autor: Áďa
Bill
Po hodně dlouhé době se mi usínalo opravdu krásně. Po oněch strašlivých událostech ve sklepě jsem každý spánek očekával s hrůzou, bál jsem se, co se mi bude zdát. Kdyby to byly alespoň obyčejné sny! Jenomže ony byly tak živé… Vždycky jsem se z nich budil celý zpocený a roztřesený. I když vím, že to jsou jenom sny, nemůžu si pomoct, stejně mám pak jejich poslední scénu před očima ještě nějakou dobu po probuzení. Ach jo, ještěže mám Toma. Ten mi vždycky pomůže. Vždycky mě od těch strašných vizí odtrhne a chrání mě. To jsou mé poslední myšlenky předtím, než usnu…
Kolem mě se míhá oslňující světlo v krátkých nepravidelných záblescích a hlasitě hřmí. Je bouřka. Bojím se. Nikdy jsem bouřky neměl moc rád, ale tahle je jiná. Tahle mi chce ublížit. Choulím se na posteli do co nejtěsnějšího klubíčka a třesu se strachy. Mezi duněním jednotlivých hromů zní totiž Davidův hlas.
„Najdu si tě, Bille. Najdu si tě a zabiju tě…“
„Ne… prosím!“
„Ale ano. Na kolenou mě budeš prosit, abych už přestal a ukončil to tvoje trápení.“
„Ne! Tom mě nenechá! On mě pomstí!“
Hlas se zlověstně zasmál.
„Nikoliv, maličký. Tom zemře s tebou. Přesně ve stejný okamžik, jak jste si to vždycky plánovali.“
„Ne, prosím! Prosím, nech nás být!“
„Nenechám… Nikdy a nikde se přede mnou neschováš…“
Prudce otevřu oči. Zjišťuju, že za oknem opravdu zuří bouřka, a že v pěsti křečovitě svírám pár Tomových dredů. Po tváři mi stéká pot a já lapám po dechu jako ryba na souši. Zamrkám… a vidím, jak u zdi stojí David. Nic nedělá, nic neříká, jenom tam stojí a upřeně mě pozoruje. Couvám od něj, ještě blíže k pokojně oddechujícímu Tomovi. Ačkoliv cítím nezměrnou paniku, něco v bratrově tváři mě uklidňuje. Tohle nemůže být doopravdy. Kdyby tomu tak bylo a David se sem skutečně vloupal, Tom by už byl vzhůru a bránil by mě, rozhodně by se ze spaní neusmíval tak, jako se usmívá teď. Nejistě se podívám na Davida. Stále na mě podmračeně kouká a jeho pohled mi nahání husí kůži. Jenomže Tom je tak krásně v klidu…
Tohle není doopravdy, pomyslím si, když se zvenku ozve další hromová rána a blesk ozáří Davidův obličej. To není doopravdy!
Jenže David se pohne. Natáhne ke mně ruce a pomalým, trhavým krokem se blíží k naší posteli…
To není doopravdy!
Zmocňuje se mě panika. David totiž, místo, aby zmizel, je čím dál blíž! Ne, prosím, to ne!
„Tohle není doopravdy!“ vykřiknu se slzami v očích…
…a David zmizí. Je pryč. Ani s dalšími záblesky se neobjevil, a vzduch je zcela prázdný, krom hřmění v něm není po Davidově hlasu ani památky. Snad už je pryč nadobro… Kéž by! Položil jsem hlavu na Tomův pravidelně se zvedající hrudník a stále svírajíc v dlani jeho dredy, opět jsem usnul…
Probudil mě ten zvláštní pocit, že na mě někdo upřeně kouká. Tiše jsem vyjekl a rychle otevřel oči. Nicméně jsem zdroj toho pocitu spatřil téměř okamžitě. Tom mě s úsměvem pozoroval, jak si dělám z jeho hrudi polštář a jeho pohled také počastoval mou dlaň, pevně svírající jeho dredy.
„Dobré ráno, miláčku,“ usmál se na mě a jemně mě políbil na čelo.
„Ahoj,“ řeknu tiše a opět na něj položím svou hlavu.
Vnímám, jak mě hladí po zádech, ale tak opatrně, aby se nedotkl mé spáleniny. Je prostě tak šikovný… Tak pozorný… Miluju ho. Cítím, jak jeho ruka sjíždí čím dál níž. Zbožňuju její teplo.
„Tommy!“ vydechnu a vyšpulím zadeček, aby si hlazení o to více užíval. Vidím, jak se mu zaleskly oči, když zašeptal mé jméno vášní zastřeným hlasem. Vyškrábal jsem se na něj celým tělem a už cítím, jak mě lehce tlačí jeho vzrušení…
Pousmál jsem se. Ten výraz v jeho obličeji… Dohání mě k šílenství. Ano, jinak se to nazvat nedá, šílím ze svého dvojčátka a udělám cokoliv, co vím, že ho učiní šťastným. Dám pro něj i život. Miluju ho… Přestože jsem měl oči ještě napůl zalepené spánkem, slastně jsem pod jeho doteky zavrněl a jednou rukou jsem mu lehce pohladil tu akční věc, která se hlásila o pozornost. Tom zavřel oči a prudce vydechl, zatímco jsem se nadále mazlil s jeho vypracovanou hrudí, která byla mnohem tulitelnější, než jakýkoliv plyšák. Ta hebká kůže, která mě tak krásně hřála na tváři…
Tom
Bill mě absolutně překvapil. To, že jsem ještě před probuzením cítil, jek mě krásně hřeje na hrudi, to mě nepřekvapovalo, dalo se to čekat, že se bude tulit, kocourek můj mazlivej, hlavně takhle po noci, kdo ví, co se mu určitě zase zdálo za hnusárny. Ale že se bude tak moc lísat i po probuzení? Mně to vůbec nevadilo, naopak. Jenomže jsem věděl, jak dlouho trvalo tehdy, než mi dovolil, abych se ho po těch všech děsivých zážitcích vůbec směl dotknout, a nějak podvědomě jsem to očekával i teď.
Ale vypadalo to, že opak je pravdou. Billí na mě mžoural těma svýma rozespalýma kukadlama. Vlasy mu neupraveně trčely do všech možných směrů a on byl už jen na pohled tak neuvěřitelně sladký, úplně k nakousnutí… Nemohl jsem v něm vidět nic jinýho, než nevinnýho andílka, jehož muckovní kukuč dával okamžitě zapomenout na fakt, že andílek se za těch dvanáct let měnil po nocích v pěkně divokýho ďábla. Bože… on se na mě ještě vyškrábal! Ne, nechci, aby mě tady takhle sváděl. Protože pak by se taky mohlo stát, že se neudržím… Jenomže mu nechci ublížit, má zraněný záda a pořád ho čas od času pobolívá v žebrech. A v takovýmhle stavu se s ním přece nebudu milovat! Nechci, aby se mu kvůli zrychlenému dechu hůř dýchalo nebo tak nějak.
Ale ten lotr si mou velice těžko kontrolovatelnou snahu evidentně neuvědomuje. Schválně tu svou prdelku ještě více našpulí a normálně mě tu tím svým nevinným výrazem svádí víc, než kdykoliv předtím! No bezva, je to tady, už cítím, jak se ten můj společník tam dole probouzí k životu. A ten černovlasej ďábel se tře obličejem o mou hruď a mazlí se s ní, jako kdyby byla plyšová… Už se přestávám jakkoliv ovládat. Zakláním hlavu a zavírám oči…
„Billí!“ vydechnu ještě, než cítím, jak se jeho hlava zvedla.
Vnímám, jak jeho ruce sjíždějí po mém břiše. Znenadání zařvu smíchy, když mě ten zmetek zákeřně polechtá na břiše, on to ale podle ignoruje a sune se níž a níž, až zahákne prsty za lem mých boxerek a začne mi je stahovat.
„Ahoooj, caparte můj malej!“ zapřede Bill nadšeně a já mám co dělat, aby mě nekleplo.
Ano, to je zcela typické. Můj drahý bráška umí být neuvěřitelný romantik, ale když chce, tak umí právě tak neuvěřitelně zkazit veškerou romantiku takovým blbým kecem, jako je třeba tohle. Jako kdo je podle něj capart? Náhodou… ať se koukne sám na sebe a pak ať teprve něco vykládá! Sice se nemá za co stydět, ale já jsem na tom přeci jen o něco líp. Tááákže!
Jenomže na další trucování mi už nezbývá příležitost, cítím, jak můj penis zalévá horkost bratrova dechu. Prudce vydechnu a podvědomě začnu nadzvedávat pánev směrem k němu. Ale ten hajzlík se ode mě odtáhne! Překvapeně otevřu oči a podívám se na něj. Rukama příjemně hladí můj rozkrok, ale v očích má prosbu, smutek a nejistotu.
