autor: fyredancer
Zbytek týdne uběhl tak rychle, že pátek nastal dřív, než si to Bill pořádně uvědomil. Dny, které uběhly, byly normální, otupující, ale konejšivě normální. Probudil se, šel na přednášky, bláznil po Tomovi, udělal domácí úkoly a zapisoval si nové texty, když ho políbila múza a nechtěla se ho pustit. Ani Tom ani Andreas nenakousli znovu to odhalení, a Bill se nechystal udělat to za ně.
„Je ubohé, jak moc jsem se na dnešek těšil,“ řekl Bill Georgovi jakoby mimochodem, zatímco si oba balili své věci a opustili učebnu hudební kompozice.
„Proč?“ Zeptal se Georg a hodil po něm zmateným pohledem. „Je pátek. Je to nejlepší den v týdnu, člověče.“
Bill okamžitě nakrčil nos. „Ani náhodou, to je sobota. Když máš celý den volno, ale nemusíš se bát konce víkendu, jako například v neděli.
„Pokud nemusíš do práce jako někteří z nás,“ řekl Georg suše a hodil si batoh na ramena.
„Oh,“ řekl Bill, omluvně se na Georga zašklebil. „Jo, já vyžírám rodiče. Chtějí, abych zůstal zaměřený na studium – pracuju jen během léta.“ Našetřil si dost na to, aby mu to stačilo na gumové medvídky, výdaje za domácnost a úzké džíny.
„To se máš,“ poznamenal Georg. „Každopádně, užij si to!“
„Ty taky,“ řekl Bill a zamával. Ulevilo se mu, že na něj Georg netlačil ohledně toho, proč Bill z dnešního dne dělal takový humbuk. Stačilo, že většina lidí byla obecně z pátků nadšená; znamenalo to drinky a panáky a tancování na stole a zvracení prváků na chodník. Bill nakrčil nos; byl rád, že on a jeho přátelé zůstávali v pátky uvnitř. Ve většině klubů ve městě byla noc panáků za dolar, a to znamenalo trable pro každého, kdo se chtěl dostat skrz noc s čistými botami.
Bill jel modrou linkou do bytu Toma a Andrease. Nebydleli od areálu příliš daleko – dostatečně blízko na to, aby Tom obvykle šel pěšky nebo běžel, když to čas dovolil – ale Bill obvykle nosil boty s podpatky, které v žádném případě nebyly vhodné pro delší chůzi. Vypadat dost dobře na to, aby mohl nosit Gucciho, bylo dostatečné cvičení, říkal Bill Tomovi pokaždé, když se ho snažil přemluvit k běhání.
„Čau,“ řekl Tom, rozrazil dveře dokořán v průběhu Billova druhého zaklepání.
„Ehm,“ odpověděl Bill, vytřeštil oči dostatečně silně na to, aby si ublížil. Nedokázal odvrátit zrak, ale bál se, že sám sobě způsobí trvalé poškození. Tom měl ručník omotaný kolem vlasů, jeho hruď byla nahá a s kapkami vody, a na sobě měl tepláky, zpod kterých mu vyčuhovaly boxerky s potiskem slunečnic na zelené louce – Bill byl tím okrajem boxerek fascinován. Těsně přiléhal k jeho fantastickým břišákům.
Tom dával své tělo na odiv jen velmi zřídka, takže Bill už zapomněl, jaký dopad to na něj mělo.
„Pojď dál,“ řekl Tom a ustoupil stranou, naklonil hlavu v tichém pozvání. Olízl si spodní ret a s očekáváním si Billa prohlížel.
„Uh, dobře,“ řekl Bill, proplachtil dveřmi a zvedl ruku, aby provedl rychlou kontrolu svého slintání. Rty měl suché, ještě nepřišel o rozum. „Běž si na sebe něco hodit.“
„Dej mi pokoj, zrovna jsem se osprchoval,“ protestoval Tom. „Kromě toho, líbí se ti to.“
Bill odhodil své věci vedle gauče a prudce se otočil s pohotovým odseknutím na rtech. To mu bylo odtrženo od úst, když byl po otočení konfrontován blízkostí polonahého Toma, který se k němu s bosýma nohama tiše připlížil poté, co zavřel dveře. Ručník měl nyní kolem krku a copánky mu volně visely kolem ramen.
„C-cože,“ zahučel Bill namísto toho. Pokud tam Tom dál bude stát a takhle se na něj dívat, pak mu Bill ukradne ručník a švihne jej s ním přes ty jeho opálené, pevné břišní svaly. Musel odtáhnout oči zpátky vzhůru k Tomovu obličeji a zaklel, když se setkal s Tomovým vědoucím úšklebkem.
„Takže jsi na to myslel?“ Zeptal se ho Tom.
„Co?“ řekl Bill nechápavě, přistižen při zírání.
Tom se na něj pousmál úsměvem, který se jen sotva dotkl koutků jeho úst, ale jeho hnědé oči jiskřily. „Však víš, ´to´.“
„´To?´“ Opakoval Bill tupě. „Co myslíš tím ´to´?“
Tom naklonil hlavu na stranu. „To, co jsem řekl před pár dny, však víš, o tvém obličeji…“
Ve vzduchu kolem to náhle bzučelo, bylo to silné s náhlým zvukem rojících se včel, a Bill si musel připlácnout ruce na uši. „Ne, Bože, drž hubu, Tome,“ zakňučel Bill. „Proč bych na to měl myslet? Ty jsi tak plný sám sebe. Jsi… jsi můj nejlepší kámoš.“ Bill zrudl a odvrátil hlavu.
Byla to lež; Bill nebyl schopný po celé dny dostat do své mysli cokoliv jiného, než jen Tomův stupidní myšlenkový pochod. Pořád se snažil si to nepředstavovat, a trvalo mu dvakrát delší dobu, než udělal domácí úkoly. Jeho účet za vodu bude taky dvakrát větší.
Bill uvažoval, jestli je studená voda levnější než horká. Pokud ano, pak možná něco ušetřil.
„A nemáš teď vlastně holku?“ Zvolal a odkráčel od Toma, aby v kuchyni popadl něco k pití. Jeho přátelé udržovali politiku volně přístupné lednice tak dlouho, dokud Bill platil za svůj podíl pizzy a dával dýško poslíčkovi.
„To s tím nemá nic společného,“ řekl Tom, podle zvuku přímo za ním – tím pádem stále nesnesitelně blízko.
„Cože?“ Bill se otočil s kolou v ruce a zamračil se nad Tomovou nahou hrudí. „Běž si vzít tričko a přestaň se předvádět, Kaulitzi.“ Zvedl obočí a znovu vyjel očima k Tomovu obličeji, aby mu věnoval lehce posměšný úsměv – ten, co o sobotních nocích posílal hulvátům, kteří se domnívali, že by ho mohli ochmatávat na záchodech.
„Fajn, fajn, hned jsem zpátky,“ odpověděl Tom, stáhl si ručník z krku a naposledy si otřel hruď. Po cestě z kuchyně střelil ručníkem po Billovi a vyprskl smíchy, když Bill vyjekl a málem upustil svou kolu.
„Blbče!“ Vykřikl za ním Bill s rukou na hrudi. Tomův hysterický smích, který se nesl celým bytem, mu byl jedinou odpovědí. Bill si povzdechl a rukou si prohrábl vlasy. Už se odhodlal, že nejlepší způsob bude pokusit se to ignorovat, ale zatraceně, jestli mu to Tom nekomplikoval. A byl si dost jistý, že jejich neformální flirtování nikdy dříve nezašlo až do této úrovně. Bill odkopl boty a šel se uvelebit na gauč, který byl hlavní a neodmyslitelnou součástí obývacího pokoje. Byl to typický studentský byt, boty a haraburdí v rohu, nic moc nábytku, a televize a stereo byly rozloženy na konstrukci smontované z bedýnek od mléka, které pohromadě držela lepicí páska. ´Konferenční stolek´ byla deska z překližky postavená na několika prázdných, dobře vypláchnutých sudech od oleje, které byly přeřezány na poloviny. Andreas byl bordelář, ale Tom to trochu vylepšoval, takže výsledný efekt byl umírněný chaos. Bill z gauče strhl otrhanou flísovou deku a hodil ji směrem k Andreasově lenošce se zlomeným opěradlem, kterou si přitáhl z Goodwillu, a tím odhalil hromadu knih, počmárané útržky papírů a papírový ubrousek omotaný kolem napůl snědené oschlé pizzy.
„Fuj, Andreasi,“ řekl Bill, nakrčil nos a uchopil zbytek jídla mezi palec a ukazováček. Položil svou kolu a mrtvý kousek pizzy vyhodil, než si otřel ruku do opěradla, vyhrabal si na gauči pro sebe místo a bez okolků nahromadil úkoly svého kamaráda na hromádku vedle gauče.
„Hej, takže, máš hlad?“ Zeptal se ho Tom, když se přišoural zpátky do místnosti v tílku. Bylo daleko těsnější než většina jeho gangsterských XXL triček. Vlasy měl svázané, ale neměl na hlavě svou obvyklou čepici. Pro Billovu mysl tílko nebylo příliš velké zlepšení oproti polonahému Tomovi. Stále mohl vidět jeho krk a klíční kosti a tak nějak bylo ještě více sexy vidět jen malý kousek, zatímco větší část hrudi byla zakryta. Nemluvě o tom, že Tomovy paže byly štíhlé a lehce svalnaté, ne příliš, jen dostatečně vyrýsované.
„Mám hlad,“ zopakoval Bill, zachytil se toho posledního slova jako záchranného lana. „Jo, mám hlad, umírám hlady. Kde je Andreas?“
Tomova holá ramena se pohnula nahoru a dolů s pokrčením. „Myslel jsem, že už tady bude.“
„Měli bychom zavolat…“ Začal Bill a rozesmál se, když byl přerušen Tomovým rapovým vyzváněním napříč místností.
Tom zvedl obočí. „Ten kluk má dobré načasování,“ rozběhl se pro telefon.
„Co se děje?“ Řekl Tom do telefonu, nastavil ho na hlasitý odposlech a položil na stůl, než se posadil vedle Billa. „Bill je tady, čekáme na tebe, člověče.“
„Sakra, lidi, ten obvyklý chlápek, který mě nechává kupovat, je pryč. Snažím se najít někoho, kdo by šel dovnitř a koupil to za mě, ale může to nějakou dobu trvat… zatím mi to neprošlo. Musím najít někoho z vyššího ročníku, kdo bude souhlasit,“ ozval se Andreasův hlas z reproduktoru.
„Zkoušel jsi volat Davidovi?“ Navrhl Tom jméno staršího měšťáka, který jim při více než jedné příležitosti pivo ochotně koupil.
„Zkoušel jsem ho jako prvního, je mimo město,“ řekl Andreas.
Bill zvedl obočí. „Opravdu potřebujeme pivo?“
„Ano,“ odpověděli Tom a Andreas současně.
Bill protočil oči a nechal to být. Byl by spokojený po celý večer jen s kolou, ale jeho přátelé měli rádi pivo na ´uvolnění´, jak to sami nazývali, ačkoliv si Bill myslel, že jediný čas, kdy byli opravdu ve stresu, bylo období zkoušek. Nebo těsně před velkým závodem v případě Toma. Bill pomyslel na Georga, který byl z vyššího ročníku, ale uvědomil si, že navzdory jejich přátelství nemá Georgovo číslo. Také nevěděl, jestli by byl Georg v pohodě s nákupem piva pro tři nezletilé studenty druhého ročníku, kterým do 21. narozenin stále ještě nějaké ty měsíce chybí.
„Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, mohla by to být i hodina nebo víc,“ pokračoval Andreas. „Ale počkejte, než objednáte pizzu, jo?„
„Jo, jasně,“ odfrkl si Tom. „Máme hlad. Můžeš si to pak ohřát.“
„To není to samé! Ty blbče–„
Se zvednutým obočím se Tom na Billa rozpustile usmál, zatímco záměrně přitiskl palec na červené tlačítko pro ukončení hovoru. Bill se přistihl, jak se směje, i když směrem k Andreasovi cítil jistou lítost.
Ale ne natolik, alby se pokusil Toma přemluvit k oddálení objednávky pizzy.
Bill se otočil, aby se setkal s Tomovým pohledem. Tomova hlava byla nakloněná na stranu a jeho hnědé oči se upíraly na Billa, ústa měl zkroucená v uznalém úsměvu. Byly to oči, které ho tak vtáhly a dělaly jej neschopným odvrátit pohled. Kdyby to udělal, prohrál by; v těch očích byla výzva, zatímco se Billa ptaly na něco, o čem si nebyl docela jistý, že by na to mohl odpovědět. Ta chvíle nad nimi visela; tyčilo se to nad nimi pod tíhou očekávání v Tomově pohledu.
Bill si nervózně olízl rty. Pokud si Tom začne hrát se svým piercingem, tak skončil.
„Pořád mi dlužíš tu epickou bitvu,“ informoval Toma a naklonil se, aby ho prstem šťouchl do hrudi.
Tom vykulil oči. „Dlužím,“ řekl, znělo to zahloubaně, blízkost mezi nimi už byla až příliš, když se objevil Tomův jazyk a špičkou šťouchl do piercingu.
Bill vyskočil z gauče, jako by hořelo, a odklopýtal najít bezdrátový kytarový stojan, než si vzpomněl, že je opačným směrem. Tom se mu už smál.
„Bože, Bille, ty jsi tak nemotorný,“ řekl láskyplně. „Rock Band, jo?“
„Ano,“ řekl Bill, popadl svou oblíbenou kytaru, falešnou Gibsonku, a natáhl si popruh přes hlavu. Držel kytaru před sebou jako štít. „A tentokrát tě porazím, jen počkej a uvidíš.“
„Jo, jasně,“ posmíval se Tom. Vstal z pohovky a chvíli si hrál s přední části zábavního systému, aby dovnitř vložil disk, a pak se vydal pro svou vlastní bezdrátovou kytaru. „Dostaneš na zadek, že místo něj budeš mít bongo bubny.“
Bill sklonil hlavu a zapnul svou kytaru, nechal si spadnout vlasy přes obličej, aby zakryly ten náhlý nával horka, který mu přejel přes obličej. Dostal z Tomových slov krátký, ale živý obraz, a ta nejpodivnější část byla to náhlé zvědavé vzrušení, které tu myšlenku doprovázelo.
„Jen proto, že hraješ i na skutečnou kytaru, to ještě neznamená, že jsi bůh i v Rock Band,“ řekl Bill povýšeně. Protáhl si prsty a rozcvičoval je na následující hraní.
„Uvidíš, uvidíš,“ řekl Tom a sklonil se ke své kytaře.
Bill se zazubil. „Sklapni,“ řekl, stiskl první tlačítko na ´pražci´ na kytaře, aby urychlil úvodní titulky.
Zahřáli se na obtížném módu, a Bill překonal Tomovo skóre o jedno procento. „Ano!“ Zajásal, poskakoval kolem jako blázen a vystřeloval pěsti směrem ke stropu. „Ano, ano, ano!“ Napřáhl prst Tomovým směrem.
„Je roztomilé, jak si nadšený ze zahřívacího kola,“ protáhl Tom, „když se tě totálně chystám rozsekat.“
„To jsou jen prázdné kecy,“ řekl Bill. „Objednej pizzu, ano? Je pátek večer, každý, kdo zůstal doma, si objedná pizzu. Andreas se možná dostane zpátky dřív, než ji přivezou, a to nemůžeme dopustit.“
„Oh, jasně.“
Tom se k němu s úsměvem otočil, jakmile dokončil objednávku. „Tak pojď, vyber písničku. Jsi připravený na experta?“
„Sem s tím,“ vyzval ho Bill se zvednutou bradou.
Po další písničce Tom Billa o jedno procento převýšil, a po třetí písničce už nad ním vedl o celých pět procent. Hráli tak dlouho, dokud Bill nevyjekl, že ho bolí zápěstí, a Tom přišel se svým obvyklým vtipem o přirovnání několika jejich kol Rock Bandu k vyhonění asi šedesáti chlapů.
„To bys rád věděl,“ odsekl Bill a odvrátil se od Tomova úšklebku zpátky ke své kytaře. „V žádném případě jako šedesáti. Možná tak třiceti, maximálně.“
Tom byl chvíli zticha, a pak řekl, „Dělal jsi to? S klukama?“
„Ugh,“ Bill na Toma zazíral. „Ty víš, že ne. Ale já jsem kluk, Tome, a vím, jak to funguje na mé vlastní výbavě.“
Tom položil svou bezdrátovou kytaru na zem a pohrával si s hlavou nástroje. „Ale kdyby ses chystal mít sex-„
„Zahraj mi něco,“ přerušil ho Bill. Nebyl si jistý, kam tím Tom míří, ale rozhodně nechtěl, aby to dokončil. Mluvili o sexu už dřív, samozřejmě obvykle po pár drincích, zvláště když Tom a Andreas vyjádřili svou znovuobjevenou zvědavost na téma, jak Bill ví, že je bisexuál, když to ve skutečnosti ještě nedělal s žádným pohlavím. „Už je to dlouho, víš? Chci slyšet tvou akustickou kytaru.“
Tom k němu vzhlédl, obočí měl mírně zakaboněné. „Bille?“
„Prosím?“ Přemlouval ho Bill. Odhrnul si vlasy z obličeje a uvelebil se na gauči, nohy si zvedl nahoru. „Nikdy nehraješ, když je kolem Andy, jen se mnou.“
Tom sklopil hlavu, koutky úst se mu zvedly v malém, ale jasném úsměvu. „No, možná si myslím, že to neocení tak jako ty, ty můj studentíku se specializací na hudbu.“
Bill se rozesmál. „Nebo si to pokaždé schováváš na chvíli, kdy se Andy pokouší, však víš, skutečně pracovat na domácích úkolech, takže se pak v té spojitosti naštve pokaždé, kdykoliv tu svou akustiku jen vytáhneš.“
„Jak myslíš,“ řekl Tom, teď už rozhodně s úsměvem. „Co za to dostanu na oplátku?“
„Mou nehynoucí věrnost,“ odpověděl Bill, uvelebil se zády mezi polštáře.
Tom povystrčil spodní ret. „Myslel jsem, že tu už mám! Bille…“
„Co? Běž pro svou kytaru,“ řekl Bill a rukou Toma odmávl.
„Hraní na kytaru je pro mě velmi osobní,“ řekl mu Tom s pevně upřeným pohledem jeho hnědých očí, „takže bych za to měl dostat výměnou něco osobního, nemyslíš?“
Bill se kousl do rtu, podíval se na svá kolena a pak vzhlédl s pousmáním k Tomovi. „Prostě pro ni běž,“ řekl.
Tom se na něj dlouze zadíval, a pak se obrátil k odchodu.
