Guardian Angel

autor: ZoE

(Hm… pocity, pocity a ještě jednou pocity, přesně o tom to je… taková podzimní melancholická povídka. Nemá sice nic společného s podzimem, ale tak na mě působí… nebojte se a užijte si ji, váš anděl strážný bude určitě někde poblíž, tak jako tomu bylo dosud :))
A NEPODCEŇUJTE JE… ANDĚLÉ EXISTUJÍ, JEN NIKDY NEVÍTE, JAKOU PODOBU VÁŠ GUARDIAN ANGEL BUDE MÍT ZASE PŘÍŠTĚ :))
Jakoby někdo otočil knoflíkem volume a bráškův křik najednou ustal. Pozoroval jsem jej, jak zuřivě gestikuluje, máchá mi rukama před obličejem a naprázdno otevírá pusu.
Už ke mně nedoléhá jeho křik, i když se snaží ze všech sil. Už ke mně nedoléhají jeho nadávky a výčitky, díky nimž se nemůže téměř nadechnout. Už ke mně nedoléhá jeho zoufalý plačtivý nářek, kterým mi dává najevo, jak moc jsem ho zklamal. Už ke mně nedoléhá ani jeho jemná vůně, jíž jsem vždy s neopakovatelnou chutí podlehl. Už ne… Už ke mně nedoléhá nic, vůbec nic, kromě nesnesitelně těžkého balvanu viny, který drtí mé srdce, duši, mysl, útroby i celý zbytek těla… Nemohu dýchat… dusím se… dusím se vlastní vinou, vlastními výčitkami, slabostí, bezohledností, arogantností i ješitností… dusím se…
Udělal jsem chybu… největší chybu svého života, která se nedá napravit.
Bože, já mu ublížil!! Ublížil jsem jedinému člověku, který mě nade vše miloval.
Přivíral oči, když jsem flirtoval s jinýma. Kousal se do rtu, když mi v kapsách mizela jejich telefonní čísla. Tiše trpěl, jakmile můj obdivný pohled zabloudil k proporcím nějaké vyvinuté modelky. Staral se o mě, když jsem přilezl domů po čtyřech z mejdanu a nevěděl jsem, čí jsem… a to jen proto, že mě tolik, tolik miloval. Vím, nikdy to neřekl nahlas, ale to ani nemusel. Věděl jsem, že každá jeho buňka mne miluje. Věděl jsem, že každá jeho buňka se roztančí, když jsem se objevil v jeho blízkosti, stejně jako jsem věděl, že každá jeho buňka tiše křičí „miluji tě, Tome“, když jsem jej líbal… Miloval mne takového, jaký jsem. Nezištně a bez předsudků. Neodsuzoval mne, nepohoršoval se, nic mi nevyčítal. Jen mne bezmezně miloval. Mě, který si život užíval a jeho i jeho nekonečnou lásku bral jako samozřejmost!

A tohle všechno jsem zničil!!!

Už je pozdě. Nedá se to vrátit. Hluboko uvnitř sebe cítím, jak se hroutí můj niterní svět. Jakoby uvnitř mého těla explodovala obrovská atomovka „Bum!“ a celý můj život a hlavně budoucnost se mi začíná rozpadat. Tříští se na malé, menší, nejmenší částečky, které se do mne zevnitř zabodávají a bolestivě se chtějí prořezat až ven. Je to jako padající domino, kostka za kostkou, domeček za domečkem, karta za kartou, až nezůstalo nic. NIC! Jen úplné prázdno, šrámy a temnota. Nezbyly ani trosky, z jejichž popela bych se mohl znova zrodit, jako bájný pták Fénix. Dokonce i mé slunce vyhaslo a já přestávám plakat. Né, že by se mi už nechtělo, momentálně je to jediná činnost, které jsem schopen, i když jsem nikdy předtím nebrečel, ale už jednoduše není co. Vyplakal jsem snad i tu poslední slzu, která se ukrývala hluboko v mém slzném kanálku a ven měla vyklouznout až si bude jistá, že žádná další už nepřijde… Jsem prázdný, úplně prázdný. Postupně ze mě vyprchává život a já se měním jen v bezvládný přízrak.

