Willing To Submit 6.

autor: Hoshika

Varování k obsahu u prvního dílu.
Ochota podřídit se – Ne zrovna slzavé shledání

Uběhly tři měsíce od té doby, co Bill naposled viděl svého bratra. Devět týdnů od jeho poslední cesty do kobky bez Toma. Devět týdnů sexu bez něj. A Bill to miloval.
Po asi šesti nebo sedmi dalších setkáních ve sklepeních se Andreas i Oliver rozhodli porušit jedno z hlavních pravidel klubu; chystali se potkat Billa venku, ne v zatemělých místnostech.
Od té doby se ti tři setkávali nejen pro sex, ale i jen tak, prostě si povídali – i když to většinou skončilo tak, že si stejně jednou nebo dvakrát užili…
Simone a Gordon byli přesvědčeni, že Billovi a Andimu se daří a věřili, že spolu chodí, což byla svým způsobem pravda. V době, kdy začal spát s klukama, Bill přestal nosit svůj obojek, protože už se víc necítil být majetkem svého bratra. Patřil teď Andimu a Ollimu. Samozřejmě, že Tomiho nepřestal milovat, to ne, přece jen byli dvojčata i po tom všem. Ale když jeho pán musel odejít, zůstala v jeho životě prázdná díra a noví přátelé byli víc než ochotní ji znovu naplnit. Doslova.

xXx
Tom si povzdechl, když znovu po době, zdající se jak věčnost, vstoupil zpátky do svého domova.
Jako první šel nahoru v naději, že tam najde Billa. Smůla, jeho bratr nikde nebyl.
Místo toho zkusil zajít do bráškova neobvykle neuklizeného pokoje. První věc, která ho praštila do očí, byl obojek, ležící nedbale zapomenutý pod postelí. Zvedl ho tedy a přejel prsty po velmi tenké, nicméně viditělné vrstvičce prachu na bílé kůži.
Sedící na neustlané posteli se rozhodl počkat, až se jeho malý bráška vrátí domů.

xXx

„Ano, Andi… právě jsem vešel do dveří… Ne, rodiče jsou někde venku… Samozřejmě, že jsem zamkl dveře… Andi, vážně, je mi 18, dokážu se o sebe postarat…“
Bill pokračoval v povídání, zatímco stoupal po schodech přímo do postele. Bože, byl tak unavený! „Samozřejmě, vím, že jsi… budu v pohodě, sli- DOPRČIC, KURŇA, CO TO JE?!“ Bill odskočil metr hned, jakmile zapnul světlo a viděl svého staršího bratříčka sedícího na posteli. „Tomi?!“
„Bille? BILLE?! Mluv na mě, hej, jsi ok?!“ Křičel Andreas do telefonu.
Když se jeho tep vrátil do normálu, černovlasý kluk zvedl mobil zpátky k uchu. „Já-jo, jsem ok, Andi, Tom mě jenom strašně vyděsil… Znáš Toma, mého brášku? Jo… ne, budu v pohodě, radši už půjdu, řekni Ollimu, že ho zdravím… ok, čau.“
Hoper zmateně sledoval svoje dvojče z postele, proč jen Billovi nepřišlo fajn, že je tu s ním? Proč už nenosil jeho obojek? A kdo proboha byli Andi a Olli?
Jeho hračka na něj civěla s trošku jiným zmatením v očích; co by jeho pán udělal, kdyby věděl o Andreasovi a Oliverovi? Proč držel v ruce jeho bílý obojek? Zlobil se, že si ho sundal?
Na nějakou chvilku zavládlo ticho, ve kterém se oba ponořili do svých myšlenek, a v hlavě jim probíhalo na 1000 otázek.
„Co se stalo, Bille? Neobejmeš svého staršího bratříčka?“

Komentujte prosím opět anglicky, díky. :o)

autor: Hoshika
translate: Darxie
betaread: Janule

14 thoughts on “Willing To Submit 6.

  1. omg… this is amazing… really amazing 😉

    and I said… MAKE YOUR STORIES LONGER :DDD

    next part pls…

  2. Bill is idiot xD Yeah, sorry, but… I want Bill with Tom! Andreas and Olli no! Bill, open your eyes!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics