autor: Bajik
Ahoj zlatíčka moe jediný,
Já vím, trvaloo mi to děěěsně dlouho i přes to, že seem měla práázdniny, alle nějak mi to prosstěě nemysleloo, tudííž se strááášně mooc omlouváám.
Tentokrááát mááám pro váás opravdovýý překvápko, alle necháám váás napíínat jako dědovy kšandyy..
So bye u dalšíího díílu
Bajik
BTW: Za vším nevinným se skrývá ďábel…;D
„Tak dobrou noc. A nestrašte tu moc dlouho,“ popřála Simone svým dvěma synům a byla na odchodu.
„Neboj, mami. My už taky půjdem, že, Billí?“ujistil matku Tom a významně se na Billa podíval. Kdyby Bill nedal ty blbý pravidla, byli by už v posteli pěknou chvilku. Tom měl přesnou představu, co by se dělo. Vlastně měl všechno dopředu vymyšlené, naplánované. Jeho nápad byl však bohužel za těchto okolností naprosto nepoužitelný.
Bill se uculil a lehce mu zčervenaly tváře. Jeho jediné štěstí bylo, že v obýváku byla tma a puštěná televize vydávala málo světla na to, aby si toho mohla máma všimnout. Sám byl zvědavý, co by jí odpověděl, kdyby se ho zeptala, proč se červená. A ona by se ho zeptala, tím si byl jistý.
„Dobře, tak dobrou,“ zopakovala ještě jednou Simone a na okamžik nevěděla, zda by se hodilo dát svým skoro osmnáctiletým synům pusu na tvář. Nakonec nad svou úvahou zakroutila hlavou; připadalo jí to absurdní. Ještě by si o ní pomysleli, že spadla na hlavu, řekla si v duchu a odešla do „svého“pokoje.
Tom vypnul televizi a v obýváku zavládla naprostá tma, jen lehká záře měsíce, který byl v úplňku, osvětlovala zčásti Billovu tvář. Tom se k němu naklonil přes sedačku a olíznul si rty. Měl neovladatelnou chuť ho políbit. Po tom, co se od něj dozvěděl odpoledne, dostal chuť mu to splnit se vším všudy. Ovšem… Bill měl svá pravidla, kterými se hodlal řídit.
„Tome, tady ne,“ řekl Bill, položil mu prst na ústa a lehce ho od sebe odstrčil. Vždyť mu Tom slíbil, že nebude nikam spěchat. A teď – viděl mu jeho chtíč přímo na očích. Možná, že to neměl říkat. Možná měl nechat svou fantazii ležet někde uvnitř a nepouštět ji na povrch. Neříct ani slovíčko o sexu… s Tomem. Ale když se to tak vezme, bylo to právě kvůli němu, že s tím začal. To přece Tom chtěl, aby myslel na něco hezkýho. A že to došlo tak daleko? Za to on přece nemohl…
Raději vstal a šel do pokoje. Nebyl ani v půlce schodů, když zjistil, že Tom jde přímo za ním. Nestačil se ani otočit a stál vedle něj.
„Máš krásnou prdelku,“ zašeptal mu do ouška, plácl ho po zadečku a v mžiku byl u dveří do pokoje. Bill se nestačil divit. Co má zas za lubem, pomyslel si a prošel dveřmi, které mu jeho dvojče podrželo. Bill rozsvítil lampičku na nočním stolku a rozvalil se na posteli.
Tom se na svého bratra tázavě podíval a poté se ďábelsky usmál. Pomalým krokem přešel k posteli a obkročmo si na Billa sednul. „To se dělá, takhle dráždit brášku?“zeptal se a rty přejel po Billově jemné kůži na krku. Cítil, jak zalapal po dechu. A právě to se mu líbilo. Hrát si s ním. Jenže ho nenapadlo, že jeho zalapání po dechu mohlo být způsobeno něčím jiným… „To- Tome. Moje záda,“ řekl Bill plačtivě. Tom z něj bleskurychle slezl a posadil si ho na klín. „Promiň. Promiň. Promiň, zapomněl jsem,“ šeptal mu do jeho sametově jemných vlasů podobajících se noční obloze.
