Chaos v duši II 20.

autor: Áďa

Tom

Když jsem se ráno probudil, do okna se zvesela dralo podzimní sluníčko. Ihned jsem stočil zrak k bráškovi, jestli je v pořádku. Vypadal, že ano. Byl stulený do klubíčka, pravidelně oddechoval a na tváři mu pohrával jemný úsměv. Při tomhle pohledu se mi ulevilo, pokud se Billovi vůbec něco zdálo, pak to bylo něco krásného. Byl jsem rád, že jsem ho navlékl do oblečení s dlouhým rukávem, potřeboval být v teple, a to teď byl, i když se mu peřina válela někde u kotníků. Černé vlasy měl kolem hlavy rozprostřené jako svatozář. Dokázal bych se na něj takhle dívat snad celou věčnost, culíce se přitom jako zhulený sluníčko. Jenomže jsem měl na práci důležitější starosti. Promiň, bráško, na chvíli tě teď opustím. Sejdu dolů z ložnice a v obýváku si ihned zapnu notebook. Srdce mi zabuší na plný obrátky, když vidím, že mám nový mail. Rozkliknu ho…
No, kdyby mě teďkonc někdo viděl, tak si myslí, že jsem buď vožralej, nebo zhulenej, podle toho, jak jsem si zamnul dlaněmi a začal se na monitor smát, jako by to byla ta nejúžasnější věc pod sluncem. Jo, vyšlo to! Tak, Billí, připrav se, že v neděli jedem! Jenom tomu maníkovi pro jistotu zavolám a poté, co mě ujistí, že naše dohoda platí, tak mám pocit, že se mi zase jednou něco povedlo. To budeš čubrnět, bráško

Dám vařit čaj a do Billova hrníčku jen tak pro jistotu kápnu jenom necelou polovinu doporučený dávky toho tlumícího blivajzu. Než se voda uvaří, jdu vybrat poštu, určitě se to tu za celou dobu naší nepřítomnosti pěkně nahromadilo. Otevřu schránku. Typický. Devadesát devět procent jejího obsahu zabíraj reklamní letáky, který okamžitě přistanou v odpadkovým koši. Ale mezi třemi dopisy vidím i jednu úředně vypadající obálku. Sakra, co nás zas kdo chce otravovat… Vyklubalo se z toho předvolání na policii, prej abychom dosvědčili, že je David opravdu po smrti a abychom jim něco podepsali. Kouknu na datum a čas předvolání. Dneska ve dvě odpoledne. A máme tam být oba. No super. Já se tu jako blázen snažím o to, aby byl Bill co nejvíc v klidu, a oni ho chtěj nutit vzpomínat na to, co se mu stalo. Paráda prostě… Najednou uslyším z domu hrůzný řev.
„Bille,“ vydechl jsem vyděšeně.
Upustil jsem všechny dopisy, co jsem zrovna držel a divoce se rozeběhl nahoru do ložnice. Ta intonace ječení mi zježila všechny chloupky na těle. Znělo to úplně stejně jako v tom sklepě, když ho David pálil železem! Zakopnu o předposlední schod, ale vybalancuju to. Bez dechu vrazím do dveří…
Bill sedí na posteli, zády natisknutý ke zdi a celý se kryje peřinou, jediná viditelná část jeho těla jsou vytřeštěné oči a zpocené čelo, na které se mu lepí vlasy. Můj příchod do místnosti ani nezaznamenal, jenom zděšeně zíral do zdi hned vedle okna a křičel, jako by ho na nože brali.
„Billí! Billí! Lásko!“
Přiskočil jsem k němu… a vyfasoval jsem dělo do nosu. Jeho loket byl sice obalený peřinou, ale jak mě Bill až doteď nevnímal, tak se strašně vyděsil mého doteku… a nemusím snad ani dodávat, že bráškovy reakce jsou občas pěkně divoké. Přejel jsem si prstem pod dírkami, abych odstranil stopy spouštějící se krve a pevně jsem Billa oběma rukama objal. Couval přede mnou až do rohu místnosti, ale dál se nedostal a já ho konečně mohl stisknout, doufajíc, že jeho strachem znásobené vokály nezanechají mé uši až do smrti bez možnosti přijímat zvuk.
„Klid, broučku, neboj se! To jsem jenom já, Tom!“
Nevypadal, že by se měl v nejbližší době uklidnit, pořád se třásl jako ratlík a křičel. Přerývaně lapal po dechu a vypadalo to, že se každou chvíli peřinou udusí, jak ji k sobě tiskl…
„No tak, Billí, to jsem já! Klid, broučku!“
„Kdo… kdo jsi?“ vypískl zděšeným, nepřirozeně vysokým hláskem.
„To jsem já, lásko! Tvůj Tom!“
„To… Tommy?“ zeptal se rozechvěle a zaostřil na mě slzavá kukadla. „Ach, Tommy!“ vydechl, když mě poznal a prudce mě objal tak, že mě málem uškrtil. „Tommy, pomoz mi! On… on tady před chvílí byl! Řekl, že si pro mě přijde!“
Chudák… Je mi hned jasný, koho tím on myslí. Zase měl noční můru. Ale kdy? Muselo se to stát v těch pěti minutách, během nichž jsem ho nechal bez dozoru…
„Neboj se, nepřijde si pro tebe,“ šeptal jsem mu do vlasů. „Je pryč a už se nikdy nevrátí… Byl to jenom sen, Billí…“
Tiskl jsem ho k sobě a hladil jsem jeho vyklepané tělíčko tak dlouho, dokud se neuklidnil, i když to pěkně dlouho trvalo. Byl jsem z toho na prášky. Ne z jeho stavu, to je jasný, že ty hrůzy, které si musel prožít na vlastní kůži, se mu budou ještě nějakou chvíli vracet v podobě zlých snů. Ale z toho, že bude muset jít se mnou za pár hodin na policii. Určitě se tam nervově složí, brouček. Budu ho muset nadopovat těma kapkama a vzít je pro jistotu s sebou. Jinak by se totiž mohlo docela snadno stát, že by ode mě někdo z těch policajtů díky těm jejich všetečným dotazům dostal jednu po tlamině, až by se divil. Ale pokud bude Billí v pohodě, tak budu v klidu i já…

Bill

Probudily mě sluneční paprsky, které mě přes sklo zavřeného okna příjemně hřály na nose. Usmál jsem se, a aniž bych otevřel oči, slastně jsem zamručel. Bylo mi po dlouhé době tak krásně… Tak nádherně se mi hajalo… Ale mám takový divný pocit. Jako by mě někdo sledoval. To bude asi Tom… Otevřu oči a chci se na něj usmát. Jenomže Tom nikde není! Postel je až na mě a zmuchlané peřiny prázdná… Jenomže pak zvednu hlavu. A sevře se mi srdce…
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!“ zařvu, když vidím zeď u okna.
Opírá se o ni David! Na tváři mu pohrává ironický úsměv, když se začne blížit ke mně.
„Neboj se, Billíšku,“ zapřede spokojeně jako kočka. „Já si tě najdu. Nikde se přede mnou neschováš. A až tě najdu, tak tě zabiju…“
Nezmohl jsem se na nic jiného, než na jednolité křičení. Tolik jsem se ho bál! Ty jeho oči… A pak se mě najednou dotkly silné ruce! Ohnal jsem se loktem. Udeřil jsem ho, vím to. Jenomže on mě tiskne na zeď víc a víc… Teprve pak se jeho zlověstná tvář ztrácí a já poznávám v těch nelítostných rukou ruce Toma. V tu chvíli mi došlo, jak moc jsem mu určitě musel ublížit, když jsem si ho v tom prvním návalu strachu spletl s Davidem. Na omluvu mé slzy nestačí… Ještěže má se mnou takovou svatou trpělivost. Jednou mu to vrátím, až budu moct… Až budu opět připravený… ale teď ještě nemůžu. Teď se můžu jenom nechat konejšit a tisknout se na jeho rameno.
Celý den pak proběhl relativně v klidu. Tom mi uvařil asi dva nebo tři čaje, načež jsme odjeli na policii něco podepsat. Nevěděl jsem, co přesně se bude podepisovat, ale bylo mi to upřímně jedno. Cítil jsem se, jako bych byl mimo vnímání, ale tak jako by krásně mimo vnímání. Nechal jsem se ovládat hlasem Toma a dělal všechno, co mi řekl. Nasedli jsme do auta a frčeli jsme…

Tom

Bill se během dopoledne poněkud vzpamatoval. Snad za to mohly ty kapky, snad to zapříčinil hezký den. Ale když jsme nastupovali do auta a on si sedal na místo spolujezdce, usmíval se milým úsměvem a zvědavě mě pozoroval, jak startuju auto a jak vyjíždíme. No vida, třeba ten dnešek nebude tak strašnej, jak se po ránu jevil. A třeba na policii potkáme i Rexe, nebo jak se ten pejsek jmenoval. To mi vlastně připomíná… Nesliboval jsem si snad v duchu, že mu koupím desetimetrovou šňůru buřtů, když za námi do sklepa dovedl své páníčky? Ještěže jedeme kolem řeznictví. Nechal jsem Billa, aby počkal v autě a rychle vběhl do krámu. Prodavač na mě sice zíral jak péro z gauče, když jsem mu řekl, kolik, že těch buřtů vlastně chci, ale radši nic nenamítal. Když jsem viděl, jak dlouhé byly už jen pouhé dva metry, rozhodl jsem se radši pro třímetrovou šňůru, to bude stačit. Mám nevalný dojem, že jsem jim tím i tak vybrakoval zásoby, ale to neva, pejsek bude mít radost, zaslouží si to. Vždyť nám oběma zachránil život. Zaplatím a vracím se do auta, abychom přijeli včas…
Návštěva služebny proběhla k mému úžasu hladce, Bill nejevil ani při dotazech žádné známky toho, že by mu to nepříznivě působilo na nervy. A dokonce i na chvíli přivedli toho pejska! Ukázalo se sice, že se jmenuje nikoliv Rex, ale Reginald von Ravenhorst, ale i tak se k nám přišel pomazlit… a když jsem vytáhnul buřty, tak mám dojem, že jsem se rázem stal jeho nejlepším kamarádem. Sice mu jeho páníček dovolil jenom pár buřtíků, aby mu nebylo špatně, ale i tak byl Reginald více než spokojený. A taky jsme se doslechli, že celou pátrací akci vlastně svolal Universal. Bylo jim divný, že jsem se tam dva dny po sobě neukázal, aniž bych jim dal cokoliv vědět. To si prostě jako jeden z nejvýznamnějších obchoďáků nemůžu dovolit. Jenže jim přišlo podezřelý, že jsem nebral ani mobil. Někdo se prej k nám jel podívat a viděl všude bordel, otevřený dveře a můj mobil na stole… Takže svolali policii, a protože věděli, jak dobří a slavní jsme byli v minulosti, zapojily se do pátrání snad všechny jednotky z celýho Berlína. No a jedný z nich najednou odběhl pátrací pes a přivedl je do hlubin skladiště, kde jsme Bill i já prožívali největší utrpení našeho života…
Takže cestou zpátky jsme to vzali ještě přes Universal. Sehnali jsme v krámě ten nejdražší luxusní alkohol, který tam měli, k tomu bonboniéru a v květinářství kytici, kterou jsem sotva udržel v náručí, jak byla veliká. Tohle všechno jsme předali řediteli, u něhož jsem se neudržel a rozbrečel se dojetím. Nebýt něho, tak jsme s Billem přišli o život… Nebyl jsem sám, kdo plakal. Bill, vidouc, že jsem se rozbrečel, rozbrečel se taky, i když evidentně netušil, kvůli čemu se tu vlastně brečí. A ředitel nás oba objal a přidal se…
No. Potom se nám povedlo bez úhony dorazit domů a mě se zmocnila dobrá nálada. Už jenom tři celé dny a několik hodin a vyrazíme. Pohlédl jsem na toho svého broučka, který hajal na gauči a pozoroval mě, jak chystám večeři, a usmál jsem se na něj. Kdyby tak tušil, co na něj chystám… Pod jeho opětovaným úsměvem se mi ale lehce podlomila kolena. Odložil jsem všechno z rukou, přistoupil jsem ke gauči a klekl si k němu, abych měl své oči ve stejné úrovni, v jaké je měl Bill. Vypadalo to, že se mě teď vůbec nebojí. Neucuknul, když jsem ho pohladil. Nevěděl jsem, zda mi důvěřuje natolik, abych si mohl dovolit něco většího už teď, ale rozhodl jsem se to zkusit. Začal jsem k němu přibližovat své rty…
Když jsem se ho dotkl, tiše zakňučel a odtáhl se ode mě. Pak se ale zarazil… a sám od sebe se vrátil. Dotkl se mě napřed jenom velice lehce, načež ihned ucukl. Ale pak dovolil, aby naše rty setrvaly ve vzájemném spojení několik vteřin. Vteřiny se prodlužovaly a já k němu své rty tiskl čím dál víc… Až nakonec povolil a pootevřel ústa. Nechal mě, abych se ho dotkl svým jazykem. Dotýkal jsem se ho velice jemně a opatrně, vím, že když se naposledy takhle líbal, tak to bylo nedobrovolné a plné bolesti. Bylo to na něm znát, v jeho očích jsem viděl vyplašení a co chvíli jím prošlehlo napětí. Ale o to naléhavěji se ke mně tiskl a pomalu rozehrál s našimi jazyky vášnivý tanec…
Na večeři jsme nakonec zcela zapomněli… A ani jednomu z nás to zřejmě nevadilo. Bill mi sice nedovolil, abych se ho dotýkal nějak více, ale polibkům nevzdoroval. Vracel mi je tak dlouho, dokud mu nezačala klesat víčka. Tehdy jsem ho vzal do náruče a odnesl ho do ložnice, kde jsem s ním zůstal. Sice mi trošku zaškrundalo v žaludku, jídlo ale počká do rána. Teď je mnohem důležitější bdít nad spánkem toho anděla, co dříme vedle mě…

