autor: fyredancer
Bill přijal zmrzlinu, kterou mu Tom koupil, a pak vyklouzl bočními dveřmi ze studentské budovy, když se Tom zastavil pozdravit jednoho známého. Následně se pak vyhnul hodině srovnávací literatury.
Normálně hodiny nevynechával. Ve skutečnosti to nenáviděl, naposledy vynechal hodinu během prvního ročníku, kdy ho skolila chřipka, Tom ho záměrně zamkl v jeho vlastním pokoji na kolejích a on byl až příliš nadopovaný prášky, aby přišel na to, jak to odemknout zevnitř. Zvláště by pak nikdy nevynechal hodinu, kterou měl společně s Tomem, protože s ním byl opravdu a upřímně rád, bez ohledu na svou stupidní zamilovanost.
Dnes hodinu vynechal a vypnul si telefon, aby se vyhnul jakýmkoliv potenciálním zoufalým zprávám od Toma. Mezidobí mezi obědem a poslední hodinou strávil zaklíněný mezi dvěma sochami na severním konci umělecké budovy na protější straně nádvoří. Boty si pověsil na římsu, která vyčnívala ze sloupoví, a obcházel stavbu. Snažil se myslet na texty, mraky na obloze, červené a zlaté listy, které chladný vítr roztáčel kolem něj, a vše jej vedlo zpátky k Tomovu obličeji.
Poprvé za hodně dlouhou dobu Bill dovolil sám sobě o ´tom´ přemýšlet. Sex s Tomem. A Tom řekl, že je dobrý. No, samozřejmě, že byl dobrý. Měl všechnu tu zasranou praxi.
Bill se musel po několika minutách opřít, ovívat si obličej a přestat na to myslet. Představa Tomovy ruky na něm, způsob, jakým by se pravděpodobně kousal do rtu, zatímco by se soustředil na pohyby své ruky nahoru a dolů na Billovi, to, jak by se k sobě oba dva naklonili a přitiskli jejich stehna, možná; Tomův obličej dost blízko na to, aby se předklonil a vtiskl polibek do koutku jeho úst… Bill okamžitě ztvrdl, jen co na to pomyslel, hodil si do klína tašku a snažil se myslet na nevzrušující témata, jako na vyrovnání jeho šekové knížky, na jeho nevkusnou nejstarší tetu v tvídovém kalhotovém kostýmu, který potřeboval drastický update, a na vynášení smradlavých odpadků během letních dní.
Bože, potřeboval si zapíchat.
Bill se nebál samotného sexu. Alespoň si to nemyslel. Věděl, že má problémy pustit k sobě lidi příliš blízko, což bylo jedním z důvodů jeho malého okruhu blízkých přátel a většího seznamu přátelských známých. Také opravdu věřil, že na sex stálo za to počkat, dokud nenajde někoho, na kom by mu záleželo. „A mně záleží na Tomovi,“ řekl jemně nahlas. Bill nakopl svoje boty a zíral na zelený pruh trávy pod římsou. Záleželo mu na Tomovi, ale kdyby s ním měl sex, s vědomím, že Tom na to myslel jako na ´trénink´, jak by to mohl vystát?
Tom ho chtěl vyzkoušet, jako by Bill byl nové auto a Tom v něm chtěl zkušební jízdu. Bylo to tak chladné, tak neosobní.
Protože mě tak moc miluješ.
„Jdi do prdele,“ řekl Bill hlasitě, až se k němu z chodníku obrátilo několik hlav. Vystrčil na ně prostředníček, když jeden z kolemjdoucích zamumlal cosi neslušného o jeho ´homo zadku´, pak si zapnul telefon, aby zkontroloval čas, a zašklebil se, když mu začal v ruce vibrovat. Tři zmeškané hovory; dva od Toma, jeden od Andrease. Pět nepřečtených zpráv.
Se svraštěným obličejem je otevřel.
šel jsi čůrat? zmizel jsi. budu na terase
Bill si tiše odfrkl. Okouzlující. Vždycky si tak trochu myslel, že se zamiluje do někoho kultivovanějšího, ale pak nějak mu všechny ty Tomovy ostré hrany přišly roztomilé, zcela klučičí. Z katalogu všech žhavých a fascinujících lidí, které potkal a kteří se o něj ucházeli, byl Tom ten jediný, kterého nemohl dostat z hlavy. Možná to bylo částečně proto, že byl Tom takový grázlík.
utíkáš? nikdy nevynecháváš hodiny
bille…kde jsi? za pět minut začíná hodina, mám o tebe strach
Bille, omlouvám se. Andy ti zavolá. Zvedni to, okay?
