zadíval se na Billa před sebou.
„Bille?“ oslovil jej měkce, a jakmile k němu vzhlédly dvě rozzářené čokoládové oči, skoro zapomněl dýchat. Proč jsi dnes tak nádherný?
„Copak?“ optal se Bill, neustále se uculujíc jako sluníčko. Tom se usmál.
„Proč jsi dnes tak veselý?“ optal se zvědavě a zadíval se na Billa, který se přestal chichotat.
„Když, ale… neřekneš to nikomu?“ optal se malinko nejistě, ale jakmile uviděl Tomův souhlasný úsměv, rozhodl se říct mu to, co jej tak krásně hřálo u srdíčka už od dnešního rána. „Když… když já jsem se zamiloval,“ špitl tichounce a s milým úsměvem sklopil hlavinku. V Tomovi by se v tu chvíli krve nedořezal.
„Aha,“ odvětil mu s úsměvem, který však na jeho tváři začínal rychle mizet. U srdíčka jej píchlo a v očích se mu začal zračit smutek. Smutek z toho, že k Billovi cítí něco, co Bill cítí k někomu jinému. Až teď si uvědomil, že k Billovi chová city, které k němu Bill ne. Až teď, když zjistil, co dělá Billa tak neskonale šťastným, si uvědomil, že se do toho stvořeníčka, které se před ním culilo do země, zamiloval.
Sluníčko ozařovalo zahradní lavičku a snažilo se na dredáčkově tváři vykouzlit alespoň malinký úsměv. Nemohlo se dál dívat na Toma, který už dobrou hodinu seděl na lavičce a smutnýma očima se díval na sedmikrásky před sebou. Ještě nikdy se necítil tak bezradný. Bylo to úplně poprvé, co nevěděl, co má dělat. Tento pocit v něm zakotvil ve chvíli, kdy mu Bill řekl o své zamilovanosti a nevědomky tím tak vzal Tomovi veškeré jeho naděje. Až v té chvíli si Tom uvědomil, co k němu doopravdy cítí a co pro něj Bill znamená. Nechtěl ho jen opatrovat a chránit. Chtěl víc. Chtěl se jej dotýkat, hladit jeho hebké vlasy a na dva narůžovělé polštářky mu vkládat láskyplné polibky. Až teď si uvědomil, že to, co k Billovi cítí, je láska. Nejen chvilkové pobláznění, ale pravá láska, které měl teď Tom plné srdíčko. A o to víc jej to bolelo. Představa, že Bill se na něj nikdy neusměje jinak, než přátelsky, že jej nikdy nepohladí po tváři, že jej nikdy nepolíbí, byla strašná. Tom nešťastně složil hlavu do dlaní a setřel si dvě malé slzy, které se vykutálely z jeho čokoládových očí.
Jsem ten největší hlupák pod sluncem. Proč jsem mu to neřekl dřív. Už nikdy nedostanu druhou šanci. A jak bych taky mohl? Jak by mě mohl Bill mít víc rád? Nikdy mě nebude brát jinak, než jako svého budoucího bratra. Jak jsem si jen mohl myslet, že Bill ke mně cítí to, co já k němu? To nádherné stvoření, které by si mohlo vybírat? Já jsem podle něj nic.
Tom se nadechl a zadíval se na zelenou trávu před sebou, na kterou však padl tmavý stín.
„Můžu si přisednout?“ Bill nervózně postával u Toma, když však uviděl krátké pokývání hlavou, opatrně se posadil. Pohled mu padl na Toma, který smutně svěsil hlavu mezi ramena. Billem projela lítost.
„Tome, copak se stalo? Proč jsi najednou tak smutný?“ optal se tiše a zadíval se na Toma, který na něj upřel své mandlové oči.
„Já… já jsem se asi zamiloval,“ přiznal a vůbec si nevšiml Billova vyděšeného pohledu. Bill mírně pootevřel pusu, když mu však došel význam Tomových slov, sklopil hlavinku a snažil se zadržet slzy, které se mu snad v jedné vteřině nahrnuly do očí. Mohl jsem si to myslet. Zbytečně jsem si dělal naděje. Jak by se také mohl zamilovat do mě? Asi nikdy nebudu šťastný.
„Jenže vím, že on se zamiloval do někoho jiného,“ šeptl Tom a zadíval se na Billa, který se sklopenou hlavou hleděl do země. Nechtěl, aby Tom viděl jeho slzy.
„A kdo to je?“optal se tichým hláskem, nato však uslyšel něco, co by ani v nejmenším neočekával. Tom k němu pozdvihl oči.
„Jsi to ty, Bille,“ zašeptal a raději uhnul pohledem, aby se nemusel setkat s těma oříškovýma očima, díky kterým by jeho bolest jen vzrostla. A ony se na něj opravdu dívaly. Ne však tak smutně, jako před chvílí. Teď se do nich vrátila ta krásná jiskra a láska, která zaplnila Billovo srdíčko tak rychle, že si to ani nedokázal uvědomit. Šťastně se usmíval na Toma, který se však díval jinam.
„Ale ty ses zamiloval do někoho jiného,“ odvětil a vůbec si nevšimnul Billa, který se na něj zářivě usmál. Srdíčko mu bilo jako splašené a v bříšku cítil snad milion motýlků. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by mohl Tom jeho city opětovat. Usmál se a přisunul se blíž k Tomovi.
„Máš pravdu, Tome. Zamiloval jsem se do jednoho hlupáčka, který tu teď sedí přede mnou a myslí si, že,“ Bill sklopil hlavinku, jakmile na sobě ucítil Tomův pohled, „že od první chvíle, co jsem jej spatřil, je mi úplně lhostejný,“ špitl a konečně se podíval na Toma, který se na něj díval tak zmateně, ale přesto tak mile, že si Bill myslel, že omdlí.
„T-to znamená, že… že jsi se zamiloval do mě?“ zeptal se Tom skoro nevěřícně a modlil se, aby to byla pravda. Bill se už doopravdy musel rozesmát.
„A do koho jiného, Tomi? Jen ty ses ke mně choval tak hezky. Tak hezky, až jsem si začal uvědomovat, že k tobě cítím něco víc. Nikdy jsem to k nikomu necítil, nikdy jsem se do nikoho nezamiloval, ale vím, že je to správně. Správně, protože… moje srdíčko nelže,“ usmál se na Toma a cítil ten zběsilý tlukot až v krku. A nejen Billovo srdíčko se vesele radovalo. Spolu s ním se radovalo i Tomovo. Na Tomově tváři se rozhostil široký úsměv. Nemohl tomu všemu uvěřit.
Připadalo mu to jako krásný sen. Sen, ze kterého se jednou probudí a to Tom nechtěl. Stačilo však jen, aby se zadíval do těch krásných očí, které zářily jako ty nejjasnější hvězdy na nebi a všechny jeho pochybnosti byly ty tam. Díval se do Billových očí a přemýšlel, co bude dál. Napadlo jej něco, s čím si však nebyl jistý. Nevěděl, jestli se to ještě dělá, ale přišlo mu to jako to nejkrásnější, co mohl udělat. Možná budu vypadat jako trouba, ale to je mi teď jedno.
Pomalu si před Billa kleknul a něžně vzal jednu jeho ručku do té své. Upřel své oči do těch jeho a díval se do toho moře čokolády, neustále tisknouc Billovu packu. Bill pochopil. Horlivě přemýšlel, ale nakonec se odhodlal.
„Když… když já jsem ještě nikdy s nikým nechodil,“ pípnul tiše a očekával Tomův výsměch. Raději sklopil hlavinku a nemohl tak vidět Tomův úsměv na jeho tváři.
„A můžu být první?“ zeptal se tiše a nato se setkal s Billovýma očima a milým úsměvem, který se začínal rozšiřovat. Bill si připadal jako v té nejkrásnější pohádce. Jeho princ tu před ním klečel, a jakmile spatřil jeho úsměv, i on se štěstím celý rozzářil. Pomalu vstal a posadil se zpět za Billem, neustále tisknouc jeho ručku. Oba se na sebe usmívali a hleděli si vzájemně do očí, ve kterých se zračila čistá láska k tomu druhému. Bill vztáhnul ručku a opatrně Toma pohladil po tváři.
