autor: Adriandarc
O několik hodin později Tom našel sám sebe na pohovce, zatímco jedl čínu. Nějakou chvíli už o Billovi neslyšel, poslední, co věděl, bylo, že šel Bill do sprchy a vzájemně k sobě byli nevrlí.
Tom se snažil nedovolit si, aby jej obtěžovaly ty věci, které Bill řekl, ale nemohl si pomoct. Jak bylo možné, že se zdálo, jako by tenhle devatenáctiletý kluk z Vegas znal Toma lépe než kdokoliv jiný?
Tom zíral na televizi, hrál tam nějaký akční film. Strčil si do pusy lžičku plnou rýže a pohlédl ke schodům. Shora přicházelo světlo, takže Tom věděl, že Bill tam nahoře stále je. Tom vstal, odnesl misku do kuchyně a rozhodl se odnést Billovi trochu kuřete teriyaki s rýží.
Když vyšel nahoru, viděl, že světlo vychází z pokoje pro hosty a také zevnitř slyšel hudbu. Vešel dovnitř a našel Billa, jak se rozcvičuje, protahoval se a pózoval, na sobě měl příliš velké pyžamové kalhoty a další miniaturní tričko ze své nekonečné sbírky. Vypadal, jako kdyby brečel.
„Bille?“ Řekl Tom tiše.
Bill se elegantně otočil, uslzené tváře mu lehce zčervenaly. „Oh, ahoj. Neviděl jsem tě. Snažím se cvičit, nevadí ti to?“ Popotáhl a otřel si oči.
„Jasně… ale přinesl jsem ti něco k jídlu,“ odpověděl Tom rozpačitě a zvedl misku.
„Nemůžu jíst. Potřebuju zhubnout pět kilo.“
„Bille, no tak, co to kurva? To není zdravé.“
„Sám jsi říkal, jak je tady v tanci velká konkurence,“ řekl Bill s pohledem upřeným do stropu. „Co ty o tom vůbec víš? Jsem moc tlustý, moc pomalý, moc starý, moc… Bože, víš co? Oni dokázali říct, že jsem nějakou dobu dělal nějaký druh exotického tance. Poznali to a tohle nechtějí, tak se musím snažit, aby to vypadalo, jako bych nikdy v životě žádný striptýz ani nic podobného nedělal.“
„Bille,“ bylo vše, co Tom řekl, a zamračil se.
„Díky nim se cítím tak bezcenně,“ zamumlal Bill, po tváři mu sklouzla další slza. „Nechci se cítit bezcenně, už ne.“
„Nebuď hloupý,“ řekl Tom, položil misku na noční stolek a přistoupil k Billovi. „Ty víš, že nejsi bezcenný.“
„Přesně, jak už jsi řekl, že já neznám tebe, tak ty opravdu neznáš mě,“ řekl Bill. Další slza se mu skutálela po tváři, a on ji nechal být, až mu stekla na rty. „Jsem jen odpad, sakra.“
Tom si nemyslel, že je Bill odpad, i když by možná měl. Bill nosil to nejmenší oblečení, pohyboval se těmi nejprovokativnějšími způsoby, a měl tu nejsprostší pusu. Nějakým způsobem, dokonce i přes to všechno, Tomovi nepřišel jako odpad. Něco na něm bylo, nějaká jiskřička nevinnosti a tepla, která to všechno měnila.
„Zatancuj mi,“ řekl Tom a posadil se na kraj postele. Matrace se jeho tělu vůbec nepodvolila a on se zamračil, ta postel byla vážně hrozná.
„Ani náhodou,“ řekl Bill a otřel si z tváře zbytek slz.
„Proč?“
„Budeš se mi smát,“ řekl Bill.
Tom zavrtěl hlavou. „Přísahám. Ani se nebudu dívat.“
Bill si odfrkl. „Nebudeš se dívat?“
„Já…“
„Ty jsi takový trouba, Tomi,“ řekl Bill. Tom se chystal něco odseknout, ale Bill se pomalu začal pohybovat do rytmu hudby. „Můžeš se dívat, ale nemluv.“ Tom už zíral na Billovy boky, takže jen tupě přikývl. Billovy pohyby byly sexuální, ale jemnější, kontrolovanější.
