autor: Becs
L. A. Stars
„Bill je můj syn.“ Toto odvážné prohlášení přistálo na stole naší redakce dnes ráno a my se s vámi rádi podělíme o další žhavé novinky. Jen jedna malá poznámka: To už jsme všichni věděli, pane Kaulitz! Bill je synem Calvina Kaulitze a Simone Kaulitzové, která si po rozvodu nechala změnit jméno manžela na své původní dívčí, a to Blakeová. Společně s Billem žila ve městě Chicago a se svým bývalým manželem se nenavštěvovali, proto prý nebyl nejmenší důvod nějak zvlášť na Billovu existenci upozorňovat. A jak komentuje tu náhlou změnu sám pan hotelový magnát? No na to se podívejte. „Bill přijel do L. A., aby se s námi sblížil. Poznal bratra i nevlastní sestru a stal se tak plnohodnotným členem naší rodiny. Moc nám všem chyběl.“ Věříte mu to? Že by Calvin našel pod vrstvami ledu něco, co se alespoň vzdáleně blíží srdci? My o tom silně pochybujeme a umíme číst mezi řádky. Jsme si jistí, že nám toho starý Kaulitz spoustu neříká. Například proč byl Bill takovou dobu pouhým zaměstnancem klubu Insomniax? A proč jím přestal být ve chvíli, kdy celá záležitost vyšla na povrch? Bill i Tom zatím o celé situaci mlčí a nehodlají se k ní vyjadřovat. Od vydání našeho odhalení je však můžeme mnohem častěji vídat společně na veřejnosti. Poslední snímek se nám podařilo zachytit nedaleko klubu, kdy zapáleně debatovali s bodyguardy. A ano, vážení čtenáři. Vidíte správně. Náš malý černovlásek se vybarvil a je z něj platinový blonďáček. Za nás rozhodně velká pochvala. Možná by si měl Tom vzít ze svého bratra příklad a postarat se o to vrabčí hnízdo, co už nějakou dobu nosí na hlavě. Co vy, milí čtenáři? Jaký na to máte názor? Sledujte osudy slavných ve vašem oblíbeném časopise L. A. Stars.
„Hele, nevíš něco o tom, že bych se měl sbližovat s rodinou Kaulitzů?“ Bill se rozvaloval na gauči v Tomově kanceláři a projížděl si na mobilu své oblíbené internetové stránky. Od onoho rozhovoru na dvorku uběhlo už pár dní a oběma se dařilo úspěšně předstírat, že tam nepadla život měnící slova. Tom byl mnohem milejší než dřív a nechal Billa ve svém osobním prostoru tak často, jak jen to bylo možné, a ani si moc nestěžoval. Billa už tolik neužírala otázka budoucnosti a byl ochoten přijmout, že odpovědi na všechny své otázky nemusí nutně dostat hned.
„O čem mluvíš?“ zahučel nepřítomně Tom, hledící do obrazovky svého notebooku.
„Tady na internetu se píše, že tvůj otec poskytl rozhovor pro nějaký časopis. A říká tam, že jsem sem přijel, abych se s vámi všemi sblížil.“
„To je typický Calvin. Když mu došlo, že nebudeš chtít odjet, vymyslí si nějakou super historku pro novináře, aby zakryl, jak je mizerný otec,“ odfrkl si pobouřeně Tom. „Proč vůbec čteš ty braky. Myslel jsem, že můj názor na bulvár už znáš.“
„Je to zvláštní vídat tam i své vlastní jméno,“ pokrčil Bill rameny a dál přejížděl palcem po obrazovce.
„Až tam to svoje jméno uvidíš tisíckrát a budou o tobě psát kraviny, tak tě to nadšení přejde,“ mručel naštvaně Tom.
Bill pohodil svůj mobil na pohovku a vstal. Došel až k Tomovi a obejmul ho zezadu pažemi. Nakoukl mu do notebooku, aby zjistil, že si Tom prohlíží stránky nějaké střední školy, která pořádala maturitní ples na téma Titanic.
