Perfect Symetry 4.

autor: B-kay

Netrvalo dlouho a pokojem se ozvalo nesmělé klepání. Tom se už dávno stihl přemístit ode dveří na postel, kde „trucoval“.

„Ano?“ křikl a byl připravený na hněvivý výraz tváře, pokud by za dveřma stála Simone, nebo Bill.

„Miláčku, co to bylo? Ty ses zbláznil?“ Bella za sebou dveře tiše zavřela a rychlými kroky přiběhla k posteli, na které ležel Tom.

„Naštval mě,“ odsekl jí jednoduše a trpce stiskl rty.

„Ne, Tome, nenaštval. Neřekl ti nic. Tys to začal. Víš, jak se tvářil?“ Bella se snad poprvé nadšeně neusmívala a na tváři jí pohrával nešťastný výraz. Cítila se za to všechno jaksi zodpovědná. To ona přeci zorganizovala jejich setkání. Byla to ona, která přijela za Billem s prosbou o pomoc ohledně příprav svatby. Teď toho litovala…

Ne kvůli tomu, že by Billa neměla ráda. Milovala jej jako vlastního brášku, kterého nikdy neměla, přesto se nedokázala dívat na to, jak se ti dva vědomě ničí a ani jeden se nechtěl vzdát.

„Víš co je zvláštní?“ ozval se Tom zamyšleně a pokusil se tvářit malinko přístupněji. Bella jenom zavrtěla hlavou a dál jej upřeně sledovala. Tom se zhluboka nadechl a bolest, která mu rvala srdce na tisíce kousků, byla přímo hmatatelná. „Když jsme byli malí, slíbili jsme si, že nás nikdy nikdo nerozdělí…“ na chvilku se odmlčel a prázdným pohledem utkvěl na fotografii, jež zdobila jeho noční stolek vedle postele. Bill se tam usmíval jako malé dítě… jak rád by vrátil čas. „Nikdy nás nesměla rozdělit ani holka, do které bychom se zamilovali. A jak to dopadlo? Ta holka, která nás údajně měla rozdělit, se nás snaží dát dohromady, ale my se bráníme,“ nechápavě zavrtěl hlavou a smutně vydechl, když se k němu Bella přitulila a lehce jej políbila na suché mrzuté rty.

„Tak proč za ním nejdeš? Proč mu neukážeš, že jej máš rád? Před chvilkou si jel pro věci, a když se vrátil, zavřel se u sebe v pokoji a vůbec nereaguje na klepání,“ Bella na něj nechtěla nijak tlačit, proto se snažila mluvit chápavým tónem a nenaléhat. Stejně věděla, že by to v případě jich dvou nemělo žádný smysl. Zbytečně by ještě více rozrývala už i tak dost bolestivé rány.

„Já nikam nejdu. Jestli něco chce, měl by přeci přijít on. Já jej tady vůbec nepotřebuju,“ Bella si ani nestihla pořádně uvědomit, co se děje a Tom už stál na nohou a naštvaně šlapal k oknu. „Tome, tohle snad nemyslíš vážně?!“ vydechla nechápavě a na kdysi hladkém čele, se jí vytvořila drobná vráska.

„Jo, myslím,“ když Tom odpovídal, vůbec se na ni nedíval. Raději hleděl z okna a snažil se uspořádat si všechny rozbouřené myšlenky do celistvé podoby. A za druhé se na ni ani dívat nedokázal. Nechtěl, aby poznala, jak moc jej to všechno ničí…

To už ale Bella nevydržela. Stejně rychle jako Tom vylítl z postele a došel k oknu, ona vylítla z jeho pokoje a nezapomněla za sebou dostatečně hlasitě třísknout dveřma…

„Opravdu nechceš jít s náma? Jsou to skvělí lidi. Mám tam hodně kámošů, Tom říkal, že tam budou i vaši přátelé, tak proč nechceš jít?“ bylo kolem sedmé večer. Dvojčata spolu odmítala komunikovat, a proto se každý zdržoval v jiném pokoji. Bella se však rozhodla, že by bylo prima vyjít si někam ven a zabavit se. Co ji však potěšilo ještě víc, byl fakt, že Tom nenamítal a spokojeně souhlasil.

„Ne, Bello. Děkuju, ale oba víme, že kdybych se rozhodl jít, Tomovi by se náhodou udělalo špatně, nebo by jej nečekaně rozbolela hlava. Já tady raději zůstanu a zkusím se mrknout na ty tvoje šaty,“ Bill si opatrně popravil brýle a pokusil se usmát. Takhle mu to vyhovovalo mnohem víc, než věčné válčení a nevraživé pohledy. Takhle to aspoň tolik nebolelo a on se necítil tak mizerně.

„Bille, je to všechno moje vina,“ Bella se posadila na postel kousek od Billa a ustaraně jej pohladila po bledé tváři.

„Proč tohle říkáš?“ zadíval se jí do provinile smutných očí, ve kterých se snažil nalézt odpověď.

„Kdybych za tebou nejela, nic z tohohle by se nestalo. Já můžu za to, jak se k sobě chováte. I když si myslíš, že ne, ale je to pořád ve mně. Ten divný pocit viny… a nevím, jak se jej mám zbavit,“ Bill ji snad poprvé od chvíle, kdy ji poznal, viděl smutnou. Poprvé se neusmívala a nezářila… její pohled poprvé zachvátila zář strachu a obavy, jak tohle všechno skončí. Popravdě se jí ani nedivil.

Rozuměl jí. Jako každá zamilovaná holka jistě doufala, že sem za ním přijde, on jim připraví pohádkovou svatbu a všechno skončí dokonale. Budou mít s Tomem kopu dětí a nádherný veliký dům s obrovskou zahradou… Bill však na tyhle představy nevěřil už dost dlouho. Už dávno přestal věřit naivním snům, které ztrácely své kouzlo pokaždé, když kvůli nim trpěl…

Nevěděl, jak by ji měl utěšit. Chtěl jí nějak pomoct, ale ústa jej vůbec neposlouchala. Nemohl je otevřít a říct jí něco, co by jí udělalo radost, když on sám tu radost neznal. Proto ji raději opatrně pohladil po vlnitých vlasech, a když se na něj zahleděla, uhnul pohledem.

„Bello, podívej… kvůli nám se nesmíš trápit. Já ti slibuju, že udělám maximum proto, abys stála u oltáře nadšená a vzala si mého bratra, ano? Ty si zasloužíš být šťastná a nic ti nemůže stát v cestě,“ překvapeně vydechl, když jej Bella s lehkým vzlyknutím objala a svým přátelským náručím jej málem udusila. Jak jej tak objímala, dolehlo na něj svědomí. Smutně hleděl do vzduchoprázdna a při vzpomínce na ten vášnivý sen mu naskakovala husí kůže…

„Bello, ale jde na tvou zodpovědnost. Jestli se něco stane, tak to má vina nebude. A přetvařovat se taky nebudu,“ Tom se pomalu musel smířit s faktem, že Bella nakonec přemluvila Billa, aby s nima na tu párty šel. Oba teď čekali u vchodových dveří, a zatímco se Bella konečně opět mile smála, Tom se na ni díval poměrně naštvaným pohledem.

„Co myslíš, že tam bude dělat?! Bill se ani bavit neumí ! Žije jen svou prací a nic jiného jej nezajímá. Bello, když se tam zjeví v těch jeho brýlích a tom culíku, a ještě k tomu se po všech bude koukat povýšeneckým pohledem, všechno jenom zkazí,“ Tom byl zoufalý. Tak moc se snažil najít něco, díky čemu by Bill musel zůstat doma, ale bohužel… nenašel vůbec nic. Už jenom při pomyšlení, že spolu stráví celou noc, se mu roztřásla kolena.

„Tak jsem tady. Můžeme jít?“ Tom nechápavě zvedl pohled ke schodům, vzápětí toho však trpce litoval. Bill se díval přímo na něj. Vlasy měl mírně rozčepýřené a dokonale zplihlé, měl na sobě úzké džíny a černou mikinu a po brýlích nebylo jediné stopy. Měl i své tajné zbraně… Kdyby se Tom v poslední chvíli neovládl, zůstal by na něj civět s otevřenou pusou…