autor: Mei
Tak tohle je poslední dílek MD 1-3. Je to smutný… Ale myslím, že hezký. Tenhle dílek docela dlouhý, ten předtím byl zase krátký. Když jsem ho psala, tak jsem ten konec dost prodlužovala… ale teď, když se k tomu dílu vracím, tak jsem přemýšlela, že bych udělala (možná) pokračování na vícedílnou povídku… Tak mi napište do komentářů, jestli to chcete takhle nechat, nebo bych měla napsat pokračování..
Tom: Já! Uf. Nemůže to ani vyslovit.
Bill však chápe, co chce říci.
Však vtom se stalo něco, co ani jeden z nich nečekal. Do dveří vešla Mercie i se svými holčičkami a viděla je v plné akci a vyvrcholení!!!!!!
Mercie: Oh, můj bože. Zakryje si rukama obličej.
Monica: Není tohle nezákonné?! Podívá se na svojí sestru,která jen zírá s otevřenou pusou na bratry v akci.
Cicera: Jo! Fuj, vy jste nechutný. Otočí se, ve tváři má výraz na to, že by se jí chtělo zvracet.
Bill: Můj bože, je všechno v háji. Prokleje sám sebe a ty fuchtle.
Tom: Vypadněte tady odtud! Štěkne po nich třesoucím se hlasem.
Jenže to v tu chvíli nebylo ještě to nejhorší… V tu chvíli vešel do pokoje i jejich otec!
Gordon: Můj bože! Ztuhne ve strnulém pohybu. Co, Co to má znamenat?
Mercie: Myslím, že vypadá dost jasně, o co jde!
Gordon: Vydýchává. Tak tohle, tohle… Já nemám slov, vlastní bratři, jste jak zvířata! Lituji, že jsem váš otec… Tohle končí! Přísně řekne a znechuceně odchází do obýváku, sesune se do křesla a hlavu založí do dlaní.
Bill: Ach můj bože! Svěsí hlavu a sleze z Tomova klína.
Tom: Tohle se nemělo stát! Sedne si a steče mu po tváři slza.
Bill: Co bude teď? Podívá se Tomovi do očí!
Gordon: Můj bože proč! Proč! Jako kdyby toho nebylo dost…
Mercie: Neboj, to bude dobrý. Utěšuje ho.
Gordon: Jak se to mohlo stát, jak oni mohli?
Monica: Měli byste s tím něco udělat!
Cicera: Já bych je poslala na jatka! Odfrkne si.
Tom: Nevím, nemám tušení, pravě nám pořádají pohřeb!
Bill: Ach můj bože! Zvedne se, otře si uplakané oči a oblíkne se. Teď nás budou chtít rozdělit!
Tom: Ne! Nás dva nikdo nerozdělí, ani smrt ne!
Bill: V tom případě budeme muset umřít. Jde před Toma a klekne si na kolena.
Tom: Pro tebe… Nestihne doříct větu.
Gordon: Bille, Tome! Volá na ně z obýváku!
Bill: A je to tady! Zvedne se z kolen a chytne Toma za ruku, společně jdou vstříc osudu. (respektive rozsudku otce)
**v obýváku**
Tom: Ano?
Gordon: Můžete mi vysvětlit, co tohle má znamenat? Neobtěžuje se ani zvednout hlavu a podívat se na ně.
Bill: Ne! Jediné, co ti mohu říct, že se milujeme a nic nás nerozdělí, ani ty ne! Ošije se po otci.
Gordon: Tak to jsi na omylu, chlapče! Já tomu zabráním! A vy mi v tom pomůžete!
Tom: Pustí Billovu ruku a frajersky založí ruce na prsou. Jo? A jak?
Gordon: Prostě toho necháte, je to nezákonné!
Bill: A co když ne?
Gordon: O tom si promluvíme, až přijedu, do té doby budete poslouchat jak švýcarský hodinky a budete dělat přesně to, co vám řekne Mercie. Vzhlédne ke své družce.
Prozatím budete spát od sebe, ale ne doma. Ty, koukne na Billa, budeš spát v kůlně a ty, pohlédne na Toma, budeš spát v garáži, ať se vám do hlavy dostane čistý vzduch. Vítězně se postaví a projde mezi nimi do své ložnice.
Monica: Tak to bylo dost slabý. Odfrkne si.
Cicera: Aspoň facku vám mohl uštědřit, je na vás moc hodnej!
Mercie: Ale teď vám úchylárna končí, neboť tady teďka šéfuji já! Protočí se na podpatku a odchází.
Bill: Ach Tome! Zapře se hlavou o jeho hruď.
Tom: Není to nejhorší, čekal jsem víc. Obejme ho.
Bill: Ale co bude dál?
Tom: Chvilku si budeme hrát na hodný klučíky, a pak…
Bill: Co pak?
Tom: To ještě uvidíme! Ale Nás nikdo nerozdělí!
Monica: Tady máte výbavičku, prasata! Hodí před ně slabé deky a polštářky!
Mercie: A s jídlem nepočítejte dneska!
Bill: Když tě vidím, na jídlo mě stejně přejde chuť! Odsekne.
***v kůlně***
Bill: Ach můj bože, za co, proč už tady nejsi, maminko, Ty jsi nám vždycky rozuměla, Ty jediná jsi to věděla. Promlouvá Bill kamsi na oblohu.
***v garáži***
Tom: Jak je láska vrtkavá, copak já za to můžu, že ho miluju? Raději umřu, než bych byl bez něj. Přemýšlí nahlas.
Kdosi vstoupí do dveří.
Tom: Bille?
Cicera: To by se ti líbilo, co? Úchyle! Přišla jsem si jen zkontrolovat, zda neprovádíte zase nějaké prasečiny, pro jistotu vás zamknu. Otočí se, zavře za sebou dveře a zámek zamkne na 2 západy.
Tom: Ach. Položí hlavu zpátky na studenou zem.
***v kůlně***
Cicera: Nazdar, zlatíčko přiteplnený, schází ti bratříček?
Bill: Zmiz!
Cicera: Doufám, že ti nevadí, že jsem se usídlila ve tvém pokoji, trochu jsem ti prošmejdila pokojík, líbí se mi, asi v něm zůstanu. Tohle asi bude tvoje, co? V rukou drží Billova medvídka, kterého dostal od maminky k 10tým narozeninám.
Bill: Dej mi ho! Vyletí do sedu a natáhne ruku!
Cicera: Na! Natahuje k němu ruku, Bill už jej téměř držel, když ho z ničeho nic přitáhla zase zpátky k sobě a utrhla mu hlavičku!
Bill: Ne! Ty děvko! To byla jediná věc, kterou jsem měl po mamince!
Cicera: No jo, tak si ho nech! Hodí po něm 2 části medvídka. Cicera se otočí, odejde a zamkne dveře.
Bill: Propukne v pláč. Nee!!!!!!!!!!!!!!!!
***u Toma***
Tom: Bill brečí! Co ti udělali, lásko?!
Po tváři mu teče slza.
****o 3 hodiny později****
***U Billa***
Bill už tiše dřímá znaven brekem.
Bill: Tome! NE! Maminko! Tiše křičí ze spaní.
Kolem boudy se snášelo hejno různé havěti, dostali se do garáže a šíleně pokousali Billa, měl na sobě snad 100 kousnutí od různého hmyzu.
**ráno**
Bill: Můj bože! Podívá se na svoje ruce.
Mám snad 100000 kousnutí! Potřebuji doktora!
Bill: Tome!
Tom: Slyším tě! Co se děle?! Ozývá se skrz celou zahradu.
Bill: Poštípalo mě spousta brouků, nemůžu dýchat!
Tom: Vydrž, já se k tobě dostanu!
Bill: Potřebuji doktora, nebo umřu!
Tom: To né! My musíme umřít jedině spolu!
Začne kopat do dveří, čímž vzbudí i milost paní domácí, všechny 3 přiběhnou dolů.
Mercie: Co to má být tohle?
Tom: On má alergickou reakci, potřebuje léky…
Mercie: A co je mně do toho? Kvůli tomu mě budíš!?
Monica: Doufám, že se udusí! Otočí se a odchází.
Ženštiny odešly.
Bill: Já, já umřu. Řekne, nemohouc dýchat!
Tom: Ne, nesmíš!
Tom: Mluv pořád na mě? Neustále se marně snaží vykopnout dveře!
Bill: Pamatuješ, jak mě maminka vždycky držela v náručí a zpívala mi? Vždycky jsem myslel na tebe! Přál bych si, aby tady byla se mnou a ty taky.
Uplynuly 2 hodiny je 12 a Tom vysílen sedí na zemi a brečí, že nemůže pomoct svému bratrovi.
**u Billa**
Dveře se odemykají.
Monica: Vejde do dveří, spatří Billa na zemi, lapajícího po vzduchu. Jejím svědomím to však nehne. Naopak. Můj bože. Znechuceně se na něj podívá.
Bill: Sotva lape dech. Co chceš? Přišla jsi se podívat, jak umírám? Nebo mě jdeš dorazit! Gratuluji, podařilo se vám nás zničit během 3 dnů! Znaveně mu padne hlava.
