autor: Rachel
Nad celou farmou se po temné noci konečně rozsvítilo sluníčko a pomalu začalo vysoušet ranní rosu, kterou byla obdařena snad každá kytička na louce. Ale neposkytlo svou hřejivou náruč pouze kytičkám. Jakmile spatřilo dvě rošťácká mandlová očka, ozářilo svými paprsky tvář dredáčka, který se právě probouzel z opojení krásného snu. Přitom pohledem sklouzlo na hubené tělíčko, které spokojeně pospávalo na hrudi svého brášky. Podvědomě se usmálo nad láskou obou dvojčat a nato stočilo své paprsky zase o kousek dál.
Tom zašmátral rukou po nočním stolku a podíval se na mobil. Bylo teprve šest hodin ráno a on se cítil tak dobře vyspaný, jako už dlouho ne. I když spal jen osm hodin, což bylo podle něj málo, nedokázal si představit, že by teď mohl usnout. A ani nechtěl. Jen co totiž ucítil menší zavrtění se na své hrudi a uslyšel jakési nesouvislé mumlání, sklopil hlavu a na tváři se mu rozhostil úsměv. Vždycky se rád díval na to, jak se Bill probouzí, na jeho ranní rituály. I když se vždycky opakovaly a on už je hodněkrát viděl, nevadilo mu to. Každé ráno s Billem bylo nádherné a ospalý Bill s vlásky na všechny světové strany Tomovi připadal jako ten nejroztomilejší mazlík na celém světě. A výjimkou nebylo ani toto ráno. Bill nejdříve zamlaskal, potom si dlouze na plnou pusu zívnul a nakonec rozlepil od sebe svá mandlová očka. Olízl si vyschlé rtíky a jakmile ucítil na svých vlasech tu něžnou citlivou dlaň, otočil se a nádherně se usmál.
„Ahoj plyšáčku,“ pozdravil s úsměvem na tváři a překulil se na bříško. Tom se musel usmát jeho zalepeným očkám.
„Ahoj medvídku,“ oplatil mu a bedlivě si prohlížel peřinu, která halila Billovo nahé tělo. Bill se podvědomě zaculil.
„Jak to, že ještě nespinkáš? Obvykle tě budím já, ty spáči,“ poznamenal a byl velmi zvědavý, co mu Tom odpoví.
„Když mě se tady moc dobře spí. A navíc jsem měl úplně jiné starosti, než spánek,“ řekl naoko vážně a přesně očekával Billova vykulená očka.
„A co, Tomi?“ vyzvídal a přisunul se o kousek blíž. Tom jej pohladil po vláscích.
„Celou dobu jsem se díval na jedno sluníčko, které se ke mně tulilo,“ zasmál se a ucítil, jak jej Bill pod peřinou pohladil po bříšku. Bill se také zářivě usmál a užíval si horkosti Tomova bříška. Tom se však vzápětí přestal smát a zatvářil se naprosto vážně.
„A pusinku na dobré ráno nedostanu?“ zaškemral a vyšpulil rtíky. Bill se však rošťácky usmál a dál klidně ležel. Ale já ti nechci dát pusinku, Tome. Já chci něco jiného.
V duchu se musel smát, když viděl Tomův zklamaný obličej.
„Ale já ti chci dát pusinku někam jinam, Tomi,“ položil mu ukazováček na rtíky a se smíchem zmizel pod peřinou. Tom se také usmál, když však ucítil Billovy rty na špičce svého penisu, vydechl vzrušením. Jen ta představa u něj vyvolala to známé mravenčení, a když ucítil, jak jej Bill olízl, hlasitě zasténal. Odhrnul bílou peřinu a naskytl se mu pohled na to černovlasé sluníčko, jehož packa směřovala z Tomova podbřišku někam dolů. Tom se zaculil.
„Tak tohle bys chtěl, ty rošťáku,“ pokáral ho vztyčeným prstem a sledoval, jak se Bill pomalu připlazil až k němu.
„Neříkej, že bys to teď nechtěl,“ pošeptal mu do ouška a dlaní přitlačil na Tomovo mužství, které na jeho doteky začalo reagovat. Tom zasténal do Billova ouška a začal se o jeho ruku lehce třít. Billovi to stačilo jako jasná odpověď.
„Kolik je?“ optal se, aby náhodou něco nezmeškali. Tom se spěšně podíval na mobil.
„Čtvrt na sedm,“ odpověděl a více si natřepal polštář. Když uviděl Billovo tázavě pozvednuté obočí, pousmál se.
„Chci na tebe vidět,“ opřel se a se zájmem si Billa prohlížel. Bill sklopil svou hlavu do Tomova klína a věnoval mu poslední smyslný pohled. Tom už jen sledoval, jak jeho vzrušení mizí v Billových ústech, dokud nepřivřel oči slastí…
„Víš, že jsi dokonalej?“ optal se Tom Billa, jen co se mu dech vrátil do normálu. Bill se zářivě usmál.
„Jasně, že vím. Včera jsi mlsal ty, tak dnes já,“ usmál se a jazykem slíbával poslední kapičky, které ulpěly na Tomově bříšku.
Ještě chvilku si leželi v náručí a dlouze se líbali. Oba byli tak šťastní, že by mohli štěstím podělit celý svět. I když Bill malinko smutnil z toho, že už večer pro ně Simone přijede, i tak se těšil domů. Na farmu si přece mohou kdykoli zajet a nejen, když bude pan Bernstein potřebovat. Povalovali se v peřinách a užívali si té krásné chvilky. Stačilo jim, aby měli u sebe toho druhého, nic víc ke štěstí nepotřebovali. Ani jeden z nich ovšem netušil, že by se mohlo něco pokazit. Že by jim někdo, ač nevědomky, chtěl zničit jejich štěstí, jejich lásku, kterou dodávali jeden druhému. Měli pocit, že už nemůžou být šťastnější, že to tak bude navždy. Kdyby jen věděli, jak se mýlí…
Pan Bernstein už je netrpělivě očekával. Dnes měli odjet domů, ale ne večer.
„Dobrý den, pane Bernsteine,“ pozdravili způsobně oba chlapci a nedočkavě přešlapovali, očekávajíc nové úkoly. Pan Bernstein se na ně usmál.
„Dobré ráno, chlapci. Než začnete roznášet králíčkům krmení, musím vám něco říct,“ oznámil jim a vybídl je, aby se posadili na lavičku.
„Dnes ráno mi volala vaše matka,“ začal a byl přerušen Billovým vodopádem slov.
„Co říkala?“ vyhrknul a nenechal pana Bernsteina ani domluvit. Farmář se na ně zadíval.
„Říkala, že vás mám přivézt místo ní já, protože…“ nedořekl a pohled upřel úplně někam jinam, jen ne na ty dvě osůbky, sedící po jeho levici.
„Protože co?“ optal se Tom a nervózně podupával nohou.
„Říkala, že má problémy. A že vás potřebuje doma nejpozději ve tři hodiny odpoledne. Pravý důvod mi nechtěla říct,“ odpověděl jim farmář a dvojčata se na sebe překvapeně podívala. Tohle ani jeden z nich nečekal. Simone by nikdy nezavolala kvůli hloupostem a pokud je doma nutně potřebovala dřív, pak k tomu musela mít pádný důvod.
Ale nebyl čas přemýšlet nad hloupostmi. Na farmě byla spousta práce pro všechny tři a tak se do ní pustili. Bill se však nedokázal soustředit už na nic. Odjakživa byl velmi zvědavý a představa, že neví, co se děje, ho sžírala. Tom na tom byl podobně. Ale nesžírala ho ani tak zvědavost, jako spíš špatný pocit. Nějaký hlas v zákoutí jeho mozku mu napovídal, že ho doma nečeká nic milého. Ba právě naopak. A toho se Tom bál. Podvědomě něco tušil a modlil se, aby to nebyla pravda. Oba už byli duchem nepřítomní a tak je pan Bernstein kolem jedné hodiny odpolední poslal do chatky, aby ji uklidili a sbalili si věci. Sám už farmu obstará, a navíc je to k nim domů slabá půlhodinka. Zamknul farmu a také hlavní bránu a otevřel dveře od auta chlapcům, kteří jen tiše postávali a čekali, až vyparkuje.
Tomovi se žaludek svíral strachy. Sledoval krajinu, ale jeho myšlenky zalétávaly úplně někam jinam. Ani si nevšiml, že poklidná krajina s poli a loukami se změnila na město s dlouhými kolonami aut a s městským vzduchem. Čím víc přijížděli k nim domů, tím víc jeho strach narůstal. Najednou však ucítil na své dlani něžný dotyk. Natočil svou tvář k Billovi, který se na něj díval svýma posmutnělýma čokoládovýma očkama.
„Tomi, já se bojím,“ přiznal a nechal si Tomem stisknout packu. Sice se vracel domů, ale neměl z toho vůbec dobrý pocit. Zvuk motoru utichl a auto se zastavilo. Byli doma. Narychlo se rozloučili s panem Bernsteinem a zamířili do domu. Zvenku vypadal normálně, poklidně jako vždycky, ani jeden z nich však netušil, co se děje uvnitř. Tom otevřel odemčené dveře.
„Ahoj mami,“ trochu zvýšil hlas. Dům byl až podivně klidný. Oba chlapci tedy zamířili do obýváku.
„Ahoj kluci,“ pozdravila je Simone, stojící naproti nim. Bill pozdravil, Tom však upřel oči na osobu, sedící zády k němu v křesle. Byla mu více, než povědomá. Vždycky by ho poznal.
„Tati?“ šeptnul tázavě a nato se osoba v křesle otočila.
autor: Rachel
betaread: Janule
Už je to tadýýýý:-D No, tak se předveďte s těma komentama:-D
Ou…táta..to mě zajímá, co se bude dít…Jen tak dál Rachelko, hlavně ať to nedopadne špatně, to bych nerada…těším se na další díl :-*
ty woe on bude proti nim že?honem dáááááál at sou spoluuu
ticho před pořádnou bouří…. tak nějak mě napadlo, že se tam přece jenom bude muset objevit, ale nečakala sem to takhle dramatický… honem další dílek, je to zajímavý… x))
Tati?.Jo tak on jim tu lásko přetrhne.Určitě ho ods nich odvede.*BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ*
tatínek se uráčil dostaviti…xD
né ♥ ach jo, ten si beztak Toma odveze domů, ne? 🙁 jen to né, NÉÉÉÉ!! jestli to skončí špatně, ukroutím ti krk, popravím tě a zatluču tě někam :DD tohle prostě nejde, né a stokrát NE! asi tak! xD
nicméně jen tak dál, krása, krása! 🙂
a teď vypukne apokalypsa… dál, jsem zvědavá…. asi se tam za chvíli začne klepat podlaha, pokud mám správné tušení… a nebo to dá dohromady i Si s Tomovým tátou 🙂
Tak tohle je to ticho před bouří! Ne, ne, ne a ještě jednou NE!! Celou dobu na Tomiho kašle a najednou se milostpán uráčí dostavit. Jediný co může, je dát se dohromady se Simone. Nic jinýho vymýšlet nebude, Tomika nechá s Billem a pěkně odjede.. Rachelko, rychle pokráčko a hlavně ať to nedopadne špatně. Nechtěj vědět, co by tě čekalo…
Ale jako vždy krásně napsaný, tak jak to umíš jen ty x)
konečně jsem se toho otce dočkala….
jsem zvědava co budou řešit
Děkuju za komenty, utvrdilo se mi, že ženský jsou fakt zvědavý:-D
Meygan: Ty si myslíš, že tohle je dramatický??? Tak to nevím, co budeš říkat na další díl.
Děkuju vám moc, nechci předbíhat a něco vám prozrazovat, hezky si počkejte:-D
Vaše Rachel:-D
Mě pobavilo jak řekl že mu chce dát pusinku někam jinam xD
..Tati? Co ten tam chce? Ježiiš já to nevydržim do dalšího dílu!
Honem dál, nebo mě máš na svědomí!