autor: Majestrix
Je podvod opravdu odpovědí? Pro Gustava ano. Děti, tohle doma nezkoušejte.
Bylo jen pár věcí, které Gustav odmítal. Jedna z nich byla, když se mu někdo hrabal ve věcech. Když mu někdo sahal na paličky, byla věc druhá. Třetí byla, když ho vynechával někdo z kola venku. Zvláštnost na jeho osobnosti byla tichost. Lidi si mysleli, že ho to nezajímá, tak se nezatěžují tím, aby mu něco říkali. Ale on byl pravý opak. Nikdy se moc nezapojoval do vymýšlení nějakého plánu, ale rád byl potom zapojen.
A právě proto teď otevíral dveře do mediální místnosti s láhví vodky v jedné ruce a s dvěma panáky v druhé. Pravda, bylo to trochu krutý a nečestný, ale on se prostě chtěl dozvědět co se tu děje za každou cenu. „Už jsi pustil ten film?“
Georg zvednul pohled, a když uviděl, co Gustav drží, ušklíbl se. „Jasně. A tys donesl občerstvení. Super. Dal bych si něco k pití.“
„Vypadá to, že se dvojčata dneska usmířila.“ Řekl konverzačně Gustav, odšrouboval víčko a naplnil dvě malé skleničky na stole před ním. „Na mír!“ zažertoval.
Georg se ani nepousmál, otočil to do sebe a nic to s ním ani neudělalo. Nic tu nebylo v pořádku. Bill to bude muset říct Tomovi nebo někomu, ale zatím to vypadalo, že to opravdu ignoruje. Proč se do toho jenom namáčel? Kouknul se do kamarádových očí a zamračil se. „Promiň, co jsi říkal?“
„Abys zmáčknul play, idiote.“ Georg se začervenal a zmáčknul tlačítko.
~*~
Nikdo nikdy nemohl popřít, že to Georg s vodkou uměl. Dalo by se říct, že na ní vyrostl a tak se nedal jednoduše opít. To byl problém, alespoň pro Gustava, který se basáka snažil opít. Ale Gustav věděl i něco jiného, Georg dnes večer prostě střízlivý nebude, ať se děje co se děje.
Oči měl na obrazovce, smál se, když Will Smith a Martin Lawrence začali tancovat, před tím, než zatkli lidi v obchodě. Sáhnul si do kapsy a vytáhnul z ní malou lahvičku. Gustav se pořádně podíval, jestli je Georg stále ještě zabraný do filmu, ale bylo mu jasné, že to bylo zbytečné, když byl na obrazovce Martin Lawrence, byli na obrazovce i Georgovy oči.
Gustav si Georgovu skleničku přitáhnul blíž a doufal, že jeho kamarád už vypil vodky dost. Zvedl pohled, když se Georg začal něčemu hrozně smát. Ano, měl v sobě už dost. Místo vodky mu tam nalil absint a přisunul mu ji, sobě nalil vodku. „No tak, vole, napij se, ne?“ šťouchnul do něj loktem a ukázal na pití.
Georg se ani nepodíval, vzal skleničku a hodil to do sebe. Gustav počítal do dvou a Georg vyvalil oči. „Sakra, tak to je síla.
„…Jo…Takže, co si myslíš, že se děje mezi dvojčatama?“ zeptal se Gustav nonšalantně, sledoval kamarádův obličej v záblescích světla. Georg ale zavrtěl hlavou.
„To ti nemůžu říct.“
„Oh.“ Kývl Gustav. „Tak, co se děje mezi dvojčaty?“ Zeptal se po pár dalších panácích absintu.
Georg byl opilý, film skončil a on chtěl mluvit. „Je to vážný!“ Gustav chápavě přikývnul.
„Já vím!“
„Já vím, že víš! Vždycky všechno bereš hrozně vážně. To se mi na tobě líbí, Gustave, víš co dělat, a kdy to udělat a pak to prostě…“ Gustav se k němu naklonil blíž, mračil se. „Uděláš!“ Našel Georg slovo, které hledal, tvářil se triumfálně.
„Díky, kámo. Takže, co je s nima?“
„Oh, budeš si myslet, že jsem blázen. Sakra, já si taky myslím, že jsem se zbláznil a to jsem byl u toho!“ Promnul si Goerg obličej a povzdychnul si, položil si hlavu na stůl a podíval se na bubeníka. „Vypadáš jako M&M.“
Sakra. Absint vám opravdu dokáže zamotat hlavu. Potřebuje to z něj dostat teď, a nebo se to už nikdy nedozví. „S jakou příchutí?“ Zeptal se najednou, aniž by chtěl, musel toho vypít víc než si myslel.
Georg pokrčil rameny. „Nevím, všechny jsou čokoládové.“
„Taky pravda. Tak co je s Tomem?“ zkusil to znovu. Georg se posadil a zavrtěl hlavou.
„Zatím nic.“
„Co myslíš tím zatím?“
„Bude chtít zabít toho, co to Billovi udělal…“ Gustavovi se zastavilo srdce.
