autor: Becs
L.A. Stars
Co tě žere, Tome? Všimli jste si stejně jako my, že se mladý Kaulitz najednou mnohem míň usmívá? Při tom k tomu vůbec nemá důvod. Jeho klub Insomniax šlape výborně a každý den je narváno. Přesto to vypadá, jako by Toma něco trápilo. V posledních několika týdnech ho nevídáme jinak, než se zachmuřeným obličejem. Že by problémy na poli lásky? Je absence žen v jeho životě tou pravou příčinou? Ale Tome, hlavu vzhůru. Jsi to nejžhavější, co se v našem městě vyskytuje. Stačí si sundat zamračenou masku z ksichtíku a nabídky se jen pohrnou. Sledujte s námi osudy slavných ve vašem oblíbeném časopise L.A. Stars.
V potemnělém klubu vládlo naprosté ticho, jen čas od času se z horního patra ozvalo veselé chichotání, jak tam spolu uklízeči žertovali. Tom měl v těchto chvílích klub nejradši. Nikde nebylo ani živáčka a on si mohl nerušeně prohlížet tu nádheru, která vznikla pod jeho rukama. Vytáhl si z lednice láhev piva, obešel barový pult a posadil se k němu. Užíval si zaslouženou chvilku klidu.
„Snídaně šampionů,“ zarecitoval pobaveně a přiložil si chladnou láhev k ústům. Přestože se kvapem blížilo poledne, byla to sotva půlhodina, co se Tom probral a zamířil na své pracoviště. Nemusel tam být. Všechny své zaměstnance tak důkladně vycvičil a měl v ně takovou důvěru, že si mohl dovolit se v klubu neukázat třeba celý týden. Ale i když by to svému otci nikdy nepřiznal, tu práci si zamiloval. Bavilo ho to jako ještě nic v životě. Z rozjímání ho vytrhlo zavrzání dveří.
„Zdravím,“ zahlaholil jeden s mladších bodyguardů, když si Toma všiml. Ten mu odpověděl jen pokývnutím.
„U zadního vchodu je nějaký kluk. Tvrdí, že máte domluvenou schůzku,“ vysvětlil ihned svou přítomnost.
„Do prdele, já jsem na něj zapomněl,“ zaklel Tom. „Vezmi ho dovnitř.“
O chvilku později už dovnitř vešel Bill, na sobě svou typickou koženou bundu. Dnes vypadal o něco lépe než v noci. I když měl oblečení pořád dost zmačkané, vlasy i líčení působilo upraveněji.
„Ty jsi tady pořád?“ zeptal se místo pozdravu a bez vyzvání se posadil na barovou židličku vedle Toma. Ten se na něj zamračil, než stroze odseknul: „Ne.“
„Poslouchej,“ začal Bill a znenadání se zatvářil stydlivě. Lehká červeň proměnila jeho obličej k nepoznání. Najednou vypadal mnohem křehčí a Tomovi došlo, proč měla matka takový strach, že mu někdo ublíží. Ty velké laní oči, tolik podobné těm jeho, mu způsobovaly kolem žaludku divný pocit. „Chci se ti omluvit za to, jak jsem byl protivný. Já jsem o tobě taky nevěděl a pěkně mě vytočilo, že to mamka tajila. Navíc, když jsme se sotva poznali a já už tě musím prosit o laskavost. Věř mi, že je mi z toho úplně stejně blbě jako tobě,“ pronesl s malým úsměvem.
„To je v pohodě,“ odpověděl tvrdě Tom. Slíbil matce, že Billovi pomůže, ale to neznamenalo, že se s ním hodlá kamarádíčkovat. Měl v plánu si držet odstup a chovat se k němu jako k jakémukoliv jinému zaměstnanci. Být profesionál každým coulem. Jen kdyby na něj bratr nehleděl těma hlubokýma očima, které ho nutily přemýšlet o podivných věcech. Z nepochopitelného důvodu ho to vytočilo, a tak vstal a pokynul Billovi, aby ho následoval. Ten se zatvářil trochu zklamaně, že se Tom chová tak odtažitě, ale nijak to nekomentoval. Poslušně vstal a následoval bratra jako pejsek nahoru po schodech do patra.
