autor: Samara
Když Tom seběhl dolů do kuchyně, všiml si vzkazu načmáraného vedle pohovky. Začetl se. Kluci, jela jsem za Gordonem na služebku, abych mu vše vysvětlila, mějte se hezky, vrátím se zítra. Simone. Tom se smutně usmál. Tušil, že mamku dlouho neuvidí. Lehce ten kousek papírku políbil. Položil vzkaz na stůl a došel ke dveřím. Otevřel je. Pak se otočil ke schodům.
„Sbohem, Billí,“ špitl smutně a vyšel ven. Přes slzy, které mu tekly po tváři, ani neviděl na cestu. Právě svítalo. Slunce se začalo drát na oblohu. Tom si zašel do bistra na snídani a pak šel za kamarádem ze školy Andym. Andy byl moc rád, že jej vidí. Pozval ho domů. Ale Tom se pořád nedokázal zbavit myšlenek na Billa. Netušil že je Bill ve velkém nebezpečí.
Bill se probudil. Zamžoural očičkama a protřel si je packama. Chtěl se přitulit k Tomovi, ale zjistil, že tam není. Udiveně rozevřel čokoládové oči. Pomyslel si, že už šel asi dolů. Vstal a vyšel s pokoje.
„Tomi!“ zavolal vesele. Nic. Bill se trošku zamračil a rozhlédl se po domě. Kde zas ten Tom lítá? Šel do kuchyně. Tam nikdo nebyl. Bill si všiml vzkazu od Simone. Ale Tom pořád nikde nebyl.
Vtom Billa napadla příšerná věc. To by Tom neudělal, ujišťoval se v duchu. Pro svůj klid vyběhl jak nejrychleji uměl, zpátky do svého pokoje. Tam zjistil, že Tomovy věci zmizely. Bill zalapal po dechu. „Tomi, ne,“ zašeptal. Po tváři se mu už zase koulely slzičky. „Tome,“ vzlykl. Nedokázal uvěřit tomu, že Tom odešel. Jen kvůli tomu, že jsou bráchové. Chtěl si sednout a brečet, jenom brečet…
NE! Oblékl se a vzal si bundu. Rozhodl se že tu nebude jen tak sedět, ale že půjde Toma hledat. Chyba. VELKÁ chyba. Bill odemkl, otevřel dveře a vyšel ven. Ale sotva vyšel ze dveří, ucítil, jak ho někdo hrubě drapl za loket. Bill vypískl. Podíval se na osobu, která ho držela. Oči se mu rozevřely nevídaným strachem. Pootevřel pusu, ale děsem nemohl ani vykřiknout. Všechny svaly v těle mu ztuhly.
„Ale, ale, Billíšku snad by ses mě nebál?“ řekl Peter Trümper s lehkým úšklebkem v obličeji.
„Nech mě… pusť mě,“ vyhrkl Bill.
„No ale my spolu ještě neskončili, co říkáš Billí?“ řekl Peter.
„Já s tebou jo,“ odporoval Bill. Peterova tvář potemněla.
„Jestli se teď o něco pokusíš, tak to tvoje milovaný dvojčátko zemře,“ sykl nenávistně. Bill zalapal po dechu a jeho srdíčko se naplnilo strachem o Toma.
„To bys neudělal! Je to tvůj bratr a…!“ zarazil se Bill. Uvědomil si, že Peter není Tomův pravý bratr.
„Byl to můj bratr, ale už není. Je to jen další hnusný Kaulitz,“ zavrčel a podíval se na Billa. „Stejně jako ty,“ dodal. Bill se roztřásl po celém těle. Proč jen vycházel s domu? „Dělej, běž a pamatuj, co jsem ti řekl!“ varoval ho Peter a postrčil ho před sebe. Bill se tak strašně bál o Toma a tak raději poslechl. Vratkým krokem se vydal tam, kde ukazoval Peter. O ulici dál parkovalo černé auto s kouřovými skly. „Nastup si a žádné blbosti,“ vyzval ho stroze Peter. Bill si sedl na zadní sedadlo a snažil se popadnout dech. To přece nemůže být pravda! Ať se teď probudí a je zase ve svém pokoji přitulený k Tomovi! Peter nastoupil a nastartoval. Po pěti minutách cesty si ale Bill najednou vzpomněl, že má u sebe přece mobil! Zkusí zavolal Tomovi! Nenápadně vytáhl mobil s kapsy. Aniž by se na mobil podíval, snažil se vyťukat Tomovo číslo. Najednou auto prudce zabrzdilo. Bill se hrozně lekl a upustil mobil. Peter se otočil a všiml si toho. Oči se mu zlostí stáhly do úzkých štěrbin a rty sevřel do tenké čárky. Rozpřáhl se a dal Billovi pěstí do obličeje. Billova hlava narazila do sedadla a v nose mu něco ruplo. Bill se chytl za krvácející nos a snažil se zastavit krvácení.
„To jsi neměl, Kaulitzi,“ řekl tiše a výhružně Peter. Vzal mu mobil, a když uviděl, co naťukal na displej, posměšně se uchechtl. „Tak ty jsi chtěl zavolat Tomíškovi, jo?“ smál se zlomyslně. „Ale ten je daleko, daleko Kaulitzi!“ Peter se smíchem vystoupil. Bill se ustrašeně skrčil na sedadle. Peter otevřel dveře, chytl Billa za zápěstí a hrubě ho vytáhl ven. Zabouchl dveře a dovlekl Billa do staré, opuštěné garáže, která se už dávno nepoužívala. Bill byl strachy naprosto bez sebe. Co mu chce udělat? V duchu se modlil, ať ho taky neznásilní. To už by psychicky nevydržel. V duchu volal Toma a prosil ho, ať přijde. Peter ho strčil dovnitř a zabouchl těžké dveře. Otočil se čelem k Billovi, který se strachy jen tak tak udržel na nohou. V tváři byl bílý jako stěna a v očích měl děs a hrůzu. Peter se pomalu usmál. Chytl Billa za zápěstí a stáhl ho na podlahu. Zkroutil mu ruce za zády a svázal je k sobě. „To abys mi náhodou neutekl,“ řekl s úšklebkem. Zadíval se Billovi do hnědých očí. Cítil, jak se zoufale třese. „Uklidním tě,“ řekl tiše. „Dneska tě nikdo neznásilní.“ Billovi spadl kámen ze srdce. Peter vstal. „Ne, nikdo,“ pokračoval. „Protože dneska se stane něco mnohem hezčího.“ S úsměvem na rtech šáhl do mikiny a v ruce se mu zableskl kov nože. Bill zbledl. Panebože přece ho nemůže zabít! To ne! Nemůže ho tu přece podříznout jako králíka!
„Ne, to ne,“ zašeptal s čirým zoufalstvím v hlase. Peter se hlasitě rozesmál. Bill zaklonil hlavu a s opravdu posledních sil zakřičel jak nejhlasitěji uměl: „Pomoooc, Tomeeee!!!!“
Tom seděl u Andyho a povídal si s ním. Věděl, že se k Billovi už nevrátí. Strašně ho to bolelo, ale nemohl jinak. Byl to jeho bráška a on ho bude vždycky milovat, ale nešlo to jinak. Budou se sice oba trápit, ale to přejde. Jak tak seděl na posteli u Andrease, začala se mu najednou točit hlava.
„Tome? Tome, co je ti?!“ zeptal se ho naléhavě Andy. Jeho hlas zněl Tomovi v uchu jako by z velké dálky. Tom chtěl odpovědět, ale najednou spadl na postel a před očima měl jen tmu. Ale jen na chvíli. Pře očima se mu začal objevovat mlhavý obraz. Byl tam park a pak nějaká opuštěná garáž. Pak uviděl před očima Billa. Seděl na zemi a v očích měl nevýslovnou hrůzu. Podíval se někam dál a z ničeho nic zakřičel: „Pomoooc, Tomeeee!!!!“ Tom sebou škubl a otevřel oči.
„Bille,“ vydechl. Po čele mu stékal studený pot a vyrazila mu husí kůže. Andreas s ním zatřásl.
„Tome, co se stalo?“ naléhal na něj vyděšeně. Šáhl pro mobil, že zavolá sanitku. Tom ale roztřeseně vstal a vytrhl mu mobil. „Já musím… Bill je v nebezpečí,“ řekl přerývavě a rozběhl se pryč. Zbytečně za ním Andy křičel, ať počká, že by měl k doktorovi. Tomovy myšlenky se ubíraly úplně jiným směrem. Poznal totiž ten park, který viděl. Když byl mladší, chodil tam venčit Scottyho. Vyběhl s Andreasova domu a prorážel si cestu davem naštvaných lidí, kteří ho hlasitě peskovali za nevhodné chování. Tom je ale absolutně nevnímal a dál utíkal za svou láskou. Doběhl do parku a chodil všemi různými směry, až před očima uviděl konečně přesně tu garáž, kterou viděl ve snu. Rychlým krokem přešel až k ní. A když byl u ní, uslyšel křik. Tom ztuhl. Krve by se ho nedořezal. Ten usedavý a zoufalý křik plný strachu a bezmoci poznal. Byl to Bill!
Bill se rozplakal. „Nezabíjej mě, prosím, prosím!“ prosil zoufale. Nemohl tu jen tak zemřít. Vždyť tu měl rodinu, brášku, svou lásku! Vždyť s ním chtěl jednou žít a být s ním šťastný! Přece se nenarodil proto, aby zemřel v nějaké garáži bůhvíkde! Peter se jen lehce usmál.
„Nikdy si se neměl přiblížit k Tomovi, nemuselo to skončit takhle, teď už je pozdě, Kaulitzi,“ řekl posměšně.
„Dám ti peníze, dám ti všechno, co budeš chtít, jenom mě prosím nezabíjej, Petere!“ plakal Bill. Peter se na něj zašklebil.
„Věř mi, že největší poklad světa mi nenahradí ten překrásný pocit, který budu mít, až uvidím tvou krev, jak teče po podlaze a jak tvé oči vyhasnou…“ šeptá rozvášněně. Bill se snažil vyprostit s provazů, kterými měl svázané ruce. Ale čím víc se z nich nažil vyprostit, tím víc se mu zařezávaly do rukou, až mu je rozedřely do krve. Peter se znovu rozesmál. „Odsud se už nedostaneš, Kaulitzi,“ ujistil ho tiše. Bill ucítil na tváři chladný kov nože.
„Nedělej to,“ zašeptal naposledy s posledních sil.
„Sbohem, Kaulitzi,“ řekl nelítostně Peter a Bill ucítil nůž na krku. Sbohem, Tome, miluji tě, pomyslel si, zavřel oči a chystal se na smrt. Vtom se ozvala hlasitá rána. Peter se otočil. Ve dveřích stál Tom. Tvářil se tak rozzuřeně, že se ho Peter lekl.
„Ty hajzle hnusný, ty šmejde!“ zařval a skočil po něm. Oba skončili na zemi a začali se rvát. Tomovi ale vztek dodal nevídanou sílu. Za chvíli seděl obkročmo na Peterovi a držel mu ruce na zemi. Peter se teď sám tvářil vyděšeně. „Mám sto chutí tě zabít, Petere,“ procedil skrz zaťaté zuby. V tu chvíli začal Peter prosit, ať ho nezabíjí, že on za nic nemůže. „Ty debile, chtěl jsi zabít Billa!“ zakřičel na něj Tom. Vzal železnou tyčku, která byla opřená o stěnu. Podíval se na ni. Pak práskl Petera do hlavy. Peter protočil panenky a jeho tělo pod náporem ochablo. Tom mu rychle zkontroloval dech a srdce, jestli žije. Žil. Tom z něj slezl a spěchal k vyděšenému Billovi, který ležel na zemi a měl pevně zavřené oči… Vzal nůž, který ležel na zemi. Rozřezal Billovi pouta. Ten měl ale pořád semknutá očka, jako by se něčeho bál. Tom ho pohladil po vlasech. Bill zakňučel a stulil se do klubíčka.
„Nech mě, prosím,“ špitl pokorně. Tom se na něj smutně podíval. Věděl, že Bill je psychicky na dně.
„Billí,“ šeptne tiše. Bill otevřel oči a konečně a opatrně se na něj podíval. Ve tváři byl bílý jako stěna. Do poslední chvíle totiž nevěděl, jestli vyhrál Peter nebo Tom a bál se, že Tom leží na zemi mrtvý a Peter jde zabít jeho. Ale když uviděl dvě hnědé oči plné strachu, ale i úlevy, zvedl se a jeho srdíčko přímo přetékalo láskou k Tomovi. Vždyť mu zachránil život!
„Já žiju,“ řekl tiše a padl Tomovi kolem krku.
autor: Samara
betaread: Janule
žije! žije! Zlatíčko Bill žije!
*Klid klid dejchej!!* hey už sem se bála že jim něčo uďelá… Honem dál!
ty jo já si do poslední chvile fakt myslela že ho zabije
no tys mi teda dala.já jsem myslela v jednu chvíli,že ho opravdu zabije.Teť se určitě vrátí k Billímu a bude to lása jako předtím
bože to je tak krásné =´) dokážeš nádherně psát, to bych ani nevěřila, že několik písmenek může utvořit tak nádhernou povídku.
líbí se mi, že dílky jsou vždycky přiměřeně dlouhé. ani málo, ani hodně. prostě tak, abych se vždycky těšila na další díl a vychutnávala si pocity z dílu uplynulého.
na jednu stranu bych měla Toma chválit že mu zachránil život, ale když to vezmu z druhé stránky… byl to přece ON kdo Billa opustil. kdyby s ním byl zůstal, tak by se nic nestalo. je to vážně nádherné, máš můj neskonalý obdiv…honem pokračuj dále… xP
a tentokrát tě nepopravim… xD teď tě totiž rozsekám na malé kousíčky, ty pak na JEŠTĚ MENŠÍ a dám je spálit xP
Cože? Žádný takoví! mě nikdo sekat nebude! A jestli jo tak se Peter probere a oba dva je zabije!:-DDD
Samaro vopovaž se!To nedělej.Buď hodná holčička.Jinak stratíš čtenářku.A mi stratíme autorku.Je ti to doufám jasný.
Prosííííííííííííííííííííííííííííííííím já v mé povídce taky nezažijete smrt.
jůůůů!!! bude vzájemná zabijačkaaa, jupííííííííí!!! zamlouvám si prejt!
jinak dílek nádhernej…. syčák Peter!!! takhle si na Billa počíhat…. kdybych mohla, tak vlítnu na scénu a vyškrábu mu očička z důlků :-)))
Bajly: už jsem hodná 🙂
Áďo já tě klidně na scénu pošlu… ,,vtom se z dálky vynořila postava dívky s černými vlasy a krásnými nechty. Rozhlédla se a její pohled spočinul na Peterovi ležícím na zemi. Áďi potemněl pohled. Odstrčila bojujícího Toma a začala Peterovi škrábat oči svími dlouhými nechty. Když po pěti minutách skončila, koukali na ni jen prázné oční důlky"
Tak a jsi na scéně:DDD
mimochodem žádný prejt nebude jestli nechceš abych sa poblila:-!!!
taaak.. takže žije, to je paráda a teďka budou oba tastní a petera půjdou udat na cajty xDDD
Teda Ádo, ty to tomu Peterovi dala XD XD
A nigdo se wraždit nebude,ani Bill s Tomem,ani Samara(ta už wůbec nee ptž bych neměla koho strašit XD ),bo budu wraždit já xD
ne, vraždit se bude, ale v mojí režii 😀 a nebo uděláme vražednou dvojku, co, Bitteruško? 😀
Jasný,už widim tx tytulky-masakr na tw blgu! áďa a bitter oddělali Kaulitz twins,pak etě pár twincesťáků, nakonec jim z toho hráblo a spáchali sebewraždu! A to wše háčkem na háčkowání!! Pro tw nowa Martin Tuna XD
Háčkování ve vašem podání jsem si doslova zamilovala xD
😀 zní to krásně 😀 nicméně já bych použila spíš háček na koňská kopyta, je větší a zahnutější a ostřejší… dokázal by víc věcí :-)))
Tě wemu tim háčkem po palici a bude XD