autor: Slash Princess
Určitě znáte video, kde Bill před publikem přímo na podiu řekl, že Toma miluje. To video mi zde bylo úžasnou předlohou a vznikla podle něj celá povídka 🙂
Omlouvám se všem, které by to snad mohlo rozbrečet, i když je to silně nepravděpodobné, nebo by třeba utržili psychickou újmu…
Věnováno Syhrael za její překrásné Myrtilles, které mě vrátily zpátky do normální života 🙂
Tom seděl naštvaně na posteli hotelového pokoje. Poklepával nohou, ve tváři mu hrálo několik grimas současně. Bill se zbláznil, o tom nebylo pochyb. Kytarista pohledem neustále klouzal k budíku. Minuty se vlekly tak nesnesitelně pomalu. Půl jedné. Z koupelny se ozývaly tlumené zvuky, jak Bill neustále zvedal a odkládal různé věci. Tom byl čím dál nevrlejší. Jeho tváře nabíraly stále více nachové barvy. Byl tolik vyvedený z míry tím, co dnes Bill udělal. Vždyť byli oba tak strašně průhlední! Dlaň natáhnul k mikině přehozené přes židli. Krabička cigaret mu s nadšením skočila mezi prsty. Naučeným pohybem si cigaretu ležérně položil mezi rty. Zapalovač měl dnes dobrou náladu. Vyčerpaně do plic nasál kouř, který ničil jeho tělo a uklidňoval smysly. Bill, maje na obličeji napatlanou pleťovou masku, zvědavě nakouknul do pokoje.
„Tomi!“ vypísknul káravě. „Něco’s mi slíbil, nemyslíš?“
Dredáč se na něj zaškaredil: „Taky jsem myslel, že ohledně nás budeš trošku shovívavější.“
Jako odezva se z koupelny doneslo jen nesrozumitelné huhlání. Bill pustil příjemně teplou vodu a masku z obličeje pomalu splachoval. Asi se trochu unáhlil. V žaludku ho zastudil kamínek.
Měl radši držet jazyk za zuby. Teď na něj čeká naštvaný Tom, posedlý paranoiou, a jistá výměna názorů. Podíval se do zrcadla na svůj odlíčený obličej. Měl nezdravě nažloutlý nádech, pod očima se mu zřetelně rýsovaly temné kruhy. Potřebují na chvíli vypnout. Amerika je přivítala s otevřenou náručí. Proč už nejedou domů? Opatrně pootevřel koupelnové dveře. Tom ležel natažený na posteli a nezúčastněně potahoval z cigarety.
„Říkal jsem ti, že si tím ničíš zdraví,“ vyhrknul Bill. Několika kroky překonal vzdálenost, která je dělila, a naštvaně vyrval cigaretu z Tomovy pusy. Sám si z ní jednou potáhl a poté ji zadusil v popelníku. „Ty se mnou dneska nehodláš mluvit?“ obrátil se k němu znovu a trochu zvýšil hlas.
Starší z dvojčat se jen protáhlo a překulilo na bok, předstíraje rezignovaný spánek. Bill si znechuceně odfrkl. Nehodlal trávit vzácný čas určený na spaní přesvědčováním Toma, že dnešek nic neznamenal. Celý svět si o nich přece povídal i před tím, než si dal ruce v bok. Otočil se o 180 stupňů a hlasitě za sebou práskl dveřmi.
*F*E*A*R*
Řev budíku. Slunce deroucí se zpoza okna. Tomova ruka instinktivně zašmátrala vedle sebe. Prázdno. Zmateně se posadil. Mžoural do bodavých paprsků. A pak mu svitlo. Billův křik a naštvané bouchnutí dveří. Paranoia.
„Tome?“ ozvalo se z chodby hotelu po tichém zaklepání. U srdce ho bodlo zklamání, když si uvědomil, že ten hlas nepatří jeho dvojčeti. Napodruhé bylo klepání mnohem naléhavější.
„Moment,“ zabručel Tom, zatímco se hrabal ven z postele. Usnul tak, jak si včera lehnul. Džíny ho všude tlačily, tričko měl nepřirozeně zmuchlané. Vzal za kliku a předstíraje ospalé zívání, pomalu otevřel. Vykoukla na něj Georgova hlava a za ní i jeho tělo.
„Georgu?“ zamumlal překvapeně. Géčka jdou přece vždycky na snídani spolu. S pravidelnou přesností se dvojčatům škodolibě smějí, když doškobrtají ze schodů se zničenými výrazy. „Děje se něco?“
„Nevíš, co je to s Billem? Ráno byl u snídaně první, nedal si ani jednu vafli a celou dobu jen zírá před sebe a mlčí!“ vychrlil ze sebe na jeden nádech basák, neskrývaje šok, který se rozlil restaurací a táhnul se po celém hotelu.
