autor: Bitter
Bill vylezl z pokoje, až když ho Tom zavolal na večeři. Sedl si proti němu. Tom nandal jídlo a snažil se co nejmíň se dívat do jeho uplakaných očí. Ticho znovu prolomil Bill.
„Tome… já… měl bych ti něco říct…“
„Já vím, ale nejdřív ti něco řeknu já, rozhodni se pořádně, protože jestli ještě pořád miluješ Andrease, tak to nemá cenu.“
„Co?“
„Já vím, že jsi mu volal.“
„Tys mě poslouchal?“
„Ne, já volal poslední číslo domů, takže jsem dal rovnou opakovat hovor, jenže místo mámy to zved Andreas.“ Zvedl se. „Takže se nejdřív rozmysli, koho miluješ.“ Bill se zvedl taky. Stoupnul si přímo naproti Tomovi a vzpurně se mu podíval do očí. Vytáhl z kapsy mobil a našel zprávy od Andrease.
„Na, čti.“ Tom nemohl věřit tomu, co vidí. V jedné esemesce mu vyhrožuje, v druhé ho zas prosí, aby se vrátil… Podíval se na Billa. Měl v očích slzy. „Proto jsem mu volal. Že je konec – definitivní, jenže jestli si myslíš něco jinýho…“ Rozbrečel se naplno. Jeho bojovná povaha byla tatam.
„Bille… to jsem nechtěl… nevěděl jsem…“ Bez váhání odložil mobil a Billa k sobě pevně přitisknul. Bill zaryl prsty do jeho mikiny a hlavu položil na jeho rameno. Potřeboval znova cítit bezpečí, které mu dával jedině on. „Neboj, už ti neublíží. Nikdy se tě už ani nedotkne. O to se postarám. Tak neplač… Bude to dobrý… Miluju tě. Moc.“
„Já… já tebe taky.“
Bill pomalu usínal Tomovi na rameni. Dívali se na televizi, ale Bill byl až moc utahanej na to, aby to vnímal. Celou dobu, co byl v blázinci, pořádně nespal, protože celé noci probrečel.
Tom ho k sobě jemně tisknul a rovnal mu deku, protože Bill sebou neklidně cukal.
Sledoval ho a dělal si starosti. Bill na tom musel být hodně špatně, protože co chvíli ze sna vystrašeně křiknul nebo sebou prudce cuknul. Nepochyboval o tom, že se mu zdálo o Andreasovi. Tom z něj sundal deku, opatrně ho položil na gauč a šel rozestlat postel. Vrátil se a Billa opatrně odnesl do ložnice. Přikryl ho a jemně políbil na čelo. Šel zpátky do obýváku. Vypnul televizi a zrovna se chystal odnýst talíře do kuchyně, když uslyšel z ložnice zděšené výkřiky. Okamžitě se rozběhl za Billem. Ten sebou házel na posteli, tekly mu slzy a křičel.
„Ne… prosím… ne!“ Tom rychle rozsvítil a s Billem zatřásl, aby se probudil.
„Bille… probuď se!“ Bill se mu prudce vytrhl a rychle vyletěl z postele. Skrčil se do kouta, ukryl si hlavu do dlaní a začal prosit. Tom si k němu klekl. Chtěl ho vzít za rameno, ale Bill ucukl.
„Andreasi, prosím…“
„Bille… to… to jsem já…“ Bill zvedl pomalu hlavu.
„Tome…“ Teď, když viděl, kdo vedle něj klečí, nechal se obejmout.
„Byl to sen… Neplakej…“ Bill se v Tomově náručí nekontrolovatelně třásl. Ten sen byl tak živý, že uvěřil tomu, že je to pravda.
„Pojď, půjdeš si lehnout.“ Bill jen zavrtěl hlavou a ještě víc se přitiskl k Tomovi. „Ale musíš spát…“
„Já nechci… bojím se…“
„Čeho?“
„Snů…“
„Neboj, budu s tebou.“ Pomohl mu vstát a znova ho uložil do postele. Lehl si vedle Billa a pevně ho k sobě tisknul a palcem ho jemně hladil na tváři. V duchu proklínal Andrease. Nechtěl ani myslet na to, co se Billovi zdálo.
„Tome…“ Špitl Bill.
„Copak?“
„Budeš tady se mnou, než usnu?“
„A kam bych chodil. To víš, že tady budu.“
„Děkuju.“ Tom se na něj usmál a líbnul ho na spánek. Celou noc nespal. Billovi se zdály ještě asi dvě noční můry a Tom měl pořád před sebou obraz Billa, jak se krčí v rohu a třese se. Tohle Andresovi nedaruje. Při nejbližší příležitosti ho snad zabije.
„Bille, já skočím do města pro pizzu, za chvilku se vrátím, ano? Kdyby něco, zavolej.“ Bill se pořád krčil v přikrývkách. „A kolem pátý přijede bus a pojedeme domů. Musíš si odpočinout.“ Starostlivě pohladil Billa na tváři. Ten jen kývl. „Tak jo, já jdu.“ Políbil ho na tváři a odešel. Bill zůstal v posteli. Asi za pět minut někdo zazvonil. Neochotně vstal. Že by si Tom něco zapomněl? Ani si neuvědomil, že Tom má klíče, tudíž by nezvonil. Otevřel a rázem dveře zase zabouchl, Andreas byl ale rychlejší a strčil mezi dveře nohu. Bill se ho snažil držet, ale Andreas měl přece jen větší sílu a po chvilce přetahování otevřel. Bill před ním začal couvat. Andreas zabouchl dveře a jízlivě se na Billa usmál.
Bill si vzpomněl na sny, co se mu zdály a začal se klepat hrůzou.
„Copak, lásko? Ty se mě bojíš? Ale no tak… Děláš, jak kdybych tě chtěl zabít.“
„Jdi pryč…“
„Jen si promluvíme…“
„To ti nestačilo to, co jsem ti řek do telefonu?“
„Ne nestačilo. Řekni mi to do očí…“ Začal se k Billovi přibližovat. Ten začal znova couvat. Ohlížel se za sebe, aby nenarazil do křesla. „No tak… já nekoušu…“ Bill bleskově utekl do ložnice a zamkl za sebou. Vyděšeně sledoval dveře před sebou. Rychle vzal mobil a vytočil Tomovo číslo.
„Bille…“ Bill neodpověděl. Andreas třísknul do dveří, on se lekl a mobil upustil. Ten se rozletěl na tři kusy.
„Votevři ty zasraný dveře nebo je rozkopu! Já si chtěl promluvit po dobrým, ale jestli budeš dělat divadlo, tak si mě nepřej, co ti udělám, až ty dveře vyrazim!“ Znovu do dveří třísknul. Bill se zoufalstvím rozbrečel. Odtud utýct nemůže. Andreas hodil proti dveřím keramickou vázu, která se ve vteřině rozletěla na tisíc kousků. „Tak sakra votevřeš nebo ne?!“ Vzal židli a začal s ní do dveří mlátit.
Bill pozoroval, jak dveře pomalu ale jistě povolujou a brečel stále víc. Andreas odhodil židli a do dveří kopl. Ty se rozletěly. Bill vykřikl hrůzou a okamžitě se přitiskl ke zdi. Andreas k němu došel.
„Řek sis vo to sám.“
„Andreasi, prosím…“ Svezl se podél zdi a snažil se co nejvíc skrýt rukama obličej. Andreas mu prudce strhl dlaně z tváří a vrazil pořádnou facku.