„Co někdo udělal Billovi, Georgu?“ zeptal se, snažil se udržet svůj hlas v klidu. Basista se na něj slepě podíval.
„Zbouchnul ho.“ Zašeptal, alespoň si myslel, že to zašeptal. Gustav se uchechtl. Bylo moc pozdě, absint mu zavalil mozek. „Vidíš, říkal jsem ti, že mi nebudeš věřit. Sakra, já bych sobě taky nevěřil, kdybych u toho nebyl.“
„To jako ty jsi u toho byl?“ zeptal se Gustav a zamračil se. Georg nadšeně přikývnul a šlehnul sebou na gaučové opěradlo.
„Vzal jsem ho k doktorovi, protože jak víš, už pár měsíců mu není dobře. Zjistilo se, že není nemocný, ale těhotný!“ Gustav se podíval na dveře, jestli jsou opravdu zavřené. Když dveře byly zavřené, nemohli jste slyšet nic, co se dělo za nimi, což bylo dobré, protože kluci se rádi koukali na filmy pozdě do noci.
„Takže ty jsi ho vzal k doktorovi a ten řekl, že je Bill… těhotný.“ Gustav byl natolik střízlivý, aby věděl, že Georg nelže. I když on nelhal nikdy, ať byl opilý nebo ne, výraz v jeho obličeji byl poněkud rozrušený. Protáhnul si záda a zamyslel se nad posledními měsíci. Nevšimnul si, že je Billovi špatně tak dlouho, ale když se nad tím zamyslel, tak to byla pravda. Pořád si stěžoval na bolení břicha, brzo se probouzel, zvracel a jedl hrozná jídla… Oh bože. „Ale Bill je kluk!“ Vyhrknul Gustav hlasitěji než předpokládal. Georg sebou trhnul a bídně přikývnul.
„Já vím! Doktor říkal něco o tom, že ho takhle zrasila ta náplast. Nepamatuju si už jak…“ povzdychnul si Georg. „A ten debil se to snaží ignorovat!“
Gustav si povzdychnul. Jo, tohle znělo jako Bill… Podíval se na Georga, který tiše chrápal a protočil oči. Nechal tam tu vodku, vzal absint a rychle odešel, chtěl si lehnout do postele, to bylo jediné místo, kde ještě svět dával smysl, nemohl si ale pomoci a zadíval se na postel, která byla proti jeho. Billova. Závěs byl zatažený, ale jedna směšně delikátní ručka vykukovala ven. Zadíval se na lak na pěstěných nehtech a zachvěl se.
Bill byl těhotný.
No do hajzlu, Bill byl těhotný.
Kdyby si vybral věřit tomu, že je to pravda. Kdo lhal? Gustav Georgovi věřil, to byla obecná pravda, pravidlo a… normalita. Tohle nebylo normální. Promnul si oči a vyndal si ze šuplíčku notebook, vlezl si s ním do postele a zapnul ho. Georg říkal něco o náplasti, kterou Bill nosil, aby přestal kouřit, takže to je logicky první místo, kde začít. Naťukal nepříznivé účinky nikotinové náplasti a vyjelo mu spoustu výsledků. Okay, musel se s tímhle vypořádat.
Gustav se na moment zamyslel a pokrčil rameny, zkusil mužské těhotenství a nikotinová náplast, zavřel oči a doufal, že to bude lepší. No, měl dojem, že se mu za tohle Google vysměje. Otevřel oči a klesla mu čelist. Jak to tak vypadalo, byl toho plný internet… Jak o tom vědí?! Rozkliknul pár odkazů a začala ho bolet hlava. Před pár měsíci byly nalezeny nebezpečné chemikálie… Boj za ponechání výrobku v prodeji, jasné rozepře… Požadavky na Smith-Kline Beecham, farmaceutickou společnost, se stupňují, více než sto postižených lidí. Stovka těhotných mužů…
Gustav sebou švihnul dozadu a koukal na strop své postele, omráčený. Slyšel šelest a kouknul, jak Bill vylezl z postele, jak se ospale rozhlídnul, mávnul mu a odešel do koupelny. Stáhnul se mu žaludek, Bill chodil na záchod poslední dobou pořád. Pamatoval si, jak si dělal legraci, že má Bill průjem z toho, jak pořád jí gumové medvídky, všichni se tomu smáli. Předtím to bylo vtipné.
Teď už to vtipné nebylo.
Otočil se, bez ostychu sledoval Billa, jak zívá a leze zpátky do postele, znovu mu mává a zatahuje závěs. Po dlouhé době Gustav nevěděl, co si počít.
A to ho pěkně štvalo.
~*~
Bill s hrůzou koukal do zrcadla. Tohle se nemohlo dít. Odmítal věřit tomu, co se právě dělo. Otočil se jinak a to samé udělal i jeho odraz, ta věc ne a ne zmizet. Nebylo to úhlem pohledu, kterým se koukal do zrcadla, protože odraz se neměnil. Nebylo to oblečením nebo způsobem vyžehlení jeho trička. Nebylo to držením jeho těla nebo jeho představivostí.
Dvakrát zkontroloval zámek na dveřích a odhodlal se poslouchat hlas na druhé straně telefonu. „Ale doktore… Já jen… Chci říct, to se musí dít i tohle?“
„Omlouvám se, Bille, je mi to vážně líto.“ Doktor Santoro zněl omluvně, i když to nebyla jeho vina. „Tohle je takové prokletí těhotenství. Kdybyste byl žena-„
„Tohle už jsme probrali, doktore. A jsem si víc než jistý, že žena nejsem.“ Zasyčel Bill, snažil se nemluvit nahlas. „Jak dlouho to bude trvat?“
„Dokud se dítě nenarodí a nějaký čas po tom, pokud budete chtít… kojit.“ Bill se zadíval na hrudník, chtělo se mu brečet. Nějaký čas pociťoval, že jsou citlivější na dotek a teď… koukal na něco, co byla začínající prsa. „Ale Bille, nejsme si jistí, jestli budou opravdu fungovat, jestli vás můžu utěšit.“
„Ne, mě nelze uklidnit. Budu mít na hrudníku prsa a to jsem kluk.“ Odseknul, odvrátil se od zrcadla, nemohl se na to už koukat.
„Znovu se moc omlouvám, Bille. Buďte si jistý, že mi můžete zavolat, kdy budete chtít a že se mě můžete zeptat na jakoukoliv otázku.“
„Děkuji vám, doktore.“ Típnul telefon a povzdychnul si, plácnul se dlaní do čela a zamručel.
„Bille, jsi v pořádku?“ Bill se otočil ke dveřím a zavrtěl hlavou.
„Jo, hned jsem venku.“ Odpověděl.
„Okay.“ Čekal, dokud neslyšel, že Tom odešel ode dveří a sesunul se na zem. Už z toho byl unavený, polovinu času se mu chtělo brečet a druhou polovinu se cítil jako otupělý. Bill se podíval na dveře, přál si, aby Tom přišel dovnitř, objal ho a utěšoval, odnesl ho do postele a držel ho, dokud by neusnul. Ale tohle s autobusem plným lidí nebylo možné. Co si počne?
S povzdechem se postavil a otočil se zpátky k zrcadlu, pak se zadíval na roličku obinadla na skříňce. Svlíknul si tričko, obmotal si s ním hrudník tak těsně, jak jen to šlo, obmotával, dokud jeho hrudník nebyl zase úplně plochý. Natáhnul si tričko zpátky a oddychnul si, znovu se podíval do zrcadla na jeho teď už rovný hrudník. Obinadlo ho štípalo a postupem času to bude složitější schovávat, obzvlášť když se všichni převlíkají před sebou. Bill se rozhodl, že se bude chodit převlíkat na záchody a do koupelny. Věděl, že si o něm všichni budou myslet, že je divný, ale na tom mu opravdu nezáleželo.
Velkolepý projekt. Co komu sakra udělal? Bylo to kvůli jeho vztahu s Tomem? Pravda, kdyby s Tomem neudělali v jejich vztahu další krok, nebyl by teď těhotný. K žádnému jinému člověku tohle necítil, k žádnému jinému muži ani ženě, takže v rozhovorech byl opravdu upřímný, když říkal, že není gay. Bylo tohle potrestání? Měl by začít věřit v Boha a napravit se?
Bill si odfrknul a najednou se začal nehorázně smát. Jo, no to určitě. Protáhnul si záda a podrbal se na levé straně své hrudi, začínal pochybovat o tom, že obinadlo byl dobrý nápad. No, musel se s tím vyrovnat, bylo to to jediné, co mu nejspíš zbývalo. Bill se podíval na kartičku, která ležela na skříňce hned vedle jeho mobilu a dal si ji do kapsy. Bylo mu jasné, že ta pitomá věc musela být ještě v jeho tašce, neměl odvahu to vyhodit na hotelu. Vzal telefon, obinadlo a otevřel oči, zalapal po dechu. Přede dveřmi stál Gustav, podezřívavě se na něj koukal.
„Co jsi dělal?“ Zeptal se a podíval se na obinadlo v Billově ruce. Bill cítil, jak hoří v obličeji, snažil se na něco přijít.
„Nic.“ Řekl rychle. Oh ano, to bylo opravdu chytré…
„Nic?“ zopakoval Gustav a nakrčil obočí, nevěřil mu ani to jediné slovo.
„Nic.“ Utvrdil ho Bill a odešel ke své posteli. Stále cítil Gustavův pohled na svých zádech, přemýšlel, co to s tím bubeníkem asi je. Co ta zvědavost najednou? Když se tak zamyslel, vzpomenul si, že ho bubeník nachytal při jeho nočním výletu do koupelny. Proč ho sledoval? Zdálo se mu, že s ním něco je? Tahle myšlenka zalila jeho mysl strachem a zoufalstvím. Odmítal se vrátit a podívat se do zrcadla, jestli se mu už začíná rýsovat břicho, ale beztak nemohlo, protože jeho tričko nebylo o nic přiléhavější než normálně. Koukl se dolů a zamračil se. A nebo bylo?
~*~
Naposledy se uklonili ječícím fanynkám a Tom jim věnoval široký úsměv. Nebylo nic lepšího než dobrý koncert, užíval si z něho každičkou vteřinu. V backstage pomalu skákal, dokud se nedostal do zelené místnosti. Gustav s Georgem na sebe kvůli něčemu pořád vyjížděli, hádali se posledních pár dní v kuse. Bylo to zvláštní, protože oni se hádali jenom málokdy. A Bill? Bill se snažil odlíčit si svůj make-up třesoucíma se rukama. Vypadal zničeně, vysíleně a nešťastně. „Co se děje?“ zeptal se Tom a stoupnul si za své marnivé dvojče.
„Nic, jsem jen unavený.“ Odpověděl Bill, odpověď z něj vyplula naprosto automaticky, ani nad ní nepřemýšlel.
„To říkáš pořád. Nedává to smysl.“ Řekl Gustav z druhého konce místnosti, snažil se protáhnout si lýtko. Georg se na něj podíval upřeným pohledem, zavrtěl nepatrně hlavou. Bill se na něj podíval do zrcadla a zbělal.
„Co tím chceš říct?“ zeptal se roztřeseně a Georg si stoupnul; mračil se.
„Nic. Nemyslí tím naprosto nic. Gustave, můžu si s tebou na chvilku promluvit?“
„Jasně, proč ne?“ řekl Gustav přeslazeně, zvednul se a následoval basistu pryč z místnosti. Tom jejich odchod zamračeně sledoval.
„Co tím myslel?“ Zeptal se Billa, který pokrčil rameny a namočil další vatové kolečko do odličovače.
„Jak to mám vědět?“ řekl, zadržoval zívnutí.
„Další tři dny budeme v hotelu. Konečně si budeš moci odpočinout v pořádné posteli.“ Řekl Tom, prsty projížděl Billovy vlasy. Neměl je natužené do své lví hřívy, nikdy nemohl odolat hraní si s nimi. Bill se na něj do zrcadla usmál. „Všiml jsem si, že už nezvracíš.“
Byla to pravda; zvracení zmizelo. Stále se to sice vracelo, když cítil něco, co se mu prostě nelíbilo, to samé, když mu něco nesedlo. Až na tohle a jeho stálou únavu, byl v pořádku. Lepší než v pořádku. „Pořád mě sleduješ.“ Zažertoval Bill, šťastně vydechl, když ho Tom začal masírovat.
„Nemůžu si pomoct, seš hrozně sexy.“ Zašeptal mu Tom do ucha a Bill se otřásl, usmíval se. Otočil se a zvedl pohled, přál si, aby mohl teď své dvojče políbit. Jako by si četli myšlenky. „Na to bude spousta času později. Pokud nejsi unavený.“ Bill se usmál.
„Uvidíme.“ Řekl Bill víc než upřímně. Tom přikývnul, nerozuměl tomu co se dělo, ale musel to akceptovat. Odmítal se s Billem dál hádat, zraňovalo ho to. „Zajímalo by mě, kam šli.“ Podíval se Tom přes rameno, na chodbě chodili lidé. Nemohli se dostat daleko.
~*~
Nedostali se daleko. Byli v přístěnku na košťata, hádali se nejtišeji, jak to šlo. „Nemůžu uvěřit tomu, že jsi něco takovýho mohl udělat!“ Syknul Georg, ostře koukal na svého kamaráda. Gustav se na něj nevěřícně podíval. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě opil po tom, co jsem ti řekl, že ti to prostě neřeknu!“
„Potřeboval jsem vědět, co se tu děje. Věděl jsem, že je to něco vážného, a taky jsem měl do prdele pravdu!“ oponoval Gustav.
„To je mi jedno! Zneužil jsi mě!“
„To už trošku přeháníš. Mimochodem, ty jsi mě už taky párkrát takhle podvedl. Myslíš si snad, že jsme si nevšiml, že se mě ptáš na věci, když už skoro spím? Víš, že ti vždycky řeknu ano, že jo?“ Georg se malinko zastyděl. „Hele, kámo, omlouvám se. Fakt se omlouvám, jo?“
„No jo.“
„Vážně, Georgu, nechci abys na mě byl naštvaný. Seš jedinej normální člověk ve skupině.“
„Jsem totiž jedinej, kdo není Kaulitz.“ Dokončil Georg vtip. „Hele, slíbil jsem to, Gustave. Víš, že já slovo dodržím… když nejsem opilý.“ Dodal. Bubeník přikývnul, koukal do blba.
„Víš, že to nedopadne dobře, jestli to necháme na Billovi.“
„Jak znám Billa, bude to ignorovat, dokud se to nenarodí.“ Zabručel Georg a zavrtěl hlavou. Svět byl ještě bláznivější než kdy jindy a on na to nebyl připravený. „Co budeme dělat?“
„Nějak ho budeme muset dokopat k tomu, aby to někomu musel říct. Hlavně Tomovi. Řekl ti, kdo je otec?“
„Ne, odmítal mi to říct.“ Pokrčil Georg rameny. „Záleží na tom?“
„Tomovi na tom záležet bude?“ odpověděl Gustav. „Pár dní jsem se teď koukal na net. Ve Státech o tom vědí. Stalo se to hodně mužům.“
„Proč o tom ale my v Evropě nevíme?“
„Nejspíš proto, že ta náplast tady není tak rozšířená. Jen ve Švýcarsku a Albánii.“
„Typický.“
„Nemají tak dobré kontrolory.“ Informoval ho Gustav. „Mohlo to projít jejich testy rychleji než u ostatních zemí. A tak to rozesílali do jiných zemí, do Německa například.“ Georg pokrčil rameny. Nechtěl ani pomyslet, kdyby jeho země byla plná těhotných mužů. „Jo, takže to není Billova vina.“
„Nemyslím si, že on se o to takhle zajímal.“
„On nepřemýšlí totiž nad ničím. Díky Bohu, že je teprve na začátku.“ Georg vytřeštil oči.
„Cože? Ty to na něm poznáš?“ zeptal se zděšeně.
„Mám čtyři tety, dvě z nich jsou stejně hubené jako Bill. Naučil jsem se už si těchhle věcí všímat, obzvláště, když už vím, po jakých příznacích se na něm dívat.“ Část Gustavova nitra si přála, aby mohla vrátit čas o tři dny zpátky, tam, kdy ještě nevěděl, co se s Billem děje. Ale takovéhle přání bylo pro losery, kteří se nemůžou vyrovnat s realitou. On se s realitou vyrovná tak dlouho, dokud ho ta realita nezabije.
„Musíme to říct Tomovi.“
„Bill nás bude po zbytek života nenávidět, je mladší než my, takže to bude trvat ještě dýl. Víš, jak rád to potom těm lidem dává sežrat, bude nás trápit, dokud se z toho nezblázníme.“ Zavrtěl Georg hlavou. „Mimochodem, Tom mě bude chtít zabít taky.“
„O to se už postarám. Já se nebojím žádného Kaulitze.“ Zažertoval, dostalo se mu třesoucího se smíchu od jeho kamaráda.
„Radši ty než já. Já už jsem se obětoval jednou, když jsem Billa vzal k doktorovi. Bude naštvanej, že to víš teď už i ty.“
„Bill má větší problém než to, že jsem to zjistil já. Jak dlouho si sakra myslí, že může schovávat těhotenství?“
~*~
Bill zoufale zavzdychal, bylo mu slabo, ale v tom nejhezčím slova smyslu. Tohle mu chybělo, opravdu chybělo. Prohnul se v zádech a nahlas zasténal, sevřel pevně peřinu do svých dlaní. Bylo to tak krásné, zvedl pohled k Tomovi, který měl hlavu zakloněnou dozadu a oči zavřené, mručel, přirážel dovnitř a zpátky, přiváděl Billa do naprostého šílenství. „Oh bože…“ vymáčknul ze sebe a zavřel blažeností oči.
„Bille…“ zamručel Tom, stiskl jeho boky a dál si ho narážel na své ztopořené přirození, skousával si ret, jen aby nekřičel slastí. Dostali se do svého pokoje dřív, než Bill stihl usnout. Tom ho nechal o samotě, aby se mohl vyspat a sám odešel k sobě, bez odpočinku a bez Billa, což ho frustrovalo.
A tak si lehnul sám do postele. Představte si jeho překvapený výraz, když se okolo jedné hodiny ranní ozvalo zaťukání na dveře a když otevřel dveře, stál tam Bill, usmíval se úsměvem, při kterém se Tomovi podlamovala kolena. Jen se koukal, jak jeho dvojče vešlo dovnitř, zavřelo dveře a následně lapilo Tomovy rty do smyslného polibku.
Oblečení, které měli na sobě, bylo rozházené všude kolem, protože se ho ze sebe snažili sundat nejrychleji, jak to šlo. Ale líbání, tělo na těle, to překonávalo všechny překážky na světě. Bill byl všude kolem něho a Tom se málem tou rozkoší neudržel při vědomí. Přistáli na posteli, Bill se k němu natáhnul, olízl lalůček Tomova ucha a zašeptal vošukej mě tak… tak zoufale, že se Tom málem roztříštil na milion kousíčků.
A proto teď leží Bill pod Tomem, vzdychajíc tak silně, že málem dech nepobírá, mačká v rukou prostěradlo a může si vysténat mozek z hlavy, v tom udělal ten pohyb, pánví udělal půlkruh a Tom vykřikl tak nahlas, že měl pocit, že celý svět zmizel do temnoty a on oslepl. Jeho stisk na Billových bocích zesílil, s přicházejícím orgasmem ztrácel svůj obvyklý rytmus. Bill se malinko nadzvednul a zalapal mu do ucha, horečně vrněl. „Oh bože, Tomi, prosím…“ Tom zavzdychal a nakrčil se, snažil se držet zpátky. Se snahou chytl Billovu chloubu, palcem promnul jeho vrchol, malinko mu shrnul předkožku a cítil, jak se pod ním Bill zatřásl a po ruce mu stekla průhledná tekutina, kterou následovala tekutina mnohem hustější, po hrudníku mu stékala až na břicho. Tom ještě dvakrát přirazil a sám vyvrcholil, dopadl přímo na Billa, ztratil kontrolu nad svou rovnováhou.
Bill zpod něj malinko vylezl, šťastně vydechl a začal mu pokládat malé polibky podél jeho čelisti a krku. „Oh bože, tohle jsem potřeboval.“ Zahuhlal Tom a odvalil se z Billa dolů. Bill se usmál a najednou se zamračil. „Co se děje?“ zeptal se Tom.
„Potřebuju čůrat!“ vykníknul Bill, svalil se z postele a rychle odeběhl do koupelny. Tom sledoval, jak jeho bratr vyběhl a za chvilku se vrátil, Tom se stále usmíval. „Co?“ Zeptal se Bill, červenal se, uvědomil si, že je nahý.
„Přibral jsi, víš o tom?“ zarazil se nad Tomovou poznámkou. Jeho dvojče vidělo výraz v jeho obličeji a sedlo si, zatřáslo hlavou. „Oh ne, není to špatný, věř mi.“
„Není?“ zeptal se Bill nejistě, přešel k posteli, Tom roztáhnul ruce. Bill se šťastně usmál, bratr si ho stáhnul do náruče, mladší z chlapců si položil hlavu na bratrův biceps.
„Ne-e. Sluší ti to.“ Pohladil Billa po tváři, užíval si, jak se o něj Bill uvolněně opírá. „Věř mi, mohl bys klidně začít závodit v býčích zápasech a já bych si asi nejspíš myslel, že je to sexy.“ Zažertoval a obdržel štípanec do nohy.
„Takže mi tím chceš říct, že nemůžu věřit tvému úsudku?“ ušklíbnul se Bill, oči měl stále zavřené. Tom ho spěšně políbil na spánek a zašeptal mu do ucha.
„Miluju tě, tomu věřit můžeš.“ Znovu ho políbil a k Billovu překvapení se odtáhl pryč.
„Kam jdeš?“ našpulil rty.
„K minibaru; mám žízeň. Chceš něco?“ zeptal se Tom a otevřel bar, koukal, co tam je.
„Dám si cokoliv, co si dáš ty.“ Bill si lehnul a zíral na strop, zíval. Cítil, jak se vedle něj prohnula postel, otočil hlavu a uviděl hnědou lahev. Pivo. Tom mu s ní zatřásl před obličejem a Bill si ji zdráhavě vzal.
„Řekl jsi cokoliv, co si dám já.“ Připomněl mu Tom a pořádně se napil. Bill se na něj váhavě podíval a přikývnul, taky se napil. Připadal si hezky a tak se napil znovu. Všechno bylo dobré, všechno bylo okay. Jeho bratr ho sledoval. „Proč se chováš, jako bys to neměl pít?“
Bill se na něj podíval a zvláštně se zasmál. „Nechovám.“
~*~
Gustav už to nezvládal. Billova neschopnost říct to Tomovi, znervózňovala Georga a to nebylo fér. Napsal tedy oběma z dvojčat smsku, že se sejdou u něj v pokoji a že budou hrát videohry. Tom byl pro, ale Billovi se hrát nechtělo, chtěl spát.
Jasně že chtěl.
Ale Gustav nepřijímal zápornou odpověď. Tom se zjevil jako první, za chvilku se objevil i Bill, vypadal vyčerpaně. „Nechci hrát, Tomi…“ zaúpěl, když mu jeho dvojče podalo ovladač.
„Je to zábava, Bille. Vždyť pořád jenom spíš. Chceme se taky pobavit s tebou, tak si sedni.“ Poklepal si Tom na postel vedle sebe a Gustav se spokojeně usmál. Bill se konečně usadil a začal hrát závodní hru s nimi. Za dvacet minut se všichni smáli a vtipkovali.
Čas to zničit.
Gustav naschvál naboural své auto a Bill se rozzářil, protože se konečně dostal do vedení. Tom se ušklíbnul a snažil se své dvojče dohnat, bubeník zatím přemýšlel. Nemohl to Tomovi říct sám, protože by dostal pěstí. Ne, musel mu to říct Bill, a potřeboval k tomu být popostrčen. „Bille?“
„Hmm?“ Zeptal se, nevědomky se nahnul do strany, když jeho auto zatočilo. Gustav si stoupnul a přešel ke dveřím. Musel si zajistil rychlý ústup.
„Nechtěl jsi Tomovi něco říct?“ Bill se zamračil, omylem sjel prstem z akčního tlačítka a s obavami se na Gustava podíval.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se pomalu. Gustav se usmál.
„Musíš Tomovi něco říct, ne?“ podíval se na něj ostře, sledoval, jak mu z obličeje zmizela barva.
