autor: Samara
Tom seběhl dolů do kuchyně. Věděl, kde má máma schovanou vodku a tak ji vytáhl, nalil si a převrátil ji do sebe. Když do sebe lil druhou, přišla dolů naprosto rozzuřená Greta.
„Polož to, Tome! Já nechápu, cos to udělal! Vždyť jsi mohl Petera zabít!“ ječela vztekle na syna. Tom si začal hrát s prázdnou skleničkou.
„On by si ani nic jinýho nezasloužil,“ zamručel. Greta si sedla naproti němu. Zadívala se mu do očí.
„A jak to, že jsi doma tak brzo? Vždycky chodíš až touhle dobou!“ vyštěkla náhle. Tom bleskurychle zalhal.
„Spolužákovi se udělalo blbě, tak jsem s ním šel domů.“ Greta se zamyslela.“ A nebyl ten spolužák náhodou Bill Kaulitz?“ zeptala se ostře. Tom zvedl překvapeně hlavu.
„Kdo ti něco řekl?“ vydechl. Greta se zadívala z okna. „A moment, mami, vždyť ty jsi byla objednaná ke kadeřnici, proč tam nejsi?“ zeptal se Tom. Greta na něj hodila přímo vražedný pohled.
„Šla jsem z práce,“ začala pomalu. „A když jsem šla parkem, vyšli proti mně ti dva Kaulitzovi.
Bill a Jim. Když šli kolem mě, ten Bill mě zastavil. Zeptal se mě, jestli už je Peter doma. Já řekla, že je. On se na mě tak divně podíval a řekl, že bych měla jít co nejdřív domů. Nejdřív jsem nechtěla, protože jsem mu nevěřila, ale pak mi to nedalo a šla jsem domů. A najdu tady tebe, jak… To je prostě neuvěřitelný!“ Tom na ni jen zíral.
„Tak on tě sem poslal Bill?“ zeptal se nevěřícně. Greta ale najednou prudce vstala od stolu. Zadívala se na Toma tak přísně a tvrdě, že Tom uhnul pohledem. Raději se zadíval ven, kde zuřil přímo pekelný vichr.
„Varuju tě, Tome,“ řekla pevně Greta. „Jestli máte spolu s Kaulitzem vztah jiný, než čisté nepřátelství, tak ho okamžitě přerušíš, protože bys jinak pošpinil celou naši rodinu!“ Tom se ale naštval. Co je to za hru? Taky vstal. Konečně pohlédl Gretě do zelených očí.
„Já kvůli nějaké tradici nebo hádce nebudu nic rušit!“ zakřičel vztekle. „A když už to chceš vědět, mami, tak já Billa miluju a on miluje mě!“ dodal trochu tišeji. Greta zalapala po dechu. Sesunula se na židli. Sáhla po láhvi s vodkou, která stála na stole a vypila čtvrtku na ex. Bezmocně vyvalovala oči a v rukou přímo drtila skleničku. Když se konečně nadechla, začala rozrušeně ale rozhodně sípat: „Vypadni, Thomasi, vypadni, ty malý nevděčný spratku, vypadni z naší rodiny a už se nikdy nevracej! Pošpinil jsi celé jméno Trümperových! Nesnesu, aby takový teplouš jako ty, byl v naší rodině a otec se mnou bude souhlasit! Vypadni! Nikdy už nepřekročíš práh tohoto domu!“ Tom na ni zíral. Pomalu mu začala docházet slova, která mu jeho matka vmetla do obličeje.
„Já půjdu,“ řekl ledově. Vydupal po schodech nahoru. Vzal si batoh a sbalil do něj učení, oblečení, deku, peníze, co měl schované a nějaké drobnosti. Věděl, že je venku příšerná zima a vítr takový, že se tam nedalo ujít. Pak se ale rozhodně zadíval po pokoji. Věděl, že toto není jeho domov. Rozhodně zvedl batoh ze země. Hodil si ho přes rameno a vyběhl ven z domu. Běžel někam, ani nevěděl kam. Venku byla velká zima, tak se alespoň trochu zahřál. Dorazil na velké náměstí. Teď nevěděl kam jít. Vítr mu fučel do tváře a Tomovi začínala být nesnesitelná zima. Tak prostě šel, chodil městem, až došel k opuštěnému starému mostu. Tom se docela zaradoval. Věděl, že sice pod mostem spí jen bezdomovci, ale byl on něco jinýho? Seběhl kopec a šel pod most. Válely se tam tuny odpadků, ale alespoň tam tak nefoukalo. Tom se zabalil do mikiny a sedl si pod most. Začal přemýšlet. Bude muset začít pracovat, aby si vydělal prachy. Těch pár euro, co má, mu moc dlouho nevydrží. Tělem mu mlela příšerná zima. Přitáhl si mikinu ještě blíž k tělu, ale moc to nepomohlo. Třásl se zimou a věděl, že tady dlouho nevydrží. Potřeboval se někde schovat. Rozhodl se, že zkusí zavolat Billovi. Ale když hmátl do kapsy pro mobil… nebyl tam!