Tom rychle vyběhl schody. Už na chodbě slyšel Billa. Prudce rozrazil dveře a do ložnice vběhl ve chvíli, kdy Andreas chytil Billa za vlasy a smýknul s ním na zem. Tom popadl Andrease za ramena a praštil s ním proti zdi. Dál si ho nevšímal, přiklekl k Billovi.
Narovnal ho a opřel o zeď.
„Bille… lásko…“ Opatrně mu odhrnul z tváří vlasy. Bill byl v bezvědomí. Otočil se na Andrease, který se zvedal ze země. Došel k němu a doslova ho odvlekl do koupelny. „S tebou si to vyřídím za chvilku! Já tě varoval, ale asi si mě nepochopil správně!“ Zamkl ho a vrátil se k Billovi, který pořád seděl na zemi a opíral se o stěnu.
Odnesl ho do postele a z lednice přinesl pytlík s ledem. Nadzvedl Billovi hlavu.
„Bille…“ Začal mu opatrně přejíždět sytě rudé tváře. Nevšímal si Andrease, který se snažil vyrazit ještě jedny dveře.
Bill těžce vydechl a otevřel oči. Tom odložil led a jemně ho hladil ve vlasech.
„Tome…“
„Neboj, už jsem tady… nic se nestane… neboj.“ Dal mu do ruky led. „Opatrně si chlaď tváře, já si jen vedle něco vyřídím.“ Než stačil Bill Toma zastavit, došel před koupelnu. Odemkl.
I když Tom dveře od koupelny zavřel, Bill slyšel, jak Andreas křičí bolestí.
„Tome!“ Nic. Tom ho neslyšel. Vstal a kulhavým krokem se dopotácel až ke dveřím koupelny. Otevřel. Tom zrovna hodil Andrease na kachličky.
„Jestli se ho ještě jen dotkneš tak tě zabiju! Je ti to jasný?! Už se k němu ani nepřiblížíš!“ Tom si ani nevšiml Billa, který stál ve dveřích a zrovna se napřahoval k další ráně.
„Tome…“ Tom se ohlédl. V Billových očích četl strach. Popadl Andrease za bundu a vyhodil ho na chodbu a prásknul dveřma. Vrátil se k Billovi. Ten se na něj díval s neskrývaným strachem. Tom udělal krok vpřed a Bill couvnul. Bál se ho. Měl strach, že když si to teď vyřídil s Andreasem, vyřídí si to teď s ním, že mu vůbec otevřel.
„Bille… ty se mě bojíš?“ Bill chabě kývl. „Neboj… já ti přece nic neudělám. Pojď sem.“ Bill k němu váhavě došel. Tom ho objal. Bill se k němu přitiskl a rozvzlykal se.
„Já myslel že… že mě…“
„Ale no tak… Mě se bát nemusíš… jestli je to kvůli tomu, co jsem udělal Andreasovi, tak se bát nemusíš. On si to zasloužil. A zasloužil by si dvakrát tolik za to, co ti provedl. Tobě bych neublížil.“
„Slibuješ…“
„Slibuju… Miluju tě a přísahám ti, že ti nikdo neublíží a jestli jo, tak se bude modlit, abych ho nepotkal. Nedovolím nikomu, aby tě trápil.“
„Tome…“
Bill se mu zadíval do očí. Tom mu odhrnul vlasy z tváří a opřel se čelem o jeho. Přivřel oči a pomalu přitiskl svoje rty na ty Billovy a chytil Billovy tváře do dlaní. Ještě nikdy nedával do polibku tolik citů jako teď. Oba si přáli, aby tenhle okamžik nikdy neskončil a ani jeden zatím netušil, že ta chvíle, kdy jejich krásné štěstí skončí, se blíží a oni tomu nezabrání. Protože za všechno se platí a za to, za co se neplatí penězi, se platí nejvíc.
