autor: Samara
Byly tak ještě asi půl minuty. Ani jeden z nich se neodvažoval porušit to pouto, které se jejich polibkem vytvořilo. Když se konečně od sebe odtrhli, oba lapaly po dechu a třeštili očka.
„Já jsem takovej debil,“ zavyje Tom a zaboří si ruce do dredů. „Ježišimarja, první pusa a já si ji dám s Tomem Trümperem!“ vyjekne Bill a vzápětí si dá ruku přes pusu, jako by nemohl uvěřit tomu, co řekl. Sedne si na postel a zaboří si hlavu do dlaní. Tom ho zmateně pozoruje. Takže takový je Bill Kaulitz. Obětavý, milý, nedůvěřivý a naprosto nezkušený. Sedne si vedle Billa a jednou rukou ho obejme kolem ramen. Bill ale jen přidušeně vzlyká.
„Neplač, Bille,“ konejší ho Tom. Bill jen k němu zvedne uslzené oči.
„Nech mě, teď budu před celým městem za debila,“ vzlykne.
„Proč před celým městem?“ nechápe Tom.
„No protože ty to všem vykecáš! Všichni Trümperovi furt jenom pomlouvají!“ řekne plačtivě Bill. Teď se Tom ale opravdu naštval. Tak on to všem vykecá. Hmm. Tak ať si tu Kaulitz zůstane!
„Dej mi klíče,“ řekne mu chladně. Bill se na něj překvapeně podíval.
„Ale,“ nadechne se, ale Tom ho chytne pevně za zápěstí. „Odemkni ty dveře anebo ti udělám to, co ti tvoji kámoši udělali Peterovi,“ procedí skrz zaťaté zuby. Bill na něj pohlédne dost vyděšeně. On je totiž Billíček taková slabá povaha, že se všeho hned lekne a všech a všeho se hned bojí. Není divu, že se lekl Toma, který měl semknuté rty a oči jako dva střepy ledu. Roztřeseně si šáhl do kapsy.
Podal klíče Tomovi. Ten okamžitě vstal a odemkl dveře. Aniž by se na Billa podíval, práskne za sebou dveřmi. Bill si všiml, že mu při odchodu s kapsy vypadl papírek. Zvedl ho. Bylo na něm telefonní číslo. Bill zamrkal a samotného ho překvapilo, jak zadoufal, že je to Tomovo číslo.
Tom seběhl ze schodů do přeplněné haly. Všichni pořád jenom tančili a pařili. Tom ale nedbal, a tlačil se skrz davem. Najednou před ním byl Billův bratr Jim. Tom se na něj nenávistně podíval. Pak mu jednu vrazil. Holky začaly ječet. Kluci ho poznávali a začali se po něm sápat. Tom se ale rychle vysmekl a utíkal směrem ke dveřím. Rozrazil dveře a vyběhl do chladné noci.
„To si ještě vypiješ, Trümpere!“ zakřičel na něj Jim. Tom ale rychle utíkal dál, aby byl co nejdál od toho proklatýho baráku. Bez dechu doběhl domů. Tiše si odemkl, zavřel dveře a utíkal nahoru. Rychle vpadl do Peterova pokoje. Peter seděl na posteli a netrpělivě klepal rukou do stolku. „Tome,“ vydechl se značnou úlevou.
„Petere, jak si tu dlouho?“ zeptal se Tom. Peter se usmál.
„Asi hoďku,“ řekl.
„Ježiš, ani nevíš, jak jsem se bál, že ti ti hajzlíci rozbijou hubu,“ řekl Tom. Peter se ale rozesmál. „Na mě nestačí Kaulitzovic jedni. A co ty, Tome, kde jsi byl?“ Tom zaváhal. Nevěděl, jestli má bráchovi říct o Billovi. Jak by se Peter zachoval. Vtom si vzpomněl na Billova slova: „Já se bráchovi svěřit nemůžu.“
„Já jsem se schoval nahoře v nějakém pokoji a pak jsem vyběhl ven,“ zalhal Tom.
„Aha,“ řekl Peter. „No nic, tak já jdu spát,“ řekl Tom a zabouchl za sebou dveře. Vklouzl do svého pokoje a rychle se svlíknul. Padl na postel a zhluboka dýchal. V hlavě se mu pořád dokola přehrával dnešní večer. Proč jen sakra Billa políbil? Ale on byl tak sladký! ‚Panebože, ještě abych se zamiloval do Billa Kaulitze!‘ pomyslel si zděšeně Tom. „Oou,“ ozval se Tomův mobil. (pozn. autora: to není zvuk jako ooou, ale je to takový, co byl na icq5, no vy už budete vědět ne) „Kterej kretén mi píše tak pozdě?“ zabručel Tom a sáhl po mobilu. ‚Ahoj Tome, omlouvám se‘, stálo tam. Bill, blesklo hlavou Tomovi. Ale jak by to mohl být Bill, když nemá jeho číslo? ‚Kdo jsi?‘ napsal Tom a stiskl tlačítko odeslat. Asi minutku se nedělo nic, a pak se displej mobilu opět rozzářil. Tom se rychle začetl do zprávy.
‚Opravdu to chceš vědět?‘ stálo tam. Tom povytáhl obočí.
‚Jo chci,‘ odepsal bleskurychle. O pár vteřin později se mu rozezněl mobil. Podíval se. Volalo mu neznámé číslo. To bude ono, pomyslel si.
„Halo?“ řekl do telefonu.