„Copak?“ otočil se Tom, těkal mezi nimi pohledem, položil ovladač.
„Mám dojem, že se Gustav spletl.“
„Ne, byl jsi u doktora; tak Tomovi snad řekneš, co ti je, ne?“ Řekl blonďák a rychle vyklidil prostor. Bill si zabručel pod vousy, Tom si stoupnul, otočil se na Billa.
„O čem to mluví? Kdy jsi byl u doktora?“ zeptal se se strachem. Bill se na něj podíval a povzdychnul si, dal si vlasy za uši.
„Já… Když jsme byli v Lisabonu.“
„Počkej… Když jsi jel s Georgem nakupovat?!“ Tomův hlas zesílil. „Proč jsi mi to neřekl? Tolik bych se na tebe nezlobil! A proč jsi tam šel s ním a ne se mnou?! Jsem tvoje dvojče!“ prskal Tom, přecházel tam a zpátky před postelí.
„Omlouvám se; nevěděl jsem, že tam půjdu. Georg mi řekl, že jedeme nakupovat a vzal mě namísto toho k doktorovi.“ Bill v rukou drtil ovladač, jako by mu snad měl dodat nějakou sílu.
„Proč jsi mi to prostě neřekl?“
„Já nevím…“ zašeptal. Tom si před něj kleknul.
„Co jsi mi neřekl? Co doktor říkal?“
„Říkal, že moje unavenost je následkem nedostatku železa. Musím jíst nějaké tabletky.“ Tom přikývnul a položil si hlavu na Billovo koleno.
„To je dobře. To bude dobré. A jíš je?“ Bill zavrtěl hlavou. „Ugh, Bille… Jak se máš uzdravit, když neděláš to, co ti doktor řekl?“ Bill pokrčil rameny. „Tak to je ono? To proto Gustav zněl jako bys umíral nebo něco?“
„…Nebo něco…“ zamumlal Bill a odvrátil od bratra pohled, Tom se zamračil.
„Co ještě, Bille?“ zeptal se, vzadu na krku mu vstávaly chloupky. Tom věděl, že bylo něco špatně a potřeboval vědět co a potřeboval to vědět rychle. „Bille!“
„Tomi, chci jít k jinému doktorovi, chci dostat další výsledek. Raději ti to řeknu až potom.“
„Další výsledek?!“ Tom vyskočil na nohy, panikařil. „Je to rakovina? Nemůžeš umřít, Bille, protože jestli umřeš ty, umřu taky!“ začal zase přešlapovat a Bill se postavil, snažil se mu zabránit v chůzi.
„Ne, Tomi, neumírám.“ Dredatý chlapec se zastavil a podezřívavě se na bratra podíval.
„Seš si jistý?“
Ne… „Jo. To mi doktor opravdu neřekl.“
„Tak co ti teda řekl?“
„Víš, jak jsem nosil tu nikotinovou náplast, abych přestal kouřit?“
Tom přikývnul. „Jo…“ Vykulil oči. „Oh! Je to tou zkurvenou náplastí, že jo? To ta ti dělala tu nemoc. Věděl jsem, že na ní je něco ošklivýho, měls ji z toho pitomýho Švýcarska.“
„Ta náplast měla v sobě nějaké věci, které nebyly na krabičce napsané.“ Bill polkl, sám sebe přemlouval k tomu, aby pokračoval. Sklopil pohled, viděl, jak se mu třesou ruce. Tom na ně taky koukal.
„Ven s tím, Bille, děsíš mě.“
„Jsem těhotný, Tomi.“ Žblebtnul, nemohl to zadržet. Tom se na něj podíval a zasmál se.
„To je legrační.“ Znovu se zasmál, ale všiml si, že se Bill nepřipojil. „Bille… žertuješ. Víš, že žertuješ. Ať nosíš make-upu kolik chceš, ať jsi krásný, jak si myslím, že jsi, jsi stále chlapec.“
Bill si povzdychnul a promnul si spánky, všechno, co se stalo v ordinaci, všechno, co se stalo mezi ním a Georgem, to všechno se teď valilo ven. Nemohl se nadechnout; musel to ze sebe dostat dřív, než se zhroutí úplně. Když se uklidnil, zvedl pohled a podíval se do Tomova kamenného obličeje. „Omlouvám se, Tomi… Já…“
Tom se posadil na židli, šokovaně koukal do země. Jeho bráška, jeho dvojče… těhotný. Jeho bratr je těhotný. Těhotný! Zalapal po dechu a začal zrychleně dýchat. Bill se k němu přiblížil a Tom vyvalil oči, opřel se o opěradlo, nemohl tomu uvěřit. „Nevěřím ti.“
„Taky jsem tomu nevěřil, ale nemůžu… Nemůžu už dál předstírat.“ Podíval se Bill na svého bratra, bál se. „Řekni něco, Tome, prosím.“
„Musím odsud vypadnout. Tohle je šílenství. Nemůžeš po mně chtít, abych tomu věřil!“
„Tome, co ti mám ještě říct, abys mi věřil? Proč si asi myslíš, že jsem přibral!“ Prosil Bill, snažil se, aby Tom pochopil. Tom ale zavrtěl hlavou.
„Protože poslední dobou žereš jako prase!“ Řekl neomaleně, Bill couvnul, jako by ho uhodil. Bez jakéhokoliv dalšího slova vyběhl z pokoje, třískl za sebou dveřmi. Tom nemohl dýchat; vyběhl na chodbu a rozhlídl se. Bill nebyl nikde k vidění. Dobře.
Nemohl se se svým šíleným bratrem dál vypořádat. Bolela ho hlava a jeho žaludek dělal kotrmelce jako vždycky, když mu někdo řekl nějakou špatnou zprávu. Tohle… jeho bratr věřil tomu, že je těhotný… Tom kráčel chodbou opačným směrem, než běžel Bill a narazil do Gustava. „Tome!“ zamračil se bubeník. „Promluvili jste si s Billem?“
„Teď kurva ne.“ Prsknul Tom, ukázal svému kamarádovi záda a vběhl do výtahu.
Bylo mu jedno, jak byl hrubý, jediné, co věděl, bylo, že se odsud musí sakra dostat.
Komenty prosím anglicky, díky :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Tom is sweet idiot and this part is excellent…
woooow…it´s amazing! Tom is crazy!
OMG….Amazing,but it looks very badly…Very good part…next please….x)
♥ Miluju to! Oh bože, fakt to miluju! Je mi líto Billa! Hrozně x( Tohle sem od Toma nečekala =/ Zrádce je to!^^ Ale těším se na další díl!^^ Celou sobotu jsem si říkala – už za 5 a půl hodiny, už za hodinu!^^ Dokonalost… bohužel neumim anglicky, takže nemůžu napsat anglickej komentář, tak snad to ta slečna překládající přeloží *yes*
PERFEEEECT!^^ ← to umim!^^
Oh, Tom, Tom 😀 you are idiot, really 😀 excenlent part, I love your story about them ♥♥ Bill is darling :)) I want next part!! :))) PLEASE!
perfect:-) Tom is idiot, but I comprehend him:D
God, amazing part:-)
Konečně!
I love it! Tom is… Vrr xD zmetek! Georg a Gustav jsou jak agenti xD Chudák Bill… je mi ho moc líto.
Sorrka za tu češtinu :-/
Tom..Why you are so hardset…
Oh no Tom! You Are Idiot!!!!
poor thing Bill…
it's gonna be OK…. Do you?
Next part please!!!
Ou it's perfekt! Next part please!
Perfect! I love it! 🙂
This Gustav´s tricky double action! Video games and vodka with absinthe!!!!!! 🙂
I think Tom is only confused… but poor Bill… little, unhappy, sick, sensitive, pregnant Bill 🙂 At the moment he is really alone.
In short, smoking was bad for his health :)))
God … this is power. Perfect part! Georg and Gustav, there are amazing, I love it! But they are bitches! xD
Tom response to me … not cheered, but has to wait … I hope soon to help you understand and Bill …
Goood, that seized me!
:-D… Gustavova výzvědná mise byla naprosto dokonalá 😀 Georgovo absintové: "Vypadáš jako M&M." mě totálně dostalo 😀 Úžasný… jsem ráda, že se to Gustíkovi podařilo, konečně se něco pohne a Bill přestane ignorovat a zakrývat svůj stav. 🙂 Stejně je to šílený… vůbec se Tomovi nedivím, že reagoval tak zběsile, nejspíš by tak reagoval každej. Taky bych si myslela, že se brácha zbláznil, kdyby na mě s tímhle přišel, takže si o Tomovi nemyslím nic špatnýho… akorát s tím "žereš jako prase", to si mohl odpustit, ačkoliv je to svatá pravda 😀 Hranolky s máslem, to je něco, co jsem ještě neměla odvahu vyzkoušet, i když se na to chystám, abych si ověřila, jak to chutná. Bohužel, ani při jednom ze svých dvou těhotenství, jsem tyhle speciální chutě nezažila, všechno bylo tak nudně normální, jen toho jídla muselo být hodně. 😀 Skoro to Billovi závidím. 😀 Celý tenhle díl byl opět excelentní, plný vtipných situací a jsem zvědavá, kam přesně povede ten dramatický závěr. Doufám, že se Billovi nic nestane, myslím, že na jeho mladej život už si toho zažil až až. 🙂 Díky za krásnej zážitek, těším se na další díl. Hluboká poklona autorce… J. :o)
this part is… amazing..
Bill a prsa.. ježiš, teď jsem si vzpomněla na tu jejich poslední děkovačku za cenu Mtv, taky kdosi řekl, že v tom triku Bill vypadá, jako kdyby měl kozy. 😀
mě to zabije. jsem zvědavá, jestli se Géčka taky nakonec dozví i o vztahu mezi dvojčaty.
nejlepší hláška: vypadáš jako m&m…a jaká příchuť? :D:D:D