„Tommy, prosím,“ zašeptá. „Prosím, pojď do mě. Já… se sice bojím, ale… Vím, že mi neublížíš. Nechci, aby to bylo jako minule, kdy jsem se tě bál…“
Nadzvednu se na lokty a upřeně se mu zadívám do očí, jestli to myslí opravdu vážně. Jako já to udělám, a to hodně rád! Ale nechci na něj moc tlačit nebo mu to všechno znovu připomínat, proto se mi po tváři mihl náznak vážnosti a udivenosti. On však, vidouce můj pohled, rychle sklopil oči směrem k zemi, přičemž mu po tváři stekla slza.
„Promiň, Tommy,“ zaštká potichu. „Nechtěl jsem tě urazit… Kdo by taky chtěl mít něco s takovým slabochem, co se ani nedokázal ubránit, jako jsem já – „
Prudce k němu přiskočím a uchopím jeho obličej do svých dlaní. Nevím, jestli se mám usmát roztomilostí nad jeho nesmyslnými obavami, nebo jestli mu mám za ně vrazit facku. Jak ho tohle může proboha napadnout? Co mu hrabe? Prej že bych ho nechtěl jen kvůli tomu, že ho znásilnil David… Prosil se ho snad Bill o to? Neprosil, tak co to teď má za úvahy? Trouba!!! To by snad nenapadlo ani blondýnu, jak může takhle vůbec uvažovat? Musím se několikrát zhluboka nadechnout, abych udržel na uzdě svůj hlas, než na něj znovu promluvím.
„Lásko… co si to o mně proboha myslíš? To víš, že tě chci! Jenom na tebe nechci spěchat nebo jinak naléhat, to je celý!“
Vzhlédl ke mně.
„Opravdu?“ špitl.
„No jasný,“ protočil jsem oči v sloup, ale vzápětí se usmál a slíbal mu z tváří slzy. „Že vůbec pochybuješ…“
Dál už mě k výčitkám nepustil. Radostně se ke mně přitulil a nastavil mi svá ústa. Ou… miluju jeho rty, jsou tak sladké, tak hebké… tak vášnivé. Tiskl se ke mně, jako by to snad mělo být naposledy, hladil mě po celém těle. Začal zrychleně dýchat, ale zatím to nevypadalo, že by mu to nějak vadilo na žebra… a já cítil, že začínám být připravený. Opatrně jsem ho položil na bříško a držel jsem se nad ním na loktech, abych se neopatrným stiskem nedotkl jeho zad. Ránu sice už pokrývaly strupy, ale i tak byla bolestivá, a kolem ní bylo hodně modro – fialovo – zelených podlitin. Viděl jsem, jak sám trošku roztáhl nohy, abych měl snadnější přístup…
„Billí… určitě to chceš? Můžeme ještě počkat, víš, že já na tebe nespěchám.“
Místo odpovědi jenom zakýval hlavou a zavřel oči, což mi bylo dostatečnou odpovědí. Natáhl jsem se k šuplíku nočního stolku, vytáhl odtamtud tubu a vymáčkl jsem si na dlaně pořádnou dávku gelu. Vzal jsem ho více, než obvykle, nechci, aby to Billa bolelo, už tak ho to bude určitě bolet minimálně psychicky, koneckonců to bude jeho první sex od doby, kdy ho měl nedobrovolně s Davidem. Jemně mu nanesu tu chladivou hmotu na jeho citlivý vstup a opatrně zakroužím, aby se gel dostal opravdu všude. Po chvíli nejistě zatlačím. Bill sykne, jinak mě ale jeho tělo přijme bez problémů. Postupně přidávám další prsty, abych ho připravil. Zrychleně dýchá a sem tam tiše kníkne, ale jinak se ani nehne. Snaží se být co nejvíc uvolněný, ale dělá mu to trošku problém.
„Neboj se, lásko,“ zašeptám. „Bude to dobrý…“
„Já… vím,“ vypískne. „Věřím ti, Tommy…“
Ještě chvíli v něm pohybuju prsty, aby si na mě zvykl, než je vytáhnu a opatrně se ho dotknu špičkou svého penisu, na který jsem mezitím rozetřel zbytek gelu z mé dlaně.