„Já… ne- co by s ním mělo být?“ hrál Tom dál přesvědčivě svou roli. Georgův chaos se ještě prohloubil. Celý nesvůj se s Tomem rozloučil a odešel pryč. Dredáč postával dál zmateně mezi zárubněmi dveří a přebíral to, co mu právě Georg sdělil. Potřebují pauzu. Všichni. Nutně.
*F*E*A*R*
Snídaně probíhala ve vší tichosti. Gustav si rozmrzele četl americké noviny, Bill, který nejevil známky své obvyklé živosti, se tvářil zasmušile, Tom se ládoval čerstvými palačinkami a Georg to všechno zmateně sledoval.
Před jedenáctou se ve dveřích objevil David spolu se Sakim, aby kluky odvedli do auta. Focení byla každodenní záležitost. Bill si brblal cosi o tom, že z nich dneska nikdo moc nadšený nebude, maximálně bulvár.
„Dobré ráno,“ snažil se Jost o příjemný tón, který mu nikdy moc dobře nevyšel. Od stolu se mu dostalo jen zamručení. David je všechny sjel pátravým pohledem a přehnaně dlouho se zdržel u dvojčat. Něco mu uniklo?
„Půjdeme?“ otázal se Saki nedůvěřivě a zmateně zkoumal náladu panující u stolu číslo jedna. Něco jim uniklo. Včerejšek? Nemožné…
„Půjdeme?“ zkusil to Saki znovu, avšak pevnějším hlasem. Zvedly se k němu zmožené tváře chlapců a on se najednou cítil nesnesitelně nesvůj. Ticho, obklopující podivné ráno, se všem dostávalo pod kůži. David je gestem vybídnul a kluci se jako na povel zvedli.
„Co se to s váma dneska děje?“ pokoušel se David přátelsky navázat konverzaci, ale odezvy se mu nedostalo.
Ticho začínalo být více než podivné.
Něco jim doopravdy uniklo.
*F*E*A*R*
Místností se rozléhalo cvakání fotoaparátu. Mladá žena se i s naučeným úsměvem dokázala mračit. Proč byli všichni tak mimo?
„Dáme si pauzu,“ pronesla nespokojeně. Všechny si měřila svým rentgenovým zrakem. „Co to s nimi dneska je?“ obrátila se celá nesvá k Davidovi, který všechno podmračeně sledoval a byl z toho taktéž celý nesvůj.
„Dáme si pauzu,“ pronesla nespokojeně. Všechny si měřila svým rentgenovým zrakem. „Co to s nimi dneska je?“ obrátila se celá nesvá k Davidovi, který všechno podmračeně sledoval a byl z toho taktéž celý nesvůj.
„To kdybych věděl,“ brouknul, když se za kluky zabouchly dveře.
*F*E*A*R*
Bill na sebe nedůvěřivě zíral do zrcadla. V očích měl zvláštní neklid. Chtěl si obličej osvěžit pořádným cákancem vody. Byl by to i udělal, kdyby moc dobře nevěděl, že by ho maskérka zabila tam, kde by ho s mokrou tváří potkala. A tak pohledem ulpěl na chladném kovovém kohoutku. Měl nepříjemný pocit, že se něco dělo.
„Bráško,“ špitnul Tom tiše. Bill leknutím nadskočil. „Klid.“
Černovlasý chlapec nad tím jen ohrnul nos. Chtěl si promluvit včera, tak ať se podusí.
„Bráško,“ pošeptal mu Tom těsně u ucha a chytil ho za boky, aby si ho k sobě mohl přitáhnout. Billovi se tělem rozlilo příjemné teplo. Všechny starosti se rozplynuly už při prvním tělesném kontaktu.
„Zlobím se na tebe,“ postěžoval si Bill a poddal se Tomovým dotykům.
„Tak už s tím přestaň,“ zkusil to Tom znovu a do vlasů svého dvojčete vtiskl motýlí polibek. Bill se mu rozpouštěl pod rukama.
„Zlobím se i na sebe. Nechtěl jsem na tebe křičet. Na tom koncertu jsem měl taky mlčet,“ obviňoval chlapec sám sebe a tisknul se k příjemně horkému tělu bratra.