Bráška stále plný oprávněné zloby rozhazuje rukama, z očí mu šlehají hromy, blesky a neslyšně křičí. Tak strašně se snaží na mne řvát ze všech sil, abych si uvědomil, co jsem mu způsobil, ale jakoby kolem mne bylo jakési vzduchoprázdno, jakási bublina, která ke mně nepustí jediné Billovo slovo, jedinou hlásku nebo snad jen písmenko. Otvírá pusu stejně neslyšně jako ryba pod vodou. Pozoruji jeho nekonečnou škálu gest, bolestivých výrazů i nevěřících posunků skleněným pohledem, ze kterého zmizela i ta poslední jiskřička naděje.
Byl jsem tak hloupý!! Měl jsem všechno, chtěl jsem víc. Teď nemám nic!
A je to tady zas! Já, já, já a zase jenom já! Ale co ON? Co můj bráška, pane Bože, co teprve musí cítit on? A co my? Je vůbec ještě nějaké my? Ne, už ne… v dálce slyším zvonit umíráček. Svou hloupostí a lehkomyslností jsem pohřbil tu nejúžasnější věc na světě, které jsem byl součástí. Hodil jsem přes palubu smysl života! NÁŠ VZTAH! Já jsem ho zabil!! JEHO i mé srdce jsem rozbil na miliony střípků v okamžiku, kdy se to stalo… nechtěl jsem, přesto jsem to udělal…
Najednou ucítím zvláštní chlad na rameni… Neohlédnu se, vím, že je tu. Volal jsem ji a ona konečně přišla… Spása, milost, vykoupení… SMRT. Sáhla na mě a přišla mě zbavit mého pozemského utrpení. Být sám bez brášky tady nebo tam, není v tom rozdíl. Snad jen… být sám bez brášky tady skýtá ještě možnost, jistou naději, že by se něco v průběhu řekněme padesáti let mohlo změnit. Možná by mi dokázal odpustit. Ale tam? Tam je to už konečná. Je to jen na mně, musím rozhodnout, kterou cestou se vydám…

Ploužit se jako mrtvý přízrak mezi živými nebo živá duše mezi mrtvými… Rozhodnutí už padlo. Zadívám se na Billa zmítajícího se amokem a chci se na něj ještě usmát… naposled. Nejde to, jsem příliš slabý. Na rozloučenou mu věnuji onu zbloudilou slzu. Tak tahle byla poslední, schovaná jen pro něj, pro mého brášku, kterému jsem vzal iluze.
Odpusť… odpusť mi, lásko.
Zavírám oči a pomalu ulehám. Síly mě opouštějí velice rychle a mou mysl začíná konečně přemáhat pocit neskutečného uvolnění. Konečně. Konečně se mohu zase svobodně nadechnout… bez mučivých a tíživých výčitek. Stále ještě před sebou vidím Billův zklamaný pohled, i když už ne tak zřetelně. Rozplývá se… Pocit nirvány a naprosté harmonie po kouscích krade mé tělo i duši z říše živých a postupně jej dostává za hranice věčného spánku, míru a zapomnění… nechal jsem Smrt, aby dokonala své poselství…
Nádherné voňavé ticho, které nastalo, ruší jen nějaké volání přicházející z obrovské dálky. Skoro se mi zdá, že se někdo pokouší natáhnout ruku, aby mi pomohl rychleji překlenout propast mezi oběma světy. Snažím se ji uchopit…
Povedlo se mi to?
Možná…
Můj transport ruší jen to opětovné volání, které mi stále dokola zní v uších…
* * *
„Tome, Tome… můj jediný Tome,
můj příteli, má lásko, můj anděli,
probuď se…
prosím, neodcházej,
nesmíš to vzdát, Tome
a nechat mě tady samotného,
Tome, Tome… křičím, jako by to bylo naposled,
Tome, Tome… křičím na tebe, jak jen to dokážu…
miluji tě, neusínej, Tome,
prosím, nenechej se ovládnout propastí věčnosti….
Tome, Tome, neopouštěj hranice tohoto světa…
čas běží, žij každou sekundu, teď a tady…
se mnou… Tome,
vrať se a vem si mě,
pojď a zachraň mě, uvnitř hořím…
pojď a zachraň mě, nedokážu to bez tebe, Tome!!!
Chtěli jsme si jen povídat…
teď tady ležíš a já ležím vedle tebe,
Tome, Tome, křičím do tmy na tebe… Toméééé…
je úplně jedno kde jsi, jsem tam, na tvé straně,
ty nejsi sám… Tomééééééé!!!
Myslím na tebe,
navždy pro mě budeš svatý!!!
Nein nein nein nein nein nein nein nein…
křičím, jakoby to bylo naposled… Tomééééééééé!!!
Křičím, i když to bolí, Toméééééééééééééééééé!!!
Snad nějak slyšíš mé S.O.S… slyšíš… neslyšíš?
Je to proti mé vůli, Tome,
nenechávej mě ve štychu…
Jestli je tento den tím posledním,
jestli je to náš konec, neříkej mi to, ještě ne…
Tome, Tome, Toméééé…
Znova na tebe křičím do noci, Toméééé…
Vzpomeň si na tebe a na mě,
nevím, jak dlouho tě dokážu udržet,
vezmi mou ruku, začneme znova,
prosím, neskákej!!!
Z téhle propasti už není návratu, Tome!
Tolikrát jsem ti chtěl říci „MILUJI TĚ“,
ale neměl jsem odvahu…
Tolikrát jsem chtěl od tebe slyšet „MILUJI TĚ“,
i když jsem to denně četl ve tvých očích…
Měl bych ti říci „nenávidím tě!“
za ten podvod,
kterého ses na mně dopustil,
ale nemůžu… nemůžu!!!
Místo toho křičím… „odpouštím ti!“
Nenechávej mě v tom… Tome!
Trest za NEVĚRU přece není smrt!!!
Nechci o tebe přijít, bráško,
nechci tě ztratit, ty musíš žít, lásko!!!
Nejsme připraveni na konec,
my nikdy nezemřeme,
vzpomínáš?
MILUJI TĚ,
MILUJI TĚ,
MILUJI TĚ,
MILUJI TĚ!!!
Po tobě už nikdo nepřijde…
prosím, bráško,
vrať se mi!!!“
Tomova ruka mi bezvládně vypadla z dlaně…
„NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ,
TO NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!!!!“
„TOMÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!“
„Bože, jestli vůbec někdy byls,
pohleď na ten zločin, který způsobils!!!
Bráška můj, leží tam!
Hej ty tam, v říši hvězd, nespravedlivý jsi,
vzácný kmen, přestal kvést,
kdo jej z mrtvých vzkřísí,
řekni jen, zač ten trest, ti dva zaslouží si,
ZAČ???
Bezvládná, leží hleď, láska má i víra,
její tep, její pleť, pro mě neumírá,
žiju s ní, ač mi teď pevně hrdlo svírá pláč…
Bože, netrpěl jsem už dost, zradou svého bratra?
Teď mi ho chceš ještě vzít?
Vem si MĚ!!! To já chci zemřít!
Bez něj pro mě nemá cenu žít!!!
Co je to za život, když i nadechnutí bolí?
Co je to za život, když ani spánek nepřináší úlevu?
Co je to vůbec za život, když ten, kdo byl mým životem, právě tento svět opustil?
Pane, prosím… vezmi si i můj život!
Ležím na posteli vedle mé lásky,
jejíž život sis neprávem vzal
a budu čekat na tvou spravedlnost,
budu čekat, dokud si pro mne nepřijdeš!!!
Minuty, hodiny, dny… pane,
nesmíš mě odloučit od mého dvojčete!
Společně jsme přišli, společně i odejdeme…
Pane, já jsem připraven!
Ležím Tomovi na hrudi, tisknu jeho ruku
a spokojeně sem tam vydechnu.
Už brzy budu zase se svým bráškou,
kterému jsem dávno odpustil…
Dech začíná slábnout,
srdce bije nepravidelně…
umírám…
* * *
Něco teplého, měkkého a vlhkého mi klouže po rtech…
Pomalu otvírám oči… Tome?
Tome, si to vážně ty?
Jakoby říkal můj pohled tělu sklánějícímu se nade mnou…
Dokázal jsem to…
jsem v nebi se svou láskou!
A líbá mne…
Tady už není incest hřích?
* * *
„Bille, lásko, už se prober… to bezvědomí ti nesvědčí…“ špitá mi Tom do ouška a hladí mě po tváři.
„Tome, jsme opravdu v nebi? Jsme mrtví?“ zeptám se jen pro jistotu. Bylo to tak rychlé, že jsem přechod mezi životem a smrtí ani nezaznamenal nebo možná zaspal…
„Ale lásko, o čem to mluvíš? Ty by si chtěl snad zemřít? Myslíš, že kdyby si byl mrtvý, tekly by ti po tvářích horké slzy, mohl by ses se mnou líbat a držet mě za ruku? Billí, blázínku, po smrti už nic není! Ale máš pravdu, na okamžik si vypadal jako mrtvý. Dostal jsem strach, že si kvůli mému podrazu provedl nějakou hloupost…“ rozechvělým hlasem řekne mé neposlušné dvojče.
„Tak já že jsem vypadal jako mrtvý? Tome, ty jsi mi zemřel v náručí a já… já chtěl taky umřít!!! Co s životem bez tvé dredaté hlavy, XXL oblečení a jedovatých poznámek?“ zakňourám a vlepím mu další pusu.
„Asi jsem omdlel…“ pronese Tom přemýšlivým hlasem a pohledem hypnotizuje roh místnosti.
„Vina, která mě tíží, mě zabíjí zaživa. Ale to… to znamená, že si mi odpustil? Všechna ta slova, co jsem slyšel stále dokola, ta slova, co mě volala zpět, to si byl přece Ty! Donekonečna si opakoval „vrať se, miluji tě… Tome, Tome, Tome, Tome!“ To znamená, že mi odpouštíš, Bille?“ zeptá se s jistou nadějí v hlase a po tváři se mu rozkutálí slzí serenáda nejméně o třech partech…
„Nechtěl jsem to udělat, promiň mi, nechtěl jsem ti ublížit, byl jsem hlupák, už se to nikdy, nikdy, nikdy nestane, Bille, to přísahám!!!“ chrlí ze sebe s provinilým výrazem můj roztomilý kloneček, který stejně bude zase prohánět každou sukni, kterou mu vítr přivane. Ale záleží na tom? Hlavně, že je živý a je můj, jenom můj… tedy sko – ro…
„Dávno jsem ti odpustil, hlupáčku…“ zhluboka šťastně vydechnu.
„Už nikdy, Bille!!!“ řekne Tom rázně.
„Už nikdy…“ rád po něm zopakuji.
„Co to děláš, Billíku?“ ptá se Tom a nechápavě kroutí obočím.
„Posílám děkovný polibek našemu Anděli strážnému!“ radostně oznámím Tomímu a pošlu vzdušný polibek ze své dlaně směrem k nebi.
„Má s námi dvojitou práci, chudáček a my mu to rozhodně neusnadňujeme!“ dodám.
* * *
V okamžiku, kdy se Billův vděčný polibek propletl mezi mraky a přistál svému adresátovi na tváři, milý Strážný anděl si otřel zpocené čelo a řekl:
„Tentokrát to bylo o fous!“ dal si špunty do uší a doufal, že o těch dvou minimálně do rána neuslyší…

