autor: Becs
Tome, kam si nám zmizel? Workoholismus je pravděpodobně dědičná záležitost. Jak jinak je možné, že Toma Kaulitze můžeme vidět už jen velmi zřídka. Sem tam se mihne před klubem, ale prakticky z něj nevychází. Budiž mu k dobru, že se o něj stará opravdu důkladně a všichni na něj pějí jen samou chválu. Ale co osobní život, Tome? Snad jsi nesložil slib čistoty? Že by se nám Tom prostě jen zklidnil a začal sekat latinu? Věříte tomu? My rozhodně ne. A budeme šťourat, dokud tomu nepřijdeme na kloub. Poslední fotka, kterou se nám podařilo získat, zachycuje Toma v prodejně aut značky Audi. Že by si plánoval pořídit novou hračku? Prodejci nakonec zaplakali, protože odešel, aniž by si něco koupil. To vše zjišťujeme jen pro vás v L. A. Stars.
Bill nervózně přecházel před dveřmi do Tomovy kanceláře. Třikrát už zvedl ruku, že zaklepe a třikrát ji zase spustil dolů. Prsty druhé ruky tiskl orosenou láhev s pivem. Právě skončil jednu ze svých kratších směn a rozhodl se, že udělá něco milého a pokusí se s Tomem sblížit. Všechny jeho předchozí pokusy zatím byly marné. Pokud ho potkal v prostorách klubu, nebyl už vyloženě nepřátelský, ale pokaždé se vymluvil na nějakou práci a práskl za sebou dveřmi. Bill se ale nevzdával a jeho roztřesené poťapkávání před Tomovu skrýši toho bylo důkazem.
„To zvládneš. Prostě zvedni ruku a zaklepej. Hlavu ti neutrhne,“ přesvědčoval sám sebe. Nadechl se, sevřel ruku v pěst a klouby prstů několikrát udeřil do černého dřeva.
„Dále,“ ozvalo se vzápětí a tak Bill plný očekávání vstoupil. Tom seděl na své židli zakloněný dozadu, oči zavřené a rty pevně semknuté. „Bille?“ řekl překvapeně, když od sebe odlepil víčka. Několikrát zamrkal, aby na něj lépe zaostřil. Kolem žaludku ho okamžitě začal svírat onen podivný pocit, který se ho zmocňoval pokaždé, když ho do nosu udeřila Billova vůně, nebo když slyšel zvuk jeho smíchu. Povzdechl si, aby to potlačil, a narovnal se.
„Do prdele, promiň. Nevěděl jsem, že odpočíváš. Všiml jsem si, že už jsi dlouho nevylezl ven, tak jsem ti donesl pivo,“ ukázal na láhev, již tiskl ve štíhlých prstech.
„Jen jsem se na chvilku zamyslel,“ pronesl Tom unaveně a protřel si oči. Pokynul Billovi, aby se posadil, a malým úsměvem mu poděkoval za nápoj. Zhluboka se napil a až teď si uvědomil, že měl opravdu obrovskou žízeň. Když nad tím tak přemýšlel, nepamatoval si, kdy naposledy něco pil nebo snad jedl.
Jako by mu Bill četl myšlenky, vytáhl z kapsy své mikiny balíček sušenek a položil mu je na stůl.
„Moje oblíbené,“ řekl Tom, ale znělo to spíš nešťastně.
„I moje,“ usmál se Bill nadšený tím, jak vstřícný Tom je. Rozbalil si sušenky a jednu vložil do pusy. Žvýkal ji a vypadal, jako by zapomněl, že je tam Bill s ním. „Divím se, že se tady vůbec dokážeš soustředit na práci. V tom kraválu,“ promluvil po chvilce Bill a ukázal směrem do klubu, odkud se ozývalo hlasité dunění.
„No jo, zvykl jsem si,“ pokýval Tom hlavou nepřítomně.
„Tome, kdys byl naposledy venku? Na čerstvém vzduchu. Na denním světle, nebo na nočním světle,“ pousmál se nad svým chabým vtipem.
„Mám v bytě světlo,“ škubnul rameny lhostejně.
„Jo, ale je to pořád jen v téhle budově. Nejsem jediný, kdo si toho všiml, víš. Musí ti z toho hrabat,“ pronesl mírným opatrným tónem.
„Hmm,“ zahučel Tom a ukusoval okraj sladké pochoutky, pohled nepřítomně upíral za Billovo rameno.
„Co kdybychom šli někam ven? Třeba na jídlo? Ukážeš mi, jaká místa máš v L. A. rád. Jen na chvilku vypadneme pryč odsud,“ zkusil to troufale Bill.
„Nemůžu odejít,“ narovnal se okamžitě Tom a byl ve střehu, jako by ho Bill snad chtěl popadnout a vyvléct z kanceláře ven násilím, když neubude chtít jít dobrovolně. Bill si žmoulal spodní ret a zvažoval další postup. Nechtěl to pokazit tím, že by na Toma moc tlačil. Ale na druhou stranu, ten, kdo neriskuje, nic nezíská.
„Je klidný večer. Nic zásadního se nestane. Oni to zvládnou,“ osmělil se. „No tak, Tome, vím, že by sis dal horké hranolky a k tomu možná nějaký burger, co?“
V tom okamžiku se Tomův žaludek projevil jako pořádný zrádce, protože zakručel tak mocně, že to přehlušilo i dunění hudby. Bill se chvilku snažil zadusit smích, který se mu dral z hrdla. Brzy svou bitvu prohrál, a tak se rozchechtal na plné kolo. Lapal po dechu a do očí se mu draly slzy. Tom se neudržel a po chvilce se k bratrovi přidal, i když ne tak bujaře.
„Fajn, dáme si večeři, ale jen proto, že mám fakt hlad,“ rezignoval nakonec a vstal, aby si oblíkl mikinu. Jeho bráška se zatím stále kroutil v křečích na židli.
„Pojď, než si to rozmyslím,“ okřikl ho o poznání mrzutěji Tom. Bill vyskočil jako neřízená střela a vyběhl ven z kanceláře. Tom nad tím jen kroutil hlavou a šel pomalu za ním.
„Kam si myslím, že jdeš?“ zastavil ho, když si to šinul k hlavnímu východu z klubu. „Jdeme zadem.“ Popadl ho za paži a zatáhl. Bill měl pocit, jako by jím při tom doteku projel elektrický proud a polekaně uskočil. Tom dělal, že si toho nevšiml a kličkoval mezi lidmi až do zadní části klubu. Vytáhl z kapsy klíče a odemkl těžké kovové dveře. Ocitli se na prostorném dvorku, kde se kromě pár popelnic a tří černých aut vyskytoval jen jeden muž. Stál opřený o zeď a kouřil cigaretu.
„Gary, kruci, víš, jak miluju, když řidiči smrdí kouřem,“ obořil se na něj ihned Tom.
„Sorry, šéfe,“ zahuhlal muž a odhodil nedopalek na zem, kde ho hned zašlápl. Když viděl Tomovo zvednuté obočí, okamžitě se k němu sehnul a zase ho zvedl.
Bill měl trochu obavy, že z jejich malého výletu sejde, ale Tom jen podrážděně vrtěl hlavou a hledal na kroužku další klíč. Zasunul ho do zámku velkých plechových vrat a otevřel jednu polovinu. Odhalil tak garáž, kde se pod plachtou skrývala jeho motorka.
„Tadá,“ zapíval Tom a v očích mu svítilo chlapecké rošťáctví.
„Na tomhle nemůžeme jet,“ zhrozil se Bill.
„Proč ne?“ zamračil se zklamaně Tom a popošel k té krásce blíž, aby ji mohl pohladit.
„Měl jsi pivo,“ vysvětlil. „Leda, že bych řídil,“ nadhodil Bill v žertu.
„Ani za všechny prachy na světě. Tohohle miláčka řídím jen já,“ odporoval mu okamžitě.
„Dělal jsem si jen srandu,“ chlácholil ho černovlásek. „Mohl by nás vzít Gary. Stejně vypadá, že nemá do čeho píchnout.“
„Aspoň vyčichne, než poveze někoho dalšího,“ mumlal Tom a vrátil plachtu zpět, pečlivě zamkl a vydal se k autu na kraji dvorku. Bill typicky cupital za ním.
„Gary, hoď nás prosím tě do centra,“ přikázal řidiči a nasedl do auta. Nebyla to klasická dlouhá limuzína. Dala by se spíš popsat jako trochu luxusnější osobní automobil. Jedinou výjimkou bylo, že měla sedadla naproti sobě.
Tom pustil Billa, aby nastoupil jako první a pak se přišoupl k němu. Když si uvědomil, jak blízko sedí, přesunul se naproti, jako by to měl v úmyslu celou dobu. Bill se jen pousmál a nijak to nekomentoval. Netušil, co měl Tom za problém nebo jestli byl jen rozmazlený snob. Snažil se ze všech sil brát jeho nálady tak, jak přicházejí.
„Vezmi nás do Jungle. Ne přímo před vchod, zaparkuj někde za rohem,“ instruoval Garyho, který vypadal, že se po předchozí rozmíšce snaží chovat co nejprofesionálněji.
„Nechceš, aby nás spolu někdo viděl?“ rýpnul si Bill.
„Nechci, aby otec přišel na to, že jsi tady,“ odbyl ho Tom a zadíval se z okýnka. Vypadalo to, že rozhovor je pro tuto chvíli u konce, a tak se se Bill také zahleděl ven. Z přemýšlení jej vytrhla Tomova poznámka: „Dneska vypadáš jinak.“
„Ach, byl jsem po práci ve sprše a nechtělo se mi líčit,“ mávl Bill neurčitě ke svému obličeji. Očekával, že k tomu bratr ještě něco dodá, ale ta chvíle pominula tak rychle, jako přišla, a znovu se ponořili do mlčení.
Trvalo dvacet minut, než se Gary prokličkoval změtí uliček a zastavil v jedné, dost nevábně vypadající.
„Bože, jestli nás někdo vyfotí v tom humusu, bude to mít určitě titulek, že si to tady rozdáváme,“ hučel rozladěně Tom, vystoupil a rozhlížel se na obě strany, jako by zpoza hromady beden mohl vyskočit dotěrný paparazzi.
„Proč jsi pořád tak posedlý? Žádného fotografa nevidím,“ uklidňoval jej Bill, když se i on vysoukal ven.
„Je vidět, že jsi nevyrůstal v L. A. Ty je možná nevidíš, ale oni vždycky vidí tebe.“ Nahodil si na hlavu kapuci, přidal obrovské brýle a vykročil po chodníku směrem k restauraci. Billovi Tomův look připadal dost k smíchu, ale ostatním obyvatelům to pravděpodobně přišlo normální, protože mu nikdo nevěnoval sebemenší pozornost. Tom prakticky klusal po chodníku a rozrazil skleněné dveře do restaurace Jungle. Bill mu jen stěží stíhal. Když už byli uvnitř, očividně se cítil mnohem víc v bezpečí. Sundal si kapuci, ale brýle nechal nasazené.
„Prosím, ať je tady. Ať je tady,“ šeptal si pro sebe a skenoval prostor restaurace. Pak přistoupil k malému pultíku, u kterého stála povýšená blondýna a měřila si je pohledem.
„Je tady Amber?“ zeptal se jí Tom bez nějakých zdvořilostí. Dívka ho sjela od hlavy až k patě a pak se jí v očích objevilo poznání.
„Je, pane Kaulitzi, zrovna odváděla hosty k jejich stolu. Mohu pro vás něco udělat já?“ obdařila jej zářivým úsměvem a trochu víc se napřímila, aby dala vyniknout svému hrudníku. Bill měl sto chutí si pobouřeně odfrknout, ale ovládl se. Věděl, jak jeho bratr nese nelibě, když se nechová podle etikety.
„Potřeboval bych stůl. Pokud možno nějaký zastrčený, aby mě nikdo nerušil,“ nadiktoval jí své požadavky, jako by hovořil se služebnou.