Když Tom odešel z místnosti, Bill si přitáhl kolena k hrudi. Pokud by ho neznal, řekl by, že Tom… flirtoval? Ale Tom flirtoval s každým. Tohle bylo jiné. Tak úplně přesně to nedokázal popsat. V Tomově pohledu byla váha, druh tázavého nátlaku, když se na Billa podíval a nabídl mu sladký úsměv, nebo se na něj zamračil. „To je hloupost,“ zašeptal proti svým kolenům. Tohle nemohlo nikam mířit. Nebyl hloupý, věděl, že Tom si na Billa pravděpodobně stále promítal svou zvědavost. Ale Tom byl jeho kamarád, a Bill chtěl, aby to tak zůstalo.
Samozřejmě, říkat si to bylo celkem zbytečné, když vzhlédl, jakmile Tom vstoupil do místnosti s kytarou v ruce, a Billův vzpurný žaludek živě zavířil. Tom se šoural jako nesmělý malý kluk, se sklopenou hlavou si rukou třel zátylek.
„Jen proto, žes mě o to požádal,“ řekl mu Tom a věnoval mu vážný pohled. Mohl se usadit do Andreasovy lenošky, ale místo toho se posadil vedle Billa.
„Ale no tak, ty víš, že miluješ pro mě hrát,“ řekl Bill a šťouchl Toma nohou do jeho bosého chodidla.
„Pro tebe,“ souhlasil Tom, sklonil se nad svou kytarou a začal vybrnkávat náhodné akordy. „Nemohl jsem najít trsátko, takže nebudu hrát moc dlouho.“
Sám pro sebe si přikývl, poklepal na dřevo kytary a pak začal hrát. Bill si znova přitáhl kolena k hrudi a opřel se do polštářů, nechal se hudbou obalit jako bezpečným útočištěm, touha těch prvních několika not jej zasáhla do hrudi jako akord odpovědi. Věděl moc dobře, a už dlouho, co nemohl mít.
Tom nezpíval ani před Billem, takže Bill tiše broukal spolu s hudbou, když odezněly úvodní akordy a píseň dosáhla bodu, kdy se k melodii přidával zpěv. Tom ji zahrál celou a poté připlácl dlaň přes všechny struny a s překvapivým trhnutím kytaru umlčel.
„Hotovo,“ oznámil Tom.
„Ne, ještě jednu,“ prosil Bill. „Tahle byla smutná, nenechávej to zakončené tak smutně.“
Tom se na něj ušklíbl. „Ty jsi taková cíťa, Bille,“ řekl mu a vydal se na pozitivnější notu. Začal známou popovou melodií a poté přešel do rozpustilé balady, kterou Bill tolikrát zpíval ve sboru. Bylo to chytlavé a Bill chtěl zpívat, ale kousl se do rtu a místo toho sledoval Toma, jak se do té písně dostává.
„Líbí se ti to,“ řekl Bill, papouškoval tak Tomova slova z dřívějška.
Tom si jazykem šťouchal do rtu a ignoroval ho, svou pozornost a náhlou energii vkládal do rychlého prstokladu na kytarových strunách. Opravdu se do toho dostával, zaklonil hlavu a s vervou hrál.
Bill naklonil hlavu na stranu a znovu o tom přemýšlel; přesně o tom, o čem nedokázal přestat přemýšlet po celý týden. Tom myslel na Billovu tvář, když vyvrcholil, a nyní, když Bill sledoval kapičku potu stékající po Tomově tváři, jediné, co mohl dělat, bylo uvažovat, jestli to bylo alespoň trochu podobné tomu nynějšímu výrazu rozkoše na Tomově tváři. Hlavu měl zakloněnou k jedné straně, ústa měl otevřená, obočí lehce stažené nad přimhouřenýma očima, a na tváři měl výraz takové euforie, až Bill musel odvrátit pohled, žaludek se mu nevysvětlitelným pocitem napjal.
„Lepší?“ Tomova ruka opět uklidnila struny na kytaře.
