autor: Bajik
~Tom ~
Zabít! Rozporcovat! Vykostit! Namlít na kašičku! Předhodit žralokům a s těma udělat stejnej proces. Nenávidím ho! Jak ho, ke všem čertům, mohlo napadnout vyžehlit mi dredy?! Je to magor. Totální magor. Většího snad svět ještě neviděl. Bože, proč zrovna já musím mít tak pošahanýho bráchu? Co jsem komu udělal? – říkal jsem si pro sebe, zatímco jsem se snažil vytáhnout ze skříně ječícího Billa. Musím ale říct, že ten skrček má docela sílu.
Nakonec jsem ho z tý skříně vytáhnul. Tentokrát nadával on mně, protože jsem ho pevně držel za zápěstí.
A pak mě praštil dřevěným ramínkem do hlavy.
„Jseš normální?!“ zařval jsem na něj a pustil ho. „Mohls mi něco udělat!“
„To byl ale účel, pokud sis nevšimnul,“ odpověděl mi povýšeně a stejným stylem se i usmál. Udělal jsem na něj úplně stejnej ksicht a chvilku nic nedělal.
Ani jeden nic neřekl, ani jeden se nepohnul. Věděl jsem, že se pohne jako první. Že to nevydrží. Měl jsem ho přečtenýho jak… Jak nevím co.
Jakmile se pohnul, chytnul jsem ho zase za zápěstí a ohnul ho přes koleno. Jako malý zlobivý děcko s tím rozdílem, že tohle děcko bylo víc než půl roku plnoletý a zevnějškem se na dítě moc nepodobalo. Jenže uvnitř to byl ještě pořád malej kluk, co teprav vlezl do puberty.
Ječel ještě víc než předtím, zatímco jsem mu pěkně naplácal na zadek.
„Nech toho, ty úchyle!“ křičel, jak kdybych mu dělal daleko horší věci.
„Tak to by se ti líbilo?! Myslíš, že si to zasloužíš za to, cos mi udělal?“ Chytnul jsem ho zase za zápěstí a trhnul s ním, aby vstal a neválel se po mně. Podíval jsem se mu zpříma do očí. Ty vole, on se mě snad fakt bál!
„Jo, to si fakt myslím!“ vyštěkl na mě a nedal svůj strach na sobě znát. Jenže oči prozradí všechno.
„Tak to se naše názory zase rozcházejí,“ křiknul jsem a strčil ho do skříně. Billa jsem strčil do skříně a zavřel.
A aby toho nebylo málo a aby si zapamatoval, že dredy se prostě nežehlí, strčil jsem před skříň židli tak šikovně, aby se z ní jentak nedostal. Teprve pak začalo to pravý ořechový.
Já jsem spokojeně a s blaženým úsměvem na tváři, že se mi zas něco povedlo, šel do kuchyně na snídani. Otvíral jsem ledničku a pohvizdoval si, abych zcela ignoroval bouchání na skříň, jekot a výhružky, že jakmile se dostane ven, že uvidím lítat všechny svatý. Ha, to bych chtěl vidět.
Když jsem si sednul ke stolu, všimnul jsem si misky s cornflaky. S rozčvachtanými cornflaky. Pomyslel jsem si něco o tom, že z mého malého brášky v brzké době bude anorektik, pokud bude jíst takovýmhle stylem. Zakroutil jsem nad ním hlavou a vysypal obsah misky do koše. Teprve když jsem dával misku do dřezu, jsem si všimnul, že v něm už jedna je.
Trvalo mi chvíli, než jsem pochopil, že to, co jsem vysypal, byla moje snídaně. Bezva, takže budu bez snídaně, pomyslel jsem si a vztekle jsem skříňku, kde obvykle je krabice s cornflaky. To ano, krabice tam byla, jenže po bližším prozkoumání jsem zjistil, že je prázdná.
Byl jsem vzteklejší víc než předtím. S dveřma do koupelny jsem taky pěkně praštil, i když za nic nemohly. Jak mě mohlo napadnout, že mi udělá snídani, když nikdy předtím nic podobnýho neudělal, protože moc dobře ví, že nevstanu dřív než hodinu po něm, a tak by nic takovýho cenu nemělo?
No, udělá… Na nasypání lupínků do misky a polití mlíkem asi člověk vážně nemusí být šéfkuchař nóbl restaurace, když to dokáže i Bill.
Během chvilky jsem byl vysprchovanej, oblíknutej a už trošku uklidněnej, a protože byl už nejvyšší čas vyrazit, šel jsem pustit toho malýho zrádce ze skříně. Já osobně bych ale řekl, že bylo lepší, když byl zavřenej v tý skříni…
„Co si o sobě, ty dredatá nádhero, do prdele, myslíš?! Že si můžeš dělat co chceš?! Přijde ti, ty idiote, normální zavírat lidi do skříně?! Mě to totiž moc normální nepřipadá,“ spustil na mě, ještě než vylezl.
„A ty si myslíš, že žehlit dredy nebo mlátit někoho dřevěným ramínkem na oblečení do hlavy je normální?“
„Dyť ta žehlička nepálila! A ničeho by sis ani nevšimnul, kdyby ses neotočil!“
„Myslíš, že bych si nevšimnul placatýho dredu?! Promiň, ale slepej fakt nejsem!“
„Ty si fakt myslíš, že nejseš slepej? A co ty ponožky? Nebo to je snad stejnej odstín?“ podotkl se smíchem.
Podíval jsem se dolů na nohy – a fakt. Každá ponožka byla jinak barevná. A já měl za to, že jsem si bral stejný.
Probodl jsem ho pohledem a byl jsem na odchodu. Jako bych ho slyšel zajásat, že tentokrát vyhrál on. Dokážu si dokonce představit ten jeho šťastnej výraz.
Chvíli jsem stepoval u dveří s klíčkama od auta, než uráčil přijít, stále měl na tváři ten blažený vítězný výraz. Jak málo stačí k dětské radosti, pomyslel jsem si.
„Už jsem myslel, že ti budu muset poslat extra poslíčka se zprávou, že už můžem jet,“ řekl jsem jízlivě.
„A na co jsi čekal? Jestli ho pošlu dřív já tobě?“
„Ne, čekal jsem, až se z toho, že jsi konečně vyhrál, vystříkáš, abychom mohli jet. Víš, abys mi náhodou nezašpinil auto.“
„A co by se stalo, kdybych ti ho zašpinil? Snad bys zase neříkal, že mě zabiješ, protože kdybys to měl fakt pokaždý, co to řekneš, splnit, nejsem už nejmíň třináct let mezi živejma. A mimo to, dneska mám řídit já,“ oznámil mi a vytrhl mi klíče od Cadillacu z ruky.
„To teda ne!“ zatrhnul jsem mu a vyrval mu klíče z ruky. To by tak hrálo, aby on řídil moje milovaný autíčko. Jemu bych nesvěřil do rukou volant na hraní, natož pak celý opravdový auto. Copak se chci nechat zabít? Znám i lepší způsoby smrti…
„A proč ne?“ zeptal se mě jak malý děcko. Jako bych neříkal nejmíň stokrát, že se tak chová.
„Nejseš to právě ty, kdo má řidičák až na druhej pokus?“
autor: Bajik
betaread: Janule
ale dovol mu to obrovský autíčko řídit! xD
A pak nemá bejt společnost w prdeli gdyž tohle dostanete bez zbrojáku! Pardon ae todle mě napadlo hned jak ho praštil tim ramínkem a gdo widěl brakeout tag to pochpil:-D Héj já už se nemůžu dočkat až se wyměněj(teda bude to jak we filmu že jó?)
oni dva se prostě fůůůůrt musej provokovat!!
😀 tak to bylo krutě upřímný , ta poslední věta 😀 lol…
Super , rychle dál. Dobře se to čte!
ta láska se prostě nezapře…. xD dokonalý… x)) těšim se na pokráčko, sem zvědavá, jak se to bude vyvíjet… x))
omg xD to je tak děsně neuvěřitelný… xD souhlasím s meygan xD láska jako vyšitá xDD
prý jak ho strčil do skříně OMG xDDD ty seš vážně, vážně bezkonkurenční xP je to vtipnýý ♥
😀 Chachá….to je fakt dobrý jak se ti dva furt hádaj…rychle dál!
to je sladký xD takový nabroušený na sebe a přitom tak sladcí xDD
Hm, dál 🙂
Jejda to je suproví:D ae ryche dál už se moc těšíím
já prostě takový hadky miluju!
užasnýýýý……Už se těším až se vymění….
Hadky jsou nejlepsi vec xD Nekdy xDD To bylo fakt dobry