Monica: Ale tohle jsme nechtěly, my to nevěděly! Já, já… pu-pustím sem Toma. Rychle utíká ke garáži a odemkne jí a uteče pryč. Tom okamžitě vylítne z garáže za Billem. Monica to doma všechno poví své matce, ale ta s tím nic neděla, jelikož ví, že její dceruška má bujnou fantazii, ale tentokrát říkala pravdu.
Tom: Bille! Podívá se na svého bratra.
Bill: Tome! Já už nemám sílu!
Tom: Ne, ty nesmíš umřít! Nebo já umřu taky!
Bill: To ne! Nesmíš. Říká tlumeným hlasem.
Tom: Lásko moje! Už nepamatuješ, co jsme si předevčírem říkali?
Bill: Vím, pojď ke mně. Natáhne ruku, Tom k němu přistoupí a přitulí se k němu.
Tom: Spolu navěky. Políbí jej na ústa a položí hlavu bratra na svůj klín.
Bill: Miluju tebe. Sevře mu ruku. Já nechtěl, aby to takhle skončilo.
Tom: To já taky ne! Ale radši mrtví a spolu, než být bez sebe.
Bill: A to se chceš kvůli mně zabít?
Tom: Klidně! Přesvědčivě přitaká, rozhlížejíc se po garáži, až jeho pohled utkví na jedné poličce.
Tom: Počkej, lásko. Nadzvedne mu hlavu a položí jej jemně na zem.
Bill: Co chceš dělat?
Tom: To, co jsem řekl…
Zamíří si to k poličce, na které je jakási lahvička s nálepkou lebky. Ví, že tady o té lahvičce mu otec říkal, když byl malý. Řekl mu, že to nikdy nesmí otevřít, a už vůbec ne pít, že je to moc jedovaté.
Bill: Navěky spolu…
Tom: Navěky spolu. Natáhne ruku pro onu lahvičku a vrátí se zpátky k Billovi.
Tom: My dva zůstaneme spolu vždycky…
Bill: Já už necítím tělo, vždycky jsem se bál smrti nejvíc, ale když jsi se mnou ty, tak se nebojím už ničeho.
Tom: Já se bojím jen toho, že by nás někdo mohl rozdělit, ale to už nikdo neudělá. Otevře lahvičku a na ex ji vypije.
Bill: Polib mě naposledy…
Oba dva splynuli v objetí a dlouhém líbání, měli zavřené oči, ale přišlo jim to jako by odněkud přicházelo silné světlo, jako záře a v té záři spatřili krásnou tvář povědomé ženy.
Byla to jejich matka, přišla si pro své dětičky. Natáhla své ruce a pomyslně si je k sobě přitáhla do náručí tak, jako to dělala, když byla ještě živa, zlehka se usmála.
Světlo pomalu zase odcházeno a v té malé garáži zůstala jen bezvládná těla bez dechu obou mladých chlapců, které teď už nic netrápilo. Byli spolu a mohli se milovat, jak jen chtěli a mohli být nablízku své matce…
***konec***
Je to smutný příběh, ale byl to jeho úmysl. Ale pořád mám takovou chuť udělat z tohohle pokračování, udělat malý zázrak. Pár nápadů už bych měla. Napište mi do komentářů, jestli jste s takovýmhle koncem spokojení, nebo chcete pokračování a pomstu.
autor: Mei
betaread: Janule
J
Já bych byla pro vícedílovku…jinak sry za ten 1. komentář….mám nějakej pomalej net…;)
Pokráčko a pomstu takhle je to moc smutný 🙁
jo…z tohohle by bylo hezký pokráčko…..
To jsou svině mrchy! Nechápu, jak může být někdo takhle necitelný. No, já nevím. Ten konec je smutně hezký, tak nevím. Ale pokráčko by mi nevadilo. A když tě už něco napadá… Pomsta by byla dobrá, Veru 😉
Pokráčko a v něm zabít ty zkur…. mrchy!!!!
Nádherný… Skoro mi ani nestačily kapesníčky… Ale určitě bych chtěla pokračování, aby to ty mrchy taky trošku mrzelo.. 🙁
ano pokráčko !!!!! určite !!!! a chytro 😀
je to super ale moc smutné :((
som zvedavá ako sa asi zatvárili Gordon a tiie tri mrchy !!!
krásnéé a strašne smutné…pokračovanie by určite bolo super ale ja by som to na tvojom mieste nazvala inak, aby akože koniec tejto poviedky vynikol. bolo by to pokračovanie ale pod iným názvom, také oddelené.
pomsta je sice sladka…ale jsou šťasní a spolu… nevím udělaj jak myslíš….
Dáááááááál!!!! Jo!