„Jak sis mohl myslet, že bych se zamiloval do někoho jiného?“ usmál se a pomalu spouštěl ručku z Tomovy tváře. Tom zavrtěl hlavou.
„Já nevím, ale… bál jsem se, že ke mně nic necítíš. Moc jsem se bál,“ zašeptal a nevědomky svou tvář skláněl k té Billově. Tolik toužil alespoň po malém polibku. Tolik moc, že si ani nevšimnul Billa, který vyplašeně těkal očima po jeho tváři. Už už se skláněl k jeho rtům, Bill však vylekaně ucuknul hlavou a ucítil na své tváři Tomovy rty. Zevnitř ho sevřel strach. Bál se, že mu Tom vynadá, že se na něj bude zlobit a proto raději sklopil hlavinku.
Nic z toho však nesouviselo s tím, co se Tomovi honilo v hlavě. Něžně přejel dlaní po Billových vláscích a usmál se, když v tom uslyšel slabé pípnutí.
„Když… když já se moc bojím,“ špitl Bill a pevně semknul víčka. Na své tváři však ucítil měkkou dlaň, která mu tvář pomalu nadzvedávala. Tom se na něj krásně usmál a pohladil jej po vláscích.
„Není čeho, Billi,“ zašeptal něžně a opatrně skláněl svou tvář k té Billově. Pomalu a velmi jemně se vpíjel svými rty do těch jeho.
autor: Rachel
betaread: Janule
Jsem zvědavá na další dílek! Pěknééé!
Tak pište pište pište… Ať tu najdu alespoň 13 komentů:-D
Jezuuus, já se snad rozpustim! 🙂
taaakže. čtvrtý koment…
pátý koment…
šestý koment… ne, už si z tebe nebudu utahovat 🙂 ten díl byl moc nádherný, jak se oba vylekali, že se ten druhý zamiloval do někoho jinýho… to bylo prostě kouzelný 🙂 no jo, a škodolibě… ne škodolibě, ale spíš tak soucitně… bych mohla podotknout… podle Toma není čeho se bát, ale potom, co si Bill zažilo s fotrem, je asi čeká ještě dlouhá a trnitá cesta, než opravdu dojde k němčemu většímu než "jenom" polibkům .-)
nádhera já snad budu brečet.
OMG, nedýchám…
Panebože… Já si teď připadám jako cukr v dešti ♥ Úplně sladcí ňuňové, šmudlové, a ťunťové tihle dva xD Kouzelný dílek ♥
Teda Billí se takhle bojí…chudáček..ten si toho musel prožít, když se bojí i polibku…
Ježiš, já se tu na monitor u toho culila jak idiot:-DD To bylo tááák sladký!! Uplněě jsem u toho brečela:-D Jako Rachel nádera, nádjera, nádjera, nádhera, nádhera! Juu prostě sper povídka, miluju ji! Když jsem viděla jak tu psala komenty Áďa, tak jsem dostala zase záchvat smíchu:-D Prej čtvrtý koment, pátý koment…xDDDDD
bože to je sladky….
no dobře, nemůžu si to odpustit. třináctý koment, opět pod označením, že jsem z téhle povídky nadšená 😀
tak a máš jich třináct :-DDD
No, já teda čumím xD Upe jsi mě dostala, nečekala jsem to.. Billi se má, v Tomovi se opět probudil princ xD Doufám, že mu to vydrží, protože po tom, co Billovi udělal jeho fotr, je čeká dlouhá a složitá cesta, než dojde k 'tomu'. A navíc – Bill se bojí jen polibku, nedovedu si představit, jak by reagoval, kdyby se Tom pokusil o něco víc… Budu mu (vlastně jim) držet palečky, společně to překonají x)
Krásnej dílek, opravdu x) Povídku miluju díl od dílku víc a víc ♥♥
a je to tady…
🙂
Děkuju za úplně všechny komenty, jste zlatíčka:-D Áďa to vzala opravdu vážně:-D Děkuju vám moc moc.. xD