autor: Áďa
„Tome,“ začal Bill, nedostal však příležitost svou větu dokončit. Tomovy žhavé rty jej umlčely v hlubokém dychtivém polibku.
„Ne, lásko, neříkej nic,“ vydechl ještě hnědovlasý chlapec, než téměř definitivně zavřel oči pod náporem té slasti, kterou mu Billovy rty poskytovaly.
Věděl, že dveře při svém příchodu zamykal, nehrozilo jim tedy nečekané vyrušení. Vnořil se do Billových úst ještě vášnivěji a hladověji, nedbajíc přitom na fakt, že Bill za sebou nemá žádné jiné zkušenosti, než s ním. Měl ale štěstí, zdálo se totiž, že černovlasý chlapec dává na intuici a city, než na skutečné zážitky či prožitky. Polibky mu oplácel se stejnou vervou, a když v tom slastném omámení zaznamenal, že jej Tom zbavil kalhot, pouze šťastně vydechl. Věděl totiž, že napětí, které začal pociťovat, není nebezpečné, že ho má na svědomí ta zvláštní vodička a že mu Tom určitě pomůže.
S radostí se podřizoval Tomovým dotekům, už věděl, co to znamená, když jej de Peyrac přetočí na bříško a lehne si na něj. A nemýlil se, po chviličce ucítil sice výraznou, ale kratičkou bolest, kterou vzápětí vytlačily zcela jiné, naprosto nádherné a blažené pocity. Tiskl obličejík do polštáře a srdíčko mu bilo jako splašené. Chtěl promluvit nahlas, chtěl Tomovi říct, jak moc je to všechno fantastické, bál se ale, že by tím tahle krásná chvíle ztratila své kouzlo. Radši tedy ležel a se zavřenýma očima si tohle všechno vychutnával…
Jakmile zaznamenal, že se v jeho těle rozplývá Tomova vodička, začal se zvedat. Věděl totiž, že teď je na řadě on a nechtěl nechat ani Toma, ani sebe čekat. Proto ho velice zaskočilo, když jej Tom zarazil a volnou rukou stáhl zpět na postel.
„Proč jsi mne zastavil?“ zeptal se smutně. „To už mne nemáš rád?“
Toma jeho poslední věta zaskočila.
„Ale to víš, že tě mám rád, ty můj blázínku!“ objal Billa, který se mu tázavě díval do očí. „Právě proto dnes uděláme změnu.“
Bill nechápavě svraštil obočí.
„Jakou změnu?“
Teď se pro změnu trošku zarazil Tom. Náhle nevěděl, jak má Billa navést k tomu, aby do něj vnikl tak, jako před chvílí on do něj. Nevěděl, jak moc má Bill v tomhle směru velikou intuici a také nechtěl, aby se něco nějak pokazilo. Zhluboka se tedy nadechl.
„No. Víš, jak jsem se před chvílí dotýkal já tebe? Kam jsem ti umístil to, čím běžně čůráme, abych do tebe mohl vypustit vodičku?“
Bill přikývl.
„Tak to samé teď uděláš ty se mnou. Ano?“
Černovlasý chlapec překvapeně vykulil oči, divže mu nevypadly z důlků.
„Skutečně?“ vydechl. „Ale já… Já to neumím! Co když něco zkazím?“
Tom lehce protočil oči v sloup.
„Neboj, Billi, nezkazíš,“ mrkl na něj. „Prostě se tou částí těla přiblížíš ke mně, a až se budeme dotýkat, tak prostě jenom zatlačíš, aby ses do mě dostal, chápeš? A pak už to půjde samo.“
Bill se na chvíli zamyslel.
„Ale nebudeš zrovna kakat, že ne?“ zeptal se skoro až bojácně. „To by se to pak totiž nepovedlo.“
Nechápal, proč se Tom náhle udeřil dlaní do čela a bezmocně zavyl. Vždyť to je přece pravda, ne? Musel se přece zeptat, nechtěl nic pokazit, už jen proto, aby měl Tom z následného procesu stejně krásné pocity, jako měl před chvílí on sám.
„Ne, Billi, neboj se,“ odpověděl Tom poté, co znovu dokázal ovládnout svůj hlas. „Nic takového se dít nebude. Prostě udělej to, co ti povídám, a bude to všechno zcela v pořádku.“
„Dobře,“ přikývl Bill krásnou hlavou.
Nejistě sledoval, jak se Tom překulil na břicho, a na jeho výzvu se na něj položil. Naslouchal, jak mu Tom tichounce radí, co má jak dělat, ale přestože jej poslouchal, měl Bill poněkud strach. Tohle přeci nemůže vyjít!