„Na co se to díváš?“ zafuněl Bill Tomovi do ucha, až se mu zježily chloupky na krku. Bylo neuvěřitelné, jak na něj neustále působil. Stačilo, aby se prošel po obýváku jen v boxerkách, houpal při tom těmi svými hubenými boky a Tom měl chuť na něj skočit. Ještě v životě neviděl nikoho tak sexy, jako byl Bill. Obzvlášť teď, když si odbarvil vlasy na blond. Překvapil tím Toma jednou v noci, když přišel z klubu. Jakmile vešel do bytu, do nosu jej udeřila podivná štiplavá vůně. Na tom mu nepřišlo nic až tak zvláštního. Na Billovy pachy si už začínal pomalu, ale jistě zvykat. Nicméně blonďatá hlava vykukující zpod přikrývky ho trochu překvapila.
„Líbí se ti to?“ zeptal se Bill nervózně, když se probudil a uviděl Toma, jak se po čtyřech přikrádá k němu.
„Sundej si pyžamo a já ti ukážu, jak moc se mi to líbí,“ pronesl hlubokým hrdelním hlasem, při kterém Billa píchlo ve slabinách.
Při té vzpomínce ještě teď Toma brnělo celé tělo. Tím blond přelivem jakoby dodal svému vzhledu punc rošťáctví.
„Jen se tak dívám,“ zahučel Tom a stránky školy vypnul. „Chtěl bych vymyslet něco, co přitáhne lidi. Třeba udělat party na nějaké téma.“
„To zní dobře,“ souhlasil Bill. „Jen bych vynechal to téma Titanicu. Leo je sice super, ale pokud ho sem nedostaneš, bude to propadák. Nikdo nemá rád led a studenou vodu.“
„To jsem ani neměl v úmyslu. Jen jsem se k tomu náhodou proklikal.“
„Hele a co karaoke?“ vyskočil najednou Bill jako čert z krabičky a nadšeně zatleskal rukama.
„Karaoke?“ nakrčil Tom odmítavě nos. „V Los Angeles nenajdeš ani jedinou celebritu, která by zpívala, aniž by jí za to někdo zaplatil. A navíc ještě třeba písničky někoho jiného.“
„Nemyslel jsem celebrity. Co ti ostatní, co sem chodí?“ namítl Bill.
„Dobře, tak jinak. Celebrity nebudou nikdy poslouchat, jak někdo mrví jejich písničky.“
„Pane bože, Tome, snad to není pořád jen o celebritách,“ odfrkl si Bill a se založenýma rukama si sedl zpátky na gauč. Byl v L. A. už dost dlouhou dobu, ale dodnes nedokázal pochopit, proč na nich Tomovi tolik záleží. Jasně, on sám se rád potkával se slavnými lidmi a občas kvůli nim i dost vyšiloval. Ale tenhle Tomův postoj nedokázal pochopit. Proč svůj klub trochu víc neotevře i obyčejným lidem? Ti snad mají zakázáno se bavit? Nedivil se, že chce Tom přinést do klubu trochu čerstvého vzduchu. V prvé řadě to byl ale jeho přísný seznam hostů, který by se měl trochu obměnit. Nerad Tomovi, kecal do věcí kolem klubu. On sám sotva rozuměl životnímu stylu boháčů.
Jejich malou rozmíšku přerušilo zvonění Tomova mobilu. „Chloe,“ oznámil Billovi prostě, než hovor přijal.
„Nazdárek sestřičko,“ pozdravil vesele a trochu se v křesle narovnal.
„Ahoj bráškové, předpokládám správně, že tam jste oba, ne?“ odpověděla mu očividně nadšená Chloe.
„Jsme. Voláš z nějakého konkrétního důvodu? Je už dost hodin a ty jdeš zítra do školy, pokud se nepletu,“ pohlédl Tom na hodinky, aby se ujistil o pravdivosti svých slov.
„Volám ti, abych vám dvěma slavnostně oznámila, že jste slavnostně pozvání na slavnostní večeři do slavnostního sídla rodiny Kauliztů,“ zarecitovala to jako naučenou básničku svým zpěvavým hlasem.
„Zapomnělas říct slavnostní rodiny Kaulitzů,“ zavtipkoval otráveně Tom.
„Nebuď hnusný,“ zpražila ho okamžitě sestra. „Četla jsem ten článek v L. A. Stars a naštvalo mě to. Taťka tvrdí, jak sem Bill přijel, aby nás všechny poznal, a přitom u nás ještě Bill nebyl. To je hnusný. Takže jsem vzala ten časopis a šla za ním. Řekla jsem mu, že když už tohle vykládá do novin, bylo by dobrý se aspoň pokusit udělat z toho pravdu.“
„A on souhlasil, jo?“ nevěřil Tom svým uším a jen se mračil.
„No jasně, že ne hned. Musela jsem do něj chvilku hučet, ale nakonec souhlasil. Jen trval na tom, že vám to řeknu já,“ vysvětlila dívka.
„No jasně, protože ví, že ti neumím říct ne, stejně jako to neumí on,“ hučel si pod vousy Tom. Tohle byl Calvin jak vyšitý. Nadělá spoustu problémů, a pak nechá někoho jiného, aby za něj odvedl špinavou práci.
„Jo, myslím, že na to spoléhal,“ zachichotala se Chloe. „Tome, prosím, že přijdete? Chci ten bordel mezi náma trochu napravit. Třeba to nakonec bude pěkné.“
Tom se jen v duchu ušklíbal nad tím, jak byla jeho malá sestřička naivní. Ta její nezkažená dušička nedokázala pochopit, že Bill je pro Calvina jen škraloup na jeho pověsti. Šmouha na jeho naleštěných lakýrkách. Ať se snažila, jak chtěla, ti dva se nikdy nesblíží. Když se to za ty roky nepovedlo jemu, pochyboval, že bude mít Bill větší úspěch. Je pravda, že byl sladký a každý si ho hned oblíbil, ale otec měl jiná měřítka než normální lidi. Kdyby Bill přišel a oznámil, že vlastní multimilionovou firmu, byla by to jiná písnička. Přijal by jej jako ztracený poklad a postavil by si ho přímo na piedestal.
„Že přijdete? Že jo? Že jo? Že jo?“ hučela do něj Chloe dál.
„Zeptám se Billa, pokud nebude proti, jsem ochotný o tom uvažovat,“ kapituloval nakonec. Stejně by do něj šila tak dlouho, dokud by nepovolil.
„Tome, to je super. Ani nevíš, jak jsem šťastná. Takže tuhle neděli, jo?“ vřískala mu do ucha, až měl dojem, že z toho ohluchne.
„A nemysli si, že ho budu nějak zvlášť přemlouvat,“ dodal ještě.
„Bill půjde, není takový paličák jako ty,“ řekla sebevědomě Chloe a očividně o sobě vůbec nepochybovala.
Rozloučili se a Tom odhodil mobil na desku stolu, až to hlasitě třísklo. „Ještě k tomu tohle.“
„Mám se vůbec ptát, co se děje?“ povzdychl si Bill, když viděl Tomův ztrápený obličej. Klidné dny očividně byly u konce.
„Chloe vymyslela ďábelský plán, jak nás dát všechny dohromady. Takže máme přijít na večeři. Ale pokud se ti tam nebude chtít, tak to naprosto pochopím,“ vysvětlil Tom a připojil se k Billovi na gauč. Objal mu pas rukama a hlavu mu prakticky zabořil do klína. Gauč byl tak malý, že mu nohy visely přes okraj, ale to ho teď trápilo ze všeho nejmíň.