„Sakra, já debil ho nechal doma!“ zaúpěl Tom tiše. A nějak podivně sípavě. Už mu totiž nějak tuhly hlasivky. Zavrtěl hlavou. Co bude teď dělat? A jak tu vůbec dlouho vydrží? Ale byl rozhodnutý, že domů už se nevrátí. Taťka, ten se k němu choval moc hezky, ale kdo ví, jak by se zachoval, až by se dozvěděl, že Tom miluje nejmladšího potomka Kaulitzů. Tom se roztřásl zimou. Vítr skučel v korunách stromů. Tomovi od pusy stoupala pára. Chtěl se alespoň trochu zahřát tím, že se proběhne. Ale nemohl vstát. Nohy ho neposlouchaly. Tom se vyděšeně podíval. Proč do háje nemůže hýbat nohama? Uvědomoval si, že zimu ani necítí. To není dobré, pomyslel si vyděšeně. Zuby mu drkotaly. Podíval se na své ruce. Byly bílé jako sníh a měl na nich velké omrzliny. Tom cítil, že mu začíná tuhnout celé tělo a mozek přestává fungovat. „P-pom-m-mooc,“ zašeptal Tom s posledních sil. Pak se jeho bezvládné tělo složilo do ledové trávy pod mostem.
Žena jela autem, zadní sedadlo plné nákupu. Jela kolem starého mostu na kraji města. Těšila se domů. Ale když projížděla kolem mostu, uviděla někoho, kdo jí připomínal člověka. Ležel na zemi a zdálo se, že se nehýbe. Že by bezdomovec? pomyslela si. I kdyby to byl on, neměl by ležet v takové zimě venku! Vždyť zmrzne! No radši bych se měla podívat, řekla si a zabrzdila. Vystoupila z auta a opatrně sešla dolů. Byl to pro nic docela šok, když uviděla pod mostem mladého, dredatého kluka, s promodralými rty, zavřenýma očima a bledou pletí. Byl zmrzlý. Okamžitě se k němu sehnula a vyděšeně vzala jeho obličej do dlaní. Pak mu rychle zkontrolovala tep. Když zjistila, že Tom žije, vzala ho do náruče a vyběhla s ním k autu.
„Vydrž, chlapče, buď silný, vydrž!“ naléhala zoufale, i když věděla, že ji Tom neslyší. Konečně doběhla k autu. Položila ho na zadní sedadlo a rozjela se domů. Zatáčky řezala snad dvoustovkou, jenom aby byla co nejdřív doma. Když byla doma, vytáhla s auta chlapce a rychle ho nesla dovnitř. „Pomozte mi někdo!“ křikla do domu. Ze schodů sešel její nejmladší syn. První, co uviděl, byla jeho matka, rozježené vlasy, make-up rozmazaný po tváři a v očích výraz zoufalého strachu. Pak uviděl chlapce, celého promodralého od chladu. Černovlasý chlapec se podíval na svou matku a pak na chlapce.
„Tome,“ zašeptal vyděšeně a div se nesložil k zemi.
autor: Samara
betaread: Janule
Nádherný:-) Honem dál…
ooo ano, a máte ho doma! jen se bojim, že až Billova mamka zjistí co je zač, tak ho vyhodí…x(
Tak a teť jen doufám,že ho nevyhodí.Hustě.Natrefila na něj zrovna Billova máma.To je gutý.*I LOVE YOU!*
nádhera, supeeer!!! ale jako…. jestli Billova mamka zjistí, že je Trumper a vyžene ho kvůli tomu, tak nehraju a vlastnoručně si ji podám!!!!
Ako že pjoti Simon nic nemám,ae ejstli Toma wyhodí…
nááádhera!.. honem piš další dílek je to fakt krásné už se těším na další díl! ;D
OMG =( týjo to je tak smutnýý.. ale krásný…
souhlasím s Áďou… ale doufám, že Simone nebude tak blbá že by jí více záleželo na nějaké ´tradici´ než na životě nějakého člověka =)
Hej…dokonalost! doufám že ho Simone nevyhodí..těším se na další díl!
on věděla že to byl tom? asi ne co? jinak by ho nebrala…sou trapní jak se hadaj…
Silná to žena,která Toma nesa! xD A vida,Billova máma… =D
Billikova maminka..tak bud ho nepoznala, a nebo to není taková pitka jak jeho vlastní matka a pomohla mu..:*
awww že bych chtěl další?
Nebojte nebojte další dílek vás zase mooooc překvapí xDD
jooo? co se tam stane tentokrát? Billova maminka dostane rozum a Toma adoptuje? 😀
Kdybys jenom věděla:DDDD
Samaro, já tady jednoduše neustále opakuji, že jsi nechutný sadista jenž si získal svou nechutností moje velké sympatie .. ^^
Aneb, do slov člověka, tvoje povídka si získala můj velký zájem ^__^
A já bych tu svojí taky mohla psát, když o tom tak přemýšlím XD
You know you love me … aneb Abby si přečetla Gossipku xD moooc ti děkuju, člověka potěší když se někomu líbí jehbo povídka a když ho nazvou sadistou:-DDD
Sama vím jak to potěší … a proto to dám najevo, ony se ty povídky potom píšou líp, znásilnění je taková perlička, která nesmí v žádné povídce trochu víc zvrácených slečen chybět, no ne? (o své se raději nevyjadřuji xD)
Přesně tak:-D Ať žije sadismus!:-DDD
Ty tu máš taky nějakou povídku?
Áno … ovšem, pod přezdívkou Vicc … své ó staré přezdívky jsem se jen pro povídky vzdala. Najdi si to ^^
úžasné!!rychle dál
jj díky:-)
Samaro souhlasím.Txy jsi sadiskta
a máš to, holka :-DDD