„Oh…“ Bill se otočil, rty pevně nastavil do radostného úsměvu. „Je to lepší, rozhodně, ehm. Veselejší.“
Tomovy oči teď byly otevřené a jazykem si pohrával se svým piercingem. Kytaru položil stranou a přisunul se na pohovce blíž. „Bille…“
Co chceš? Zeptal se málem Bill, zamrkal a nedokázal odvrátit pohled. Jistota toho, že bude políben, jej srazila jako nárazová vlna, a on začal lehce vrtět hlavou. Opět tam byla tíha očekávání, která se ho chystala rozdrtit. Očima se pohyboval od Tomových tak-vážných hnědých očí k jeho poněkud rozpraskaným rtům, až k jeho krku a níž. Bylo tam malé, tmavé znamínko, přímo pod Tomovou levou klíční kostí, a Bill byl posedlý nutkáním se naklonit a olíznout ho, aby viděl, kam by je to dovedlo a jak Tom chutnal. A najednou věděl, že by mu to Tom pravděpodobně dovolil. Tohle byl tak špatný nápad.
Ne proto, že Billovi na tom záleželo. Ale proto, že Tomovi ne.
Zaklepání na dveře je oba přinutilo poskočit a Bill byl konečně schopný odvrátit pohled, vděčný za tu záminku. „Zajímalo by mě, jestli je to Andreas. Ne, nejspíš je to pizza! Půjdu tam,“ řekl rychle a vyskočil na nohy.
„Bille,“ řekl Tom znovu. Konečky jeho prstů přejely přes Billovo zápěstí, jak Bill opustil loď a spěchal ke dveřím.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Ach bože Tome, tak už to vybal. Prostě se vymáčkni a řekni, co chceš. Tohle je trápení jak pro mě tak pro Billa. 😀
Moc děkuji Zuzu za překlad. Tohle je boží povídka a to se ještě pořádně nic nestalo. 😀
Wou to bylo blízko. Sem ráda že se nič nestalo lebo by to Bilovi pohoršilo a Tom by na to pekne řeceno s**l. Nejsem moc vulgárny typ ale jinak se reagovat nedalo. Moc dikiiiii za preklad
Tohle je taková hra nervů. To jsem ani nečekala, ale rozhodně je to tím, že Andy ještě nedorazil. Tím nechal Tomovi volné pole působnosti. Ale je vidět, že i Tom se s tím docela pere. Tak trochu právě postrádá sebejistotu suverénního svůdníka.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Docela by mě zajímal pohled na to co se děje od Toma.
Pekne nám to začína. Zdá sa, že ani Bill Tomovi nie je ľahostajný – a tým nemyslím len tú fyzickú časť – a rád by s ním nadviazal aj trochu iný vzťah, než priateľstvo. Ale vzhľadom na jeho predchádzajúci spôsob života to preňho bude ťažké. A pre nás zábavné. Ďakujem za preklad.
Tak som čakala, že niečo bude… teda ono to vo vzduchu bolo aj v hlavách… ale keby sa niektorý z nich posnažil a prestali by ma trápiť… Ďakujem za super skvelý preklad.
S napětím jsem očekávala, co se stane, protože jsem něco čekala…jenže v tu nejhorší dobu prostě musí zazvonit ten zvonek! Je to nefér! Docela jsem čekala, že se ti dva políbí nebo se Tom konečně vymáčkne, protože jde jasně vidět, že ten na Billa nemyslí jenom když se udělá, ale že na něj myslí po celý čas a rozhodně ne jenom jako na kamaráda. A přitom to mají oba dva stejně! Ach jo, taková škoda! Já jen strašně doufám, že se takhle nebudou trápit moc dlouho! 😉
Moc děkuji za překlad Zuzu! 🙂
Už to bolo fakt blízko, vrr 😀 mňa by len zaujímalo, že prečo tak zrazu sa začal Tom tak o Billa zaujímať, keď doteraz boli len obyčajní kamaráti 😀 v každom prípade ma to fakt baví, ďakujem za preklad 🙂