Bill se prohrabával změtí Tomových copánků a přemýšlel. Jemu by asi tolik nevadilo jít na večeři ke Kaulitzům. Chtěl vidět dům, ve kterém Tom vyrůstal, a znovu si popovídat s Chloe. Calvin byl sice idiot, ale proč mu nedat šanci s tím něco udělat? Největší starost mu dělala Tomova reakce. Když se naposledy pohádal s otcem, málem je to rozdělilo. Co když se stane něco podobného? Teď už nepochyboval o tom, že Toma miluje a že s ním chce být. Kdyby jej od sebe znovu odehnal, zlomilo by mu to srdce.
„Chtěl bych tam jít,“ řekl nakonec vědom si svým rozporuplných pocitů.
„Bál jsem se, že to řekneš,“ zakňučel Tom a namáčkl se k němu ještě blíž. „Ale jestli to bude hnusný, budeš mě muset vyléčit spoustou nemravného sexu.“
„Jsem ochoten to riziko podstoupit,“ zazubil se Bill. Nechal Toma se nadzvednout, aby mu mohl věnovat polibek na rty. „Půjdu teď na chvilku na bar a nechám tě pracovat. Vsadil jsem se s Jenny, že se jí nepodaří sbalit Henryho, tak chci zjistit, jak jí to jde.“
„Není Henry gay?“ zeptal se překvapeně Tom a pustil Billa z objetí.
„Je, ale ona trvá na tom, že jí nikdo neodolá,“ zachichotal se a zamířil ke dveřím.
„Bille?“ zarazil ho Tom na poslední chvíli. „Neochomýtej se kolem zlaté zóny. Klidně zůstaň dole na baru, ale nahoru nechoď, když už tu nepracuješ.“
„Ano pane, já vím. Měl jsem v úmyslu to s ní řešit v šatně, až bude mít pauzu. Nemusíš se pořád tak bát, že tě ztrapním,“ řekl Bill a v jeho hlasu nebyla ani známka nějaké uraženosti.
„Nebojím se, že mě ztrapníš,“ uklidňoval jej. „Jen vím, jak umíš vyšilovat, když přijde Demi Lovato.“
„Demi Lovato přijde?“ vypískl nadšeně a div že neprorazil díru ve stropě, jak radostně vyskočil.
„Vidíš, to je přesně ono,“ ukázal na něj pobaveně prstem.
„Takže ve skutečnosti nepřijde?“ posmutněl okamžitě Bill a svěsil ramena.
„Má rezervaci na jedenáctou,“ přiznal. „Chovej se slušně,“ dodal, když viděl, jak se bratrovy oči znovu rozzářily šíleným leskem.
…
O hodinu později byl Tom, z té spousty práce vyloženě otrávený. Tak jak ho práce v klubu nejdříve nesmírně bavila, teď ztrácel drive a soustředil se jen velmi obtížně. Jako by ustrnul na místě neschopen vymyslet, co dál. To nejlepší ze sebe už klubu dal a dost dlouhou dobu to stačilo na to, aby byl úspěšný. A i když výdělky byly pořád slušné, měl pocit, že se řítí do propasti. A tak rychle, jak se mu podařilo zazářit, upadne v zapomnění.
S těmito chmurnými myšlenkami vyšel ven z kanceláře a posadil se na konec baru, na jedinou volnou židli. Billa zahlédl úplně na druhé straně, jak se tam vesele baví se zákazníky. Měl v úmyslu kývnout na Vesse, aby mu nalil jeho oblíbený drink, ten se ale zrovna vášnivě dohadoval o něčem s Tinou. Chvilku jejich rozmíšku sledoval a pak sjel pohledem zpět k bratrovi. V Billově projevu bylo něco, co ho fascinovalo. Ta jeho chuť do života, i když se mu stalo tolik špatných věcí. To jak se dokázal bavit s úplně každým a všechny kolem sebe vtáhnou do té bubliny plné smíchu. To bylo něco, co člověk musel mít prostě v sobě.