„Připraven?“ zeptám se ho ještě jednou, jen pro jistotu. Mlčky kývne. Trošku zatlačím…
„AUUU!“ vyhrkne plačtivě. „Ne, Tommy, nepřestávej… pokračuj,“ vzlykne, když se okamžitě zastavím a začnu couvat.
„Ne, Billí,“ vrtím hlavou. „Nechci ti působit bolest.“
„Ne,“ popotáhl. „To já si musím zvyknout… a chci si zvyknout. Prosím, lásko… pokračuj!“
V životě jsem se při sexu necítil hůř. Bill žadonil tak dlouho, dokud jsem se mu nepodřídil a nevyhověl jeho přání. Už ani nemukl, i když jsem byl v něm celou svou délkou a začal velice opatrně přirážet. Jak říkám, ani nedutal, ale tiskl v dlaních povlečení a zpod zavřených očí se mu ronily slzy. Rvalo mi to srdce… Nicméně po chvíli jsem zaznamenal, že se jeho tělo přestává třást. Otevřel své uplakané oči… a na tváři se mu mihl vděčný úsměv! To mi hnedle zvedlo náladu. Náhle mi bylo jasné, že ta původní bolest a slzy patřily ještě krutým vzpomínkám, ale tyhle vteřiny, kdy se Billovi v očích rozzařuje radost a štěstí, už patřily přítomnosti, patřily nám. Zrychlil jsem tempo, stále se hlídajíc, abych se nedotkl jeho poraněných zad. Nevím, jak dlouho to vydržím, mezi našimi těly je jenom nepatrná mezera a držet svou váhu celou tu dobu na rukou… posilovna hadr! Nicméně příroda to za mě vyřešila, netrvalo dlouho a cítil jsem, jak se po obrovském napětí dostavuje neskutečná úleva.
Vytáhl jsem Billa do kleku a nechal jsem ho, aby si o moje rameno opřel zakloněnou hlavu… a rukama jsem dodělal ten zbytek, aby se i on mohl cítit tak kouzelně, jako právě já. Netrvalo to dlouho… a po chvíli jsme opět leželi v hebkých peřinách, úplně stejně, jako po probuzení. Bill si hajnul na mou hruď a já se opřel zády o polštář, abych měl na něj lepší výhled. Jediný rozdíl mezi přítomností a minutami po probuzení, byl ten, že naše těla pokrývala vrstva horkého, ale rychle chladnoucího potu. Chňapl jsem po peřině a přetáhl ji přes Billa, aby se mi ten brouček nenachladil. Já jsem teplo nepotřeboval, jeho dlouhé vlasy a sametově jemná pleť vydaly za všechny peřiny světa.
„Tommy… děkuji,“ usmál se na mě.
„Nemáš zač,“ vrátil jsem mu vděčný úsměv.
Chvíli jsme si jen tak hleděli z očí do očí a já jsem toho svého broučka hladil ve vlasech tak, jak vím, že to má rád. Už dlouho jsme neměli takhle příjemné dopoledne…
autor: Áďa
betaread: Janule
teeeda! Billí je ale statečnej!
překrásný…Bill je fakt dobrej ale bylo mi líto Toma…ale ted už to snad bude dobrýý…
no joo, Billí hrdina národa 😀 a Tom si zvykne… snad 🙂
Že já to úbec čtu po tag pěkným dílu se budu bát každýho nowýho písmenka ptž to by to nebyla áďa aby ta idilka zůstala XD
🙂 myslíš? 🙂
Fakt krásná idylka…..
idylka? Jo, krásná… jenomže když je autorka Áďa tak pochybuju že jim ta idylka vydrží:-))
O:-)
téééda….Ten se překonal… hezky…
Tyjo, jako já to nečtu, ale tohle… ten kousek to jsem četla xD Chudáčci. Ale ten sadismus se tam nezapře, no xDD Ty modřiny…
Zdravím bando ;D
To byl zas krásný díl s tolika úžasnými okamžiky: stačí si jen představit, jak se Tommy usmívá ze spaní, nebo jak Bill usíná s dredy, které svírá v ruce. Pak ještě stačíš připomenout teplo Tommyho rukou… Jak mám jako číst dál, když lapám po dechu? 😀
Ach, Billy k sobě Tommyho pustil, na ten okamžik jsem se taky tolik těšila. Rozsekala mě poznámka "posilovna hadr" :)))))))
Opravdu zbožňuju tyto okamžiky, kdy je Tommy tak něžný a pozorný…♥