„Ahoj, Tome,“ ozval se sladký hlásek.
„Jsi to ty, Kaulitzi?“ zeptal se Tom.
„Ty se na mě zlobíš, že jo?“ ozvalo se smutně s mobilu.
„Jo, zlobím,“ odpoví Tom.
„Promiň, Tome,“ zakňoural Bill.
„Ježiši, Bille, pochop to, ty jsi Kaulitz a já Trümper,“ vzdychne Tom.
„No a?“ opáčí Bill.
„O co ti jde?“ zasyčí Tom.
„No víš,“ zarazí se Bill. Tom vyčkává. „Já na tu pusu pořád nemůžu zapomenout,“ kníkl po chvilce. Tom se pohodlně rozvalil na posteli a usmál se. Bill je na tom asi úplně stejně jako on.
„Nóó,“ protáhne líně. „A chtěl by sis to zopakovat?“
„Cože, já, no totiž…“ zajíkne se Bill. Tom se bavil tím, jak je Bill vyděšený. Upřímně byl úplně jiný, než všechny ty namachrovaný pipky, který si jen suveréně olizovaly rty a pohazovaly vlasy.
„Bille, poslouchej, sejdeme se zítra v takové té kavárně na kraji Berlína, jo? Je to docela daleko, takže nás tam určitě nikdo nebude hledat. Ale sejdeme se jenom jestli budeš chtít, jo?“ Chvilinku bylo ticho.
„Proč se chceš sejít?“ ozval se Bill. Tom se trochu zarazil.
„Hlavně si chci s tebou promluvit,“ řekl.
„Tak jo,“ řekl Bill.
„Počkej, počkej a co sis myslel, že chci udělat?“ zarazil ho Tom.
„Noooo,“ řekl Bill trochu pobaveně.
„Uklidni se, Bille, určitě tě někde neznásilním,“ ušklíbl se Tom.
„To jsem nemyslel,“ řekl trochu uraženě Bill.
„No tak uvidíme, ju?“ řekl Tom.
„Tak zítra?“ zeptal se Bill.
„Zítra,“ řekl Tom.
„Tak ahoj, Tome,“ rozloučil se Bill.
„Čau,“ řekl Tom a položil telefon. Natáhl se na postel a zadíval se ke stropu. Tak on, Tom Trümper, půjde zítra ven s Billem Kaulitzem. „Jen aby z toho nebyl průšvih,“ řekl si pro sebe Tom. Pořád musel na Billa myslet. Byl tak slaďounký! Ty jeho černé vlásky, tmavě hnědé oči a rtíky… Tom se podvědomě olízl. „No zítřek bude hodně zajímavý,“ řekl tiše, než se otočil na bok. Za pár minut se ozývalo jen Tomovo pravidelné oddychování.
Bill ležel doma na posteli a hluboce přemýšlel. Snažil si to všechno srovnat v hlavě. Bylo to docela těžké. Ještě včera Toma Trümpera naprosto nenáviděl a dneska? Dalo by se říct, že ho Tom přitahoval. Bill ho měl vteřinu od vteřiny radši. Ale zároveň se strašně bál. Věděl, že kdyby se to dozvěděli rodiče, nebo nedej bože bratr, bylo by z toho velký peklo. Ale co u Billa zvítězilo? Rozum, který říkal, že je to špatné a že by kvůli rodině měl být doma a na Toma zapomenout anebo se řídit svým srdíčkem, které mu říkalo, ať jde za Tomem?
autor: Samara
betaread: Janule
Rozhodně by se měl řídit srdcem, rozum ať hodí do koše! On tam musí jít!!
mucíííííí 🙂 už aby byl zítřek 🙂 proboha vy troubové, kašlete na příjmení a dokažte jim všem, že se s nějakým jménem můžou jít klouzat 🙂
vždyť je to jenom blbý příjmení… jenom kvůli blbým nesporům mezi sebou to přenášej i na děti… krásný… x)) těšim se na další dílek, sem zvědavá jestli se teda sejdou nebo jestli jim to něco nebo spíš někdo nepřekazí… x))
Krásný,miluju to! 🙂
A znova s tim otravuju-ať to neskončí jako v originále!U týhle povídky chci happy end!
jestli si Bill vybere rozum tak mu ten rozum vlastnoručně nacpu vy víte kam…xDDD
dObřeee!!!XD
Musi jim to vyjit xD
rchyle dal xD
no ale s tím, jak na začátku Bill brečel protože myslel, že Tom ten polibek všude rozkecá, tak za to bych ho kopla… ok, souhlasím se Sauriel, pokud si vybere rozum, tak už proti němu budeme dvě :-)))
přesně tak, Fabi.. =) rozum vyhodit z okna, srdce je přeci přednější =) výýborně, Sami =)) takže se to díl od dílu zlepšuje =) je to napjaté, fajné, taky trochu vtipné… prostě všehochuť a tu nenajdu u každé povídky =) máš talent.. =)
a ještě jednou chválím za úžasný nápad. celkově spor mezi (nevědomými) bratry je skvělé téma =) takže honem dál, nebo se fakt nedočkám. =)
jejda moc vám děkuju…to si ani nezasloužím:-)
srdíčkem!!.. sdíííčkéém Bille to je nejdůležitéjší!!! :o****
to e roztomilý…
ale je to smutny…takovy dvě nepřátelsky rodiny 🙁
"Uklidni se, Bille, určitě tě někde neznásilním," ……to je dobrý…..jen tak dál