autor: Bitter
,,…já si víc nepamatuju. Vím jen, že jsem se ráno probudil na nějakym hotelu a myslel jsem, že jsi to ty…“ Bill jen zakroutil hlavou. Co mu na to měl říct? Nemohl mu přece vyčítat to, že se zhroutil a opil. Moc dobře věděl, jaký to bylo, když mu tenkrát nalhali, že je Tom mrtvý. Odmítal jakoukoli pomoc, nejedl, s nikým nekomunikoval a chodil po nemocnici a hledal ho.
,,To, že s ní mám dítě, mi teď řek Keller.“ Bill jen sklopil oči.
,,Bille… proč mlčíš?“
,,Já… já nevím, co bych měl říct…“
,,Cokoliv… klidně mě seřvi…“ Bill jen zavrtěl hlavou.
,,Proč ti to řekl až teď?“
,,Sebrali ji a teď běží soud a prej jestli ji nechci do péče…“
,,To ale musíme zařídit pokoj.“
,,C – co?“
,,No… vezmeš si ji nebo ne? Jsi přece její táta…“
,,Bille, ale jestli nechceš…“ Bill zakroutil hlavou.
,,Je to tvoje dcera.“ Na to se zvedl a odcházel z ložnice.
,,Jdu vařit.“ Špitl tiše mezi dveřmi, ty za sebou ale zavřel, čímž dal jasně najevo, aby za ním Tom nechodil. Sotva se ocitl sám v kuchyni, svezl se podél linky na zem a s hlavou v dlaních se rozbrečel. Všechno se mu hroutilo pod rukama. Po tolika letech boje, aby mohli být spolu a nakonec to zhatí jeho chyba. Ne Tomova, Tom nemohl za to, že on zapomněl.
To on si začal s Andreasem, to on způsobil, že se do něj Tom zamiloval, to kvůli němu se s Andym popral a kvůli němu je Andreas sledoval a on tenkrát mezi posledními dvěma právníky vybral Lucy a on nakonec svojí naivitou rozpoutal to peklo, když se po tom, co ho Andreas vrátil, tak se s ním sešel. Na druhou stranu, zachránil Tomovi život… dvakrát, jenomže kdyby jeho nebylo, nemusel by ho zachraňovat.
Proč jeho chyby vždycky odnášeli ostatní. Copak si troufnul moc, když začal věřit tomu, že tentokrát už se nic nestane? To toho chtěl opravdu tolik?
Byl tolik na dně, že ani neslyšel Toma, který opatrně vešel do kuchyně.
Před chvilkou se domluvil s Kellerem, že ho bude u soudu nahrazovat a že malou Melody mu přiveze. Dozvěděl se i to, že dívenka má modré oči, vlnité černé vlasy, a že ji Joan naprosto ignorovala a vychovávala ji její matka, ta však zemřela a tak to taky začalo.
Když viděl Billa ležet na podlaze, pochopil, o co jde. Tyhle stavy nebyly ojedinělé a stačilo, když občas Bill zavzpomínal a ne zřídka to sklouzlo do sebeobviňování a Bill se pokaždé složil. Potichu si k němu přiklekl a chytil ho za rameno. Bill sebou trhl a zvedl hlavu. Tom ho okamžitě strhl k sobě do náručí a tiše se s ním houpal. Bill se pořád neměl k tomu, aby přestal brečet a Tom už začínal být zoufalý. Čekal, že na něj bude Bill křičet nebo že se naštve, jenže on to jako vždy dal za vinu sobě.
,,Lásko, neplakej, prosím… prosím…“ Špitl mu do vlasů a ještě víc ho k sobě přitiskl.
,,Promiň… já…“
,,Bille ne… nic neříkej, nic není tvá vina, slyšíš, nic.“
,,Ale…“
,,Žádný ale… lásko, už jsem volal Kelerovi a do týdne by ji měl přivést. Jestli ti to ale vadí…“ ,,Ne to ne, jen… slib mi, že mě neopustíš… ne po tom všem.“ Zašeptal Bill zoufale a Tom mu bez zaváhání přísahal.
Nakonec zůstali asi půl hodiny sedět v kuchyni, než si jídlo objednali a uvelebili se na gauči.
O dva týdny později…
,,A – ano…“
,,Tady komisař. Soud skončil a Melody je vaše.“
,,Vážně?“
,,Ano. Vše proběhlo v pořádku. Máte zařízené vybavení?“
,,Jistě, pokoj a ostatní máme zařízené…“
,,To je dobře. Přivezu ji ještě dnes. Asi kolem čtvrt na devět.“
,,Až po osmé?“
,,Ano, musíme ještě zařídit nějaké papíry a taky jí sbalit věci.“
,,Aha, promiňte, to jsem si neuvědomil, takže za čtyři hodiny?“
,,Ano… a co Tom?“
,,Tom se vrátí kolem půl deváté.“
,,Aha, tak proto jsem se mu nemohl dovolat, je v baru.“
,,Jo, je. Maj tam nějaký problémy, tak tam na chvilku zaskočil. Já mu zavolám na služebák.“ ,,Dobře, zatím nashledanou.“
,,Nashle.“ Bill ukončil hovor s Kellerem a málem vyskočil metr vysoko, jakou měl radost. Soud o Melody vyhráli a Keller ji teď veze k nim domů. Sice z ní prvních pár dní nebyl nadšenej, ale když si přečetl její spisy, a pak viděl její fotku, byl z ní snad ještě víc nadšený než sám Tom. Nervózně pobíhal po domě a urovnával všechno do nejlepšího pořádku. Zavolal i Tomovi a teprve po osmé začal připravovat večeři.
Byl tak zabraný do rozebírání svých myšlenek, že málem rozvařil špagety. Scedil je a sotva se hrnec dotkl stolu, zazvonil zvonek.
Rychle vyběhl odevřít a zástěru hodil na křeslo, když ho míjel. Během chvilky se vítal s Kellerem a pak si klekl a usmál se na drobnou dívenku s modrýma kukadlama, které ho nevěřícně rentgenovaly.
,,Ahoj, ty jsi Melody, viď. Já jsem Filip.“ Jen kývla a dál ho zkoumala. Bill se na ni znovu usmál a vstal.
,,Půjdete dál?“
,,Ne… omlouvám se, ale ještě něco mám.“ Bill kývl, a zatímco je Keller opouštěl, vyhoupl si malou do náručí.
,,Máš hlad?“ Kývla. ,,A co špagety? Dáš si?“
,,Co to je?“
,,Ty neznáš špagety? No tak to musíme napravit.“ Odnesl jí do kuchyně a tašku, kterou mu Keller dal, hodil za zástěrou na křeslo. Posadil malou do vysoké židle, kterou koupili a vyndal dva talíře, na které nandal špagety, polil je kečupem a posypal sýrem. Ve chvíli, kdy před malou položil talíř nacpaný tou dobrotou, měl jí omotanou kolem prstu. Ostatně jako každého ve svém okolí, to byla jedna z vlastností, která mu zůstala. Každého si podmanit.
Malá se snažila nabrat špagety na vidličku, ale pokaždý jí sklouzly. Bill se začal smát.
,,Ale takhle ne, ty čudlo.“ Špitnul a vzal si do ruky vidličku a lžíci, přisunul si talíř a názorně jí ukazoval, jak je má namotat. Melody ho pozorně sledovala, pak to zkusila, a když jí špagety zůstaly na vidličce, hned je vyzvedla do vzduchu.
,,Hele!“ Pískla nadšeně a strkala je před Billa. Ten se jen zasmál, smích ho ale přešel ve chvíli, kdy mu ty červený potvory skončily na tričku. Malá upustila vidličku a ručičky od kečupu si připlácla na tváře.,,Jů!“
,,Ty si šmula, viď.“ Zasmál se Bill a začal ze sebe sundávat špagety.,,Fůj.“
,,Ty jsi taky šmudla!“ Bill se rozesmál ještě víc a malá se k němu přidala. V tu chvíli se ozvaly vchodový dveře a Toma doma uvítal hlasitý smích jeho dcery a lásky. Usmál se a vloudal se pomalu do kuchyně, kde zůstal stát opřený o futra. Když ty dva viděl, málem šel do kolen. Oba byli od kečupu a smáli se jak blázni. Bill vzal malou do náručí a došel s ní k Tomovi.
,,Mel, koukej kdo přišel. Víš kdo to je?“ Zavrtěla hlavou. ,,To je táta.“ Ve chvíli, kdy uslyšela slovo táta, se od Toma, který jí chtěl pohladit ve vlasech, odtáhla a schovala hlavu do Billova trička.
,,Ale Mel… to je táta…“ Malá se ale zavrtala ještě víc k Billovi. Ten se jen překvapeně podíval na Toma.
autor: Bitter
betaread: Janule
a jéje! Co mu ta můra, se kterou má tom Mel namluvila?
Ahój je tady něgdo??
ale jo možná i je..
Ahój co děláš? Ja du s tatou na trojzemí,bude totiž w 9 ohnostroj.
no super! Takže ty si jdeš támhle ven…a když tě zvu ke mě tak se vymlouváš na nemoc….x'( děkuju pěkně! Aspoň vim, jak ti na mě záleží
hejky nádhera.. dokonalýá.. honem dál.. by mně zajímalo kolik z autorek se tomu věnuje i třeba nějakou školou,,, myslím že by na nějakou mediálku nebo literaturu měli všeckyx… a ty hlavně Bitter.. 🙂
A ty si myslíš že to bylo plánowaný? Jenže tata řekne že se projdu a bude mi lip a ja musim bejt ticho. Nemysli si že bych nebyla radši u tebe. Stokrát radši.
Hele poď na mail,mě to tam pude rychlejš. Prosím.
fajn..
Kolik jí vlastně je?…. hmmmm by mě zajímalo proč se tak chová…. Jako na to aby ji matka něco nakecala je malá ne?
no… tak to je mazec, to jsem zvědavá, jak je z tohohle vysekáš :-)))
A problémy začínají:-D
Jůůů..další skwělej dílek…s každým slůwkem se bojím..co se tam zase stane..xDD..Jinak skwělej příběh..honem další díleeek…
No, jsem k postavam deti v povidkach trochu skepticka, pac mi nekdy prijde, ze se (hlavne) autorky nad jejich roztomilosti rozplyvaj tak, az je mi to protivny:D To mam pocit, ze se mi nuti, at se z nich taky po…. Tohle me mile prekvapilo! Zadny prehnane infantilni reci kolem, uf!:D A Melody! Pussycat Dolls?;D To jmeno je skvely a zni melodicky, paradni vyber!:D Jen mam dojem, ze tady zafungovala psychicka masirka ze strany tzv. matky… Chudak tatik.