„Podívám se, co tu pro vás mám,“ zahleděla se do obrazovky počítače a několikrát klikla myší. Pak se jí na tváři rozlil rádoby nešťastný výraz. „Je mi líto. Jediné volné stoly jsou u okna.“
Tom se očividně nadechoval, že jí odpoví něco peprného, a kam si může ta místa u okna strčit, když se objevila štíhlá černovláska a obdařila Toma radostným výkřikem: „Zlato.“ Následně ho sevřela v náručí a vtiskla polibek na každou tvář. „Hrozně dlouho jsi tady nebyl. Já si to převezmu, Katherine,“ zpražila ledově blondýnu. Vydala se po kraji restaurace do klidnější části a Tom s Billem ji poslušně následovali.
„Takže pro dva?“ usmála se Amber na Billa a jeho udivilo, že vůbec vzala na vědomí jeho přítomnost.
„Jo, někde, kde bude klid,“ doplnil Tom.
„Jako bych tě neznala, miláčku,“ popíchla ho. Prošli skleněnými dveřmi ve světle hnědém rámu a spatřili prostranství, které se mnohem víc podobalo pláži než restauraci. Interiér byl vyzdoben stromy a popínavými květinami a také tu bylo o poznání míň lidí. Amber je zavedla až do toho nejzazšího koutku a profesionálně je usadila.
„Tak, Tome, představíš mě?“ zeptala se dívka a obočí jí při tom téměř zmizelo ve vlasech.
„Jasně, Bille tohle je Amber. Amber, tohle je Bill.“ Oba si zdvořile podali ruce a měřili se zkoumavými pohledy.
„A Bill je tvůj…?“ nechala otázku schválně nezodpovězenou. Bill se otočil na bratra a čekal, jak se toho zhostí.
„Kamarád,“ vyhrkl Tom obranným tónem, aby si nic nedomýšlela. Než ze sebe stihl dostat něco dalšího, zazvonil mu mobil a on se s omluvou, že je to někdo z klubu, zvedl a odešel na toalety.
„Já se mezitím postarám o Billa,“ roztáhla Amber rty do tak zářivého úsměvu, jaký snad mají jen hollywoodské hvězdy. Posadila se na Tomovu židli a začala si důkladně prohlížet každý detail jeho obličeje i vlasů sčesaných dozadu. Bill se nervózně ošil a uhnul očima jinam. Nebyl schopný čelit tak důkladné analýze.
„Jsi na Toma až moc pěkný,“ pronesla svůj rozsudek. „A teď ven s tím. Chci slyšet všechny detaily. Jak jste se seznámili? Jak dlouho to trvá? Je v posteli dobrý?“ Byl to doslova hotový vodopád otázek.
„Ale ne,“ koktal rychle Bill, aby ji rychle vyvedl z omylu. „Tak to není. My spolu nic nemáme.“
„Ale no tak, zlato, nejsem včerejší. Tom si sem ještě nikdy nikoho nepřivedl. A je ještě protivnější, než obvykle bývá. To většinou znamená, že svádí nějakou velkou vnitřní bitvu. Zamiloval se do tebe a bojí se taťkovi konečně přiznat, že je gay?“ chrlila ze sebe.
Bill párkrát otevřel a zavřel pusu, jako ryba na suchu. Dokázal ze sebe jen vysoukat: „Gay?“
„No jasně. Zástupy holek to zkoušely, ale marně. Odmítl skoro každou holku v tomhle městě,“ mávla ledabyle rukou a upila ze sklenice s vodou, která tam původně byla připravená pro Toma. Očividně jí to nedělalo žádné starosti.
„Včetně tebe?“ zamrkal na ni svými dlouhými řasami.
„Ty malá mrcho,“ ušklíbla se na něj. „Líbíš se mi,“ dodala vřele. Černovlásek se na ni zazubil. Nemohl si pomoct. I když byla Amber nejdrzejší člověk, jakého kdy poznal, začal k ní pociťovat sympatie.
„On je sexy, já jsem sexy. Jasně, že jsem to zkusila,“ přiznala nakonec. „Myslím, že zvedl ruku do vzduchu, když jsem se k němu začala naklánět a pronesl něco jako: Amber, zastav, než uděláš něco, čeho budeš litovat,“ rozchechtala se, jako by to byla ta nejvtipnější historka na světě. „Musel bys ho u toho vidět. Vypadal tak vážně. Jako kdyby byl můj děda nebo co.“
„Takže tě zastavil, než jste se políbili?“ zeptal se zvědavě Bill.
„Ne to ne. Nenakláněla jsem se mu k obličeji,“ vybuchla znovu hlasitým řehotem. „Pak jsem si mu sedla na klín, a když jsem zjistila, že mě nic netlačí do nohy, bylo mi to všechno jasné.“
„Ach,“ dostal ze sebe překvapeně Bill, ale dívka to patrně ani nepostřehla. Byla jako přílivová vlna, naprosto nezastavitelná.
„Tom si vždycky s holkama rád hrál. Líbačka támhle, muchlovačka tadyhle, ale žádná se nikdy nedostala moc daleko. A pak, když odmítl i mě, už to bylo nepopiratelné. Myslím, že to dělal hlavně proto, aby ho Calvin nepodezříval. Když se bulvár plnil jeho fotkami pokaždé s jinou, byl sice naštvaný, ale nikdy by ho nenapadlo, že je Tom na kluky.“ Odhodila si pramen dlouhých vlasů za rameno a znovu se na něj zadívala. „A jaký je tvůj příběh?“
„Můj příběh?“ nechápal Bill.
„S Tomem. Jaká je vaše romantická historka? A nevynechej všechny detaily,“ hleděla na něj mlsně, jako kočka, která už se těší, až slízne smetanu.
„Není tady žádná romantická historka. Pracuju u Toma v klubu. To je všechno,“ pokrčil rameny a musel se usmát, když teď Amber doširoka otevřela pusu.
„Chceš mi říct, že jsi jeho zaměstnanec?“
„Ano,“ potvrdil jí to. Dívka se zapřela zády do židle a ruce si složila na hrudníku. Čelo se jí stáhlo přemýšlením.
„Tom se nekamarádí se zaměstnanci,“ šeptla si spíš sama pro sebe, jak si snažila utřídit myšlenky. „A rozhodně je nebere do takových podniků,“ to už pronesla hlasitěji, aby ji slyšel. Bill jen pokrčil rameny a upil ze své vody. Amber už, už otvírala pusu, že něco dodá, když se v dvoukřídlých dveřích objevila Kahterine a mávala na ni.
„Sakra,“ sykla a rozhlédla se. Vypadala, že si právě vzpomněla, kde se vlastně nachází. „Musím zpátky do práce. Pošlu vám sem číšníka.“ A s těmito slovy odešla.
Bill seděl o samotě ještě pár minut a myšlenky se mu honily hlavou jedna za druhou. Postupně bratra poznával, i když ani jedna z informací, které dostal, nepocházela přímo od něj. Tom a gay? Tohle mu strašilo v hlavě nejvíc. Vůbec na to nevypadal. To jeho rádoby raperské oblečení, jeho chování. V žádném případě si jej nedokázal představit s mužem. Ještě tu myšlenku ani nedokončil a v mysli mu vytanul obrázek Toma, jak klečí a přiráží do nějakého neurčitého štíhlého těla. Zrudl až po kořínky vlasů. V tu samou chvíli se u jejich stolu objevil Tom a s klením se posadil. „Člověk fakt nemůže vytáhnout paty ani na vteřinu.“
Zarazil se, když viděl Billův červený obličej. „Stalo se něco?“ Bratr se vzmohl jen na zakroucení hlavou v záporném gestu.
„Co ti řekla?“ mračil se na něj zlověstně, jako by tušil, že Amber vyzradila nějaké velké tajemství.
„Nic mi neřekla,“ dostal ze sebe ztěžka. V krku měl úplně sucho, takže svou sklenici vypil skoro na jeden zátah.
„Amber má totiž někdy sklon přehánět,“ vysvětlil a z tváře mu nezmizel zachmuřený výraz.
„Nic, Tome, vážně. Trochu jsme si povídali, ale to je všechno,“ odbyl ho Bill. V ten moment k jejich stolu přišel číšník a zachránil tak Billa od nepříjemné konverzace.
„Bylo to fakt moc dobré,“ chválil si Bill a pohladil si vypoulené bříško. Nacpal do sebe obrovský sójový burger a pořádnou porci hranolků. Tom tak úplně nechápal, kam všechno to jídlo mohl nacpat. Vytáhl ze své krabičky cigaretu a pak nabídl i Billovi. Ten bez váhání přijal a zapálil si ji. Nervózně se na své židli zavrtěl a rozhlížel se po místnosti.
„Je to tady fakt moc pěkné,“ řekl, protože ho nic lepšího prostě nenapadlo. Jestli si myslel, že se Tom v jiném prostředí uvolní, byl pěkně na omylu. Konverzace vázla tak často, až to bylo trapné i lidem u vedlejšího stolu. Bill byl vděčný, když jim číšník donesl jejich jídlo, aby se nějak zaměstnal a nepřipadal si tak nepatřičně. Cokoliv, co řekl, jeho uším znělo příšerně. A Tomovo mručení a občasné pokyvování tomu moc nepomáhalo. Napůl se mu ulevilo, když Tom velkoryse zaplatil a vydali se pryč.
Před východem je ještě na chvilku zastavila Amber, aby se s nimi rozloučila. Naklonila se k Tomovi a něco mu pošeptala do ucha. On jen zavrtěl hlavou a důrazně něco šeptal zpátky. Bill z toho rozhovoru neslyšel ani jediné slůvko, ale Tomův zlostný výraz mluvil za vše. Vtiskl Amber na tvář polibek a stejným tempem, jakým sem přišli, vyrazil pryč. Ani se neohlédl, zda jej bratr následuje.
Gary poslušně čekal v autě a prsty poklepával o volant. Když uviděl přicházející dvojici, nastartoval auto. Oba muži se posadili na stejné místo jako předtím a ani jeden nic neřekl. Z Toma v horkých vlnách sálal vztek, div že se mu z uší nevalila pára.
Bill otvíral pusu, že se zeptá, jestli je všechno v pořádku, ale Tom jej zarazil jediným ostrým: „Ne.“
Dalších mučivých dvacet minut jeli v tichosti. Bill si kousal spodní ret, ale nechal toho, když ucítil na jazyku krev. Jedním z hlavních důvodů, proč souhlasil s matčiným nápadem oslovit Toma, byla tichá naděje, že se mu podaří se s ním sblížit. Mít rodinu, po které vždy toužil. Simone miloval nadevšechno, ale nikdy se úplně nezbavil toho pocitu, že mu něco chybí. Když zjistil, že má dvojče, byl šťastný. Jeho nadšení však otupilo hrany, když se dozvěděl, v jakém prostředí Tom vyrůstal. A když ho viděl poprvé a zjistil, že se chová jako rozmazlený fracek, byl naštvaný sám na sebe. Postupem času, ale zjistil, že za tou Tomovou nepřístupnou maskou něco je. Nedokázal slovy popsat, co přesně to je, ale cítil to. Hluboko ve svých útrobách cítil, že to s ním nesmí vzdát.
Když je Gary vysadil před klubem, ihned mu do auta nastoupili hosté, a tak nelenil a rozjel se pryč. Muži na dvorku osaměli. Tom začal přecházet sem a tam. Snad se snažil vztek rozchodit, kdo ví. Bill trpělivě čekal.
„Cos jí řekl?“ obořil se na něj po chvilce horečného dupání sem a tam.
„Nic,“ pípnul Bill.
„Něco to být muselo. Jinak by neřekla…“ zarazil se na místě, zpražil bratra zničujícím pohledem a pak dořekl: „prostě to, co řekla.“
„Tome, proč bych jí něco říkal? Sám jsi říkal, že má sklony přehánět. Celou dobu se s tebou snažím spřátelit? Proč bych něco vykládal tvé kamarádce? Abych si to posral?“
„Spřátelit?“ vyplivl Tom to slovo, jako by to bylo něco hořkého a nechutného. „Ty a já nikdy nebudeme přátelé. Jsi můj zaměstnanec. A to je vše.“
Billovi se při těch slovech sevřelo srdce. Do očí se mu nahrnuly slzy a on se je marně snažil zahnat mrkáním.
„Já vím, že nejsi nadšený z toho, že jsem ti takhle vpadl do života. Nečekám, že si vybudujeme nějaký bratrský vztah, ale mohli bychom si být alespoň trochu bližší,“ popotáhl. „Být kamarádi.“
„Já se se zaměstnanci nekamarádím,“ vyštěkl Tom stejná slova, která použila Amber.
„A co Tina?“ popotáhl Bill.
„Co je mezi mnou a Tinou ti může být u prdele. Důležité je, že ty a já se nesblížíme, chápeš to? Pro mě nic neznamenáš,“ zařval ostře. Zalitoval těch slov hned, jakmile je vypustil z pusy. Billovy oči se rozšířily a začaly z nich kanout obrovské slzy. Tekly přes jeho bledé tváře až na tričko, kde se rozpily do tmavých fleků.
Tom sebou škubnul a Billovi se na chvilku zazdálo, že jej snad chce obejmout. Nakonec se však otočil a rázoval dovnitř, kde za sebou práskl dveřmi. Zarachocení klíče v zámku bylo všeříkající. Bill si sedl na obrubník a dovolil svým vzlykům, aby svévolně opouštěly jeho hrdlo. Byl sám, v cizím městě a jediná blízká osoba, kterou tady měl, mu řekla, že pro něj nic neznamená.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Tom je takové jelito! Nepochopím, proč se alespoň trochu nesnaží Billa poznat a místo toho se do sebe šíleně uzavírá a jenom na něj plive jed. Bill nemůže za to, že byli rozdělení a že jej matka nenavštěvovala. Oba dva mají právo být naštvaní na to jak to všechno mezi jejich rodiči dopadlo, ale Tom se chová opravdu nehezky. Je to strašná škoda. Ráda bych poznala jeho úhel pohledu proč to takhle cítí a proč se takhle chová. To vážně nestojí a žádné kamarády či poznat své dvojče alespoň maličko víc? Bill je pro něj opravdu jen slibem matce a nic víc? Ufff, chci strašně moc vědět jeho názor!!!!
A moc děkuji za další skvělý díl, i když Tom mě teď docela štval. 😀
Moc super povídka, po dlouhé době opravdu twincest (teda až Tom vyměkne :)). Já myslím, že Tom se takto chová, protože se neumí vypořádat s pocity, které cítí..přeci jen jsou tam náznaky, že ho Bill bere. 🙂 Jsem zvědavá jak dlouho mu to bude trvat. 🙂 Moc se mi to líbí. 🙂
Tenhle dílek musím vzít pěkně popořádku.
a) Bill je zlatíčko, to jak se odhodlal k Tomovi, super a dokonce se mu povedlo i toho jezevce vylákat z nory. Je miláček, zamilovala jsem si ho, jak se snaží a nevzdává to, i když to vypadá, že Tom má kolem sebe nejen 20metrovou zeď, ale navíc i ostnatý drát pod napětím. Bille, jsem s tebou, jenom to s tím pakem nevzdávej.
b) Amber je taky miláček 😀 taková trochu koketa, trochu drbna a rozhodně človíček, který co na srdci, to na jazyku, nemaže se s tím 🙂 možná i proto ji Tom má rád.
c) To, že Tom je gay my tak nějak víme ;), ale supeeeer, že teď už to ví i Bill a rozhodně jsem nadšená z toho, že mu to ponouká "nemístné" myšlenky.
d) a taky jak na začátku reagovalo instinktivně Tomovo tělo na Billa. Zlato, můžeš si s tím bojovat jak chceš, ale nakonec jsi stejně předurčen k prohře a já si na ni počkám, kámo 😉
e) bohužel ten konec, za to bych Toma nakopala do přední, inkriminované části, ale to by zase nepomohlo Billovi 😀 protože dost pochybuju, že Tom by byl bottom 😉 ale stejně, je mi ho tak líto. Billi se snaží a ten pakůň ho takhle vyfuckuje. Jako, takhle se sourozenci nechovají, Bill v tom byl stejně nevinně jako ty, ty tele. Tak se s tím srovnej.
f) abych ti Becs dokázala, že umíš krásná slovní spojení, tohle je pecka: Konverzace vázla tak často, až to bylo trapné i lidem u vedlejšího stolu. Bomba, úplně vidím tu situaci 😀
Prostě to jednoduše shrnu, zase luxusní kapitolka, moc jsem si to užila a nemůžu se dočkat pokračování – piš, piš, piš 😉
PS: sorky za upozornění, ale objevila jsem jeden překlep 🙁 – "Tadá," zapíval Tom.;)
Jsem zvědavá,co udělá Tom,aby to napravil a nebo jestli bude Bill opravdu neodbytný…Děkuji moc za kapitolu 😉
Billa je mi hrozně líto. Opravdu to nemá lehké, protože Tom se chvílemi chová jako idiot. Evidentně neví, jak se srovnat s faktem, že má bratra-dvojče, kterým není nikdo jiný, než okouzlující Bill. Ale doufám, že to s ním Bill ještě nevzdává. Snad by bylo dobré změnit přístup, i když vlastně netuším, co si pod tím představit. 😀
Děkuji za novou kapču a těším se na pokračování.
Toma bych bacila po hlavě tak hnusně odpálkovat Billa doufám že to Bill nevzdá.
Teď jsem zvědavá na Toma, zachoval se dost hnusně, uvidíme. Super kapitola.
Parádní povídka, konec mě překvapil, jsem zvědavá na pokračování!!
Tak teď ani nevím, jestli to Billovi vlastně stálo za to. Sice se mu Toma povedlo vytáhnout z nory ven, ale místo toho, aby z toho měl radost, tak se teď chudáček musí cítit ještě hůř… 🙁
Tom je idiot, ale věřím, že si to hodně rychle uvědomí sám. Vlastně myslím, že toho zalitoval hned v tom okamžiku, kdy to vyslovil, jen už mu jeho hrdost nedovolila vzít to zpátky.
Jsem zvědavá, jak se s tím teď oba vypořádají…
Verím a dúfam, že Toma poriadne zamrzelo čo urobil a dúfam, že sa to bude snažiť nejakým spôsobom odčiniť. Je mi Billa veľmi ľúto. Vymknúť ho teda ten blb nemusel. To bolo trochu moc. Som zvedavá čo mu tak veľmi sadlo na nos po tom telefonáte. A Amber mu ešte zrejme doložila. Ale aspoň bude musieť popremýšľať čo cíti a prečo ho Bill tak veľmi štve. Ďakujem za kapitolu.
Nemůžu si pomoct – první polovina fotky s těmi krabicemi a dekou vypadá jak z prádelny! 😀 A ty Tomovy tepláčky musí být strašně pohodlné!:D
Garry "aspon vyčichne".. haha:DDDDDDD
Tak Amber je zase osobnost! Copak se nám to tady objevuje? Lady informátorka?;D Ta vypadá, že bude vědět všechno o všem! opravdu mi přijde, že zná Toma líp než on sám. Ten rozhovor s Billem působil spíš jako výslech nebo analýza… Tohle bude ještě zajímavé, co tahle ženská ví a jak s tím naloží! Že Tom je gay – wohooooo! Tohle bych nečekala – že to jako řekne:D – a ted to ví Bill a Tom neví, že to ví! Se zbláznim, Bille, máš eso v rukávu!
Jinak to bylo už možná v předchozím díle, kde jsi je oba představila jako vegetariány. Všimla jsem si toho už v té tvé poslední jednodílce:)) Chci říct – líbí se mi to!
Ale to, jak se Tom začíná chovat… prostě… přijde mi evidentní, že k Billovi něco cítí, nechce to cítit, ale nedokáže tomu zabránit a tak raději hraje toho největšího drsnáka. Docela by mě zajímalo, jakou další roli (kromě zaměstnance) hraje v jeho životě ta Tina, protože se mi zdá, že ví něco, kvůli čemu jsou si s Tomem tak bližší a jejich vztah je tak trochu unikát (v porovnání s dalšími zaměstnanci). Je to jen moje domněnka, ale kdo ví? Mohla být v minulosti součástí něčeho nepříjemného, pomohla Tomovi, díky čemu k ní ted Tom chová takovou důvěru? Možná je důležitější v téhle story, než si myslíme… Uvidíme dál…
Děkuju za parádní díl!!
Konverzace vázla tak často, až to bylo trapné i lidem u vedlejšího stolu. – 😀 😀 😀 😀 😀 toto ma rozosmialo a v zápätí prišla rana….Tom sa chová ako neskutočný debil, horšie to už ani nemôže byť, mám chuť ho nakopať!!! Teším s ďalej 🙂