„Nezírej na něj tak.“
Tom sebou vylekaně škubnul a jedna noha mu sklouzla ze stoličky dolů. Tak tak se zachytil okraje naleštěného baru a našel ztracenou rovnováhu.
„Tino,“ oslovil ji a mávl na Vesse, aby mu konečně nalil tolik vytoužené pití.
„Víš, já to chápu. On je fakt pěkný a vy dva jste dvojčata. A vím, jak rád na sebe hledíš do zrcadla. Tohle je, jako by ses díval sám na sebe a musím ti říct, že to tvůj egoismus staví na úplně jinou rovinu. No vážně, tohle už je úplně narcistní. A víš, jak to s Narcisem nakonec dopadlo? Tak moc se mu líbil jeho odraz ve vodě, až do ní spadl a utopil se,“ drmolila moudře.
„Na uklízečku jsi nějaká chytrá. Nezdá se ti?“ odbyl ji stroze, ale směrem k Billovi se už radši nepodíval.
„Nejsem uklízečka,“ plácla ho po ruce, vzala mu drink a trochu upila.
„Já si nedělám srandu, Tome. Dej si pozor,“ pronesla Tina tak vážně, až ho donutila zadívat se jí do očí.
„Takže si mám dát pozor, abych do Billa neupadl a neutopil se v něm?“ Původně to mělo vyznít jako vtip, ale jakmile to dořekl, uvědomil si, že na tom vlastně nic k smíchu není. Jak snadno by se mohl v těch Billových očích utopit, aby zapomněl na všechno kolem sebe? Až příliš snadno.
„Neřekla bych to líp,“ pokývala uznale hlavou Tina a promnula si spánky. Působila unaveně a ne tolik čiperně jako obvykle.
„Co jste s Vessem řešili?“ hodil hlavou k barmanovi a víc než co jiného to byl pokus o to odvést konverzaci jiným směrem.
„Ale uklízeči teď nějak kašlali na úklid tady za barem. Lemplové prostě spoléhali na to, že si to Vess s klukama uklidí sami. Ale to se šeredně pletou. Dávám jim poslední šanci a pak poletí,“ hudrovala unaveně a bylo vidět, jak ji trápí, že její podřízení nedělají svou práci pořádně. Když si ji prohlížel, musel uznat, že ví naprosto, jak se cítí. Dřív je oba práce bavila. Do Insomniaxu se chodilo pro zábavu a to platilo i pro zaměstnance. Když se teď ale rozhlížel, viděl, že jsou i všichni číšníci zpruzení, a když zrovna neobsluhují zákazníka, tváří se otráveně. Měli podobné výrazy jako všichni otcovi služební.
To jsem to teda dopracoval, prolétlo Tomovi hlavou, ale nahlas řekl: „Kdybys něco potřebovala, tak řekni. Můžeme o tom pokecat, nemusíš to všechno řešit sama.“
„Jsi hodný, Tome, ale to je moje práce,“ poplácala ho znovu po ruce a pak dopila jeho drink. „Jdu teď domů a dám si vanu plnou bublinek.“ Posbírala si s baru papíry i s tabletem a než odešla, ještě se k němu naklonila a řekla: „A s tím Billem to myslím vážně. Buď opatrný.“
autor: Becs
betaread: J :o)
Billa doopravdy obdivuji, že se chce vydat do Calvinova domu. Po té smršti ošklivých slov, co řekl Tomovi minule, se divím, že se Billovi chce jej vůbec poznat. Já bych na to pravděpodobně odvahu neměla! Jsem opravdu moc zvědavá jak bude oběd probíhat a doufám, strašně doufám, že by se vztahy mezi nimi mohly trochu zlepšit, ale myslím, že mé touhy přijdou akorát vniveč. Ale třeba se pletu a konečně se v Calvinovi něco zlomí? Je to vůbec možné? Asi nechám svých spekulací a jednoduše se nechám překvapit příště. 🙂
Další věc, která mě hodně zajímá je ta, co Tom s klubem provede. Je fajn, že si už teď všiml, že to v klubu není takové jako bylo a snaží se to hned řešit. Je mi trochu líto, že už to tam většinu lidí už moc nebaví, ale doufám, že Tom přijde na nějaký super nápad, a možná snad i s Billovou pomocí? Budu se na to těšit!
A vidím, že Tom se skutečně pomalu začíná utápět v Billovi! A já z toho mám jako obvykle radost. ♥ Jsem moc ráda, že jsou věci mezi nimi skvělé a snad už to bude jen lepší a lepší! ♥
Děkuji za krásný díl!
Ale ne, rodinný oběd Kaulitzových. Může tohle dopadnout dobře? Calvin je kretén, jenom ženu o té těžko říct, s čím se vytáhne, ale nespíš se bude tvářit jako správná, snobská paní domu, takže jediné zlatíčko bude Chloe a ta to teda chuděra nevytrhne sama. Billa na jednu stranu chápu, že se s nimi chce poznat, jednou je Calvin jeho otec, kterého v životě neviděl, na druhou stranu mu patří mé hluboké sympatie, že sebral odvahu k účasti na téhle sešlosti, to bude ještě jízda.
To s Tomovým klubem, myslím, že by měl víc naslouchat svému bráškovi. Určitě spolu najdou nějaký "lék na uzdravení" jeho klubu 🙂 oba jsou to sice kluci ušatí, ale taky šikovní 🙂
Jinak musím poznamenat, že Tina má nějak moc pozorné očička a nebo si Tom nedává vůbec pozor a nebo oboje. To bude taky ještě zajímavé.
Zlatí, moc děkuju za další naprosto mega kapitolku a taky za to, že to mezi klukama pořád jiskří, jsou pořád takoví milující k sobě (protože po minulém díle jsem chtěla Toma nakopat do koulí, super, že se toho nejspíš zalekl ;))
Že by Tina něco tušila jsem zvědavá jak dopadne ta návštěva.
Ten Calvin je ale vypočítavec. Když se mu Billa nepodařilo ututlat, tak ze sebe najednou dělá vzorného otce, který vítá znovunalezeného syna do rodiny. Teda, alespoň před očima veřejnosti. Nedokážu odhadnout, jak se k němu bude chovat v soukromí… Ten rodinný oběd mi nahání hrůzu. I normálně takové sešlosti nemám ráda, a navíc ještě v jejich situaci… Brrr.
A koukám, že v klubu ze všech opadlo prvotní nadšení a už to začíná být všechno jen povinnost. Jsem zvědavá, co s tím Tom provede a jestli mu s tím Bill nějak pomůže. Myslím, že kdyby ten klub vedli společně, tak by měli těch nápadů daleko víc, protože víc hlav víc ví, a aspoň by se Bill nenudil 🙂
Díky za další super dílek!
Fuj, Calvin je strašne hnusný, divím sa, že Bill na ten obed chce ísť. Ale možno keď vyrastal bez otca, túži nejakého získať… mám strach, že mu iba ublíži. Tina ma celkom prekvapila, snáď ale nevadí, že si Tomove pohľady smerom k Billovi všimla práve ona, možno má pravdu a Tom by si mal dať pozor aby im náhodou neublížilo nejaké blbé prezradenie…
Ďakujem za kapitolu.
Mne je z Calvina zle, ako moze byt niekto tak slizky a zly? A podla mna nie je dobry napad ist do Kaulitz papa domu na obed, isto bude sliziak Calvin vyvadzat a bude tam aj plastikova kreatura..no necham sa prekvapit. Tesim sa dalej 🙂
Bill je prostě snílek a naivka. Mě na jeho místě, kdybych si vyslechla ten tatíkův úžasný slovní průjem, by tam nedostali ani párem volů.
Obávám se, že Calvin bude jako osina v zadku, a nezachrání to ani Chloe a všechna její snaha. Ale dobře… dejme mu šanci, ačkoli žádné "heart-to-heart" rozhodně nečekám.
Děkuji za kapitolku a těším se na pokračování. 😉
"Vážená redakce L.A. Stars! Jako oddaná a drbulačná čtenářka vašeho bulvárního plátku s vámi rozhodně souhlasím! To, co má Tom na hlavě, by zasloužilo vzít nůžkama na stromy – ať si nechá narůst pořádné hladké dlouhé háro a to si občas sepne do slušivého drdolu!" *že mu to tak sekne! pomyslíte si, a ani nemusíte být na kluky!*
A zpátky k povídce:)
Mám z toho budoucího setkání dvojí pocity. Nějak se mi chce sdílet Billovu zvědavost a potažmo optimismus, že je třeba všechny okouzlí a nikdo to nebude čekat. Jasně, že to může dopadnout tak, že žádné vřelé přivítání nebude… koneckonců, všechno může dopadnout tak, že se Calvin celé té hostiny nakonec neúčastní (jak je teď v oblibě u jistých našich politiků, když se něco řeší:D), což by vysvětlovalo spoustu věcí… Na druhou stranu, chci-li býti realistou, asi bych se, být současně i Billem, měla začít bát… Měla bych počítat s tím, že mě Calvin, jako nechtěné dítě, někde na chodbě v tom jejich superskvostném domě popadne a zašeptá vražedným hlasem do ucha: "Zítra, ať už jsi aspoň v Mexiku, ať už tě tu nevidím, nebo se postarám osobně, abys už neměl šanci s kýmkoliv z mé rodiny promluvit." Nepochybuji, že takový chlap má konexe všude možně a tohohle by byl jen pro svou pověst schopný. Ty kecy, co vyplivnul v L.A.Stars, chutnají po umělým barvivu a přírodně identickým aromatu nějakýho tropickýho ovoce. A to je hnus, pánové a dámy.
Co se týče úbytku energie Tomova podnikání… je jasné, že se to muselo projevit i na zaměstnancích… Nějak mi tam pořád vstupuje ta kauza "Calvin", nemůžu si pomoct, myslím, že on tohle na nějaké úrovni ovlivňuje. Buď nepřímo, přes Toma, který se díky jeho vlivu cítí nanic, díky nesnášenlivosti Billa, kterou Tom cítí od Calvina, anebo přímo, někde, nenápadně… pomalu, ale jistě ničí Calvin Tomovu snahu mít parádní klub z vnějšku. Třeba ta Tomova nová nechuť skutečně pochází od příčiny, která se už v klubu děje, ale kterou zatím nezná a co se možná dozví… prostě, Calvin je zlo! Udělal by nejlíp, kdyby si kluků vůbec nevšímal a oni by měli pokoj, vždyť ho oni k životu nepotřebují!
Vypíchla bych dvě scény, které se mi v tomhle díle líbily nejvíc: Bill a Demi Lovato (uuu, vidím ty jeho ručičky ve vzduchu a jeho šíleně lesklé oči a nadšení v nich, je to tak živé, já ti, Becs, prostě věřím, že Tomovi chodí do klubu i Demi Lovato:D a ono to působí tak reálně!:))
A druhá scéna, Tinina promluva (já už nevím, jak to popsat – ten okamžik, kdy si mezi řádky uvědomuju, jak ta holka geniálně spojuje slova v celky, aby tak přesně vyjádřila aktuální situaci, kterou zná skoro líp než sami zúčastnění – skoro jako vědma; a Tom si teprve se zpožděním uvědomuje, co se děje. Dokonalý.)
Já jsem tak zvědavá, kam se příběh posune! Díky za díl^^
PS.: bodyguard vypadá jak někdo z Kobry 11!;D Rozhodně působí "německy"!:p