autor: Áďa
betaread: Janule

100 thoughts on “Chaos v duši II 20.

  1. Zlatej Universal,teda!

    Koukám,Ádi,že sis stejně trochu vzala inspiraci z toho dříve navrhovanýho Davidova ducha…Přelud je docela podobnej,ne? 🙂

    Moje slzný kanálky zase nevydržely nápor,ale to už je na denním pořádku…Jsem teda napnutá,kam kluci pojedou…A ty Maledivy netipuju.

  2. tak to netipuješ správně 🙂 no, sice se mu o tom zdá, ale duchy ZATÍM vyvolávat nebudu, na to je ještě brzo, i když, třeba na ně taky dojde 🙂

    Sauri: u psaní téhle pasáže jsem se taky docela bavila :-)))

  3. Ehm… Já vůbec nevim oč jde, ale… Můžu se přidat do rozhovorů? xD Zaujali mě duchové a zombíci s tyčí 😀

  4. určitě se přidej 🙂 všichni mě tu obviňujou z toho, že Davidova ducha vyvolám ze záhrobí, aby Billa šikanoval i po smrti… a Bitter ted zařadila do děje jistého zombíka s tyčí, kterého ani neznám :-)))

  5. Navrhuju,aby jsme Áďu kromě "Vrchní sadistka" otitulovaly i "Vrchní vyhrožovačka". Už zase straší!

  6. Já ti dám že newíš n koho de! Už minule sem psala že se tam zjewí napůl rozpadlej Dawid s tyčí w ruce XD a Áďo neříkej, že by se to tý twý dušince nezamlouwalo XD XD

  7. Děkuju =)

    Další vyvolávání z mrtvých? xD A kdo ho bude vyvolávat? Třebáá… Saki 😀 😀 Nebo Simone xD nepřející matka 😀 Ale zombík s tyčí je dobrý nápad. A do druhý ruky mu dáme náš slavný háček! A slimáci budou okolo xDD

  8. Myslim,že by měl vyvolávat náš milý pejsek Reginald von Ravenhorst. 😀 Může v případě potřeby zasáhnout… 🙂

  9. jo tohohle zombíka myslíš… už chápu 😀 tak až bude korunovace, dejte vědět, ted mizím do školy :-)))

  10. Teri.K: A královna vyhrožování! 😀 Už mám skoro strach číst její komenty…co se zase nedozvim… 😀

    Bitter: No to si piš! 😀

  11. ouuu… tak královna sadismu a vyhrožování se uctivě uklání a naposledy vrhá pohled, než do večera zmizí… nj… uvidím, jestli ho vyvolám… mám pro ně připraveno něco lepšího :-))) budou se bát, miláčci moji, oba dva 🙂

  12. Sakraaa,že já si nedala pokoj a ten poslední Ádin komentář zase přečetla! Su takááá *****!

    Bitter:Nejsi ty náhodou od Náchoda?Nebo tak-vychodní Čechy? To kvůli tomu slimákovi… 🙂

  13. Bitteruško, to se musí míchat xD Pak to má správný říz. To máš jako s řezaným pivem xDD Nebo koktejly. Zamícháš a je to bomba ;D

    Myslíš, pokráčko naší verze Meere? ;D

    Terezko, to máš pravdu. Áďa si vždycky najde výhrůžku xD

  14. Já su ze seweru,bydlim kousek od německý žitawy,jen nepobírám ak tam zapadá ten slimák no ja toho nepobírám wela wíc… teri.k jn myslim a s těma drinkama máš recht Boška XD XD

  15. Hustěě. Sraz sadistů 😀 Ale královna nám budde chybět, jedině, že by od těch Pardubic přijela. Myslím teda, že tam…

  16. 😀 😀 Mě taky přijde praštěný to co píšu xD Vždycky si rikam, že jsem to popo… 😀 A hele, v čem to písáš, když nevedeš doma net, ale jen v mobilu ?:D

  17. Na noťasu. Keď nečo mam tag to stahnu přez kabel do mobiku a pošlu.Napoprwy mě to nešlo tagže jsem Merre posílala radši we šknle konplet hotowy kdyby něco.

  18. Achááááá… Notas by se mii hodil taky. Uz jsem o nej poprosila xD Jinak se hadame o comp porad 😀 😀

  19. BAAAF!!! teda!!! a teď budou padat meteority!!! takhle se tu bavit beze mě… kdože to umírá v právě rozepsaném dílu Chaosu? myslím, že Tom 😀 nicméně sraz sadistů není zas tak blbej nápad :-)))

  20. Fůj sem se lek až no nic *wytírá loužičku* XD né tn né!! Co jsem říkala, že nám to zpočítá :'(

  21. protože se mě lekla… a dobře udělala 😀  no to si piš, že všecko počítám i s úrokama… bude Toma háčkem bolet víc vydloubnutí oka nebo rozpárání břicha? :-)))

  22. Sem se lekka mé XD XD Andělíčku můj strážníčku! Rette mich! Áďo jestli toma zabiješ tag… Tag uwidíš XD

  23. Áďo, nepropichuj mu nic 😀 Mno, ale kdyz te tak čtu… Nechtela bys mu udelat oboji? xDD

    Sem se lek´.. až mi… ztvrd´:D:D Nebo změk´?:D:D

  24. Co? Háček mi změk?? XD Wykastruj hoa wyřízni mu jazyk to bude to nejhnrší čo jim můžeš prowírt ;D)

  25. Ae fakt XD já si rtejně myslim že to dopadne dobře… áďo neber mi pjosím iluze nějakym peprnym komentem jó:-D

  26. nooo… komenty jsou věc číslo jedna… skutečný děj věc číslo druhá… a jak se to prolíná, věc třetí 😀

  27. Jo jen štěká mno a čo se říká o ratlíkowy čo štěká? XD teď mě ae asi kousne že sem drzá XD

  28. KOUS!!! (nebo jaký je citoslovce kousnutí)… jenomže ty, co štěkají, bejvají často nejzákeřnější mrchy, měla jsem tu čest s jedním uňafaným jezevčíkem, co nezavřel čumák a stálo mě to díru v kotníku… takže si beru inspiraci, dle nálady 😀

  29. Tak ten můj hajzlík prťavej, ten by na tebe taky štěkal a pak pokousal 😀 Nebo olízal xDD Aďo, nechceš nás někdy pohladit, místo kousání?