Díky Muzikálu Drákula za vypůjčení několika veršů xDD a TH samozřejmě také xDDD
A mimochodem, tahle povídka vyjadřuje mé pocity za posledních x měsíců, kdy jsem tady s váma nebyla… moc jste mi chyběli xDDD proto ten šťastný konec xDD a jen tak na okraj, na pokráčkách mých povídek i těch nových vesele pracuji xDD
autor: ZoE
betaread: Janule

17 thoughts on “Guardian Angel

  1. tak tohle bylo… naprosto dokonalé!!! ten Dracula mě dostal… v tu chvíli šla povídka stranou a já prostě přitom slyšela hůlkův hlas, jak to řve do celého hlediště… bože, to je už tolik let, co jsem na tom byla jako malé pískle…no jako nádhera, moc se ti tahle povídka povedla. ten mix jejich písní… napjatý děj… a třešnička na dortu v podobě Draculy… dokonalost prostě :-*

  2. Ach Zouí… Vůbec nejsi sama, která tady nebyla dlouhéé měsíce. Ale jak vidím, psát umíš pořád stejně skvěle! Hehe, ten konec byl super… xD Celé to bylo krásné. Ale u tebe je to rozhodně změna, psát o konci, smrti..

  3. Zoe, Zoe, Zoe! Ty naše Zouško!

    JÁ TĚ TAK RÁDA TADY VIDÍM!! (pamatuješ si mě, ne?xD) Stal se ze mě závislý twincesťák xDD

    Tak ta povídka byla moc hezká. Úplně se mi chtělo brečet, když tam Bill ječel ty kousky z písniček. Krásný a aspoň někde je šťastný konec ;D

  4. Jé! Skvělý! 😀 ZoE, tvoje povídky jsou spása ♥ Jak dlouho jsem čekala na nějaké tvoje zplodiny, a konečně jsou tady ♥ =) Doufám, že dopíšeš i puzzlíky 🙂

    Ten konec byl skvělý 😀 Musela jsem se tlemit, i když to ze začátku moc happy nebylo =) Krásný, rozhodně piš dále 🙂

  5. Jo áá Zouško, teďka si pročítám tvoje drabbles 🙂 Kdybys někdy náhodou neměla co dělat, mám tady pro tebe úkol 😀

    TWINCEST: ano

    ŽÁNR: hororový/erotický (to bude kus xD)

    POČET SLOV: 350 😀

  6. Aďa xDD  Drakula mě taky bere, říkala jsem si, proč vymýšlet něco nového, když tyhle slova vystihují přesně to, co jsem měla na mysli :)) jsem ráda, že si to zaregistrovala, Aďo, byla jsem zvědavá, jestli si toho někdo všimne xDD

    Sauri :DD zlatíčko, jsem ráda, že ty jsi tady pořád :))) a že se ti povídka líbí :)) no kdy my se uvidíme, hm xDD raději bych fše probrala osobně :D:D

    Peťushka :D:D ááá… ty moje vílo :)) tak tuhle návštěvu jsem vážně nečekala :)) vidím, že je tady super sestava :)) a k té změně, pořád si z nich dělám legraci, takže trocha vážného humoru nemůže zaškodit :)) mimochodem, tohle není první povídka tohoto tipu, ta zlomová se jmenuje Bez milosti a je rozhodně mým největším miláčkem :))) co nevidět ti písnu na mailíka :)) a taky se chystám… hádej kam??? Do Bla.. 😀

    Teri.K :DD ty závislý twincesťáku, to víš, že si tě pamatuji :))) máš pravdu, že to Bill křičí ze fšech sil… úpa ho přitom vidím i slyším… mno a šťastný konec, tak toe moje slabost, i když se některé povídky zdají hooodně smutné, trpké nebo drastické, konec je vždy šťastný… ale já VŮBEC nejsem romantik, jen ty dvě ňu ňu ňu dvojčátka  prostě miluju k zešílení a jinak mi to prostě nejde :))))))

