autor: Bajik
„Tome, ty víš moc dobře, že mi není nejlíp a taháš mě ven. Děláš mi to naschvál? Posloucháš mě vůbec?! Já nikam nechcíííí!“ kňučel Bill, jak nejlépe dovedl, když ho Tom táhl z bezpečí domu ven na ulici. Musel mu to dělat naschvál, jinak to neviděl. Popravdě řečeno měl i strach z toho, co si na něj Tom zase vymyslel. Snad ho nechtěl vzít do bordelu a chtít po majiteli omluvu. No, i kdyby se to Tom chystal udělat, nijak by se tomu nedivil.
I přes veškerý Billův nářek a prosby, aby ho nikam netahal, si Tom stál pevně za svým, tedy za tím, že ho někam musí vzít. Mezitím, co mu Bill smrkal do trička, vymyslel, jak to udělá s „Daniellou“. Bylo docela pochopitelné, že jim Bill řekl, že má holku, protože by se těch sexu chtivých jezinek jinak nezbavil, ale možná to neměl říkat. Přece jen by se mohly někdy zeptat, jak vypadá nebo tak něco, a co by pak Bill dělal? Co by jim řekl? Byl by namydlenej!
„Neboj, není to daleko,“ ubezpečil ho a vkročil na chodník. Bok po boku udělali pár kroků a zahnuli k brance domu vedle jejich.
„Jdeme sem?“ zeptal se ho Bill udiveně.
„Neboj, není to žádný doupě neřesti. Bydlí tu jedna kamarádka…“
„A v čem by ta tvá kamarádka měla pomoct? Nebaví tě být s panicem nebo co?“ mlel Bill stále stejně naštvaně a rýpavě. Tom se na něj otočil.
„O tomhle si spolu ještě popovídáme, milouši!“ cekl přes zuby a položil prst na zvonek.
Otevřít přišla hnědovlasá vrásčitá žena.
„Dobrý večer, je Mel doma?“ pozdravil Tom slušně a zeptal se na její dceru.
„Ano, pojďte dál. Je ve svém pokoji, učí se. Určitě tě ráda uvidí, Tome,“ řekla žena a mile se usmála, mezitím co je pouštěla do předsíně.
„A nezouvejte se, stejně musím pořádně uklidit,“ dodala a zmizela v kuchyni.
Tom zamířil k Melině pokoji s Billem jako ocáskem a zaklepal. Počkal, až se dveře otevřou, anebo se ozve tiché Dále, když se však nic nedělo, otevřel dveře, nehledě na to, co by Mel mohla dělat, a vešel dovnitř. Jako by Mel neznal…
„Ahoj, Mel,“ zakřičel na dívku ležící na sedačce s nohama opřenýma o zeď a poslouchající svou oblíbenou písničku na plné pecky. Tom zakoulel očima a žďuchnul do ní. Dívka na něj vytřeštila oči a strhla si sluchátka.
„Tome! Kde se tady bereš?“ řekla přímo nadšeně a vrhla se do vroucího objímání, které bylo Billovi tak trošku proti srsti…
„Ale, šli jsme jen kolem, tak jsem si řekl, že bych ti mohl představit bráchu…“
Mel pustila objetí a sjela Billa pohledem od hlavy až k patě.
„Mel, tohle je Bill, moje dvojče. Bille, tohle je moje kámoška Mel,“ představil je Tom.
„Bill… Nezvyklý jméno v těchhle končinách. Už jsem slyšela, že se k vám, Tome, někdo přistěhoval, ale pořád jsem nevěděla kdo. Moc ráda tě poznávám, Bille,“ a taky ho silně objala.
Billovi div nevylezly oči z důlků; Mel měla pevný stisk, a to na první pohled působila tak jemně a křehce. Bože, zase se spletl!
„Já tebe taky,“ řekl poté, co ho pustila.
Mel si prohlídla Billovu tvář z bližší vzdálenosti a potom znalecky řekla: „Kdybys byl holka, anebo já byla na kluky, tak by ses mě jentak nezbavil.“
Bill přelétl pohledem z Mel na Toma a zpátky.
„Ty jseš-„
„Lesbička? Jo, jsem. Asi jediná lesbička široko daleko, co to neskrývá a všichni to o ní ví… Nemáš nic proti homouškům, že ne?“
Bill zakroutil hlavou na znamení, že ne. Vždyť on sám byl na kluky. Díky komu však…
„Tome, tak vybal, proč tu jste. Určitě jsi mi nechtěl jen představit Billa,“ řekla a pohladila Billa něžně po tváři.
Tom se podrbal pod šátkem, co měl okolo hlavy. Prokoukla ho. Zase! Ta holka ho má fakt doslova přečtenýho… Vlastně jak by ne, většinou za ní jde, když má nějaký problém nebo tak něco.
„No, máme malej problém…“ řekl Tom nakonec, protože ani za nic netušil, jak má začít. Podíval se na Mel, která čekala s ušima nastraženýma, zhluboka se nadechnul a spustil znova.
„Protože je Bill ve škole novej, stal se terčem všech holek ve třídě. A aby daly pokoj, tak Bill řekl, že má holku, jenže to pravda není. Takže bysme potřebovali pomoct…“
„Pomoc? A jakoupak? A sedněte si, ať mi nevynesete spaní,“ řekla Mel a zasmála se, když viděla, jak ji na slovo poslechli. Sedli si těsně vedle sebe a Tom položil Billovi ruku na pas.
„Stačilo by občas poslat nějakou smsku nebo zavolat, nebo já nevím co, protože kdybych to udělal já, bylo by docela dost nápadný, kdybych najednou zmizel a Billovi zazvonil telefon. Ale když to udělá někdo jinej… A taky by to možná chtělo nějakou montáž…“
„Jo, takhle. Hm…“ vylezlo z Mel a opřela se o topení.
„Mel, prosím! Navždy budem tvoji dlužníci,“ prosil Tom jako o život a Bill jen souhlasně přikyvoval.
Mel se na ně podívala se zamhouřenýma očima; něco se jí na těch dvou nezdálo. Že by takhle seděli sourozenci normálně? S rukou okolo pasu, jako to běžně dělají milenci?
„Dobře, ale za to mi řeknete, co mezi sebou máte,“ šla na to takticky.
Bill se na Toma podíval vše říkajícím pohledem – To vážně jde tak vidět? Sám z toho byl nešťastný, protože si pořád myslel, že to nikdo nepozná.
„Přísahej mlčení, jinak tě budeme muset zabít,“ pronesl Tom velice vážným hlasem, až se z toho Bill uchechtl. Přišlo mu to fakt srandovní.
Mel se zapřísahala na smrt své babičky a zase nastražila uši, ostatně jako by za celých několik minut jejich návštěvy dělala něco jiného…
„Máme se rádi víc než jako sourozenci, no,“ řekl tiše Tom a přisunul si Billa k sobě ještě blíž.
Mel se na ně chvilku beze slov dívala. „Tohle je vážně drsný! Největší děvkař, jakýho znám, spí se svým bráchou!“ samým nadšením to skoro vykřikla.
„Nespíme spolu,“ upozornil ji Bill jemně. A co, vždyť to byla pravda. To, že sdílejí jednu postel, přece nic neznamená… Mel se na ně podívala jako na blázny.
„Dobře, máme společnou postel, ale nikam nespěcháme,“ opravil se Bill rychle.
„Tomu se mi nechce věřit. Tom nikam nespěchá, tý jo! Tak to tě, Bille, musí mít opravdu moc rád, když ti ho tam ještě nestrčil… No, zázraky se dějí nejen o Vánocích… Ale víte co? Vždycky jsem chtěla vidět incest na vlastní oči. A teď se mi tu ukáže rovnou twincest. To je hukot!“
„Twincest?“
…
„Bille, vstávej,“ budil Tom něžně spící dvojče vedle sebe. Bože, byl k nakousnutí! „No tak, Billí, vstávej,“ šeptal mu Tom do ouška a Bill jen zavrněl. Sakra, jak ho má vzbudit, když na tohle nereaguje? – ptal se v duchu sám sebe. Nic. Prostě nic ho nenapadlo. Tak mu teda nezbylo nic jiného, než to zkoušet dál.
„Billí, prdelko, vstávej. Broučínku, pupíčku, zlatíčko, miláčku, lvíčku, lásko, vstávej,“ šeptal mu Tom do ouška a mezi každou zdrobnělinou mu dal pusu na tvář. Avšak ani to nepomohlo k tomu, aby se Bill vrátil ze říše snů.
Tom už opravdu zaskuhral; už tak bylo docela dlouho po půl devátý a dneska měli školu od devíti. Nemohli to stihnout, ani kdyby Bill okamžitě vstal.
„Bille!“ zavrčel Tom a kousnul Billa do ucha.
Z Billových úst se ozvalo vzrušené zasténání a otočil se čelem k Tomovi, poslepu nahmatal jeho obličej a spojil jeho rty se svými. Jako motýlek se dotýkal jeho rtů a hbitě a zároveň jemně se na něj převalil. Na okamžik vklouznul Billův jazyk do jeho úst, aby ho trošku nažhavil… a následně ho mohl schladit.
Tom jeho obličej opatrně odtáhnul od svého a podíval se mu do očí.
„Tomí, nech mě, prosím,“ zaprosil Bill a přitiskl se znovu k jeho rtům, jeho polibky však byly nyní naléhavější, nevinnost se z nich vytrácela. Tom ho však znovu odtáhnul.
„Zaspali jsme,“ řekl a sledoval Billovu reakci. Vyvalil oči a natáhnul se po mobilu, aby se přesvědčil. Avšak místo toho, aby začal panikařit, že to nestihnou nebo tak něco, posadil se na Tomově klíně a spustil psí výraz.
„Tak zůstaneme doma, co ty na to? Řekneme třeba, že mi bylo špatně, tak jsem zůstal doma a ty se mnou, protože ses mě bál nechat samotnýho doma, aby se mi něco nestalo. Prosím,“ poprosil ho a políbil ho lehce na rty, poté pokračoval na krk a na hrudník.
„Bille,“ šeptnul Tom a bál se, aby se mu nezlomil hlas. To by jeho malý bráška bral určitě tak, že vyhrál. To by tak hrálo!
„No tak, Tomí,“ zaskučel Bill a podíval se mu hluboko do očí. „Klidně odvolám to, abychom začali od začátku a ty mě budeš moct… Vem si mě ještě teď, jestli chceš,“ nabídnul se mu Bill sám a sundal si tričko, a když zaháknul palce za své boxerky, Tomova trpělivost byla ta tam. Plesknul ho přes ruce a přitáhnul si ho k sobě.
„Nehodlám o tom s tebou diskutovat, Bille. Prostě jdeme do školy a je to! Už tak mám plno neomluvenejch hodin z litošky. Nepotřebuju jich mít ještě víc. A navíc si myslím, že když se sexem ještě chvíli počkáme, nic tím zaručeně nezkazíme.“
Bill na něj vyvalil své čokoládové oči. „Cože?“ zeptal se udiveně.
„Sám jsi to ještě v pátek odpoledne říkal, ne?“
„Ty…“
„Ty co?“ zeptal se ho Tom a musel se hodně ovládat, aby nevyprskl smíchy. I tak se však na jeho tváři usadil úsměv.
„Bastarde!“ vykřikl Bill a ocitnul se na zádech…
„No ne! Kaulitzovi nás poctili svou návštěvou!“ začala jízlivě profesorka, když se uprostřed první hodiny otevřely dveře, ve kterých stála dvojčata. Tom hodil znuděný pohled na Billa a šli si sednout. Jako by profesorka neprudila. „Mimo to, Thomasi, kdy mi hodláte konečně přinést váš čtenářský deník?“
„Říkal jsem ti, že máme zůstat doma,“ šeptl Bill Tomovi.
„Měl bych ho snad donést?“ zeptal se Tom protivně a prásknul s učebnicí.
„No samozřejmě! Nebo si myslíte, že bych ho po vás chtěla jen tak ze srandy králíkům?“
„A to si ten čtenářskej deník mám vycucat z prstu, když ho nemám nebo co?!“
„Takže nemáte?“ zatvářila se profesorka vítězně.
„Ne, nemám,“ odcekl jí Tom skrz zuby.
„Dobře, máte tedy spolu s vaší vysokou absencí z hodin literatury sníženou známku a můžete si dávat vinu jen sám sobě,“ dokončila profesorka.
„Klidně si mě nechte i dělat reparát, když vám to udělá dobře,“ pronesl Tom a založil si ruce na prsou.
Profesorka poznámku ignorovala a ujala se probírání nové látky.
„Hele, týhle jsi taky ojel dceru, že je na tebe taková?“ zeptal se Bill a ne zrovna nejtišeji. Lisa, Ema, Karin, Daniel a bližší okolí se rozchichotali.
„Ta má tři rozmazlený synáčky, kterým jsem jednou na základce rozbil hubu,“ oznámil mu Tom taktně a dál se o tom nehodlal bavit. Zbytek vyučujících hodin strávil tak, že sledoval odlupující se bílou barvu na stěně vedle něj. U Kaulitzových tady vládla tichá domácnost.
Na poslední dvě hodiny, tedy hodiny tělocviku, si Bill napsal omluvenku. Na bývalé škole to dělal zcela běžně. Měl lepší věci na práci než strávit dvě hodiny na lavičce a dívat se, jak jeho noví spolužáci hrají volejbal. Zatímco se tam Tom mořil, Bill měl namířeno za Mel…
Nejistě si stoupnul ke dveřím a krátce zazvonil. Zopakoval to ještě dvakrát, než se ve dveřích objevila Mel ve spodním prádle.
„Jé, ahoj, Bille. Pojď dál,“ pozvala ho dovnitř.
„Ahoj, nejdu nevhod?“ zeptal se opatrně a nechal se vést až do jejího pokoje. V jejím pokoji byla tma i přesto, že byl den, vlastně jen hodina po poledni. Na posteli ležela plavovlasá dívka s vlasy střiženými na mikádo, také jenom ve spodním prádle. Jo, jeho obavy se splnily.
„Ty nejdeš nikdy nevhod, a posaď se. Bille, tohle je Klaudie. Klaudi, tohle je Bill, Tomův bráška,“ představila ho její lehce oděné přítelkyni. Billovi rudly tváře, když pomyslel, v čem je asi tak mol vyrušit.
„Ahoj, nevěděla jsem, že má Tomí brášku,“ řekla roztomilým hlasem Klaudie.
Mel zaujala místo po jejím boku a otočila se na Billa: „Tak co potřebuješ?“
„No, nějaký cédéčka, protože ty Tomovy se poslouchat nedaj…“
„Pomalý nebo rychlý písničky?“ zeptala se ho bleskově Mel a vstala k rádiu, u kterého měla vysoký stojan plný cédéček.
„Pomalý,“ řekl Bill.
„Aha, takže romantickej večer, hm?“ zeptala se Mel s úsměvem na tváři a začala se přehrabovat mezi různými tituly.
Bill mlčel a červenal se. Nemohla ho přeci prokouknout. „Ne, Seb a Beáta jsou večer doma. To by asi nešlo,“ zatloukal co to šlo.
„Dobře, dyť nic neříkám,“ pravila Mel a Klaudie se zachichotala. Po chvíli mu podala několik cédéček se slovy: „Doufám, že to bude stačit.“
„Jo, děkuju moc,“ a byl na odchodu. Nechtěl tam zůstat ani o vteřinu dýl. Cítil se tak trošku rozpačitě…
„A počítej s tím, že ti Daniela do konce týdne zavolá…“
autor: Bajik
betaread: Janule
Nááádhera! úplně božííí díl
Boah xD užasnéé jako dycky xD <3
zavolá, zavolá!
"A počítej s tím, že ti Daniela do konce týdne zavolá…" Ta věta je prostě nej!!! 😀 Rychle dál!!!
já se dočkala daslšího dílu co se děje a ještě tak hezkýho prej lesbičky super Ta Daniela je super i kdxž jen vymyšlená.rychle dál
omg xD opětovně úžasné – ale díly týhle povídky ani nejsou jiné xD
Super kámoška ta Mel…
mno..toto.. taku kamosku by som chcela aj ja.. neze by som nemala dobre kamosky..ale ta Mel.. proste super..heh..