„Budeš pracovat v bronzové zóně. Tou jsou VIP boxy pro boháče, ale ne zas až tak důležité, aby byli ve stříbrné zóně,“ ukázal Tom opačným směrem, než šli.
„A co v té bronzové zóně budu dělat?“ zeptal se Bill nevinně.
„Číšníka,“ otočil se Tom, až do něj černovlásek málem vrazil. Sjel ho pohledem, při kterém jako by odhadoval, jestli svou otázku myslí vážně, nebo si z něj jen dělá srandu. Nakonec se rozhodl to neřešit a pokračoval v prohlídce.
„Ty boxy támhle jsou zlatá zóna. Ty jsou vyhrazené pro největší celebrity, nejdůležitější lidi. Všechny boxy v tomhle patře jsou zevnitř uzamykatelné. Zákazníci mají uvnitř ovladače, kterým si můžou navolit, jestli bude okno průhledné, aby viděli, co se děje na parketu, nebo jestli si box zatemní, aby měli soukromí. Pokud bude box zamčený, musíš zaklepat a čekat, až tě vpustí dovnitř. Číšníci klíče nemají. Jen hosté a pochopitelně já v kanceláři kvůli bezpečnosti,“ ukazoval Billovi jeden z luxusních pokojíčků. „Tady nahoře je jeden menší bar, abyste nemuseli lítat pro drinky nahoru a dolů. Takže objednávky vyřizuj tady. Nic sám nemíchej ani nenalévej. Na to jsou barmani,“ pokračoval ve svém výkladu.
„Tady dole,“ ukázal Tom dolů přes zábradlí na obrovský taneční parket a stolečky pod nimi, kolem kterých před malou chvíli šli, „je železná zóna.“
„Nech mě hádat,“ ozval se Bill žertovně. „Jmenuje se tak, protože tam sedí ti nejchudší obyvatelé L.A.“
„Sem žádní chudí nechodí,“ odbyl ho rozmrzele Tom. „A jmenuje se tak proto, že mi tam jednou málem na hlavu spadla železná trubka.“
Bill potlačil zachichotání.
„Ty boxy támhle dole po krajích parketu jsou v diamantové zóně. To je pro klienty, který si ty místa pronajímají. Jsou pro ně stále rezervované a platí za ně, i když nepřijdou. Mají taky nejluxusnější služby.“
„Není to plýtvání penězi a prostorem?“ poukázal na podivnost Bill.
„To je jejich problém, ne můj,“ zahučel Tom a vedl bratra zpátky dolů. „Dej si pozor taky na náramky, co zákazníci nosí. Ti, co mají na ruce zlatý, nikdy neplatí, takže je nekasíruj. V bronzové zóně jich moc nepotkáš, ale chci, abys o tom věděl. Taky bacha na duhové náramky, to jsou nezletilí nebo prostě lidi, kterým se nesmí podávat alkohol.“
„Sem mají přístup nezletilí?“ podivil se znovu Bill a cupital malými krůčky podél tanečního parketu.
„Málo, ale někteří slavní rodiče si sem občas přivedou potomky. Nebo jim zaplatí členství. Kluci u vstupu jim nasadí náramky, a když si je sami sundají během pobytu tady, okamžitě to bodyguardům vyšle upozornění, takže dotyčného najdou. Pokud si odmítá náramek nasadit, vyhodí ho. Takhle tady bráníme v nezákonném opíjení mladistvých. Občas sem zajde i moje sestra a zkouší trpělivost mých zaměstnanců.“
„My máme sestru?“ zarazil se Bill v půlce kroku a překvapeně zazíral na Tomova záda.
„Jo, máme,“ povzdechl si Tom, když mu došlo, že je i Billova příbuzná. Nehodlal se však otočit a střetnout se s Billem pohledem. „Jmenuje se Chloe. Je jí patnáct.“
„Myslíš, že bych jí mohl někdy poznat?“ roztáhl Bill nadějně do široka oči.
„Naše matka nechce, aby o tobě otec věděl, a Chloe, co neví, to nepoví. Takže bych to neriskoval,“ zamítnul to Tom okamžitě. Nebyla to tak úplně lež. Sestra opravdu neuměla udržet jazyk za zuby, ale kdyby měl být úplně upřímný, nechtěl se o ni s nikým dělit. Bill byl jako malé roztomilé zvířátko a Chloe by ho určitě ihned adoptovala. To on byl rád jejím oblíbencem a nechtěl na tom nic měnit.
„Aha,“ zahučel Bill zklamaně a prošel otevřenými dveřmi do Tomovy kanceláře.
„Vím, že ti to teď přijde jako záplava informací,“ řekl Tom a vrátil se tak k původnímu tématu, „ale všichni číšníci mají tablet. Ten bude jako tvoje bible, budeš ho pořád nosit u sebe. Zadávat do něj objednávky. Většina informací je v něm. Včetně seznamu hostů, toho, co si obvykle objednávají, a jestli mají požadavek na nějakého speciálního číšníka. Taky máme smlouvu s restaurací vedle, takže hostům nabízíme i jídlo od nich. Přes cestu je hotel našeho drahého papínka, takže když se tady někdo moc opije, protáhneme ho zadem a můžeme ho tam ubytovat. Nebo mu zajistit limuzínu s černými skly. Proto z tohohle klubu nikdy neuvidíš vycházet opilé celebrity.“
„Otec má hotel naproti?“ vyděsil se Bill. „Nemůže se stát, že by sem přišel?“
„Ne, v tom hotelu byl naposledy, když mě z něj chtěl vykopnout, a to už je pěkně dlouho. A tady ještě taky nebyl, takže se toho fakt bát nemusíš,“ pokrčil rameny lhostejně Tom, ale bylo na něm znát, že jej otcův nezájem trápí.
„On tady ještě nebyl?“ vykulil černovlásek znovu oči.
„Chceš se tady zabírat rodinnou historií, nebo si radši poslechneš, jak dělat svou práci dobře?“ okřikl ho Tom, až se na židli přikrčil. Znovu se narovnal, ale zarytě mlčel. „Fajn,“ odsekl Tom a uvědomil si, že Bill toto slovo použil úplně stejně právě na tomto místě, jen před pár hodinami. „Přidělím tě dneska k Henrymu, všechno ti ukáže. Sám nic dělat nebudeš, jen ho sledovat při práci. On obvykle bývá ve stříbrné zóně, ale zaučí tě nejlíp, takže ho na chvilku přeřadím do bronzové.“
„Dobře,“ přikývl Bill a hleděl na svoje ruce.
„Vedle jsou dveře, na kterých je cedulka Pro personál. Tam je šatna, kuchyňka, sprcha. Pauzu budeš trávit tam. V pracovní době je zakázáno požívat alkohol nebo cokoliv z baru. V kuchyňce máte pořád plnou ledničku, obsluž se tam. Všechno je tam zdarma, ber si, co chceš. Jen tě upozorňuju, že Henry se může utlouct po šunkových sendvičích, tak bych ti nedoporučoval mu je všechny sníst.“
„Nejím maso,“ přerušil jej bratr.
„Hmm, já taky ne,“ přiznal se Tom. „Vyber si tam volnou skřínku a snad tam na tebe zbude i nějaká uniforma. Na ní trvám. Byl bych ti vděčný, kdyby sis sundal všechny prstýnky. Nechci, aby se stala nějaká nehoda s rozlitou sklenicí v klíně zákazníka. Jinak si nos, co chceš.“
Bill jen znovu pokýval hlavou a mlčel.
„Dýška jsou tvoje. Takže úměrně tomu, jak budeš milý, bude vypadat i tvůj výdělek. A lidi tady jsou hodně štědří, to uvidíš. Za jakýkoliv konflikt s hostem je vyhazov. Zákazník má vždycky pravdu a musí se mu ve všem vyhovět. Otvíračka není pevná. Jakmile se začnou trousit lidi, kluci je pouštějí dovnitř. Proto někdy budeš muset chodit už v poledne, někdy ve tři a někdy až večer. To poznáš na rozpisu služeb, který bude v tabletu, a pro přehlednost ho vyvěšuju i v šatně. Tento týden se přizpůsobíš Henryho rozpisu. Nějaké dotazy?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou.
„Dobře, nech mi tady nějaký osobní doklad. Pošlu tvoje údaje právničce, aby ti nachystala smlouvu,“ vyzval ho Tom.
„Co zkušební doba?“ ozval se Bill.
„Žádnou nemáš,“ vysvětlil a zatvářil se, jako by ho rozhovor už začal obtěžovat. Černovlásek jen povytáhl obočí s nevyslovenou otázkou na rtech.
„Slíbil jsem Simone, že ti pomůžu,“ přiznal neochotně. „Takže se zdá, že do toho zahrnuju i výhody pro příbuzné.“
„Děkuju,“ usmál se mile Bill.
„Počkej na baru. Henry by měl každou chvilku přijít. Vysvětlím mu, o co jde, a pak už je to na tobě.“
„Dobře,“ vyskočil čiperně bratr a hrnul se ke dveřím.
„A byl bych ti vděčný, kdybys nikomu neřekl o tom, co jsi skutečně zač.“
Billa ta poznámka bodla u srdce. Doufal, že si k bratrovi najde cestičku, ale Tom byl až moc tvrdý oříšek. Neohlédl se a vyšel z místnosti.
…
Tom už potřetí škrtl jméno na rozpisu služeb a podrážděně zaklel. V soustředění mu nepomáhalo ani to, že za ním každou chvilku někdo nadšeně vykřikl do hudby hrající z něčího ipodu. DJ zmizel už před několika hodinami. Bylo už pět ráno a poslední opilí zákazníci se naskládali do taxíků a zmizeli do svých domovů. Nebo minimálně do domovů lidí, se kterými budou dnes spát. Někteří zaměstnanci klubu se odvázali a po zavíračce si uspořádali svou malou party. Kde na to brali energii po celonoční šichtě, to Tom nechápal, ale nechal je, ať se vyblbnou. To není nikdy na škodu. On sám seděl u baru, u kterého už zbyl jen jediný barman, co sklízel láhve a skládal skleničky do myčky. Normálně už by to Tom zabalil, ale kvůli své chybě tu dnes musel zůstat déle. Henry si bral dovolenou a on to úplně pustil z hlavy. Proto teď seděl nad papírem a notebookem a snažil se všechny jeho směny nahradit.
Z tanečního parketu se znova ozvalo pořvávání a on jen zatnul zuby, aby se neotočil a neokřikl je. Nechtěl být protivný, i když věděl s jistotou, že ten nejhlučnější z nich je Bill.
„Vessi, mohl bys mi prosím tě nalít whisky?“ požádal barmana. Ten mu okamžitě splnil přání a podal mu skleničku s jednou kostkou ledu. Přesně, jak to měl Tom rád.
„Díky,“ zahučel a kopl do sebe panáka na jeden zátah, až mu led ťuknul o přední zuby.
„Znovu?“ zeptal se Vess, když položil prázdnou skleničku zpátky na ubrousek. Tom přikývl a znovu začal ťukat do počítače.
„Už půjdu, pokud ti to nevadí,“ oznámil barman a zatvářil se nejistě.
„Jasně, bez problémů. Vždyť už máš po šichtě,“ pousmál se Tom, hned toho však zalitoval, protože mu čelem projela ostrá bolest. Několik dní už ho úporně bolela hlava a krční páteř. Připadal si celý sešněrovaný a nesvůj.
„Mám ti tady nechat celou flašku?“ zeptal se jen na půl vážně Vess.
„Nemusíš,“ zahuhlal Tom, aniž by zvedl pohled od papírů. Znovu přeškrtl Henryho jméno a místo něj napsal Tiffanino. Na moment zaváhal. Tiffany tento týden měla víc služeb, než je obvyklé. Sice mu řekla, že jí to nevadí a Henryho klidně nahradí, ale nechtěl ji zbytečně přepínat. Zauvažoval, zda by neměl alespoň jeden den v týdnu dát Billovi. V bronzové zóně si vedl dobře. Zůstávalo otázkou, jak by se vypořádal se stříbrnou. Pokud by přišla nějaká velká celebrita, mohl by ztratit hlavu. Jednou se úplně zjančil, když do klubu přišla Kate Moss. Trval na tom, že jí půjde pozdravit, a Tom si na něm málem vykřičel hlasivky, když ho za to později káral. Od té doby se choval slušně, ale Tom nechtěl riskovat, že se něco podobného stane znovu. Zavrtěl hlavou a nad Henryho přeškrtnuté jméno dopsal Tiffany. Už se chystal, že údaje přepíše do notebooku, aby si je zaměstnanci mohli stáhnout do tabletů, když mu na rameno poklepala něčí ruka. V první chvíli si myslel, že pro něj přišel někdo z těch vrabčáků, co křepčí na parketě, ale překvapeně se usmál, když uviděl svou vedoucí uklízečů.
„Tino,“ oslovil ji překvapeně.
„Čau šéfe,“ oplatila mu a hopla na barovou židličku.
„Nemáš náhodou volno?“ zeptal se Tom s povytaženým obočím. „A nepřijde mi, že by tohle byl pracovní oděv,“ ukázal propiskou na její odvážný stříbrný top.
„Přišla jsem si trochu zařádit,“ pokrčila ledabyle rameny a se zájmem si prohlížela své růžové nehty.
„Jsi snad na seznamu hostů?“ bodnul ji Tom zlehka koncem propisky do odhaleného ramena.
„Ne tak úplně,“ předstírala nezájem nad rozhovorem Tina.
„Ukecalas Tonyho, ať tě pustí, co?“ zachechtal se pobaveně a zakroutil hlavou. Přitom si mumlal pod vousy něco o zatracených ženských.
„Nebude mít průšvih, že ne?“ zeptala se s obavami v očích.
„On ne, ale ty jo,“ dobíral si ji.
„Z toho si tak něco dělám,“ odmávla to. Zapřela se zády o barový pult, ladně si přehodila nohu přes nohu a sledovala, jak její kolegové tancují. Hlasitě si zpívali text společně s právě hrající skladbou. Tom se ohlédl přes rameno, nakrátko zaostřil na Billa a zamračil se, než se znovu obrátil zpět.
Tom ztuhl a překvapeně se podíval na její profil, protože k němu neměla otočenou tvář. „Ne, jak si na to přišla?“
„Mám dojem, že jsi ještě větší vztekloun od té doby, co je tady. A vždycky se chováš tak divně, když je někde blízko tebe. Jsi takový ostražitý. Jako by na tebe měl každou chvilkou skočit a pokousat tě,“ žertovala dívka.
„Nemám s ním žádný problém,“ lhal Tom, ale jeho strnulé rysy ho prozradily. Tina na něj pohlédla a on pod jejím pohledem roztál. „Dobře, tak mě prostě rozčiluje.“
„Proč?“ nechápala.
„Já nevím. Je na něm něco, co mě hrozně vytáčí. Je ho všude plno. Je takový protivný a tvrdohlavý,“ vyjmenovával nesouvisle Tom a adrenalin se mu zvyšoval.
„Vždyť je milý,“ oponovala mu Tina. „Práci dělá dobře. Zákazníci si ho chválí. Se všema tady skvěle vychází. Jen se na něj podívej.“ Tom jen neochotně natočil tělo tak, aby viděl, jak pět jeho servírek nadšeně poskakuje kolem Billa.
„Nevím, prostě mě sere,“ chtěl to Tom rychle smést ze stolu.
„Ne, že bych tě chtěla k něčemu navádět, ale proč ho teda nevyhodíš? Už jsi vyhodil i lepší lidi, než je on. Pamatuješ na Larryho? Vyhodil jsi ho kvůli knírku.“
„Jo,“ rozchechtal se srdečně Tom. „Ten mě taky sral.“
„Tak proč si ho tady držíš, když se z tebe stává ještě větší kretén, než jsi byl předtím,“ poplácala ho po předloktí.
„Tino,“ okřikl ji překvapeně Tom. Věděl, že to s ním myslí dobře. Za tu dobu, co spolu pracovali, se hodně spřátelili a dívka si dovolila mluvit s ním tak, jak by se nikdo jiný neodvážil. Na druhou stranu pro něj udělal tolik, jako nikdo jiný předtím, takže jí její drzost odpouštěl. Promíjel jí i to, že čas od času proklouzla do klubu, i když by to nikomu jinému ze zaměstnanců neprošlo.
„Co? Říkám ti, jak to je. A kdo jiný to udělá, když ne já?“
„Nemůžu ho vyhodit,“ zahučel Tom tak, že ho sotva slyšela. „Je to můj bratr.“
„Co to?“ vyhrkla překvapeně, až měl dojem, že jí oči vypadnou z důlků a budou je muset hledat na podlaze.
„Nikomu ani slovo,“ varoval ji, než stihla vůbec promluvit. „Je to taková nepříjemná rodinná záležitost. Bydlel s matkou. Otec o něm neví.“
„Kolik mu je?“ vypískla, jako by se jí hlas ztratil někde na cestě z hrdla.
„Stejně jako mně,“ přiznal Tom.
„Do prdele, dvojčata,“ mumlala Tina. „Tak ty máš dvojče a nikdy jsi mi to neřekl? To se mě teda dost dotklo, abys věděl.“
„Já o něm nevěděl,“ vysvětlil jí. „Dozvěděl jsem se to den předtím, než nastoupil.“
„Tak to mě poser. Promiň ten silný výraz.“
„Nikomu to nesmíš říct, jasné? Je to složité,“ zvedl výhrůžně ukazováček. „Slib mi to.“
„Jasně, slibuju,“ zvedla do vzduchu dva prsty jako malá skautka. „No aspoň to vysvětluje ty tvoje nálady.“
„Hmm,“ zabručel Tom a zamračil se.
„Hele, proč tady ještě sedíš. Jsi unavený. Klidně běž nahoru. Já je odsud vyhodím a zamknu,“ ožila najednou Tina a šťouchala do něj dlaněmi, aby ho sundala dolů ze židličky.
„Musím to tady dodělat,“ bránil se Tom a kývl směrem k notebooku.
„Já to za tebe do počítače naťukám. Vypadáš jako zombie. Prostě se seber a běž,“ nutila ho. V tu chvíli se za jeho zády ozvalo řinčení skla a Billovo pronikavé: „Do prdele.“
Tom ztuhnul a neotočil se. Tina jej chytla za předloktí a rádoby uklidňujícím hlasem pronesla: „V klidu Tome, je to jen sklenička. Těch se tady denně rozbije spousta.“
„Kdo to rozbil, ten si to taky kurva zaplatí,“ zařval rozčíleně. Vstal a zmizel za neoznačenými dveřmi hned vedle kanceláře.
Bill přispěchal k Tině a sedl si na prázdné místo po Tomovi.
„Byl naštvaný, co?“ kousl se do spodního rtu nervózně.