„Sakra,“ řekl Bill a vypnul obrazovku. Hodil si telefon do tašky a odrazil se od římsy, přistál se zakolísáním a znovu našel rovnováhu, než se ohlédl, aby se ujistil, že nikdo nezachytil jeho neohrabaný moment. Hodina literatury měla končit asi za pět minut a pro všechny zúčastněné by bylo lepší, kdyby Bill zamířil na svou poslední hodinu dostatečně brzy a vyhnul se tak nebezpečí setkání se svými přáteli a případným rozpakům.
Řekl Tomovi, že o tom popřemýšlí, a to taky udělal. Kurva. Navíc jeho penis měl o tu nabídku rozhodně zájem. Ačkoliv si byl jistý, že jeho penis nebral v úvahu potenciální zlomené srdce.
Zvonek zazvonil v době, kdy Bill dosáhl druhého konce nádvoří. Vstoupil do stínu stromu a znovu zkontroloval telefon, aby se ujistil, že je v tichém režimu, a taky aby vymazal případné vzkazy v hlasové schránce, a zavibroval mu v ruce. Když se podíval na rozsvícený displej, který ho informoval, že má novou zprávu od Toma, periferním viděním zachytil z pravé strany blížící se vysokou copánkatou postavu. Na telefonu četl, jdeš na hudbu? Budu tam za minutku – POČKEJ.
Bylo zde několik možných reakcí, jak na zprávu, tak i na skutečnost, že se Tom blížil po chodníku jeho směrem.
Bill se vydal pro velmi vyzrálou možnost úkrytu za stromem.
Nasadil si sluneční brýle, zatímco sledoval, jak Tom spěchá opačným směrem, pryč od něj a rovnou k budově hudby. „Jsem idiot,“ řekl Bill sám sobě a znovu si vypnul telefon, než ho nacpal do tašky. Tom musel odejít z hodiny dřív, aby Billa takhle dohnal, a ta myšlenka jej přinutila se zastydět.
Opravdu s ním Tom tak zoufale chtěl mít sex?
Bill se kousl do rtu. Bylo pravděpodobnější, že se Tom bál, že Billa skutečně rozrušil – což udělal – a poškodil jejich přátelství. Což neudělal, protože Bill už věděl, že by Tomovi odpustil prakticky cokoliv. Kdyby jen… „Sakra,“ řekl znovu tiše a zamířil na svou poslední hodinu. Pokud by ještě chvíli čekal, přišel by pozdě. Byl tam boční vchod, kterým mohl proklouznout dovnitř a o kterém Tom pravděpodobně nevěděl.
Tohle mu vůbec nebylo podobné. Bill nevěřil v utíkání od problému. Jeho styl bylo řešit věci přímo a během toho procesu se vymáchat ve veškerých chybách, které udělal. Ale Tom ho opravdu vyvedl z míry a Bill věděl, že dříve či později tomu bude muset čelit. Bude muset Tomovi říct, že o tom přemýšlel, odmítnout ho, a jít zpátky do svého panického životního stylu s nesčetným množstvím schůzek a s uvolněním stále v nedohlednu, protože by stále neměl nikoho raději než Toma.
Nebo, mohl Tomovi říct ´ano´, a…
Bill zasténal a na okamžik zavřel oči, jak se nad tím znovu zamyslel. Jeho ruka na Tomově penisu, ta pevná a horká kůže pod jeho prsty. Ať už měl Tom předkožku jako on, nebo byl obřezaný. Ty výrazy, které mohl mít na tváři, zatímco by jej Bill honil. Pokud by se Bil cítil obzvlášť statečně, jaké by to bylo, kdyby jej olízl kolem dokola a vzal do úst…
S tvářemi více horkými, než bylo jeho nově probuzené libido, Bill spěchal k postrannímu vchodu do budovy hudby. Nevýhodou jím zvolené trasy bylo, že neměla výtah. Vyběhl po schodech a dosáhl nejvyššího patra ve chvíli, kdy zazvonilo. Byla tam nápadná absence Toma a Bill vypustil vzduch, o kterém si ani neuvědomil, že ho zadržoval, dokud nedorazil do chodby na vrchním patře a zjistil, že je prázdná.
„Tohle je směšné,“ káral sám sebe, když prodloužil své kroky k otevřeným dveřím učebny. „Nejsem zbabělec.“
Jen panic.
Bill zakopl a málem se složil na prahu ve své třídě hudební kompozice. Učitelka šokovaně vzhlédla, zarazila se uprostřed věty, a celá třída na Billa zírala.
„Omlouvám se, jdu pozdě. Promiňte!“
Georg vstal, když Bill prošel dveřmi učebny.
„Co se děje?“ naklonil se Georg a zašeptal, jak se Bill posadil na prázdnou židli vedle něj. „Bille, jsi v pohodě?“
„Někdo na mě číhal,“ řekl Bill slabě a věnoval Georgovi nervózní úšklebek, který se měl podobat úsměvu.