  30. nooo… tak když budete hodnííí 😀 neboj, hlazení bude v tý romantický jednorázovce,co napíšu, až bude hezký jarní den :-)))

  31. Fňuk! Jujky to je kláásný! To setkání s tím pejsánkem bylo boží a jak Billí brečel a nevěděl proč:-)) Ale jako Áďo hrozně moc se ti to povedlo ale mám velký strach z dalšího dílu…mám tušení že se ještě něco stane..

  32. Tag jó. J a áďo Tom práwě dostal nakládačku, zjistil že ho Bill podwádí s jeho úhlawnim nepřítelem tag dopsáno tečka čim mě trumfneš?

  33. Nee tohle je jná wícedílowka. W meere maj už nepřátel dost. Dwa bohaťe stačej pjo každýho jeden;-) koukám že naše hlawní sadírtka asi louská wořechy že nepíše:-D

  34. Asi šla wraždit Twincata,hele teď mě napadlo,wšeci wíme gde je drží,čn wywolat wzpouru a zachránit je dokud tu nejní;-)

  35. To bude sranda až příde a zjistí že jsot fuč. No nebojte kluci,schowám si wás u sebe a wykrmim wětrníkama 😀

  36. No jo Bitter u tebe se budou mět jako v ráji xD si je vykrmíš a budou pěkně kulaťoučký:DD ale máv obavu s Ádiny reakce… xD xD xD

  37. Volám

    Saki, přijedete?……… Ok……… Ne, hnedka!……. Jo, Tobiase vem taky……. Já, Bitteruška a Sam…….. Jo….. Čus, čekám!

    Tak, budou tu za chviličku 😀

  38. No minule nás taky bylo víc a nakonec nás Bitterunka zradila xDDD Ale hlavně že jsou v bezpečí:-))) No Áďa nás zabije to je prawda

  39. Samara: 😀 😀 Tys mě roozesmála, ale totálně rozesmála! xD Jo, vyfoť! Na památku 😀

    Bitterruško, nebudeš nás zrazovat! Pls!

  40. TAK ALEEE!!!! Himmelhergotdonnerwtterkrucajselement! vy podlí zákeřňáci!!! a že mám u sebe klíč, vám nedošlo, co? .-) že jediný klíč, který je, mám vždy při sobě? abyste věděli, je čtvrtek, tak jsem šla na svůj milovaný seriál, tááákže…  jináč, žes Toma oddělala jeho úhlavním nepřítelem, jak to trumfnu?? hmmm… asi tím, že se splnilo vaše úzkostlivé přání a David vstal z mrtvých. Bill visí v bezvědomí v řetězech hlavou dolů a Tomovi se zrovna párá nožem břicho a svírají se mu vnitřnosti rozžhavenými kleštěmi… stačí? .-)

  41. Já to vědělaa! A máme to! Áďa se nasrala ako svině!:DD žádný řetězy a žádný kleště! Neeneneneneen! Chudáčci mlainkatí!:-((((

  42. Áďo!!!!!!! Ty jedna sadistko! 😛 😀 Okamžitě Billa poověs opačně, nateče mu krev do hlavy! 🙁 A Tomovi neseškvařuj vnitřnosti! Chudáčci! 🙁

  43. Sam: Jo? :D:D Bych chtěla vidět. Ooh, můj rozhovor zdobí někomu mobil :D:D

    Taky tam Áďa mohla koukat na TV dýl..x(

  44. Klid to jsou ejnom andsojdi já si minuke udělala klíče prawej Bill a TOm jsou u mě v pokojí a spinkaj ak miminka:-P

  45. Ne, Áďa má určitě ty pravý… Já to vim! Ona je na tohle opatrná. Mě strčila androidy taky minule!

    Saki volá

    Já: Hej, tak co se děje? Kde jsou dvojčátka?……. Já to říkala……. Ještě visi?………. Jak dlouho visi?………….. porad hlavou dolu?……….. Nee!……….. COZE?………. Ona, sype do něj…. Do břicha mu dává slimáky?…………. DĚLEJTE NĚCO, SAKRA! …….. HNED!

    Já jsem v šoku… Ona… Očaroval David ty slimáky a oni požírají Tomovy vniitřnosti x((

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics