autor: Liesegang
Seděl jsem na okně a koukal ven. Vlastně jsem jen tak zabíjel čas; nemohl jsem spát. Koncert skončil už před dvěma hodinami, a zatímco na podiu jsem se těšil, až se vysprchuju a zalezu do postele, jen co jsem vkročil do svýho pokoje, věděl jsem, že spánek dneska nepřijde tak lehce.
Proč? No, odpověď znám bohužel až moc dobře. Bohužel? Jo, bohužel, protože to ON je důvodem, proč nemůžu spát, ON je ten, na kterého pořád myslím a nemůžu ho vyhnat z hlavy.
Jo, zamiloval jsem se.
Asi bych to neměl říkat tak truchlivě, ale já se zamilovat nechtěl. Ne, mně vždycky nadmíru vyhovovaly moje krátkodobý záležitosti, noci strávené pokaždé s jinou z mých bezpočetných obdivovatelek.
To Bill se vždycky chtěl zabouchnout, Láska do konce života s.r.o.
Ale to je holt osud ve svý kráse, dát člověku to, co si přál nejmíň ze všeho.
Takže teď jsem se já, největší macho z kapely, sexuální mašina, před kterou si žádná holka nebyla jistá, zamiloval. A to tak, že jsem už úplně v prdeli.
Zamiloval jsem se do Billa. Do svýho malýho brášky. Do mýho praštěnýho dvojčete, který je se mnou náhodou v kapele.
Totiž, ne že bych ho předtím neměl rád, vždycky jsem ho měl rád… tak normálně, jako bráchu.
Jenže pak se to celý zvrtlo, já vlastně nevím ani přesně kdy a co to způsobilo. Kdybych byl o něco víc paranoidní a o něco víc věřil pohádkám, tak bych si to uměl vysvětlit nějakým lektvarem lásky, co jsem omylem vypil.
Jenže teď jsem opravdu šíleně moc zamilovanej a moc se trápim, kurva trápim.
Je tak nádhernej a nejkrásnější je, že si to snad ani neuvědomuje. Tak krásně se směje a nebo krčí obočí, když se mu zase něco nelíbí. Když se na mě někdy podívá těma svejma nádhernejma očima, mám chuť ho začít líbat a nikdy nepřestat. A jindy mám zase chuť udělat ještě něco mnohem víc nepřípustného.
Ozvalo se tiché klepání na dveře, věděl jsem, že je to můj bráška, protože nikdo jinej takhle neklepe a především, nikdo jinej by teď neklepal.
Ale on asi taky nespí, no neříkáme pořád, že jsme úzce propojení?
Otevřel jsem dveře a skutečně, můj Billi tam stál jenom v županu a s rozcuchanýma vláskama a přísahám, že mu už chyběl jenom plyšovej medvídek v ruce, tím spíš, když tiše brouknul:
„Můžu si vlízt na chvilku k tobě, Tome?“
Někde jsem, v nějakejch novinách, četl něco o zneužívanejch dětech. Jako, že děti si neuvědomujou, že jsou sexuální bytosti, a že pro zvrácenýho člověka představuje některý jejich chování provokaci.
Přesně.
Můj nevinný bratr si neuvědomoval, jak neuvěřitelně je v tuhle chvíli sexy, když docapkal k MOJÍ posteli, odkopnul svoje pantofle a na drzovku si zalezl ke mně do peřin.
Rozmotal ze sebe svůj župánek (už mi slušně hučelo v hlavě) a hodil ho do křesla, takže teď tam seděl jenom v tričku a přiléhavých trenkách… AGRWWW!
„Že mi budeš škrábat záda, Tome? Prossssííííím!“ udělal ten svůj nejprosebnější kukuč.
Šel jsem k němu a přemýšlel, jak ho co nejtaktněji vyhodit z pokoje, když on mě za ruku přitáhl k sobě a zářivě se na mě usmál.
„Já věděl, že nespíš, víš? Prostě jsem to věděl, a tak jsem si říkal…“ bla bla, už jsem ani nevnímal, co mi vlastně povídá, protože jsem se soustředil jenom na to, že je mi tak blízko, tak zatraceně blízko, a že celkově je tahle situace jako z jednoho z mých příjemných snů.
Polonahý Bill v mojí posteli.
Sklonil jsem se ze strany k jeho krku, jen pár centimetrů a mohl bych ochutnat tu jeho vábivou a sladkou kůži..
„bla bla bla“ pořád mlel a já se sklonil ještě blíž; a udělal jsem to, po čem jsem tak dlouho toužil.
Chutnal nádherně, zamotala se mi hlava a v klíně jsem cítil napětí.
„Hm, to bylo příjemný,“ řekl a usmál se jakoby se nechumelilo. Než jsem se stačil vzpamatovat, co jsem to vlastně udělal a začít se obávat Billovy reakce, obejmul mě a těsně se ke mně přitisknul.
Už jsem nepobíral vůbec nic.
Probralo mě, až když se svými rty otřel o moje ucho a zašeptal, tak něžně a svádivě: „Tohle by možná bylo i příjemnější, než to škrabání na zádech.“
Už jsem nebyl v mentální schopnosti cokoli řešit, jenom jsem se převalil na něj a oběma dlaněmi jsem přejel po jeho hrudníku; dřív než jsem konečně mohl udělat to, po čem jsem už tak dlouho prahnul.
Políbil jsem ho. Původně byl mým záměrem něžný polibek, to by ale Bill nesměl pootevřít svoje rty a jazykem mi obkroužit horní ret. Ok, seru na něžný polibky.
Vzepřel se na svých loktech a během chvilky mě převalil pod sebe, seděl na mně obkročmo a neustále mě líbal.
Bylo to nádherný.
Jenže bohužel k tomu, že jsem byl zamilovanej, patřilo i to, že ve mně teď nějakej červíček zahlodal: Cítí taky to samý? Nebo přišel jen kvůli sexu?
Najednou jsem si ani nebyl jistý, jestli je Bill skutečně ještě panic.
Snažil jsem se odtáhnout, nejprve to nepochopil.
„Bille… počkej, tohle ne,“ řekl jsem, jen co jsem se dostal dostatečně daleko od jeho nenechavých rtíků.
Najednou jako by ho vyměnili. Plaše sklonil pohled a nervózně ze mě sesednul na postel. Moje vzrušení bylo teď nepatřičné, a proto jsem ho přikryl dekou.
Bill seděl na posteli zády ke mně, byl tak blízko, ale přesto svými myšlenkami tak daleko, pro tentokrát mi ani úzké dvojčecí propojení nepomohlo; nevěděl jsem, co se v té jeho černovlasé kebuli děje.
Začal jsem si připadat trapně. Nadával jsem si, že jsem ho zastavil.
Pak promluvil tak malým hláskem, že jsem měl chuť ho obejmout a nikdy nepustit:
„Bylo to špatný, viď?“
Nevěděl jsem, co říct, ale popravdě ano, polibky a mazlení s vlastním bráškou nejsou tak úplně konvenční. Já bych se tím teda tak úplně nezaobíral, ale Billa to evidentně trápilo.
Vypadal tak zoufale, musel jsem ho obejmout. Nechal se, položil si hlavu na moje rameno. Stále jsem byl vzrušený a část mého já mi nadávala, proč jsem to nenechal tak jak to bylo, mohli jsme se s Billem teď dostat dál než k řešení etického problému toho mezi náma…
Moje nadržené já zase spřádalo plány, jak nejrychleji teď z Billovy krásné hlavinky vyhnat morální pochybnosti a zase ho dostat do mého klína a k mým rtům…
„Promiň, myslel jsem, že se ti to bude líbit,“ řekl tichounce. Vůbec jsem nepochopil, o čem mluví, ale pokračoval: „Že to chceš.“
Zdvihl jsem jeho hlavu k sobě, konečně jsem se mu podíval do tváře. Kulil na mě krásné tmavé oči. Tváře měl pořád červené a rty naběhlé od mých polibků. Už jsem nemohl čekat; políbil jsem ho.
Tentokrát byl náš polibek procítěnější a něžný, nádherný, jemný a sladký…
Bill se ale odtáhl.
„Promiň, jestli jsem to předtím nedělal dobře,“ znovu mě políbil, oběma rukama mi držel hlavu.
Fakt už jsem nechápal o čem mluví. Další polibek.
„Ukážeš mi, jak to mám dělat, aby se ti to líbilo,“ ta slova zněla tak neuvěřitelně rajcovně…
„Bille, promiň,“ teď jsem se odtáhl já: „Ale, o čem to do háje mluvíš?!“
„Proto jsi to přece ukončil, ne?“ nahnul teď svoji hlavu a pokrčil nos. Jednou rukou mě pohladil po tváři, a pak mě lehce políbil. Sklopil plaše pohled a znovu se na mě podíval, bojovně vystrčil bradu. Byl nádherný.
Už už se chystal něco říct, ale pak uhnul očima. Konečně promluvil:
„Jenže ty přece víš, že jsem…ještě nikdy tó…“ začervenal se: „S nikým jsem ani nedělal to, co dneska s tebou,“ naše oči se konečně setkaly. Pohladil jsem ho po tváři, můj nedotčený bráška.
„Na to, že jsi to nikdy nedělal, ti to šlo překvapivě dobře,“ zašeptal jsem mu do ucha. K mému překvapení se mi vytrhl a překotně rychle ze sebe sypal: „Nemám žádné zkušenosti, Tome, vím, že nejsem nijak moc dobrej… v tomhle všem… ale když mi pomůžeš, vím, že dokážu být dobrej…“
Najednou mi docvaklo, o čem to teď mluví. Proti své vůli jsem se zasmál, což ale nebylo zrovna nejvhodnější, vzhledem k tomu, co mi tu teď povídal.
Bill zmlkl, nejspíš si myslel, že se směju jemu.
„Já se nesměju tobě, Billi…“ pohladil jsem ho po vlasech.
„Tak čemu?“ zvědavě zdvihl obočí.
„Ty si myslíš, že jsem to přerušil kvůli tomu, že se mi to nelíbilo… s tebou…?“ přitulil jsem si ho blíž, zachvěl se. Miluju ho, kdybyste to ještě někdo nevěděl.
„No a ne snad?“ řekl trochu bojovně a trucovitě a zároveň nejistě a plaše.
„Né.“ Zakroutil jsem očima. No jo, to jsme se vlastně dostali k tomu, že mu teď řeknu, že ho miluju. Cítil jsem se nervózně, co mi na to teď řekne?, ale asi přece cítí to samý…
„Miluju tě, Bille,“ zadíval jsem se mu do očí, jeho výraz byl nečitelný…
„Proto jsem přestal; nebyl jsem si jistej, jestli pro tebe je to to samý, co pro mě, nebo jestli si jen… hraješ…“ dořekl jsem, měl jsem knedlík v krku.
Zdvihl jsem k němu pohled, usmíval se. Naklonil se ke mně a… políbil mě! Jo!
„Taky tě miluju,“ řekl, myslel jsem, že na místě umřu, chtěl jsem ho obejmout… ale on se postavil. Podíval se na mě přímo: „Miluju tě, proto jsem taky přišel,“ vzal do ruky svůj župan a z kapsy něco vyndal. Zase jsem už nepobíral. Hodil ten papírek přede mě a pokračoval:
„Protože nechat to na tobě, tak by ses nevymňouk nikdy, že jo?“ sedl si vedle mě, chytil mě za ruku a zadíval se mi do očí. Nechápavě jsem rozložil papírek, co mi hodil; hned jsem poznal svoje milostné vyznání, básničku, kterou jsem Billovi napsal. Myslel jsem, že jsem ji dal do pouzdra od kytary.
Už toho na mě bylo moc, díval jsem se na ten papírek a do očí mi vhrkly slzy.
„Našel jsem to ve zkušebně…“ řekl Bill. „Nejdřív jsem byl jenom zmatenej… a v šoku… ale pak mi došlo, že tohle je to, co chci… Ty.“ Mluvil tiše a tak vroucně.
Podíval jsem se na něj, takhle šťastnej jsem ještě nikdy nebyl. Přitiskl jsem ho k sobě a pošeptal mu: „Miluju tě.“
„Já tebe taky,“ špitnul mi zpátky a hladil mě po zádech.
Chvíli jsme takhle seděli a objímali se. Mlčeli jsme, teď už jsme si všechno důležitý řekli.
Položil jsem svoji ruku na jeho nádherně horký bříško, nemohl jsem nevyužít toho, že ho tu před sebou mám, svého milovaného brášku…
Pohladil jsem ho, tiše vzdychl.
Usmál jsem se na něj, políbil jsem ho na rty a pomalu jsem ho pokládal na postel.
Ještě jsem se mu podíval do tváře.
Tak sladce se culil
„Cos to předtím říkal o tom, co bych tě všechno měl naučit… abys dělal všechno tak, aby se mi to líbilo…?“
autor: Liesegang
betaread: Janule
to je dokonalýý, to je nádhera! takový roztomiloučký, juj, krásaa!
Hezký. :o) Jak se vyjádřila Ivet – moc roztomilý. Oni jsou jednoduše dokonalej pár.
Bill tady byl dokonalej, když se obával, že udělal něco špatně a vyžadoval, aby mu Tomík pomohl a poradil. Super. :o)
jo tak Tomí bude vychovávat…..tak hlavně ať se mu to podaří….škoda, že už to neuvidíme..
Ten tvůj blog je pstě pcka!!!NEchceš Bý t moe SbénQo??♥♥
Znám to úpa dobře!!!
Krásný, vážně moc, moc, moc…ťuťu…xD
Tak jeste ze jsem si to cetla xD Bylo to vtipne roztomily. Jak se Bill jen tak nechal xDD
to je pěkny…mohla si tam napsat i tu básničku, ale přesto je to nádherný…
Máš krásný bloček :)) Miluju TWC 😀
yeah… to je sladký, miluju Lisegang a tuhle povídku ♥♥
to je ta sladcé uchylné xd ano ano.. s medvídkem by Bill vypadal úchvatně a je to pravda.. jako sexuální objeť pedofila xD Toma xDDDD nádherá xDDD
sladké xD