autor: Bitter
betaread: Janule
luxusní…. miluju tuhle povídku!!! dál, prosím, dál, nenapínej mě, jinak mě máš na svědomí!!! chudák Billí, jak se Toma bál…. ale podle poslední věty to vypadá, že tohle byl jenom slabý odvar, ne? 🙂
Teda,ten závěr!Další masochistka na scéně! xD…..Né,že by mi to vadilo… =D
mimochodem, víte, že má dnes svátek kocour našich twinsátek? :-))) všechno nejlepší, Kazimírku :-)))
jako co to jeeeee? xDDD teď sou všechny povídky silně masochistický!!! To někdo neumíte napsat hezkou, milou, jemnou povídku? xDDD Všichni píšete jen drasťáky..xDDD ale píšete krásně to se vám musí nechat!
hey si děláš srandu.. jim to něco zkazí?!.. ale slib mi že to skončí dobřee.. prosííím….
Nic slíbit nemůžu jen že příští díl bude mládeži nepřístupnej tagže si nachvilku od týrání odpočinete:-D ae jen nachwilku;-)
jůůůů, děláš mi radost :-)))
Áďa, Bitter: no jo vy ste se hledali až ste se našli!!!! božeeeeeee……xDDD
Hele bacha jó:-D já Billa newraždim ak někdo… Nebudu jmenovat Áďu…:-D))
nemám rada poslední věty, který odhalují bolestnou skutečnost….
Jinak je to pěkny jak ho braní
Ps.:Áďo já psala mládeži nepřístupno,tag na co se těšíš,ty si počkej až se zas začnou s Andrym wraždit :-D)
Sauriel:Snad jediná "Jsi moje láska" od Rachel je taková hezká,milá a jemná povídka =D
Áďa: Kazimír je už v kočičím nebi… Anti ho zabily :'(
Hezké… miluju jak dokonale umíte zacházet s naší krásnou řečí, holky! Jen tak dál!
Bitter: tsssssssss…. ti dám, ať si počkám na vraždění…. to, že mám v povídkách morbiditu neznamená, že si neumím užívat i jiné scény, tááákže 😛 a když už tu strašíš s tou mládeží…. tooo už mám dávno za sebou, taaakže :-*
DarkAngel: cooože? 🙁 jak to? kdy? :-(((
Oooo paráda!zbonuju tuto povídku!Ae nezkazte jim to:'-(
Hej tag jsem na plese,tag me drzte palce at tu nikoho neposlapu:-D mno to s tim Kazimirem nemyslite wazne to ako nee:'(:'(
Aďuš pjomin nó:-D
Oberone myslim si ze kdyby jsi me slysel nekdy mluwit tag nepises ako owladam cejinu XD
Hele Bitter literatúra je stejně nejdůležitější složka kultury:-) To jsme si tu vytvořili ale zajímavou kulturu xDDD
Jj to jo ja si tu uzivam kulturu na plese… Kulturne umiram nudou XD
DarkAngel: Bože,co??? Kazimírka zabili anti?! Né!
neumírej, prosím tě!!! dyť plesy jsou super!!!
Zmrdskej Andreas… tsss….
Tú poslednú vetu si si mohla odpustiť. Nechcem myslieť na to, že budú trpieť. Chcem si užívať kým budú spolu šťastní.
Ty nás ,ale děsiš.
Teda tohle bylo docela drsny od chvile, kdyz Andreas strcil nohu do dveri! Sakra kdyz bydli v Hamburgu, tak tam urcite maj donasku pizzy, ne, Tom nemusel nikam chodit 😀
Jooo a souhlas s holkama, posledni veta mi tak trochu vzala iluze, ze ted uz bude vsechno happ:D Ze by Andreasova odplata? A to to byl nejlepsi kamos, hajzl fakt… Prej na chvilku si od tyrani od pocinete…:D Heh, nevim, jestli se smat nebo mi ma jit mraz po zadech z toho, jak realisticky je popsany treba to, jak Bill v noci sili z toho, ze opet prisel jeho utocnik… Brr. Dobre napsany, to teda!