1000 Meere II 2.

autor: Bitter

Bill se přetočí na bok a zadívá se na Toma. Spí. Jemně ho pohladí.
Nemůže spát. Pořád přemýšlí, jak se vymluví, až bude odcházet. Tom bude chtít jít s ním, a kdyby se viděl a Andreasem, nedopadlo by to dobře. Neví, proč se vlastně s Andreasem domluvil i na dnešku. Včera si promluvili a Bill dokonce Andrease chápal. Znělo to sice blbě, ale snad mu i odpustil. Ta jeho povaha… Odpustil by i vraždu, kdyby jen věděl, jak na ní dojede…
Trochu nadzdvihne hlavu, aby přes Toma viděl na hodiny. Osm. V devět se má sejít s Andreasem. Pomalu se vysouká z postele a jde se připravit. Vlasy vyžehlí a s líčením si moc hlavu neláme. Natáhne na sebe obyč triko a jeansy. Černou bundu s kapucí a čepici. Tom se naštěstí nevzbudil. Seběhne do obýváku a hledá mobil, když uslyší kroky.
„Co blbneš takhle poránu?“
„Tome… já… vzbudil jsem tě?“
„Ne.“
„No já… došel mi lak, tak si skáknu pro novej, za chvilku sem doma.“ Vykoktá ze sebe a rychle opustí dům. Tom jen zakroutí hlavou. Jde do koupelny a osprchuje se. Když hledá gumičku, nechtěně shodí tubu laku. Zvedne ji a vrátí na poličku. Pak se zarazí. Vezme tubu do ruky a zatřepe s ní. Je skoro plná. Dyť říkal, že mu došel… a včera jich taky dostal snad tucet… tak moment… o co tady jde?

Jak přemýšlí, dospěje názoru, že Bill mu něco tají. Rychle se oblíkl a vydal se Billa hledat. Doufal, že ho najde někde ve městě. A nemýlil se. Našel ho hned v první kavárně. S někým tam seděl. Tom přes něj neviděl, kdo to je. Až když se Bill naklonil stranou… Andreas.
Zacloumal s ním vztek. Zastavil se s rukou na klice. Bill se zvedal a začal se oblíkat.
Tom rychle zapadl za roh a počkal, až Bill odejde. Netrpělivě čekal na Andrease. Ten vyšel s kapucí na hlavě a se skloněnou hlavou, takže si ho ani nevšiml. Až, když s ním Tom smýknul ke zdi.
„Co tady děláš?“ Sykl na něj ostře.
„Jen sem si zašel na kafe, to se nesmí…“
„Může, ale ne s Billem.“
„Tome, uklidni se, jen jsme si promluvili… Vysvětlil jsem mu pár věcí a…“
„Nic už mu vysvětlovat nebudeš, nepřibližuj se k němu, je ti to jasný? Sám jsi říkal, že nám dáš pokoj, tak co má tohle znamenat, co?!“
„Jen jsem si s ním promluvil…“
„O čem?“
„Do toho ti nic není… můžeš bejt rád, že jsem si to tenkrát rozmyslel a nezabil ho…“
„Jestli tě někdy sním uvidím, zabiju já tebe.“ Pustil ho a chvatně odcházel.

Andreas bleskově vytočil Billovo číslo.
„Ahoj, co se děje?“
„Bille, tys něco řek Tomovi?“
„Ne.“
„No to je fuk, ví to, viděl nás.“
„Ale jakto?“
„Hele, to neřeš, ale bude lepší, když se nějakou dobu neuvidíme, nerad bych skončil s dírou v hlavě.“
„Andy, nedělej si z toho prdel.“
„Já si z toho prdel nedělám, stačilo mi, když mně tu bouchačku držel u hlavy minule…“ Zarazil se.
„Jak minule… on… on má zbraň?“
„Já… to jsem neměl říkat… Bille, neřeš to, bylo to, jak jsem tě unes, chápej to… No nic, jen jsem tě chtěl varovat, je pěkně v ráži. Čau.“ Nečekal na odpověď a zavěsil. V duchu se smál, všechno vycházelo podle plánu, Bill má teď určitě nahnáno…

Bill si strčil mobil do kapsy a rozběhl se domů. Nevěděl, co má dělat. Najednou měl strašný strach. Strach z Toma. Jak bude reagovat, až ho uvidí. Navíc Tom… má zbraň, chtěl Andrease zabít… Byl zmatenej čím dál víc. Vběhl do domu a snažil se někoho najít. Lucy, mámu, tátu, prostě někoho, s kým by mohl být, až se Tom vrátí.
Nevěděl proč, na mysli mu vytanula vzpomínka na to, jak Tom Andrease zřídil, když spolu začali chodit, nebál se ale o Andrease, bál se, že Tom zbije jeho. Věděl, jak je Tom výbušný…

Ozvalo se prudké třísknutí dveří. Tom se vrátil.
„Bille!“ Bill byl v kuchyni. Celý svázaný strachem se doloudal do obýváku. „Tak co, koupil sis lak?“ Vyjel na něj Tom hned jak ho spatřil. Všechno se v něm vařilo a měl pocit, že něco roztříská.
„Tome, já… vysvětlím ti to…“ Špitl Bill téměř neslyšně.
„No, sem zvědavej! Sakra Bille, to seš tak blbej, nebo proč se s tim grázlem scházíš?! To ti nedochází, že tě chce zas jen voblbnout?! A netvař se jak svatej, nebo ti snad vopravdu jednu natáhnu, aby ses probral!“ Bill zavrtěl hlavou a couvnul.
„Tome jen jsme si povídali… vysvětlil mi pár věcí, nic víc…“ Tom se zarazil, když se na Billa pořádně podíval. Bill se klepal a v očích se mu leskly slzy, co bylo ale horší, Tom tam viděl hlavně strach, neuvěřitelný strach. Tohle nechtěl, chtěl sice Billovi vynadat, ale nechtěl, aby se ho bál. Jeho výraz dost připomínal ten, co měl, když ho Andreas tenkrát zbil. Pomalu se k němu vydal, Bill ale couval. „Tome, prosím… jen jsme si povídali…“ Billovi ukápla první slza. Dál couval, narazil ale do zdi a zůstal o ní opřený. „Prosím…“ Vzlyknul, svezl se podél zdi a zakryl si obličej dlaněmi. Tom si k němu klekl a ruce mu dal pryč, Bill už čekal facku, ale Tom ho jen jemně pohladil. Zmateně se na něj podíval.
„Promiň… Neměl jsem hned křičet, ale já mám o tebe strach, po tom všem, co Andreas udělal… Pochop mě, prosím.“ Bill se na něj nevěřícně díval a nevěděl, co má udělat, najednou mu všechno přišlo tak absurdní. Jak si jen mohl myslet, že by ho Tom uhodil…
„Ne, to ty promiň, měl jsem ti to říct…“
„Už to nebudem řešit, jo? Jen mi slib, že už se s ním nikdy neuvidíš… nikdy.“
„Nikdy, slibuju…“ Přitáhl si Billa za bradu a jemně ho políbil. Usmál se na něj a cvrnknul ho do nosu.
„A už nebreč.“ Bill se uculil a utřel si tváře do rukávů. Tom se musel začít smát, rozmazal si totiž linky po celý tváři.

Bill si nandával večeři, když ho vyrušilo zvonění mobilu. Ani se nedíval, kdo volá a hovor přijal. „Bille… neruším?“
„Ne. Proč voláš?“
„Já… měl jsem strach.“
„Z čeho?“
„No Tom…“
„Tak to se fakt bát nemusíš, hele bude lepší, když se přestaneme scházet. Já nechci Tomovi lhát a bude to lepší i pro tebe.“
„Ale… tak alespoň poslední schůzku.“
„A nevíš, co řeknu Tomovi? Nepustí mě…“
„Tak si něco vymysli, já tě chci alespoň naposled vidět…“
„Ne. Nechci mu už lhát. Sbohem.“ Bill zavěsil dřív, než stihl Andreas cokoli namítnout. Odložil mobil a konečně nandal večeři, aniž by tušil, že Tom ho celou dobu pozoroval. Vešel do kuchyně jako by nic.
„Hmmm, co to tady voní? To se hned pozná, že vařila máma, vařit ty, tak je všechno spálený na popel.“ Předhazoval mu hned jeho kuchařské umění.
„Cccccc, stejně je to tvoje vina, kdybys mě celou tu dobu neobtěžoval, neskončili bysme pod stolem a hlavně by se to nespálilo.“ Vysvětlil mu významně Bill a gestikuloval u toho nožem. „Ale prosim tě, jak jsem tě obtěžoval… Já, takovej slušnej kluk…“ Opřel se o futra a s přivřenýma očima pozoroval Billa, kterej lovil ze šuplíku vidličku.
„Ty a slušnej… dovol, abych se zasmál.“
„Jen se směj… Já ale nemusel platit postel v jednom hotelu, protože jsem zničil lak.“ Trumfnul Tom a už si připravoval, co dalšího by mohl říct. Bill napochodoval těsně k němu.
„Myslíš, že by se k tý číně hodila šlehačka?“ Naklonil hlavu na stranu, zatvářil se jak neviňátko, olízl si rty a labužnicky mlaskl. Tom se nezmohl na nic jinýho, než jen stát a přemáhat se, aby Billa nedovlekl pod už zmiňovaný stůl. Než však Bill i s talířem odcupital do obýváku, stihnul ho ještě plácnout přes zadek. Bill jen vypískl a se smíchem odkráčel.
„Ti dám šlehačku…“ Žbleptnul si Tom pro sebe a chystal se nandat si večeři, když si všimnul Billova mobilu. Neodolal pokušení a jako už jednou, hledal vše, co bylo spojeno s Andreasem. Nakonec jeho číslo vytočil.
„Bille… tak sis to rozmyslel?“
„Těsně vedle.“
„Tome?“
„Trefa. Hele chci, abys věděl, že o setkání s Billem si můžeš nechat zdát, ale já bych se sešel rád. Zajímalo by mě totiž, co všechno jsi mu nakecal…“

Bill už potřetí típnul přicházející hovor od Andrease. Neměl náladu na jeho přemlouvání, aby se s ním sešel. Chtěl se v klidu dívat na televizi. Tom už dávno spal, ale on nemohl usnout, tak chtěl mít alespoň u televize klid. Asi toho chtěl moc. Přišla sms:
-Bille, prosím. zvedni mi to, je to důležitý, jde o Toma.
Sotva sms přečetl, mobil začal vyzvánět znova. Tentokrát hovor přijal.
„Tak o co jde.“
„Tom mi volal od tebe z mobilu, chce se sejít…“
„Jak ode mě z mobilu…“
„Bille, to teď neřeš, já potřebuju, abys našel tu pistoli, co má. Já… abych řek pravdu… mám strach…“
„Ale Tom by…“
„Bille, prosím. Hlavně o tom s ním nemluv.“
„Tak dobře.“
„Díky, ahoj.“
„Ahoj.“ Odložil mobil na stůl a vztekle vypnul televizi.
Tohle ho vykolejilo, jemu zakáže se s ním vídat a sám mu pak volá, a ještě k tomu z jeho mobilu. Navíc Andreasovi určitě vyhrožoval…

Připadal si jak zloděj, když zatímco se Tom ráno sprchoval, prohledával šuplíky a ostatní jeho věci, aby našel něco, o čem si stejně myslel, že Tom ani nemá. Mýlil se, vzadu ve skříni nahmatal něco, co tvarem zbraň připomínalo, ale bylo to něčím pečlivě zabalené.
Zbraň byla zabalená v červeném tričku. Jeho tričku. Rozložil ho a pořádně si ho prohlédl. Bylo od krve a na hrudníku byla opálená díra. Bylo to tričko ze dne, kdy ho střelili. Rychle všechno schoval do svého nočního stolku a opřel se o něj. Motala se mu hlava a měl mžitky před očima. Na vteřinu mu proběhla scéna, jak se na někoho otáčí a najednou ucítil prudkou bolest v hrudi. Občas se ještě stávalo, jako teď, že mu naskakovaly detaily jeho vzpomínek. Snášel to hodně špatně. Bolestně vykřikl a zhroutil se na kolena. V minutě přiběhl do pokoje Tom, jen v osušce. Opatrně ho zvednul a posadil na postel. Bill si tiskl dlaň na místo, kde se nacházela jizva po kulce a těžce dýchal.
„Lásko, co je… Co se stalo?“ Tom doslova šílel strachy.
„Vzpominky…“ Špitl tiše a Tom se alespoň částečně uklidnil. Přitiskl si ho k sobě a hladil ho ve vlasech, aby ho trochu uklidnil.
„Ššššššš, bude to dobrý… za chvilku to přestane… klid… Přinesu ti něco k pití, ano?“
„Ne… zůstaň tady… já… kdo mě tenkrát postřelil… a nevymlouvej se zase… já vím, že to víš…“
„Bille… Teď ne. Probereme to večer, ano? Teď si lehni, já ti dojdu pro pití, budu si muset ještě něco zařídit, ale vrátím se co nejdřív… nemám zavolat Lucy, abys tady nebyl sám?“
„Ne… to bude dobrý. A promiň… Nechtěl jsem tě vyděsit…“

Tom měl schůzku s Andreasem v jeho domě. Nechtělo se mu, Bill na tom nebyl zrovna nejlíp, když odjížděl, ale schůzku až rušit nechtěl. Zazvonil, a nemusel ani dlouho čekat, než mu Andreas otevřel. Bez pozdravu vešel dovnitř a sundával si bundu, Andreasovi stál zády.
„Takže nebudem to protahovat, co jsi mu řek.“ Otočil se na Andrease a zalapal po dechu.
„Co… co to má znamenat?“
„Máš pravdu, Tome, nebudem to protahovat.“ Andreas odjistil revorver, kterým na Toma mířil. „Je mi líto, že to bude takhle, bylo by lepší, kdyby… no nic, zkrátka mi překážíš na cestě za Billem.“
„Myslíš si, že, když mě zabiješ, získáš ho tak?“
„Jo a víš proč? Protože on je tak strašně naivní, že mi uvěří všechno, už včera mi to sežral, když jsem mu volal s tím, že z tebe mám strach a poprosil ho, aby ti vzal zbraň. To víš, člověk se musí pojistit.“
„Tohle ti nevyjde…“
„Už mi vyšlo. Každej si bude myslet, že jsi mě napadl, konec konců nebylo by to poprvé, no a já se přece musel nějak bránit. Sbohem, o Billa se neboj, bude v dobrých rukou…“ Padl výstřel.

autor: Bitter
betaread: Janule

100 thoughts on “1000 Meere II 2.

  1. TO JE BASTARD!!!! já to tušila, že jim ten bárbínovskej hajzlik nedá pokoj 🙁 prosímmm… dej do příštího dílu hned na začátku, že šel výstřel mimo, protože byl Andy zhulenej :-))) ale jo, moc se mi tahle povídka líbí, je krásně napínavá :-*

  2. Tome, néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé! Nemůže bejt mrtvej! Billí ho potřebuje! sem tady docela naštvaná jako! xD rychle dál, je to napínavý

  3. Jako čumím na obrazovku jak debil a čtu si posledních pár řádku pořád dokola a slzijou mi oči… ten Andreas je takoví nehorázný hajjzl! Jestli Toma zabil tak jako!!!!!! Ale vůbec jsem to nečekala, je to překrásná povídka:-))) se pokračka už nemůžu dočkat

  4. Poslušně si lehnu.* Dělá mi starosti.* namotám si na prst pramínek twých wlasů a malinko zatahám.

  5. ale vytrhávat mi vlasy ti jak koukám starosti nedělá *zasměju se a jemně tě pohladím po tváři* A mě děláš starosti ty…

  6. Promin,ae měl jsem zlý sny. Byln to tak reálný a já…prostě nesnesu aby se tě jen dotknul…*sklopim oči.

  7. *hlavu ti zvednu tak by ses mi musel koukat do očí* ty ses mi koukal do mobilu viď? *zeptám se protože už nesnesu tu nejistotu*

  8. jo…*vstanu a jdu k oknu kde se o něj opřu* já…vlastně Oberon…né vlastně já nechci ti ublížit. Moc tě miluju *to že Oberon je něco jako můj druhý brácha, moje druhé já (byli sme spolu dlouho) ti neřeknu. Nepřijde mi to teď důležité*

  9. *sevre se mi zaludek. Zacne mi busit srdce* Deje? Proc si to myslis? *palej me oci. Vzdyt Bill nic nevi. Nebo jo?*

  10. Neměl jsem to dělat jenže já šílím jen z předstawy že byste byli někde sami. Nejde tak o to jestli bys to udělala ae o to že w tom snu…*odmlčím se a dojdu k tobě. Pewně tě obejmu.* W tom snu tě…

  11. Tom- já newím ae příjdete mi nerwozní. Možná ze je to kwůli Markowi, já wážně newim,ae měla by jsi si s ním promluwit.*rozhodí rukama a sedne si na prádelní koš.

  12. Marku…*zaseknu se* to by on…on by mi to v životě neudělal! Vždyť víš jak sme spolu byli dlouho..on je hrozně hodnej…*přeci víš že miluju jen tebe ale Obiho potřebuju jako přítele* Miluju tě….

  13. Já wím ale bylo to tak žiwý…neumíš si předstawht jaký to bylo… Byl jsem tag bezmocný a nemohl jsem nic udělat. Jen jsem se musel díwat na to jak ti ubližuje. Já mu prostě newěřím.*řeknu pewně a přitisknu tě k sobě.

  14. *nervozni? Jo, ja jsem. Sklopim oci a sednu si na zem u umyvadla* Myslis, ze je nervozni? O brachovi mi nemluv prosim… *nechci myslet na upiry. Ted ne*

  15. Marku….já nevěřím, že by mi něco takového mohl udělat..byli sme spolu dost dlouho na to abych ho znala *sklopím hlavu a vyklouzne mi slza*

  16. Nechci se ted o nem bavit. Ma z nich strach. Proto jsem sla sem. Ja… Doma jsem se citila odstrcena :'(

  17. Sakriš Terko, s háčkama teď dej pokoj…spíš mi poraď jak od sebe oddělit dva rozzuřený býky..xDDD

  18. Oberone to je kwůli tobě! Nigdy se jí ani nedotkneš! Ti dám takou čočku že se nezwedneš ze země!

  19. Terkoooo…už si našla ten návod na oddělení dvou rozzuřených býků??? Za chvíli se spojej a půjdou proti mě!

  20. Lásko neplakej prosím. Hned jak mě pustěj tag wypadnem někam daleko od tnhodle. Notak ššššš… Lásko,miláčku, klid…*kleknu si k tobě a snažím se tě uklidnit.

  21. Řekl kdo? Co když je to moje Sauriel?! Hah…o tom si rozhodne sama, zvlášť když seš nula a nemáš jí co nabídnout… Sauri mrkni na mail xD

  22. Já…já už nemůžu Marku…já už nechci bejt to co sem!!! Nevydržim to! *mluvim naprosto mimo….*

    sakra Terko! To sem uměla dokud sem byla anděl..jenže od tý doby co mě náš milý Sam proměnil tak je to v čudu..xDDD

  23. Já nejsem nula ty minus pětko!!!

    Lásko notak, my to zwládneme… Zas to bude dobrý… Notak miláčku prosím!* mark je naprosto zoufalej.

  24. Hej, ja mam taky prnblem, takze mi Kaulitze PLS delej a zabijej u toho!xD

    Tak je kousni a dej jim nejaky uspavaci lektvar nebo jed na uspani. Zoubky jsou vybaveny xD

  25. Naprosto zpanikařím když omdlíš. Wemu tě do náručí a odnesu na postel. Doběhnu pro doktora ae když se wracim jsi pryč…

  26. Obi..já ti to vysvětlim….prostě Terka, naše sestra, se právě nachází u Toma a Billa doma a právě něco probírá s Tomem, kterého jí dělá Bitter…xD

  27. mám takovej pocit že už se z toho neproberu! Zůstanu navždy v tichu a klidu a v klídku si umřu!

  28. ty chudáčku ty se ode mě drž dál…Sauri v nemocnici? tak tě odtamtud unesu dokud se mark někde fláká

  29. No jó nó!

    tom-tag to wyklop, co se děje?

    mark- buší na Oberonowi dweře, pořád we swý lidský podobě.

  30. NE! Marku nech Obiho! Obi nech Marka!! Sakra nechtě se! Vám vůbec nevadí, že střed vašich zájmů umírá!!! Hlavně aby ste zmlátili toho druhýho! To sou celý chlapy! Jen se mlátit!

  31. Ty me taky! Ja tu jsem opustena, nikdo mi nedela ty Kaulitze :'(

    Kousni ty kluky at se nehadaji :-*

  32. Konecne!

    Rikam, ze se nechci bavit o domove… Vis? A… proc na me tak Bill vyjel? *na ty zemi je zima*

  33. Tom- já ndwim myslel jsem že to wíš…

    Mark- naprosto nepříčetně buší do dweří a pomalu se mění.Oči se rozzáří a zuby protáhnou do hroziwých špičáků.

  34. marku změň se zpátky! nebojujte! nebo já zmizim do podsvětí!!! A pána podsvětí si vemu za manžela! A budete mít oba útrum!

  35. já vim, že ho vysaje! A co mám sakra dělat…hele chy´t bráchu a uklidniho…teď ti dávám pravomoc aby mě s tebou podvedl tak se toho chyť a sveď ho!

  36. no tak to mi zbývá jen přemluvit anděli aby mě k sobě zpět přijali a já pak odletim do nebe

  37. Ja nemuzu! Tohle nemuzu! Proste posilam ti telepatickou postou uspavaci pohled! Na jednoho to pouzij xD

  38. ale co já do toho kecám já sem pořád omdletá a nevnímám…ale jo v pohodě…za chvíli asi umřu a vám vše je to uplně jedno!

  39. Dobrou noc. *prevlecu se a zalezu do postele. Po hodine usnu*

    RANO

    *vzbudi me sen, ze me pokousal Mark xD* Aaa… Nee nee!

  40. Oberon nikde. Wrhnu se ke gauči kde ležíš.*lárko prober se, musíš se napít… Notak…otewři oči!*zamžouráš a já tě přitisknu na můj krk.*notak,musíš se napít…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics