Byl jednou jeden učitel 4.

autor: Fabiana

-Tom-

Otevřel jsem oči, pohled mi sklouzl na budík, na němž červeně svítilo 4:32. Už toho mám dost! Neusnu a neusnu. Zvedl jsem se, odhodil deku a zapnul počítač. Zablikalo na mě icq, budiž, stejně tam nikdo nebude. Úvodní zapípání mě vyvedlo z omylu. Andreas byl online. Rozklikl jsem konverzaci.

Sex_Gott

Nazdar, co ponocuješ?

*Andy*

Se mi nějak nechce do postele samotnýmu xD Co tady děláš ty?

Sex_Gott

Nemůžu usnout mno xD

*Andy*

Kvůli komu asi *otrávený pohled*

Sex_Gott

Beru si to osobně! *uražený*

*Andy*

Se neposer..

Sex_Gott

Neboj, nechce se mi.

*Andy*

xD seš pako. Jdi spát.

Sex_Gott

Ty mi budeš rozkazovat jo?! Proč jako?

*Andy*

Bo jdu taky, dobrou, teploušku xDD

^{*Andy* je offline}

Sex_Gott

Jaks mě to nazval? No počkej.

Vypnul jsem počítač. Andreas teda dokáže člověka povzbudit. Uchechtl jsem se. Zítra uvidí. Najednou jsem se cítil unavený. No hurá, že by byl tohle spouštěč? Lehl jsem si do postele a zavřel oči. V mysli jsem si detailně vybavil Billovu tvář…

„Tome, vstávej!“

„Ještě pět minut, prosím…“ Znovu se mnou zatřásla. „Žádných pět minut! Je čtvrt na osm!“ Otevřel jsem oči. „No jo, jo, vždyť už vstávám…“ Zamumlal jsem a mamka opustila pokoj. Vyhrabal jsem se z postele. Sakra, ono je vážně čtvrt na osm! Rychle jsem se umyl, převléknul a při pohledu u zrcadla si upravil kšiltovku. Pomalu jsem se vydal po schodech dolů. Za stolem seděl taťka, dopíjel kafe. „Dobrý ráno…“ Zamumlal jsem, popadl jsem housku a svalil se na židli.

„Dobré ráno. Chceš vzít do školy?“ Uchechtl jsem se.

„Těch tři sta metrů? Díky, dojdu sám.“ Pokrčil rameny, políbil matku na tvář a odešel. Slyšel jsem bouchnutí domovních dveří. Hodiny na zdi ukazovaly tři čtvrtě na osm. „Musím jít,“ houkl jsem na matku.

„Tome…“

„Nemám čas, spěchám!“

„Já tě nechci zdržovat, ale máš naruby triko.“

Ačkoli jsem vyšel včas, do školy jsem doběhl těsně před zvoněním.

„Nazdar Tome!“ Pozdravil mě Andy.

„Čus. Hele, co to mělo bejt na tom ajsku?“

„No, tak ti teď budu říkat.“ Ušklíbl se.

„Ne, to nebudeš.“

„Tobě to vadí?“

„Tos uhod.“

„Jak myslíš, Sex Gotte.“ Naštěstí zazvonilo, jinak bychom se nejspíš hádali ještě dlouho. „Tak pojď.“ Poklepal mi na rameno a doslova mě vtáhl do třídy. Sedli jsme si na naše místo dozadu. Vepředu totiž jsem ochotný sedět jen v matice a v chemii. No a teď bude biologie. To znamená strašná nuda. Naštěstí tahle učitelka chodí vždycky pozdě. Nemáme jí to za zlé. Na téhle škole jsou tlusté učitelky nejspíš v módě, a než se sem dobatolí z kabinetu v druhém patře, chvilku to trvá. Andreas o něčem debatoval s Lindou, která sedí vedle něj přes uličku. Vytáhl jsem mobil s úmyslem napsat Billovi sms, pak mi ale došlo, že na něj ještě nemám číslo. To se musí napravit. Otevřel jsem žákovskou, abych se podíval na rozvrh hodin. Přece jen chodíme do školy měsíc, ještě si ho nepamatuju. Matika, třetí hodinu. No výborně, to bude chvilka. Klika cvakla, dveře letí, úča vchází do dveří. Stoupli jsme si, ona nás ale netrpělivým pohybem ruky posadila. Tvářila se jako Santa Claus, který zrovna vytahuje z pytle obzvlášť velkou hračku. „Napíšeme si dnes písemku.“ Sdělila nám. Ze všech stran třídy se ozývalo pobouřené, nesouhlasné mumlání. „Nechci nic slyšet!“

„No hurá, myslel jsem, že se tý matiky dneska ani nedočkám.“ Pronesl jsem otráveně. Po chvíli mi došlo, že nahlas. Petra se na mě otočila.

„Proč jako? Ty máš rád matiku, jo? Odkdy?“ Mozek mi šrotoval v zoufalém hledání výmluvy…

„Jen… mě baví geometrie, víš.“ Vyhrkl jsem a rychle jsem se transportoval do první lavice. Andy se pomalu došoural ke mně, hodil batoh na zem a zničeně se sesul na židli. Nakrčil jsem obočí. „Co se děje?“ Zavrtěl hlavou. Zdá se mi to, nebo je poslední dobou nějaký divný? „Hele… máš po škole čas?“ Zeptal se mě podivně prázdným hlasem.

„Jo, jasně, o co jde?“

„Já jen… jestli nechceš třeba… někam zajít.“

„Jasně.“ Zazvonilo na hodinu. Ten zvuk mi zněl jako rajská hudba, jako uvítací tón k hodině s Billem. Za chvíli vešel do dveří. Všichni jsme si stoupli, rutina. Došel ke katedře a vyhledal můj pohled. Zářivě se na mě usmál, opětoval jsem jeho úsměv a pak jsme se posadili. „Dneska začínáme geometrii, jak víte. Takže si všichni vytáhněte pravítka, kružítka a ostrouhané tužky.“ Všechno jsem měl připravené na lavici. „Výborně. Nejdřív malé opakování.“ Bill se rozhlédl po třídě. „Lindo, pojďte k tabuli a nakreslete kružnici.“ Chvíli jsem pozoroval jeho rty, pak jsem se silou vůle soustředil na Lindu. „Výborně. Teď tečnu.“ Vypnul jsem uši a sledoval narůstající nákres na tabuli a Billa vysvětlujícího rozdíl mezi tečnou a sečnou. Poslal Lindu do lavice a sám zůstal stát před tabulí. Podepřel jsem si hlavu a zíral jsem na něj. Něco říkal. Jeho hlas zněl tak vzdáleně. Zavřel jsem oči, ale pořád jsem ho viděl. Viděl jsem ho, byl u mě blízko, hodně blízko. Byl jen v boxerkách a teď mě pohladil po ruce… Otevřel jsem oči.

„Tome, jste tu s námi?“ Rychle jsem zvedl hlavu. Bill seděl za katedrou a právě se dotkl mojí ruky. Byl to jen letmý dotyk. „Zvonilo. Můžete na chvíli?“ Přikývl jsem a následoval jsem ho ze třídy. „Jsi v pohodě?“ Šeptal.

„Jen jsem se… trošku zasnil.“ Procházeli jsme chodbou, na jejímž konci byl kabinet matematiky, fyziky a chemie. Bill odemkl dveře a pustil mě dovnitř. Nikdo jiný tu nebyl. „Nechal jsem se unést. Omlouvám se, pane učiteli.“ Zamračil se.

„Toho učitele si nech. Jsem Bill a ty to moc dobře víš.“ Přikývl jsem. Přiblížil se ke mně. „Tome, Tome…“ Ovanul mě jeho horký dech, rozklepala se mi kolena.

„Bille… já…“ Přitiskl mi prst na rty, zachvěl jsem se a zahleděl se do jeho očí, ten výmluvný pohled… Naklonil se ke mně blíž, byly to už jen milimetry, co nás od sebe dělily, a já jsem toužil překonat tuhle vzdálenost víc než kdy dřív… Pak se otevřely dveře, Bill byl najednou daleko ode mě a pozdravil učitelku fyziky. „Dobrý… den.“ Zamumlal jsem zklamaně. Bill mi vrazil do ruky nějakou knihu.

„Tak běžte, Kaulitzi, ať vás neoberu o celou přestávku. A určitě se na to podívejte.“

„Děkuju…“ Vyšel jsem z kabinetu, učitelka, která to všechno zkazila, za mnou zabouchla dveře a já se pomalu šoural zpět do třídy. Až tam mě napadlo podívat se na knihu, kterou mi Bill tak ve spěchu půjčil, a i přes zklamání z nevydařeného polibku jsem se musel pousmát.

Honoré de Balzac, Venkovský lékař.

autor: Fabiana

betaread: Janule

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2

41 thoughts on “Byl jednou jeden učitel 4.”

Jujky dokonalí dílek!Honem dalšíí!

41 thoughts on “Byl jednou jeden učitel 4.”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář