autor: Majestrix
Je zmizení vážně odpovědí? To hned zjistíme, ne?
„Tak je neměla nechávat venku.“ Odvodil Tom a podal jeden Billovi. Musel souhlasit a přijal modré cukroví. Milovali muffiny a byli nadšení, že našli celý plech, čekající jenom na ně na kuchyňském stole, když se odpoledne vrátili domů. Bill pomalu oloupával papír z malého dortíčku, namísto, aby ho sundal najednou. „Mamka s Gordonem říkali, že budou dneska večer pryč. Musejí něco udělat v galerii.“
„To je už dneska?“ zeptal se Bill, obrátil dezert na druhou stranu a pokračoval ve své práci.
„Mám dojem, že jo. Čoveče, to cvičení mi dneska dalo pěkně zabrat.“ Vytáhnul Tom od stolu židli a posadil se hned vedle pekáče, odhodil papír z jednoho z nich a natáhnul se pro druhý. „Všechny ty akordy zněj pěkně divně.“
„Zvládneš to.“ Odpověděl Bill nepřítomně, konečně dostal tu cukrovou dobrůtku ze svého vězení. Tom jen zavrčel, rychle odendal papír a zakousnul se do toho. „Jak tohle můžeš dělat?“
„Dělat co?“ zeptal se Tom s plnou pusou.
„Prostě… Jen do toho kousneš.“
„Je to muffin, ne raketa. Nemusím nad tím přemýšlet.“
„Měl by sis to zkusit vychutnat.“ Našpulil Bill rty, olíznul si z nich marmeládu.
„Měl bys toho nechat a užít si to. Přemýšlíš o hrozných kravinách…“ Tom se na svého bratra s podivem podíval a než se Bill nadál, měl muffin napláclý bratrovou rukou na rychle zavřené puse, borůvková marmeláda se mu rozmázla po celé puse a tváři.
„Co to kurva děláš, Tome?“ zeptal se, úzkýma očima koukal na své dvojče, které se smálo. „Já se to chystal sníst!“
„Vypadá to, jako bys s tím už začal!“ vyhrknul se smíchem Tom, smál se tak moc, že málem upustil svůj muffin.
„Pojď sem, Tome…“ usmál se Bill zlomyslně, neobtěžoval se utřít si marmeládu pryč z tváře ani kousky těsta ze své pusy. Tom se zarazil, podezřívavě se na něj podíval. Bill k němu přešel, byl překvapený, že Tom neutíká. „Všechnu tu polevu ti teď rozmažu po obličeji…“ Myslel si, že nastane úprk, nic takového se ale nekonalo. „Proč neutíkáš?“
Tom zíral na jeho rty, natáhnul se k němu a olízl mu z nich kousek marmelády. Bill vykulil oči a zalapal po dechu. „Možná nechci.“ Zašeptal, podíval se Billovi do očí. Bill naprázdno otevřel pusu a zase ji zavřel, nemohl najít nic smysluplného, co by mohl říct.
„Co-“ Jeho slova byla přerušena Tomovými ústy, které mezi nimi rozmáčkly jednu celou borůvku. Když se odtáhli, Bill byl bez dechu, Tom se na něj díval takovým pohledem, že nebyl schopný svým pohledem uhnout.
„Už jsem to chtěl udělat dlouho.“ Pokrčil Tom rameny. Měl už také na obličeji marmeládu, Bill přemýšlel nad tím, jestli si ho teď tak označkoval. „Vím, že na to už taky dlouho myslíš.“
„Nevíš o mně všechno.“ Řekl Bill rychle, červenal se z toho, co Tom zrovna řekl.
„Ale ano, vím.“ Usmál se Tom.
„Měl jsem dojem, že sis myslel, že jsem divnej.“
„Bille, nic, co děláš nebo říkáš, není tak moc divný, abych tě nemohl mít rád, ano?“
Probudil se, slzy mu po obličeji tekly proudem, nebyl schopen vzpomenout si, kdy se mu naposledy takhle živě vracely vzpomínky. Bill zanaříkal a posadil se, promnul si rukama obličej, snažil se utřít si všechnu tu vlhkost z obličeje. Pohled na budík mu dal vědět, že je něco málo po půlnoci, kručelo mu v břiše. Pokojový servis už hodinu neobsluhoval a v minibaru nebylo nic, co by se dalo jíst. Natáhnul se pro telefon, vytočil Sakiho a čekal. „Ahoj, Bille. Co pro tebe můžu udělat?“
„Potřebuju do obchodu, jestli by ti to nevadilo.“ Upravil si Bill kalhoty od svého pyžama a zamračil se, když se z druhé strany telefonu nic neozvalo.
„A nemůžeš si to objednat od pokojového servisu?“
„Na noc mají zavřeno.“
„Můžeš být za pět minut připravený?“
„Ano.“ Hovor byl ukončen, Bill dal mobil od ucha a krátce se na něj podíval. Saki nikdy nezdravil, když ukončoval hovor na telefonu. Zvednul se a prohrabal tašky, aby našel něco, co by si mohl vzít na sebe, vytáhnul jedny rifle. Natáhnul si je, a když se je pokusil zapnout, setkal se s problémem. „To si ze mě děláte legraci…“ Podíval se Bill na svoje bříško nevěřícně. Zatáhnul břicho a zapnul je, stejně mu ale byly pekelně těsné.
Bylo to tak nepohodlné, že si je musel okamžitě rozepnout, oddychnul si, když byl zase volný. Tak takhle by to opravdu nešlo; jak může opustit svůj pokoj, když ani nedopne kalhoty? „S tímhle se teď sakra nemůžu zabývat.“ Řekl do prázdného pokoje a naštvaně nakopnul jeden ze svých kufrů. Ten mu to nevrátil, což Billa naštvalo ještě víc. Začal se hrabat v další tašce a byl vděčný za to, že našel jednu z Tomových zapomenutých mikin, kterou u sebe má už kdovíjak dlouho. Byla jednoduchá, černá a velká. Perfektní.
Bill si ji natáhnul a šel se prohlédnout do zrcadla. Byla mu až pod zadek, což dokonale schovávalo jeho bříško a ten nepřijatelný fakt, že nemá zapnuté kalhoty. V té mikině se pomalinku utopil. Stihnul zrovna vzít ze stolu svou tašku, když se ozvalo zaťukání. Bill dveře otevřel a usmál se. „Ahoj, děkuju, že mě tam vezmeš.“
Saki kývnul a pak se konečně na zpěváka pořádně podíval. Byl poněkud pobledlý a vypadal, jako by brečel. Zamračil se. „Je všechno v pořádku Bille?“
„Co? Jasně.“ Přikývnul Bill, nandal si sluneční brýle, i když byla noc. Saki se znovu zamračil a zavřel dveře hotelového pokoje, následoval svého svěřence k výtahům.
~*~
Tom koukal ven na Oslo nevidomýma očima. Nemohl usnout; pokaždé když zavřel oči, měl dojem, že padá z mrakodrapu. Po tom, co odešel od Billa, se pokusil osprchovat a měl panický záchvat. Opřel se hlavou o zeď a omdlel, probudil se až za pár vteřin, celý zmáčený vodou. Jen tam ležel, snažil se dostat dohromady, ale když se ležmo vyhrabal ze sprchy, uvědomil si, že to takhle dál nejde.
Spánek nebyl na seznamu možností; mozek mu poskakoval sem a tam a luxus jako spánek mu nedopřával. Kouřil už čtvrtou cigaretu během půl hodiny, už ani nikotin mu nervy neuklidňoval. Tom ji naštvaně típnul do popelníku, nemohl se dopátrat toho, proč mu nic nedokáže pomoci.
Možná se takhle člověk cítí, když se zblázní. Svíraly ho zdi a nebyl tu nikdo, s kým by si mohl promluvit. Gustav ani Georg nevědí, že to dítě je jeho, kdyby se pokusil jim to nějak vysvětlit, mysleli by si, že jen zveličuje. Říct jim to nebylo možné a požádat své kamarády, aby mlčeli i o tomhle, bylo naprosto mimo jeho možnosti.
Tom se postavil, natáhl si na sebe nějaké oblečení a nazul si boty. Musel pryč a to hned. Nandal si čepici, vzal si svůj klíč od pokoje a pomalu vyšel z prázdného pokoje. Nevěděl, od čeho utíká, ale věděl, že musí pryč.
~*~
„Zůstaneš vevnitř, ano?“ zeptal se Bill zářivě, snažil se chovat tak, jak mu poradil Georg. Saki se na něj apaticky podíval, zůstal zticha. „Super. Můžu jít dovnitř sám. Nebude mi to trvat dlouho.“ Kývnul Bill a vylezl z auta, nespokojeně zamručel, když viděl, že ho bodyguard sleduje. Fajn. Snažil se ho ignorovat, sebral košík a rozhlídnul se.
Uspořádání bylo poněkud zvláštní, ale Bill si na to celkem rychle zvykl, hlavní pro něj bylo najít uličku se sladkostmi. Bonbóny se řekly stejně v jakémkoliv jazyce. Hodil si do košíku pár kyblíčků s gumovými červy, pak pohledem zachytil balíček s mini Twixkama. Dal si je tam taky.
Jak Bill pokračoval v cestě, rozdělal jeden balíček s gumídkama a šťastně začal žvýkat, jeho žaludek se okamžitě uklidnil a jeho nálada také. Do košíku přidal i pár pudinků a pytlíček instantního kafe. Neměl to rád, ale jeho tělo by bez toho asi umřelo na nedostatek kofeinu. Tom si mu mohl za to nadávat jak chtěl.
„Už máš všechno?“ zabrblal Saki a Bill nadskočil. Úplně zapomněl, že tam je s ním; to proto, že byl tak zabraný do jeho labužnické činnosti. Podíval se do košíku a zamyslel se.
„Potřebuju rajčata, potom můžeme jít.“
~*~
Gustav zazíval, oklepal se zimou, protože mu po zádech přešel mráz. Dnes měli den volna a všichni se dohodli, že budou společně relaxovat. Všichni to potřebovali a Gustav se už moc těšil, až všem nakope zadky ve videohrách. Teď už Toma nenechá všechny přemluvit, aby hráli Guitar Hero. Znovu zaťukal na dveře a zamračil se. Už bylo po poledni a kytarista by měl být vzhůru, jelikož v noci nikde nebyli. „No tak, Tome…“ zaťukal znovu, tentokrát hlasitěji. Žádná odpověď.
„Nemyslím si, že tam bude.“ Gustav se otočil a spatřil Georga. „Už jsme to taky zkoušel, protože jsme šli na snídani. Nebere telefon a neotvírá dveře. Byl jsem tu před hodinou a půl.“
„A byl jsi u Billa?“ zeptal se Gustav, vyrazil směrem ke zpěvákovu pokoji. Georg zavrtěl hlavou a následoval ho.
„Sám víš, jak nerad naší madam budím před třetí odpolední. Ukousal by mi hlavu, obzvláště teď.“ Zažertoval, čímž si od druhého z chlapců vysloužil smích. Bubeník zavrtěl hlavou a zaťukal nejomluvněji, jak uměl.
„Bille.“ Zaťukal znovu a zvedl pohled, když se dveře okamžitě otevřely. Bill na ně oba ospale koukal, doširoka zíval.
„Co doprčic chcete?“ zeptal se a opřel se o futro. Gustav vyvalil oči a zíral. Bill si zapomněl zapnout svou róbu a Gustav měl dokonalý výhled na křivku na hrudníku, která až moc připomínala prso, a když se podíval na vybouleninu na jeho břiše, konečně si plně uvědomil, že je Bill těhotný. Bill se kouknul tím samým směrem co Gustav, a okamžitě si župan zapnul, bylo mu trapně. „Přišli jste na mě zírat nebo něco chcete?“
Georg Gustava tvrdě šťouchl do žeber a usmál se. „Hledáme Toma, není tu?“
Bill zazíval a zavrtěl hlavou, mrzutě se zasmál. „Ne, to teda opravdu není.“ Vypadal, jako by ho to mrzelo, ale jeho výraz se hned změnil na lhostejnost.
„Není ve svém pokoji.“ Řekl konečně Gustav, když se mu podařilo restartovat mozek.
„A volali jste mu?“
„Jasně, že jsme mu volali. Nezvedá to.“ Řekl basák, který měl divný pocit.
Bill znovu pokrčil rameny a pozval je dovnitř, přelezl postel a začal se hrabat v hromadě něčeho, aby našel svůj mobil.
Jeho noční stolek byl plný otevřených pudinků a nakousaného rajčete. „Uh… Bille? Co jsi to jedl?“ zeptal se Gustav se znechuceným výrazem v obličeji.
„Nic.“ Odpověděl rychle Bill, zvedl deku a zatřásl s ní.
„Ty vole, tohle vypadá jako rajčata a…“ Georg zvedl zmačkaný kelímek a přečetl si název. „Jahodový pudink?“
„No a?“ zamumlal Bill, zvedl mobil, který spadl z postele.
„To je-„
„Nikdo tě to nenutí jíst.“ Vyjel na něj nedočkavě, byl rozčílený ze Samyho Deluxe, který mu vyřvával do ucha. Jindy mu to nevadilo, ale teď mu to lezlo na nervy. I když teď mu lezlo na nervy všechno, protože ho někdo probudil. Žádná odpověď. „Nebere to.“ Sebral z nočního stolku kartu a podal ji Georgovi. „Jděte se podívat k němu do pokoje. Já jdu spát.“
„Bille-“ zkusil to Gustav, ale zpěvák ho umlčel rukou.
„Potřebuju spát. Vypadněte z mýho pokoje.“ Georg protočil oči a mávnul na bubeníka, aby šel s ním, oba dva zvedli obočí nad tím, jakou silou za nimi Bill třískl dveřmi.
„Wow.“
„Jo. Jeho hormony jsou opravdu číslo.“ Poznamenal Georg, když se vraceli k Tomovu pokoji.
„Viděl jsi to?“ zašeptal Gustav.
„Jeho kozy?“
„Jo.“ Otřásl se. „Bylo to divný.“
„Viděl jsi výraz v jeho obličeji?“ zeptal se Georg, když otevřel dveře do pokoje. Byla tam tma a neustlaná postel, bylo jasné, že tam Tom už delší dobu není. Gustav se rozhlédl po pokoji a zavrtěl hlavou.
„Ne, neviděl.“
„Bylo mu z tebe divně.“
„Je to Bill s prsama. Zrovna teď, na stupnici divnosti, je to na bodu pět.“ Georg se naposledy rozhlídnul po pokoji a zasmál se.
„Mám dojem, že máš-“ zaseknul se a ukázal na noční stolek.
„A do prdele.“
~*~
Na jednu stranu byl Tom rád, že neví, kde je. Bylo mu z toho dobře uvolněně, seděl v nějakém bezejmenném parku, hodiny utíkaly, slunce už bylo vysoko nad obzorem, sledoval lidi během jejich poledních pauz. Přemýšlel nad jejich životy, jestli si taky užívají svoje zaměstnání tak jako on svoje. Jestli mají rodiny, které milují a které milují je.
Zvedl se vítr a Tom si zapnul mikinu, přitáhl si ji blíž k tělu. Tom dál jen tak přemýšlel a užíval si ve své soukromé bublině ticha. Uvnitř bubliny nebylo žádné Tokio Hotel, žádný Jost, který na něj ječel kvůli tomu, jak je nezodpovědný. Nebyli tu oči, které stále cítil na zádech, jak ho sledují kamkoliv se hne, odsuzují ho za lásku k vlastnímu bratrovi, za to, že s ním spí a má ho jako milence. Nebyl tu ani žádný Bill se zklamaným výrazem v obličeji a rostoucím břichem, svědkem jejich nelegálních a trestných činností, které spolu dělají…
Kdyby jen život mohl být jako v téhle bublině. Kdyby se jen jeho život mohl vrátit do normálu.
Možná by se pak necítil, jako když se topí.
~*~
„Přísahám, že vás oba zab-“ Bill se zaseknul, když uviděl výraz v obličejích svých přátel. „Co se stalo?“ Georg mu podal Tomův telefon, Bill se na něj nepřítomně podíval. „Tom nikdy nikam bez mobilu nechodí.“ Zašeptal. Bylo mu divně, když viděl telefon bez jeho majitele. Jeho dvojče ho nikdy nespustilo z dohledu.
„My víme. Nebyl ve svém pokoji a Jost ho taky neviděl. Musíme jim říct, že jsme Toma nemohli najít.“ Řekl Georg pomalu a opřel se o futro.
„Možná se jen šel projít po městě.“ Řekl Bill, snažil se uklidnit své nervy a kotrmelce, které dělal jeho žaludek.
„Bez svého telefonu, Bille? Bez toho, aby to řekl Sakimu?“
„Co říkal? Ví, kde Tom je?“
„Ještě jsme se ho neptali. Když to uděláme, začne ho hledat. Saki mu říkal už milionkrát, aby nikdy nikam nechodil, aniž by mu to oznámil. A teď nemá ani mobil…“ zavrtěl Gustav hlavou. „To není dobré.“
Bill od telefonu, který měl v ruce, nemohl odvrátit pohled. Kdyby ho mohl Tomovi dát, dal by mu ho. Co když se Tom dostal do potíží nebo se ztratil? Tohle město přeci neznají a mohlo se mu stát naprosto cokoliv. Povzdychnul si a snažil se být v klidu.
„Nechte mě se převléknout, půjdu s vámi.“
Komentáře prosím anglicky :o) J.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
i love it..really great!
oh no!
yeah… it´s so funny ♥ I love this story 😉
oh god, I love it Bill will have baby, it´s so cute:-). And Tom without phone?:D interesting xD
OMG
where is Tom?
Bill and belly….. so cute…
♥_______________♥ I love it… i love Bill with belly ♥___♥ Oooooh!!!
mmm..Do they found Tom?
TWC 4EVER 😀
Hey, jako nejlepčejší povídka =o)
Sice si Billa s prsama představit nedokážu, ale nevadí =oD
I love this story <33 really much! ;o)
But I want to know, where is Tom.. O_o
Tom´s mysterious disappearance 🙂
I think he is only under pressure from unusual circumstances… he is brother, but he will be father as well… it is crazy… poor Tom.
And poor Bill and his nice belly 🙂
Maybe poor Gustav and poor Georg? I don´t know… but I am looking forward to the next part. As usual 🙂
Bill must be sexy with little belly… 😀
I'm looking foward to next part, next happy smiles!
omg..!!…it amazing…so sweat i love it and what tom?!ou shit