„Nech to plavat, Billí,“ usmiřoval si Tom dál už dávno zpracovaného Billa a dýchnul mu na zátylek. Bill ztěžka vydechl a opřel si hlavu o Tomovo rameno, nabízeje mu tak svůj krk. Tom spokojeně zamručel a stisknul mezi zuby bratrovu sinalou pokožku na krku. Mladší z dvojčat vypjatou atmosférou zasténalo a instinktivně se otřelo o bratrovo tělo. Tom si k sobě Billa pomalu otočil a okamžitě se vrhnul na jeho rty potřené ovocným leskem. Nedočkavě se dobýval hluboko dovnitř.
„Zabije mě,“ zachraptěl Bill mezi trhanými nádechy a hltal nabízená ústa.
„Kdo?“ opáčil Tom zvědavě po pár dlouhých minutách, kdy byl plně zaměstnán péčí o Billa.
„Nevím, jak se jmenuje, neposlouchal jsem ji. Ta, co mě líčila,“ špital Bill spokojeně u Tomova ucha. Dredáč se pobaveně zašklebil a odtáhnul od sebe Billovu hlavu, aby si ho prohlédl. Jeho tváře byly zčervenalé, zorničky rozšířené, černá tužka na několika místech rozmazaná, ústa napuchlá a lesk byl všude, jen na rtech ne.
„Zabije tě,“ zasmál se Tom. Bill se otočil k zrcadlu a vzápětí se začal smát taky. Už dlouho se necítil tak uvolněn jako právě teď. Ani vědomí, že jej maskérka nejspíš přetrhne, ho netížilo. Chtěl už se jen navždy schovat do Tomovy náruče a do celého světa vykřičet, že miluje své dvojče.
*F*E*A*R*
Vysoká postava procházela temnou chodbou. Šla najisto, věděla kam a věděla proč. Bill si nervózně prohrábnul před pár minutami umyté vlasy. Ta děvka spí s někým jiným. Zatočil za roh, kde byl prostorný výklenek na květiny. Obrovský květináč se převrátil, hlína se z něj vysypala a mohutná palma byla nepřirozeně ohnutá. Nad výjevem rostliny se vášnivě líbali dva mladí lidé, nevnímajíc okolní svět. Bill, který postával tak, aby byl skryt jejich očím, si tiše odkašlal. Tomovy rty se náhle odtáhly od úst blondýnky. To odkašlání mu bylo nápadně povědomé.
„Co to bylo?“ zeptala se nejistě, rozhlížeje se kolem dokola. Tom jí neodpověděl. Opatrně překročil převrácenou palmu. Padla facka. Tom zavrávoral. Včas se zachytil závěsu, který měl výklenek zakrývat. Tvář ho pálila. Zaslechnul tlumené fňuknutí, a když zvednul zrak, uviděl i zničený výraz svého dvojčete.
„Billí, já,“ chtěl se Tom ospravedlnit, ale zastavila jej druhá Billova dlaň, která se bolestivě přitiskla i k druhé tváři. Blondýnka pochopila, že je na čase zmizet.
„Radši mlč, ať si to nezkazíš ještě víc,“ syknul Bill ublíženě mezi trhanými vzlyky. Byl s tím smířený, ale skutečnost byla mnohem horší. Po pár vteřinách zírání do Tomových očí se otočil a chtěl odejít. Zastavil ho však stisk Tomovy ruky.
„Počkej, bráško,“ zkoušel to Tom ještě spravit. Přece to nemohlo tak jednoduše skončit. Bill se znovu natáhnul k další facce, ale jeho dvojče zachytilo i jeho druhé zápěstí. Tom si jej vzápětí přitáhnul pro hrubý polibek. Bill chtěl křičet a vymanit se z jeho sevření, ale stisk byl příliš silný. Tom se hladově dobýval mezi Billovy zuby. Ležérně ho přitisknul ke zdi, ruce podržel nad hlavou a volnou rukou se dobýval pod jeho tričko. Na tvářích ho zaštípaly bratrovy slzy. Bill kopnul do rozkroku. Tom bolestivě zaúpěl a stáhnul se zpátky.
„Jsi vůbec normální?“ zakřičel černovlasý chlapec přes celou chodbu. Od rtů se mu táhnul tenoučký pramínek krve. Tom se vzchopil a naštvaně svému bratrovi vrazil pěstí do nosu.
*F*E*A*R*
Tupá bolest. Bill vykřiknul. Tom cosi bručel ze spaní, než se nechápavě posadil a naučeně vzal svého bratra do náruče. Zase měl špatné sny. Do ucha mu šeptal uklidňující slova. Bill se mu v náručí neovladatelně třásl, po lících se mu koulely obrovské slzy, hlasitě popotahoval a ohmatával si nos.
„Ššš,“ pokoušel se dál Tom o klid svého dvojčete. Jemně se rty otřel o jeho krk. Bill se odtáhnul.
„Ne, prosím,“ vydechnul vyčerpaně. V očích měl zase neuvěřitelný zmatek. Tom se nenechal odstrčit. Chlapec potřeboval obejmout.
Uběhlo několik minut, kdy se Bill jen silně třásl. Všechno bylo tak strašlivě skutečné. Tom ho hladil přes vlasy a po zádech.
„Co se stalo?“ zeptal se Tom šeptem s neklidem v obličeji. Bill se zajíkl. Kytarista ho stiskl silněji.
„Šel jsem po chodbě a najednou, najednou jsi tam byl ty s ně-nějakou holkou,“ snažil se Bill vysvětlit mu svůj sen, ale pláč a chaos v hlavě mu v tom bránil.
„Co je na tom špatného?“ otázal se Tom tiše, aniž by tušil tu podstatnější část noční můry.
„Líbali jste se a já tě… uhodil. Ty jsi mě potom chytil za ruce a-a chtěl’s mě líbat taky,“ pokoušel se Bill vyprávět dál. Byl čím dál rozrušenější. „Tlačil’s mě na zeď a pak jsem tě kopnul,“ Tom si to všechno představoval, běhal mu z toho mráz po zádech.
„Klid, bráško, lehni si, řekneš mi to až ráno,“ uklidňoval ho Tom a chtěl ho položit do peřin. Bill se ho ale držel jako klíště.
„A tys mě pak pěstí praštil do nosu,“ špitnul Bill mezi vzlyky. Tom ho tisknul na svou hruď a oddaně ho líbal do rozcuchaných vlasů.
„Nikdy tě neuhodím,“ zašeptal Billovi u ucha. Položil se na postel a bratra stáhnul k sobě. Chlapec se k němu přitulil a pláč tišil do polštáře. Další den měli koncert. Museli být odpočatí. Žádné nervy, žádná únava. Tom mu vískal konečky vlasů. Za chvíli už slyšel jen bratrovo pravidelné oddechování.
*F*E*A*R*
„Bille?“ brouknul Tom. Seděl na rozvrzané židli v koupelně a pozoroval svého bratra, jak se líčil.
„Hm?“ zahučel Bill. Tužkou si obtahoval oči.
„Jsi krásný,“ usmál se Tom, maje na tváři roztomilý škleb. Billovi se v obličeji objevil rozzářený úsměv. Už dlouho mu Tom neřekl něco tak hezkého. Černou tužku položil na poličku a ve své taštičce se šminkami zašmátral po řasence. Koupelnou se rozhostilo ticho. „Za chvíli musíme jít, bráško,“ informoval Billa jako by nic. Chlapec dokončil tah, řasenku zašrouboval a se stále rozzářeným pohledem se otočil.
„Jsem hotový,“ mrknul na bratra Bill. Tom si ho stáhnul k sobě na klín. „No tak, Tomi, teď jsem se namaloval,“ otáčel tvář na opačnou stranu. Tom mu palcem přejel po líci a jemně ho k sobě otočil. Byli si tak nebezpečně blízko. Oba mohli slyšet dech toho druhého. Téměř se dotýkali nosy. Tom prolomil bariéru několika milimetrů a spojil jejich rty v něžném polibku. Bill Toma zkusmo kousnul do rtu. Chtěl víc, nikdy se nespokojil s málem. Byl jako zloděj. Nikdy neměl dost. Bratra si k sobě naléhavě přitáhnul a tiše zavzdychal, když mu Tom vklouznul pod tričko.
Z pokoje se ozvalo bouchnutí dveří. Dvojčata byla moc mimo na to, aby to zaregistrovala.
„Bille, Tome,“ ozýval se něčí hlas z dálky stovek kilometrů. Otevírané dveře. Líbající se dvojčata. Gustav strnul v němém úžasu. Přemohl nutkání rychle zmizet a všechno si nechat pro sebe. Hlasitě si odkašlal. Chlapci se od sebe odtrhli. Překvapeně se zadívali na bubeníka, jenž váhavě postával ve dveřích. Kymácel se do stran. Oběma se v očích objevil strach. Všem třem se v očích rýsoval nefalšovaný strach.
„Měl jsem zaklepat… já… jo, zaklepat,“ koktal Gustav, zatímco začínal úspěšně rudnout. Oba Kaulitzové těkali očima mezi sebou a nevítaným návštěvníkem. Bill se vzpamatoval jako první a rychle se zvednul z Tomova klína.
„Tohle, Gustave, tohle… je to jinak, než to vypadá,“ špital Bill stejně zmateně jako před chvílí Gustav. Tom otevřel pusu dokořán. Blonďák zakoulel očima a jako střela vyletěl z koupelny. Dvojčata mohla slyšet jen šokované prásknutí dveří.
„Co to bylo?“ vydechnul Tom. Zíral na dveře jako by to byla obrovská obluda, jež se ho chystá zabít.
„Gustav,“ opáčil Bill.
„Gustav,“ přitakal kytarista.
*F*E*A*R*
Černovlasý chlapec ležel vyčerpaně na posteli. Hlavou mu proudily miliony myšlenek. Poslední týden byl více než šílený. Jako by to nemělo konce. Byl rozhodnutý.
„Tomi, můžeš jít sem?“ zavolal do úzké uličky tourbusu pevným hlasem. Z kuchyňky se k jeho uším doneslo bouchnutí dvířek malé kredence.
„Jasně,“ křiknul Tom. Bill se posadil a nervózně houpal nohama. Vykoukla na něj Tomova usměvavá hlava. „Děje se něco?“
„Potřebuju s tebou mluvit,“ brouknul rozmrzele a znovu si lehnul. „Mohl bys zavřít ty dveře, prosím?“
„Jo,“ usmíval se Tom dál. Copak to necítil? Bill si byl jistý, že je na tom stejně. Jen to prostě nedával najevo.
„Víš, Tome, já…“ snažil se Bill nějak začít.
„Hm?“
„Už dál nemůžu, končím,“ shrnul to Bill několika slovy.
„Co-cože?“ vyhrknul Tom a upřel na bratra tázavý pohled.
„Nikdy jsem si nemyslel, že to dopadne takhle,“ zašeptal zničeně a otočil se na bok, aby na své dvojče neviděl. Ten pohled by ho zničil. „Prostě končím. Dojedeme turné a končím.“
Mluvil roztřeseným hlasem. Snažil se tlumit hlasité vzlyky, které se draly na povrch. Obličej zabořil do dlaní. Uvolnění, které vyčkával, se mu nedostávalo. Proč Tom tak zatraceně dlouho mlčel? Mohl slyšet jen tiché zabouchnutí miniaturních dvířek tourbusu. Zničil je. Zničil všechny. Zničil sebe.
*F*E*A*R*
autor: Slash Princess
betaread: Janule
krásný!!! Opravdu nádhera!
to je úžasné. ode dneška miluju tvoje povídky. nemám slov. ♥ ty city, Gugi ve dveřích =) absolutní boží story =)
Nádherné! Takové smutné toto…ale Gustav byl dobrý xD
"Co to bylo?"
"Gustav"
"Gustav"
xDD skvělý!
jak končí??? to je blbec ten Bill xD
ale povídka to byla nádherná, krásně napsaná, moc se mi líbila.-)
Úžasné. Úplně jsem to s dvojčaty prožívala… Bylo to tak realisticky napsané, že jsem Ti věřila každé slovo x)
Musím si od Tebe přečíst něco dalšího!!!
já ten konec nechápu xDDDDD
Miky: Bill prostě opustil Toma, a pak si vyčítá, že všechny zničil 😀
úžasnýýýý prostě… nádhernýý a to F*E*A*R* dobrýý upa se mi bybavila ta hra a Almička kterou na mě furt posílaj kluci ve school xDD rpostě the lol xDD
LoFinQa*TWC/ no ja si myslím, že opustil skupinu a nie Toma xD alebo nie ? ja newiem 😀
Tak tohle se mi opravdu líbilo… téma, i to, jak to je napsané 🙂 Určitě se mrknu i na tvoje další povídky 🙂
To bylo fakty moc hezů…smutný…ae krásný xDD
Ehm, já nevím… Jak mám pochopit ten konec? Opustil Toma nebo kapelu? A nebo oboje?
Jinak hezky napsaný 😉
Chjo… toe pako… chudinka Tomí…
Ale jinák moooc pěkný.
Teri.,: po tom, co je Gustav nachytal v koupelně, se ponořil do své vlastní paranoie a rozhodl se odejít od kapely i od Toma.
Děkuji vám za krásné komentáře 🙂 Dávají mi sílu 🙂
Nechci vám nic slibovat, ale možná někdy stvořím pokračování 🙂
Slash Princess: Děkuju za vysvětlení 😉 Pokráčko by určitě bylo vítáno xD
Jak miluju smutný konce…Moc krásná povídka.
užasna povidka.. nadhera! moc tleskám x)