Najednou ale ucítil, jak poté, co se k němu Tomovo pozadí rychle a nečekaně přiblížilo, zmizelo jeho přirození v hlubinách Tomova těla. Překvapeně pootevřel ústa. Jak se to mohlo podařit? Neměl ale mnoho času na přemýšlení, Tom se totiž začal rytmicky pohybovat a Billa se ihned zmocnil skoro tak nádherný pocit, jako před několika minutami. Poddal se Tomovým pohybům a spolupracoval tak, jak mu to jen jeho drobné zaskočené tělíčko dovolovalo. Po chvíli dokonce zjistil, že si je ve svých pohybech mnohem jistější! Na tváři mu naskočil úsměv, a když zjistil, že Tomovy rty jsou také roztaženy do veselé podkovičky, začal se velice radovat. Povedlo se to! Tom má z jeho doteků určitě stejnou radost, jakou měl on sám z těch jeho…
Přišlo mu až příliš brzy, když cítil, jak ho opouští nepokojná vodička, načež se Tom odkulil z jeho dosahu. Nezmizel však úplně, jenom se na posteli trošku posunul a hřejivým objetím přiměl Billa, aby si lehnul vedle něj. Chvíli se na sebe jenom něžně usmívali, než se Tom začal zvedat.
„Kam jdeš?“ zeptal se Bill a v jeho hlase byl znát smutek. Nechtěl, aby jeho láska teď kamkoliv chodila!
„Neboj se,“ pohladil jej Tom s úsměvem po tváři. „Jdu jenom nahlásit tvé mamince, jak vypadá ta tvoje rána, a pak sem zase přijdu, ano? Ale ty musíš mezitím hezky ležet, aby se ti ta noha co nejdříve uzdravila. Ano?“
„Ano,“ přikývl hlavou Bill a sledoval Toma, dokud z jeho komnaty neodešel.
Pak se stulil pod peřinu a zahleděl se směrem k oknu, jímž do krásné místnosti vnikal stříbrný měsíční svit. Cítil se tak nevýslovně šťastný! Přežil tuhle bitvu, dokázal Tomovi způsobit ty nádherné pocity… a navíc to vypadalo, že jeho maminka se již s Tomem stihla spřátelit. Bylo mu sice velmi líto toho, že se takového štěstí nemohl dožít jeho otec, jenomže pro tento okamžik šťastné myšlenky přebíjely ty nešťastné. A bylo to právě tohle štěstí, které se teď kolem něj dělo, co mu vlévalo do žil energii na to, aby se s Louisem utkal. Nechtěl mu sice brát život, ale v hloubi duše věděl, že bude muset, pokud tedy nebude chtít, aby byl zničen jeho vlastní. Začínalo ho omamovat tušení, že bude mít dost síly k tomu, aby nad tím zákeřným mladíkem vyhrál. Vždyť mezi pozorovateli bude i jeho maminka a Tom, oba budou na jeho straně, a přestože to jsou dvě tak rozdílné bytosti, ten den ho budou povzbuzovat jako jeden. Ani nevěděl, kdy se mu podařilo hluboce usnout. To, že k němu přišel Tom, který jej chvíli šťastně pozoroval, než se sám uchýlil ke spánku, o tom Bill neměl sebemenší ponětí, jelikož se tou dobou již dávno toulal půvabnou říší snů…
S nadcházejícími dny Billovi přibývalo stále více sil. Jeho zranění se hojilo přímo ukázkově a on jen zářil, když od doby, kdy přivlekli na zámek Louise, nevyvstalo mezi hraběnkou a Tomem již žádné napětí, ba naopak, vypadalo to, jako by se ti dva znali již řadu let. Oba s ním trávili volné chvíle v altánu v rozlehlé zahradě, kam jim sluhové každou chvíli přinesli novou porci čerstvých jahod se studenou smetanou. Nyní již hraběnka nenutila Billa, aby ty drobné červené plody krájel na ještě menší kousíčky, neopravovala jeho sed ani jej nekomandovala za nezpůsobné smáčení rtů v lahodné smetaně. Většinou to ani nebylo třeba, protože její výchova zanechala v Billovi pozůstatky. Seděl vzpřímeně, s dokonale rovnými zády, lokty držel těsně u těla a příbor v dlouhých štíhlých prstech držel přesně podle etikety. Jediné, od čeho tedy upustil, bylo porcování jahod a taky se směl smetany napít, kdykoliv se mu zachtělo. Nicméně tyhle drobnosti, jakými byl třeba právě zmiňovaný posed, Bill vypustit odmítal, dělal je totiž naprosto přirozeně a automaticky. A hraběnka, ač byla zpočátku pohoršena, že její syn má nikoliv nevěstu, ale ženicha, nyní s úsměvem pozorovala, jak to těm dvěma vedle sebe sluší.
„Mám návrh,“ řekla po chvíli.
„Jaký?“ zeptal se Bill a způsobně si otřel po napití rty do ubrousku, zatímco Tom si je bezostyšně olízl jako kočka.
„Sama tohle panství spravovat nemohu,“ pravila tichým hlasem. „Mimoto, až Louise zabiješ, pak se k nám připojí i země de Estéllea, neboť Louisův otec, tak jako tvůj, Bille, padl v bitvě. Proto bych tedy předložila tento návrh, budete – li souhlasit.“
Přitom se podívala nikoliv na svého syna, ale na Toma.
„Přenechám vám jak země své, tak země de Estéllea, protože sama bych je neuhlídala. Vy dva jste mladí a silní, takže to na rozdíl ode mne dokážete. A vaši vládu nad těmito zeměmi zpečetíme vaší svatbou.“
Bill se při jejích posledních slovech zakuckal tak, že smetanou potřísnil ubrus na stole.
„Sva… svatbou?“
„Jistě,“ usmála se hraběnka. „Jen slepý by si nevšiml, jak jste vy dva spolu šťastni. Počkáme, až Louise porazíš a pak vám nechám vystrojit velkolepou svatbu, aby se vaše láska stvrdila jednou provždy.“
Chvíli pobaveně pozorovala, jak se z toho ani jeden z chlapců nemůže vzpamatovat. Věděla, že jim touhle zprávou pravděpodobně přivodí menší šok, ale že by zas až tak veliký? Jako první se vzpamatoval Tom. Vstal, přešel k Billově matce, poklekl před ni a uchopil její ruku, přičemž ji na hřbet lehce políbil.
„Děkujeme,“ uklonil se.
Teprve při jeho slovu se z tranzu probral i Bill. Tom se na chvíli lekl, aby si to černovlasý chlapec nerozmyslel. Když se však na Billa podíval, věděl, že jakékoliv nebezpečí je zažehnáno, chlapec totiž ihned padl své matce kolem krku. Nebyl sice schopný slova, mluvit však nemusel, jeho radostně zářící oči mluvily za vše. A v tu chvíli se všichni tři cítili nejšťastněji, jak se jen ve svých životech cítit mohli.
autor: Áďa
betaread: Janule
krása, krása, krása!!!! tady není co vytknout….no až na to bavení se o zabití toho kruťase……no Áďo, konečně můžu říct, že tohle je pohodovej díl bez násilí……a jinak ta svatba…..super!
pěkný, Billi mě zase dostal:-D
cooože? já snad špatně vidím, Sauriel mě pochválila, že se jedná o pohodový díl 😀
Rachel: no jo, chudák brouček nemá v tomhle směru zkušenosti, tak se jenom bojí :-))
sem nadšená ze svatby…. x)) krásnej pohodovej dílek… x)) Billi mě sice lehce rozesmál, ale ten chudáček za to nemůže…. x)) sem ráda, že už se hraběnka s Tomem snese…. x)) těšim se na další dílek, je to moc hezký… x))
překrásný jako fakt náádhera:-)ta svtab mě dostala Áďo to je bombaa
Dneska jsem se zase pobavila. Ty Billísovi otázky, jsou fakt nenahraditelný. xD A takovej podrobnej návod, kam s "vodičkou", xD se picnu. xD Skvělý, moc krásnej dílek! :-))
svatba? jůůůda
No vida- a u nich to šlo,i když neměli legalizované sňatky homosexuálů… =)
Áďa: to je šok, viď? To si ode mě ještě nezažila, pochvalu…..hmmm tak si nezvykej!!! xD
Matka se nam uklidnila… Vodicka nema chybu xD Billova otazka uz vubec, chudinka. Tak muzem jit na svatbu, ne? xDD
Sauriel:prý tak si nezvykej! xD to je suproví xDxD
tak ale teda Sauriel, teď jsi mě urazila 😀 co to bylo za výrok???? :-DDD
Terezka: nj, všechno jde, když se chce 🙂
Teri.K: no ještě ne, ještě se tam plete ten, kdo chtěl Billa upálit 🙂
Jejda svatba, to bude galaktický (dělám, jako kdyby to jindy nebylo :p) ! ! ! To bude snad první povídka v historii, kde se zlatíčka vezmou.. ale.. to budou mít svatbu v kostele? To jim církev dovolí? :)) :))No.. jsem docela zvědavá, jak to bude, protože je to opravdu skvělý! ! ! A doufám, že se Bill náležitě pomstí.. :)) :))
Billovy otázky mě dostávají do kolen! Ale vlastně proč ne, když něco nevím, tak se zeptám, že? 🙂 Zvlášť když jde o kakání a nepokojnou vodičku :)))))))
Tedy ale Billova matka nějak rychle obrátila! No kdo by taky Tomovi odolal 🙂 Na tu svatbu jsem opravdu zvědavá, předpokládám, že když se Bill dožije, bude mít bílé svatební šaty s vlečkou, či co to tenkrát dívky svatebního oblékaly 😉
Áďa: Tak toho kuchni taky, zmetka jednoho xD A pak budou kakat stestim ;D
Lorett: Prvni ne xD Nevim komu se to podarilo, ale ja uz svatbu dvojcatek cetla u Ivetky ;D
Je fajn že matka je spokojena že Bill ma Toma.