„Neuvěřitelné,“ zašeptala Tina a skenovala jeho tvář. Dřív si toho nevšimla, ale teď když věděla, že jsou s Tomem dvojčata, tu podobu tam viděla.
„Prosím?“ naklonil Bill překvapeně hlavu na stranu.
„Promiň, nic,“ vzpamatovala se dívka rychle. „Chci říct, on nebyl naštvaný. Jen tak trochu. Znáš Toma.“
„Jo,“ svěsil smutně ramena. Tina si ho pečlivě prohlížela, jako by ho dnes měla možnost vidět poprvé.
„Ty Tino,“ ozval se po chvilce. „Co je za těmi dveřmi?“ ukázal směrem, kam před okamžikem Tom zmizel.
„Oh, Tomův byt. Bydlí tady,“ vysvětlila. „Tos nevěděl?“
„Nevěděl,“ přiznal a z jeho hlasu byl cítit smutek.
„Vy dva bystě měli zapracovat na komunikaci,“ poučila ho moudře. „Tak děcka, končíme,“ seskočila ze stoličky a tleskla rukama. Všichni ihned poslechli a začali si sbírat věci, protože Tině nikdo neodporoval. Konec konců byla Tomova oblíbenkyně. Jen Bill zůstal sedět na místě a pořád si kousal spodní ret. Jako by ani nevnímal, co se kolem něj děje.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Upřímně jsem ten vztah mezi kluky čekala ještě horší! Čekala jsem, že ani Bill nebude mít o nic zájem, natož o nějaké družení s Tomem, a musím říct, že jsem spíše příjemně překvapena, že to jde zatím docela dobře. Jasně, komunikace vázne, Tom nemá zájem a ještě k tomu jej Bill vytáčí ani neví proč 😀 ale asi jsem čekala nějaké hádky, naschvály a tak. Takže já jsem docela spokojená s vývojem. Navíc na Billovi jde vidět, že by chtěl Toma poznat více, a to mi vykouzlilo úsměv na rtech! 🙂
Rozhodně to pokračuje dobře a já se moc těším na vývoj jejich vztahu!
Jinak musím ještě jednou zdůraznit, že před Tomem smekám! Teď, když jsem se o klubu dozvěděla více, jsem jenom překvapení otevřela pusu. Já ani nevím, jestli něco takového skutečně existuje a nebo jak tě tenhle nápad napadl, ale je skvělý! Já bych se sice nikdy do takového klubu asi nedostala, ale nápad je to výborný!
Moc děkuji za další díl! 🙂
Billa mi je líto on přece zato nemůže co udělali rodiče spíš otec a Tom by si nemusel vylévat vztek na něm.
Parádní díl. Bill je chudák….
Bill mě docela překvapil, myslela jsem, že bude stejně protivný jako Tom, a on je kupodivu celkem milý. Přee jen je vidět, že vyrůstal se Simone a ne s jejich otcem… Ale vážně by si měli promluvit, Tina má pravdu. I když chápu, že je Tom naštvaný, a ty podivné pocity v Billově přítomnosti tomu asi moc nepomáhají 😀
A moc se mi líbí, že Tom má byt přímo v klubu. Nejlepší způsob jak ve vyhnout hnusnému rannnímu cestování do práce a ještě si může pospat … 🙂
TO je prostě něco. Úplně jsem si zamilovala Billa. Takový zlatíčko. Zatím to vypadá, že se fakt snaží vyjít se všema a i s Tomem. Myslím, že tak trochu chápu i Toma, proč je takový. Možná si to neuvědomuje, ale myslím, že Billovi závidí, že bydlel s mamkou, že byl vychovaný s láskou v pečujícím objetí a Tom, co si budeme povídat, jeho otec je na koleno v rozkroku. A navíc další věcí – Tome, přiznej si to, Bill se ti líbí jako chlap ne jako bratr a proto je ti tak protivnej a sere tě 😉 co se škádlívá, rádo se mívá, brouku, takže se na to budu moooooc těšit, až na to taky přijdeš.
Trochu mě mrzí, že Tom tak skrblí jejich sestřičku Chloe, ale tak budu se modlit, abychom se dočkali chvíle, kdy se sestřičce s Billem bude chtít pochlubit 😀 jako každý zamilovaný hlupáček 😉
A Tomův byt? Další mega výhoda, to když se dvěma protáhne pracovní doba, aby se nemuseli chudáčci trmácet přes celé město 😀 Becs, máš to luxusně vymyšlené. BOŽÍ.
Jinak vůbec ta myšlenka celého klubu, sekce a všechna pravidla a to okolo – bomba, ženo. Nádherně vymyšlené, ale to už jsem ti psala, prostě si z tebe regulérně sedám na zadek :-*
Bude zajímavé zjistit, co přesně Toma tak žere. Ale je dobře, že Bill mezi personál tak dobře zapadl. A Tina je prostě zlatíčko.
Děkuji za kapitolu a těším se na pokráčko.
Je mi Billa veľmi ľúto, aj keď by mi mohlo byť ľúto aj Toma, keďže bol tak isto oklamaný ako aj Bill, ale Tom dostal od otca do rúk živobitie a nie malé. Dúfam, že si Tom uvedomí ako môže byť Billovi ťažko, keď mu odišla mamina a on zostal sám, má na dosah tú najbližšiu osobu aká môže byť a tá je k nemu odmeraná a nevšímavá… Ďakujem za kapitolu.
Celkem sem si túto podívku oblíbila. Ale… Tom je pořádne lakomej. Díki za podívku.
Mně se taky hrozně líbí, jak je to rozdělené na ty boxy! Navíc ten byt!:) Celý jeho klub mi přijde jako fantastická Říše divů.
Ahahaha, a Tina mě baví! Velice jasně si představuji roztomilou dívčinu, sladkou jako cukrkandl, ale rozhodně ne z cukru;), holku, co si umí zjednat pořádek a pod její milou tváří se skrývá pevná autorita (jak všichni vypadli na její povel z toho parketu:D) Taky má evidentně velkou důvěru u Toma (a obráceně) a určitě tady bude hrát nějakou klíčovou roli… Možná se spojí s Chloe, to by mohla být sranda, tyhle dvě, kdyby se spikly a dávaly by dohromady dvojčata. 😀 Ale ne, nechám to na tobě, of course ;))
A taky si velice jasně představuji, jak si Tina adoptuje zvířátko Billa 😀 😀 😀 (ještě ted u mě to spojení vyvolává úsměv 😀 ) Ta holka je prostě IKONA!
No a Tomovy oči vypadnuvší z důlků a válející se na podlaze….:D Já tě miluju za tyhle hlody, R.I.P. moje bránice 😀
Vess je zajímavé jméno. Ani nevím, že existuje 😀 Fajn je, že tam neprskneš prostě nějakýho Johnna, ale i se jmény se zaobíráš 😉 (to jen tak na okraj).
Možná se mi to zdá, možná je to i pravda, ale Tom vypadá, že ho poprvé začínají zasahovat nějaké pocity, které ne-až-tak-úplně ovládá…:D Protože nejdřív je odmítání… (ála "já ten strašně drsnej Tom, big boss") a potom by mohlo být přiznání si..:D Bill totiž úplně vyzývá k tomu, aby se do něho někdo totálně zbláznil, jestli ho už ted milují všichni zaměstnanci i zákazníci, tak jediný Tom aby vyčníval… no to nee:D
Moc děkuju za tenhle díl, těším se na pokráčko!!! 🙂
Tom je neskutočný bručál :D! Ale takí ľudia na vedúcich pozíciach sú, majú veľa práce, musia na všetko myslieť atď takže ho úplne chápem. Aby toho nebolo málo, objaví sa jeho totálne sexi a nevinný brat…piclo by ma 😀