Pokoj pro hosty byl dostatečně velký, aby Bill mohl předvést několik kreací, zhoupnul se na špičkách, zvedl nohu a prohnul se v zádech. Pytlovité kalhoty se mu pevně utáhly kolem zadku a Tom polkl.
Bill vyskočil, byl tam dostatek místa na to, aby se ukázal, a Tom už věděl, že Bill umí tancovat.
„Dvanáct let baletu,“ řekl Bill, znovu natáhl nohu nad hlavu, „v kanálu.“
Tom chtěl něco říct, ale Bill se na něj tvrdě podíval, a tak zavřel pusu. Neměl mluvit.
Hudba zrychlila tempo do něčeho odvážnějšího, chlípnějšího, a Billovy boky opravdu začaly pracovat. Jeho pohyby už nebyly tak elegantní a čisté jako předtím. Tomovi to připomnělo, jak Bill tancoval v klubu, sexuálně a divoce.
„Tohle je to, v čem jsem dobrý,“ řekl Bill. Uzamkl svůj pohled s Tomem a udělal dva kroky vpřed, zatímco si olízl rty. Čím víc se Bill přibližoval, tím více se Tomovi rozšiřovaly oči. Bill kopnutím roztáhl Tomovy nohy od sebe a uchopil jej za ramena. Tomovi vyschlo v ústech a vyjekl, když si na něj Bill obkročmo sedl a zaklonil hlavu, zadkem přitom přejížděl po Tomově rozkroku.
Pokud Tom nebyl tvrdý předtím, tak teď už byl, okamžitě.
„Bille, neměl bys-„
Bill mu připlácl ruku na ústa a zatlačil svými boky dolů silněji, pohyboval se přitom do rytmu hudby. „Takhle my tančíme,“ řekl Bill.
Tom zavrtěl hlavou, ale jeho oči byly široké a jeho boky přirážely kupředu proti Billovi, jak toužil po uvolnění. Žádné však nenašel. Billovy pohyby byly příliš nepravidelné, příliš sporadické, dostatečně pomalé, aby Toma udržely vzrušeného, ale příliš krátké na to, aby jej uspokojily. Billovy boky vystřelily kupředu a on přitiskl své tělo k Tomovi, rukama sjel dolů po Tomových pažích a horce mu vydechl na krk.
„Bille – Bille!“ Dostal ze sebe Tom s červenými tvářemi a tvrdší než skála. „Kurva, ty jsi tak… ty jsi…“
„Šššš,“ řekl Bill a trochu se stáhl. „Říkal jsi, abych ti zatancoval. Teď už to nechceš?“
Tom nevěděl, co na to říct. Mít na sobě Billa byl úžasný pocit, byl dekadentní, sexy a lehký. Tom sevřel Billovy boky a snažil se jej ustálit, mlčky mu hleděl do tváře. „Bille…“
„Tomi?“ Billovy pohyby teď byly pomalejší, svůdnější, preciznější. Lehce přirážel proti Tomovu rozkroku, třásl se. Jejich pohledy se spojily a Tom to viděl – zranitelnost. Tam byla ta nevinnost, o které věděl, že ji v sobě někde Bill má, malý důkaz toho, že ho svět ještě kompletně nezničil.
Tom sevřel Billovy boky silněji a zvedl ho, aby ho posadil na postel vedle sebe. Bill na něj zíral, se zmateným pohledem.
„Já tě nechápu,“ zamumlal Bill. „Podívej se na sebe, tak strašně moc to chceš.“
„To neznamená, že bych to měl mít,“ odpověděl Tom. „To neznamená, že bys mi to měl dát.“
„Já chci.“
„Jsi krásný, tak nádherný,“ řekl Tom. „A jsi úžasný tanečník – všech typů tance.“
„Děkuju.“
„Ale nejsi pro mě, a já nejsem pro tebe,“ řekl Tom a pohladil Billa po tváři. Bill se ostře odtáhl a zamračil se.
„Říkáš ty nejhorší věci.“ Svůdný pohled na Billově tváři byl nahrazen ublíženým. „Říkáš ty zasraně nejhorší věci.“
„Ty děláš ty nejhorší věci.“
„Alespoň to, co dělám, myslím vážně,“ řekl Bill s červenými tvářemi. „Musím cvičit. Pokud mi nechceš pomoct, měl bys odejít.“
Tom vstal a o několik kroků ustoupil. „Jdu do postele.“
„Dobrou noc.“
„Dobrou… Bille,“ řekl Tom tiše. „Jdi se vyspat a něco sněz.“
Bill neodpověděl, pouze zíral na podlahu.
Tom odešel, jeho vzrušení bylo pryč, ale oheň v jeho břiše nezmizel.
***
Druhý den ráno odešel Bill dřív, než se Tom probudil do práce. Tom doufal, že zamířil na konkurzy a že se nebude snažit vrátit dřív, než Tom přijde z práce. Bill neměl klíče od bytu, a i kdyby okouzlil Sakiho, bude obtížné toho muže přinutit, aby ho pustil dovnitř.
Ten kluk potřeboval mobil nebo něco takového, aby ho Tom mohl zkontrolovat. Tom sám sebe za tu myšlenku málem praštil, ale během obědové pauzy se ocitl v prodejně T-mobile a prohlížel si telefony. Dávalo smysl, aby měl Bill způsob, jak jej kontaktovat, alespoň dokud celá tahle věc neskončí.
Vybral stříbrný chytrý Razr telefon a nechal si jej připojit ke svému vlastnímu účtu pro platby. Zbytek svého času strávil přemýšlením o tom, jak ten telefon Billovi vysvětlí, aniž by vypadal jako posedlý blázen. To jej však nezastavilo, aby do adresáře nového telefonu nepřidal své vlastní číslo.
No, koupil ho z nějakého důvodu.
Když se Tom vrátil z práce domů, Bill byl stále pryč, a tak nechal dveře odemčené, což byla v New Yorku velmi vážná ne-ne věc. Trvalo další dvě hodiny, než uslyšel tiché zaklepání.
„Je otevřeno,“ zavolal Tom. „Pojď dál.“
Dveře se otevřely a Bill vklouzl dovnitř, ani se na Toma nepodíval. Tom věděl, že je stále naštvaný, ve skutečnosti mu to neměl za zlé. Nebyl si jistý, jestli už byl Bill dříve někdy sexuálně odmítnut. Musel to brát opravdu těžce.
„Tam na lince je pár věcí pro tebe,“ řekl Tom. „Nechal jsem ti přidělat náhradní klíč a, ehm… Povaloval se mi tu náhradní telefon. Měl bys ho používat, víš, v případě, že bys něco potřeboval. Město je velké, neměl bys chodit bez mobilu.“
Bill zaváhal, zatímco si ty věci prohlížel. Stále se na Toma nepodíval.
„Zrovna jsem jedl nějaké zbytky té číny,“ pokračoval Tom. „Měl by sis taky dát.“
Stále bez jediného pohledu Bill ty věci popadl a zmizel do patra. Tom si povzdechl a obrátil svou pozornost zpátky k televizi. Takže Bill je na něj stále definitivně naštvaný, ale Tom udělal správnou věc. Nemohl prostě s Billem jen tak šukat a zahrávat si. Byl věrný.
Věrný Genevii, ne Billovi. Manželství s Billem nic neznamenalo.
Tom musel na gauči usnout, protože se s šokem probudil o několik hodin později. Telefon mu zapípal s novou textovou zprávou a Tom obrátil oči v sloup. Jediní lidé, kteří mu kdy psali, byli spameři a Andreas.
Tom rozsvítil telefon a spatřil zcela nové číslo, které si právě uložil.
Děkuju.
Nemohl se ubránit úsměvu. Začal psát ´není zač´, ale nakonec se rozhodl proti. Místo toho si opřel hlavu o pohovku a znovu usnul.
***
Tomovi nevadilo, že je Bill pryč, když se probudil. Také mu nevadilo, že když se šel nahoru převléknout do práce, našel tam převrácenou deku a polštáře rozházené po celé posteli. Posadil se na matraci a usmál se, když zpod přikrývky vytáhl jednu z Billových ponožek. Byla jasně růžová, tak velmi Billovská.
Myslel si, navzdory tomu, čemu Bill věřil, že toho kluka začínal poznávat docela dobře. Byl výstřední a drzý, ale také zároveň pracovitý a plachý. Tom si myslel, zatímco si vytáhl čistý oblek a položil Billovu ponožku zpátky na postel, že Bill si před většinou lidí nasazoval masku plnou přetvářky.
Tu noc v Las Vegas Tom viděl skutečného Billa, tím si byl jistý.
Co však nevěděl, bylo, že také Bill tu noc viděl skutečného Toma.
***
„Ano?“ Zeptal se Tom, když strčil hlavu do dveří. „Chtěl jsi se mnou mluvit?“
„Pojď dál, posaď se, a zavři dveře,“ ozval se hlas zpoza elegantně vypadajícího koženého křesla.
Tom si povzdechl a udělal, co mu bylo řečeno. Dělal by si starosti, že má problém, ale čelil tomuto muži s daleko horšími následky už dřív. Křeslo se otočilo a příjemně vypadající muž po padesátce zíral na Toma přes stůl.
„Tento týden jsi třikrát přišel pozdě do práce,“ řekl.
„Já vím,“ odpověděl Tom. „Byl jsem… v poslední době trochu ve stresu.“
„To není žádná omluva pro pozdní příchod. Profesionalita nade vše, Thomasi. Profesionalita.“
„Tati, já-„
„Nenuť mě, abych vypadal jako hlupák, Thomasi,“ řekl jeho otec hlubokým hlasem.
Tom si povzdechl. „O nic takového se nesnažím. Upřímně jsem si nemyslel, že přijít párkrát pozdě bude takový velký problém.“
„Tome, dal jsem ti to nejlepší vzdělání, nejlepší trénink, veškeré povzbuzení, které jsem ti mohl nabídnout. Nastavil jsem to tak, že až budu připraven odevzdat rodinný podnik, můžu ti ho dát, synu, bez zaváhání nebo strachu,“ řekl jeho otec vážně. „Já vím, že odvedeš dobrou práci. Jen potřebuju nějaké znamení, že to chceš.“
Tom na svého otce zíral s prázdným výrazem.
Jeho otec si povzdechl. „Za nějakou dobu uvidíš výhody převzetí podniku. Teď jsi zajištěný, budeš zajištěný i v budoucnu. Neužíváš si mít kolem sebe pohodlí?“
„Ano.“
„Pak prosím přemýšlej o tom, co by mohlo být a bude tvoje,“ řekl jeho otec.
Tomovi zapípal telefon a jeho svědily prsty, aby ho mohl zkontrolovat. Nyní mohl Billa přidat k lidem, kteří mu psali, a bylo pravděpodobné, že je to Bill.
„Nyní,“ řekl jeho otec, hlas mu zjemněl. „Jak se má Genevie?“
„Je v pohodě. Uh, dobře. Má se skvěle,“ Tom vklouzl rukou do kapsy a dotkl se telefonu. „My jsme, ehm… Máme se docela dobře.“
„Myslíš si, že je to ta pravá?“
Tom si telefon vytáhl z kapsy. Ani svému otci neřekl o tom zasnoubení, a opravdu to neměl v úmyslu. „No, možná, nejsem si jistý.“ Byl překvapený, kolik pravdy v tom prohlášení bylo.
„No, nenech si ji utéct,“ řekl jeho otec s mrknutím. „Bude to skvělá manželka.“
Tom pouze přikývl a rychle si zkontroloval telefon. Poklesl mu žaludek, když spatřil Billovu zprávu.
sorry že obtěžuju, ale jsem v nemocnici
„Do prdele,“ zamumlal Tom.
„Thomasi?“ Otec na něj pohlédl chladným pohledem.
„Já musím, ehm… jít,“ řekl Tom.
„Přišel jsi pozdě a teď odcházíš dřív?“ Netvářil se šťastně a Tom mohl pouze přikývnout.
„Omlouvám se, ale je to tak trochu naléhavý případ,“ řekl Tom. Rychle Billovi odepisoval nazpět co se stalo? Jsi v pořádku? Která nemocnice?
„Nemůže to být tak důležité, abys-„
„Bill je v nemocnici,“ řekl Tom a prohodil rukama do vzduchu až trochu příliš dramaticky. Vstal. „Musím jít, musím-„
„Bill?“
„Můj brat- Chci říct, můj manž- ehm… jeden kamarád,“ vykoktal Tom. „Je tady ve městě nový, zůstává u mě, zatímco Gen je v Paříži. Musím už jít, omlouvám se.“
Jeho otec za ním volal, ale Tom už byl venku ze dveří.
lenox hill
Tom už měl na telefonu svého osobního řidiče a zadával mu směr.
autor: Adriandarc
betaread: J. :o)
Preju Billovi hodně štěstí k vyliečeniu. Dúfam že to nie je také vážni. Díki za kapitolu
Jáj, Tom sa do toho zamotáva stále viac a viac. A jeho otec? Chvíľu sa zdá, že je na jeho strane a potom úplne obráti. A Bill… Billovi držím palce. Hlavne s Tomom, :-p
Ja tak milujem túto poviedku, že si ani nevieš predstaviť, aká som vďačná za jej preklad.
Ou, doufám, že se Billovi nestalo nic vážného. Vzhledem k tomu, že byl schopen poslat sms, tak není v ohrožení života, ale…
Tomovi na něm opravdu záleží, i když se snaží sám sobě namlouvat něco jiného. Taky jsem zvědavá, jak se srovná se svým otcem. Pobavilo mě, že před svým otcem málem plácl, že je Bill jeho bratr. To by opravdu neprošlo. 😀
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Copak bratr ale málem řekl manžel to by otec nerozdýchal doufám že z Billem to není moc vážné.
Suprová povídka, díky za bezva překlad!
Vtipné,jak se Tom s taťuldou málem prokecl ohledně Billa…jsem zvědavá,co sd Billovi stalo…děkuji moc za kapitolu 😊
Ach, zranitelný nejistý Bill. Roztomilé. Tom si na něj pěkně rychle zvyká a myslím si, že by pro něj bylo už teď hodně těžké, kdyby si našel práci a měl mu zmizet ze života. Pokud je ale v nemocnici, předpokládám, že hledání práce je momentálně pasé. Ne-li celá taneční kariéra.(což bych mu samozřejmě nepřála) A kdo se o Billího postará? No samozřejmě, že Tomík.
No a to prokecnutí před tatíkem. Pěkně v tom lítáš Tome. Je jen otázkou času, než se taťkovi na práci vykašle. Snoubenku pošle k šípku a pro jednou bude dělat to, co sám chce.
Luxusní povídka. Moc děkuji za překlad Zuzu
Jejda, copak se stalo? Díky bohu je Bill schopen psát sms, tak to snad není AŽ TAK vážné, ale stejně..snad je to jen nějaká ´maličkost´. Stejně je ale roztomilé jak Tom hnedka vystartoval a jel za Billem, nedbaje svého otce. 🙂
A ať si Tom myslí co chce, každopádně on je jasný! Totálně! Já jen doufám, že mu brzy secvakne, že Bill je pro něj ten pravý a nebude se dál trápit ve vztahu s Genevií. Ta holka mi teď vůbec nechybí, klidně by v té Paříži mohla zůstat už napořád! 😀
Strašně moc děkuji za překlad! 🙂
Strašne čakám na to kedy sa Tom s Geneviev rozíde. A mám strach o Billa:)