„Bille,“ začal Georg, a Bill zasyčel a zamával na něj rukou, když učitelka začala znovu mluvit. Starší student ustoupil, ale stále se na Billa mračil.
Ten den učitelka strávila polovinu hodiny přednášením a diskuzí, a Bill byl schopný se konečně uvolnit. Jeho svaly povolily a on dokázal myslet opět na texty a rytmy místo na tmavě hnědé oči a stříbrný piercing, který upozorňoval na plné, někdy trochu rozpraskané rty. Na okraje svého sešitu si poznamenával fráze, které byly napůl poezie a napůl nějaké kódy, smyčky a škrábance tvořící zakroucené labyrinty, ze kterých nebylo návratu. Zhluboka se nadechl, když pootevřeným oknem pronikl čerstvý vzduch s nádechem kouře ze spalujícího se dřeva. Ve chvíli, kdy jim učitelka nechala volný prostor, aby si vyzkoušeli to, co se naučili, Bill se natolik odreagoval, že na Georga zmateně zazíral, když se k němu naklonil a zeptal se ho, jestli je v pořádku.
„Samozřejmě, proč bych neměl být?“ Odpověděl Bill.
Georg zvedl obočí a věnoval mu slabý úšklebek. „Takže jsem si to jen představoval, když jsi říkal, že na tebe někdo číhal?“
„Ach,“ řekl Bill s pomalým výdechem, když ho jeho dilema zasáhlo znovu přímo mezi oči. Jeho uvolněná linie krku a ramen zmizela.
„Víš,“ řekl Georg, „budu si myslet, že jsi buď roztržitý, nebo tak trochu schizofrenní, pokud budeš podobné věci zapomínat. Buď to, anebo ta osoba nebyla příliš zapamatovatelná.“
Bill si povzdechl.
„Někdo po tobě vyjel, že?“ Vyzvídal Georg, vypadal částečně starostlivě a částečně zvědavě. „Potřebuješ někoho, kdo by tě doprovodil domů?“
Bill zvažoval Tomovu potenciální reakci, kdyby opustil třídu s nějakým garde, a uchechtl se. „To je v pořádku, Georgu. Vážím si té nabídky… a někdo po mně tak trochu vyjel?“
Georg mu opětoval úšklebek. „Co, ty to nevíš jistě?“ Jeho zavrtění obočím naznačovalo, že ten, kdo po Billovi vyjel, to neudělal správně, když ponechal tu záležitost plnou pochyb.
„Bylo to, ehm. Bylo to mnohem přímočařejší,“ řekl Bill a zašklebil se. Rukou si prohrábl své vyžehlené vlasy a trochu si rozcuchal kratší prameny na zádech.
„Cože?“ Vykřikl Georg a přikrčil se, když na něj polovina třídy zazírala. Zvedl ruku v omluvném mávnutí. Když znovu promluvil, naklonil se k Billovi a ztišil hlas. „Vážně, Bille, pokud máš potíže…“
„Ne. Ne! Takhle to není,“ trval na svém Bill. „Je to, ehm. Vlastně je to kluk, který se mi líbí. Hodně.“ Sklopil hlavu ke svému sešitu, když se mu do tváře nalila horká vlna rozpaků. K čertu, vsadil by se, že má rudé i ušní boltce.
„Aha,“ řekl Georg zcela odlišným tónem.
Bill vzhlédl ke Georgovi, který náhle se zamračením hleděl z okna.
„Takže… půjdeš do toho?“ Zeptal se Georg zvědavě.
Bill si vtáhl spodní ret mezi zuby. „Nejsem si jistý,“ řekl vyhýbavě.
„No,“ řekl Georg. „Žiješ jen jednou, že?“
Bill sklonil hlavu a znovu zabořil pero do okraje sešitu. „Jo,“ odpověděl po chvíli. Něco na tom bylo. Co když to bylo to nejlepší, co mohl dostat? Byla to šance být s Tomem tím způsobem, i když to nebylo oboustranné. Naopak, dokonce i když Tom necítil to stejné a nikdy nevěděl, že Bill chtěl více než jen jeho tělo.
Žít každou vteřinou, načmáral na horní část stránky tučně se špičatými smyčkami.
To bylo to, k čemu skutečně došel. Ne ze sexu, rozhodl se – k této části byl ochotný, dokonce po ní toužil. Měl strach z toho, co by to znamenalo, kdyby dal své panictví Tomovi. Své poprvé si bude pamatovat navždy; to věděl. Chtěl počkat, protože chtěl, aby na tom záleželo, aby to bylo s někým, na kom mu záleželo trvalým a život-měnícím způsobem.
Ale už i tak věděl, že Toma si bude pamatovat po zbytek života. Bylo by to tak špatné, pamatovat si jej i za tohle?
„Hej,“ řekl Georg, když se blížil konec hodiny a Bill začal sledovat čas.
„Mm?“ Odpověděl Bill a vzhlédl od svého telefonu.
„Zúčastníš se soutěže?“
Bill se ostře nadechl a narovnal se. „No jo,“ řekl pomalu. „Lehartd Awards. Úplně jsem zapomněl, že to má být na konci semestru.“
„Měl bys o tom přemýšlet,“ doporučil mu Georg a věnoval mu jeden ze svých povzbuzujících úsměvů.
Bill se lehce zazubil nazpět a znovu se začal uvolňovat, když mu rozsvícený displej jeho telefonu dal vědět, že nemá žádné nové zprávy ani zmeškané hovory. Tom měl po hodině trénink běhu, takže Bill měl ještě pár hodin. Počká v malé kavárně naproti areálu školy, a pak se setká s Tomem a promluví si. Tohle zvládne. Možná.
Nebo by mohl jít domů, zamknout dveře, přetáhnout si přikrývku přes hlavu a odložit vše na zítřek, zatímco by masturboval, dokud by jej to nezačalo bolet.
„Vypadáš trochu bledě,“ poznamenal Georg.
„Opravdu?“ Zeptal se Bill bez dechu. Zase o tom přemýšlel; tentokrát znovu navštívil své spekulace o tom, jestli je Tomův výraz při vyvrcholení stejně fascinující jako ten, který měl, když hrál na kytaru.
Když zazvonil zvonek, Bill si dal na čas při balení svých věcí do batohu. Reflexivně si ještě jednou zkontroloval telefon, než ho hodil do své příruční tašky, a nepřekvapilo jej, když našel Georga, jak na něj čeká vedle stolu.
„Je to v pohodě, Georgu, opravdu,“ ujistil staršího mladíka. Bill byl o několik centimetrů vyšší, ale Georg byl pevný a vypadal celkem svalnatě, a Bill se náhle cítil polichocen, že se Georg staral natolik, aby mu poskytl toto rytířské gesto.
„No jo,“ řekl Georg s krátkým úsměvem. „Protože se ti líbí, že?“
Bill pohlédl zpátky na svůj batoh a otáčel ho mezi rukama, než ho potěžkal a hodil si ho přes jedno rameno. „Správně,“ odpověděl. Na dně jeho žaludku se sám začal hlásit začátek jeho jistoty. Škoda, že jeho emoce byly ještě zamotané jako linky jeho inkoustu, které nakreslil po okrajích svého sešitu.
„Okay, takže… uvidíme se,“ řekl Georg
a mávnul.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Mně je Billa hrozně moc líto. 🙁 Úplně chápu jeho myšlenkové pochody a chápu, že na jednu stranu chce Tomovu nabídku využít a na tu druhou ví, že to má své mouchy a bojí se. Sama netuším, co bych na jeho místě dělala, takže jsem zvědavá jak to nakonec vyřeší. Tom je prostě šíleně přímočarý, koho by to nevyděsilo? Mohl být přeci jen trochu ohleduplnější k Billovi, když jej zná. Ale to je prostě Tom. 😀
Jsem vážně na celý vývoj povídky zvědavá, protože jsem se už v minulém dílu přesvědčila, že tady je možné snad všechno! 😀
Moc děkuji za skvělý překlad! Těším se na pokračování! ♥
Som zvedavá, či Bill využije Tomovu ponuku alebo cúvne a Tom ho bude musieť začať seriózne baliť… Tom to s tou ponukou dosť prehnal keď Billa pozná a asi vie, že je panic… Ďakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu.
Ten Billův vnitřní boj je docela vtipný. Nicméně je myslím nad slunce jasné, jak to dopadne. Upřímně, kdo by Tomovi odolal? Jo jasně, zlomené srdíčko je hnus, ale když to neudělá, bude si to vyčítat. Říkal by si co by, kdyby a jaké by to bylo? Jsem si jistá, že už to nebude trvat moc dlouho a budeme číst moc zajímavé věci. 😀
Moc děkuji za překlad Zuzu
Chudák Bill a Tom je zmetek jestli to Chce jen ze zvědavostí.
Taky si myslím, že se Bill nakonec rozhodne to udělat, i když to jeho váhání naprosto chápu. No ale pak se teprve uvidí, co z toho vzejde.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Chudák Bill. Možno by mal Tomovi pripomenúť, že však vie ako to Bill má a že či očakáva, že keď bude po všetkom, tak sa všetko vráti do starých koľají. Vrátane toho, že Bill bude úplne v pohode ignorovať všetky Tomove úlety. Ďakujem za časť.
Chápem, že to Billa rozhodilo, ale takto utiecť? 😀 chudák, asi bol z toho riadne v prdeli… Georg má ale pravdu, žije len raz, treba vyskúšať rôzne veci 😀 aj keď vzhľadom na jeho city voči Tomovi si môže dosť ublížiť.