Bill objížděl prstíky svaly na jeho paži. „Je to tak těžký? Víš, vydržet to…“zeptal se ho smutně. „Abych pravdu řekl, odpoledne jsi mi to vážně nijak neulehčil. Bylo hrozný se na tebe nevrhnout a nesplnit ti tvoje přání, pokud se tomu dá říct přání. Jsi nádhernej, Billí, i s tím na zádech.“ To však Bill zas tak moc slyšet nechtěl. Nemohl ani na Toma s těmito pár slovy spěchat. Nechtěl být Tomovi jenom na to tělesné potěšení, chtěl, aby si k němu Tom vytvořil hlubší vztah, než ho pustí k sobě blíž. Než ho pustí dovnitř…
„Asi půjdu spát,“ řekl zamyšleně a vymanil se z Tomova sevření. Lehnul si na bříško tam, kde měl spát, a snažil se přikrýt.
„Počkej, udělám to,“ zastavil ho Tom a přikryl ho tak, aby se deka nedotýkala jeho bolavých zádíček. „Tak dobrou noc,“ popřál mu Tom a nahnul se k jeho ústům, očekávajíc polibek. „Dobrou,“ hlesl Bill a otočil hlavu směrem k oknu.
Tom jen pokrčil rameny a zhasnul lampičku. Lehnul si na bok a sledoval klidně oddechujícího brášku. Vlastně ani nečekal, že by mohl být až tak ledový. Doufal, že se k němu přitulí nebo mu dá alespoň pusu na dobrou noc. Netrvalo však dlouho a s rukou nataženou k němu usnul.
Noc byla teplá; bylo příšerné dusno a vzduch by se dal krájet. Navíc úplněk nebyl za žádným mrakem, takže v pokoji bylo světla skoro jako ve dne. Psi zběsile vyli na měsíc, takže i klid byl pryč. Prostě hrůza.
Bill nemohl spát. Nešlo to. Neustále se převracel, a když usnul, tak se za chvilku vzbudil. Už nevěděl, jak si má lehnout, všechno ho bolelo, jak nebyl zvyklý spát na břiše. Otočil se na Toma a chvilku pozoroval, jak klidně spí. Chtěl taky tak moc spát. Spal by jako mimino… Ale prostě ne a ne usnout. Nemohl se dostat do druhé fáze; jako by ji vždycky přeskočil a z první byl na poslední.
Sledoval ho dlouho, přišlo mu to jako nejmíň tři hodiny, co ležel na boku a pozoroval svého bratra. Ostatně – pohledu na něj se nemohl nabažit. Nakonec se mu ale víčka přivřela a on znovu usnul trhaným spánkem.
Tentokrát se probudil Tom. Byly zhruba čtyři hodiny, možná o něco dřív, když otevřel oči. Protáhl se a vstal. Ke vstávání měl jeden jedinej prostej důvod hodnej kluka – měl hlad. Docela běžně se v noci budil a měl hlad.
Vstal tedy a šel do kuchyně vymést ledničku, prohledat chlebník, jestli v něm zůstalo nějaký pečivo od odpoledne, nebo alespoň najít nějaký brambůrky; prostě cokoli, co by mohlo zaplnit jeho prázdný žaludek. Opatrně sešel vrzající dřevěné schody a mířil přímo do kuchyně.
Billa vzbudily kroky. Vzbudilo ho vrzání schodů. Bože, vždyť už to vypadalo, že bude spát jako Šípková Růženka, teda, s ohledem na pohlaví, Šípkový Růženek. Otočil se na místo, kde ležel Tom. Vlastně… neležel tam a dveře na chodbu byly otevřené. Nedalo mu to a vstal taky.
Na schody našlapoval lehoučce, aby nevrzaly, a když uslyšel z kuchyně tlumeně bouchnout skříňku, napadlo ho, kde může Tom být. Vešel tedy do kuchyně a mířil přímo k otevřené ledničce, o jejíž dveře se opíralo jeho starší dvojče. Rukama ho objal a položil si hlavu na jeho rameno.
„Ty nespíš?“zeptal se ho Tom. „Snažím se o to celou noc, ale nemůžu pořádně zabrat. Nevím proč. A taky… byl jsi najednou pryč. Celou dobu jsi tam ležel, a když jsem na chvíli usnul, byl jsi najednou pryč.“
„Vzbudil jsem tě?“
„Ne, probral jsem se sám. Budím se pořád.“
Tom nakonec sáhnul po Nutelle a zavřel lednici. Mezitím ho Bill pustil a šel si sednout. Tom si pak sednul naproti němu se dvouma rohlíkama a pustil se do své první snídaně. Přišlo mu zpočátku dost blbý, když on bude jíst a Bill se na něj bude jen dívat, ale Bill celou dobu seděl s hlavou položenou na stole a nabíral dojmu, že tam usnul.
„Billí, spíš?“zeptal se, když spolknul poslední sousto. „Ne, ještě ne,“ řekl a zvednul hlavu. Tom seděl a za pomocí nože vyžíral Nutellu. „Chceš?“natáhnul k němu ruku, ve které svíral příborový nůž s velkou porcí té čokoládové ňamky. Bill se natáhnul, aby mohl nůž strčit do pusy.
„Neměl jsem nutelu, jak je rok dlouhý,“ řekl Bill, když mu Tom nabídnul podruhé.
„Víš co? Dáme si k snídani pořádnou porci nutely, ano?“ navrhnul mu a nespustil z něj oči. „Ale teď už půjdeme spát, co ty na to?“
„Kdybych tak usnul…“ řekl toužebně Bill.
„Usneš, uvidíš,“ povzbudil ho Tom a vrátil čokoládovou pochoutku zpátky do ledničky. „Mám tě tam odnést? Připadneš mi, jako bys měl cestou do pokoje usnout na prvním schodě.“
„Tome, až budu malomocnej, dojdu za tebou. Těch pár schodů vyjdu vždycky.“
Do pokoje vešli ruku v ruce. Byl to zatím jeden z těch přístupných doteků, jeden z těch, co Bill dovolil.
„Prší,“ pronesl Bill nadšeně, když si lehli do postele. Aspoň z něčeho máš radost, pomyslel si Tom. Zase ho přikryl a popřál dobrou noc. V tuhle dobu by se spíš už hodila fráze Dobré ráno.
„Dobrou noc,“ řekl Bill šťastně a políbil ho. Tom zůstal strnulý. Snad ta čokoláda, pomyslel si a lehnul si vedle něj.
Chvíli se ozývalo jen dunění kapek o parapet a klidné dýchání.
„Tomí?“
„Hm?“
„Můžu se k tobě přitulit?“
autor: Bajik
betaread: Janule
To je maximalne roztomilé…x)) juj
jistěže můžeš!!! musíš…xDDD
Oou Billí jasně že mužeš 😀
dáál xD
jasně že můžeš!! x)) moc hezky napsaný… x)) těšim se na další dílek, je to zajímavý… x))
dááááááál…. chonéééémm….
*uculila se k smrti* bože, já je sním 😀
Skvělý, že jsi napsala další díl. 🙂 Super, moc krásný! Ta poslední věta Billa mě potěšila a zároveň pobavila. 🙂 Nevydrží bez Toma ani den. xD 🙂
Jé,to bylo krásný! =) Tohle je moje moooc oblíbená povídka.
Dostala jsem chuť na nutelu. Mňam! =)
Božeee… Konečně dálší dílek… Tak honem dál, je to úžasný!! =o))
oh so sweet…..
To je naprosto dokonalý….
Joo musíš se přitulit… Vážně sladký ♥
jeeeeejjj..mozem si k tebe pritulit…to bolo mile..ako sa ho to spytal..heh…