    LoFinQa*TWC :))) ježííííš, on někdo čekal, že se ještě objevím a dokonce něco i napíši??? No toe sen :DD kujííí, sluníčko :)) a na Puzzlatech makááám xDD a k drabble, LofinQo, co ta tři kouzelná slovička? Ta ti ze zadání nějak vypadla bo je jedno o čem to bude, hmmm :D:D už jen když vidím erotický horor, musím zhluboka dýchat, páč mám f hlavě trochu duto… f tomto směru…

    HOLKY MOJE TWINCESTNÍ :DDDDDDD moc moc moc děkuji za pochvalu a váš čas :))) příště to bude zase něco erotičtějšího xDD

  7. no to si piš, že si toho jeden všimne, to úplně bilo do očí 🙂 jenom jsem ty dva pro ten moment dočasně vizuálně přemístila na jeviště. tohle je z Draculy moje nejoblíbenější písnička, hned po tý předehře :-))) takže já jsem z toho měla druhý Vánoce 🙂

  8. Zousko, jak jsem na VNS rikala, ze nepisu nic twincestni, tak se ze me stal opaj xD

    Jsem uz soucasti nasich uchylaku! Ja ty dvojcatka tak neskutecne zboznuju… xD Se tesim, az se potkame nekdy a vsechno proberem ;D

  9. Bože, mně se táááák stýskalo!!!!!!!

    Vůbec jsem nevěřila svým očím, když jsem si přečetla jméno autora 🙂 Ty pocity jsem si opravdu užila, já jim prostě stejně vždycky dávám přednost před akcí. A ta TH písničková pasáž, ta se ti doopravdy moc povedla.  Jsem tak nadšená, že ti dokonce odpustím i toho Draculu, jestli teda něco nesnáším, tak jsou to muzikály,  no jo, já vím, že za to nemůžeš, ale to bych nebyla já, abych si do tebe nerýpla, že! 🙂

    No vidíš, jen se objevíš, hned je veselo, pobavilo mě zadaní na drabble, které ti napsala  LoFinQa*TWC… v tomhle případě se meze tvé fantazii opravdu nekladou :)))… že já se před časem vůbec obtěžovala s tou čemeřící :)))))))

  10. Áďa :DD Vánoce miluju, takže jsem happy, že jsem ti mohla dát taková dáreček ke druhým Vánocům :)))

    Aduska :D:D ty nejvěrnější komentovací stálice tohoto blogu :))) ty ještě neznáš mé hepáče??? :DDDD

    Bitter-sam :)) kujůůůů xDD

    Teri.K :))) ou, začala si psát??? Toe úžasné, čím víc autorů, tím více pohledů na dvojčátka :DD úchylům zdar, bez nich by bylo přeci tááááááááák smutno :))) se taky těším, až to fšecičko probereme :))) co nejdříve :))

    Kattys :DDD bože, mně taky :)))) zlatíčko, sluníčko, Kattynko moje :D:D bože, toe tak úžasný pocit, když tady vidím tvůj nick :))) jak málo stačí člověku ke štěstí :DDD na muzikály moc nejsem, ale na Drákulu, prosííím, NESAHAT :DDD ten mě fakticky dojímá, myslím ten Hůlkůf zpěv, který se line nekonečným sálem, to bylo fakt démonické, husí kůže po těle, slzy v očích, zrychlený tep i dech… Hej, na čemeřici mi taky nesahej, sem se alespoň zase něco dověděla :))) to já ráda :DD a díky ti za to :DD zatím, papa :D:D:D

  11. sem ráda, že si se vrátila… x)) skvěle píšeš a byla by tě škoda… x)) ten konec neměl chybu…. x)) sem ráda, že to dopadlo dobře a dvojčátka jsou spolu… x)) líbilo se mi, jak tam Tom říkal, co všechno pro něj Bill znamená a že si uvědomil svoji chybu… x)) vážně dokonalý… x))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics