autor: The_poltergeist
Jsem ztracený, jsem zbytečný. Bez tebe už nikdy nebudu stejný.
Na verandě stál a sledoval ho člověk, kterého chtěl momentálně vidět ze všech lidí na světě nejmíň.
Bill.
Tomův první instinkt byl otočit se a vyběhnout schody zpátky nahoru. Druhý instinkt byl zabouchnout dveře přímo Billovi před nosem a být pro jednou v životě trochu taková herečka. Nic z toho se ale nestalo, protože byl kompletně paralyzovaný šokem. Nevěřil, že se Bill opravdu ukázal u něj doma.
Byl otrávený, ale zároveň nějakým zvláštním způsobem potěšený. Tom zakroutil hlavou. Ne. To, že Bill vykazoval nějaké signály toho, že to všechno chce uvést na pravou míru, ještě neznamenalo, že mu teď a tady odpustí. Nejdříve si zasloužil nějaký čas na to být naštvaný, než mu to Bill začne vysvětlovat.
„Ahoj,“ zkusil Bill. Zněl nejistě, a jako kdyby tam vůbec nebyl.
Pro Toma bylo hodně zvláštní Billa vidět takhle vyděšeného a nervózního. Tenhle Bill byl úplně jiný, nebyl jako ten vždy sebejistý Bill. Lámalo to Tomovo srdce, nezáleželo na tom, jak moc na něj byl naštvaný. Pořád se o Billa zajímal. A vůbec nezáleželo na tom, co všechno se stalo. Nechtěl, aby byl smutný nebo plakal. Bylo to tak zatracené dilema – přísahal sám sobě, že nikdy nebude tím, kvůli komu bude Bill brečet, a že pro něj bude v těžkých chvílích, ale právě teď měl pocit, že dluží sám sobě být naštvaný, zuřit a pro jednou myslet sám na sebe.
„Ahoj,“ odpověděl Tom. Pořád přemýšlel, jestli si Billa vyslechnout, nebo ho poslat pryč. Vzpomněl si na to, co mu řekl Georg. Pokud chce znát pravdu, Bill je jediný člověk, který mu ji poví. Nevěřil, že byl k němu Spencer upřímný a právě teď trochu o Billovi pochyboval. Měl by tomu dát alespoň šanci a uvidí, jestli to, co se mu Bill chystá říct, mu pomůže zbavit se bolesti. Zároveň si ale nebyl jistý, zda zvládne Billa poslouchat. Představa, že Bill se Spencerem spal, byla tak bolestivá, a pořád mu vyskakovala před očima. Srdce se mu z toho stahovalo a hlava ho bolela. Možná ale, pokud si Billa vyslechne, tak zrovna tahle část z jeho mysli zmizí.
„Já… Já… Uhm…“ vykoktal Bill. Tváře mu trochu zrůžověly z toho, jaké měl problémy s najitím těch správných slov.
„Co chceš?“ zeptal se Tom. Zněl mnohem nepříjemněji, než plánoval. V duchu se ušklíbl. Neplánoval být nepříjemný a tak přímý, ale nebylo to špatné. Možná jen trochu.
„Neodpověděl jsi mi na zprávy,“ řekl Bill pomalu. Mluvil s Tomovým hrudníkem, nepodíval se mu do očí. „A já… chtěl jsem… chtěl jsem se omluvit a jen ti říct mou verzi toho, co se stalo.“
„Co tě nutí myslet si, že to chci slyšet?“
Bill se při Tomově poslední větě skoro rozbrečel a Tom okamžitě litoval toho, že se na něj tak utrhl. Nechystal se ale omlouvat. Ne! Právě teď to nebyl on, kdo by měl přijít s omluvou.
„Podívej, nepřišel jsem sem proto, abych škemral o odpuštění,“ odkašlal si Bill. „Je jen a jen na tobě, jestli mi odpustíš. A upřímně? Kdybych byl tebou, nemyslím si, že bych si odpustil. Jen ti chci prostě říct, co se doopravdy stalo a jak se to stalo.“
Tom se díval dolů na špičky svých bot a schválně se vyhýbal Billovu intenzivnímu pohledu. Věděl, že by ho ihned ovládl. Cítil to. Musí být silný, musí odolat tomu, aby mu bylo Billa líto, a zazdít pomyšlení na to, že raněný je on.
„Záleží na tom?“ zeptal se Tom. Cítil beznaděj ohledně celé této situace. Vážně nedokázal pochopit, kdy a jak se z jejich vztahu stalo tohle.
„Jo,“ odpověděl Bill pevně. „Možná se to mezi náma nezmění, ale… Tome, zasloužíš si vědět, co se stalo. A vážně nechci, aby to skončilo takhle.“
Billova poslední věta zasáhla Tomovo tělo až do morku kostí. Ano, vážně si zasloužil vědět, co se stalo. Po tom, čím si procházel, po tom, co všechno pro Billa udělal, zasloužil si to. Ale… byl připravený to slyšet? Opravdu to slyšet chtěl?
„Fajn,“ povzdychl si Tom frustrovaně.
„Můžeme… někam jít a promluvit si?“
„Jo,“ přikývl Tom a snažil se nedat najevo svůj hněv. Byl tak moc naštvaný, ale nechtěl strávit zbytek večera tím, že bude na Billa nepříjemný. „Můžeme jít třeba… do parku?“
„Jasně,“ kývl Bill a věnoval Tomovi malý, ale sladký úsměv.
Tom se ze všech sil snažil, aby mu úsměv oplatil. Vzal si svou bundu, opustil dům a Bill ho následoval.
„Takže…“ řekl Tom nepohodlně, když našli lavičku na příjemném místě a posadili se.
„No…“ vydechl Bill. Zněl, jako kdyby se nemohl nadechnout. „Bože, ani nevím, kde mám začít.“
„Spal jsi se Spencerem?“ vyletělo z Toma. Překvapil tím nejen sám sebe, ale i Billa. Instinkt a starý zvyk mu říkaly, aby se omluvil za to, jaký byl blbec. Téměř to i udělal. Místo toho ale na Billa koukal a snažil se skrývat, jak moc to všechno bolí.
„Ne,“ řekl Bill jemně a zavrtěl hlavou. „Já vím, možná mi nevěříš, zvlášť po tom, jak to Spencer vykreslil. Ale ne, nespal jsem s ním…“
Tom se díval hluboko do Billových očí, nebyl si vlastně ani jistý, co v nich hledá. Nějaký náznak toho, že mu lhal? Žádný takový ale neviděl. V jeho očích viděl lítost a vinu.
Tom polknul a snažil se zadržovat slzy. „Takže… co jste dělali?“
„Tome, já… ty… musíš pochopit, že Spencer… že mě zná,“ začal Bill, bojoval se slovy. „Hodně toho o mně ví a není to jen to dobrý. Byli jsme spolu opravdu dlouho a on se nenaučil jen to, jak mě rozesmát a donutit se usmívat. Naučil se, jak si se mnou hrát a jak mě donutit, abych mu podlehl. Zná všechna moje silná i slabá místa…. Ví, jak se mnou zacházet. Zároveň ale… náš vztah byl tak známý, tak bezpečný… Prostě mě to všechno dohromady dostalo.“
„To mě mrzí,“ přerušil ho Tom. Slzy se mu koulely po tvářích a on najednou nevěděl, jak se s tím celým vypořádat. „Jak to ale s tebou a mnou souvisí?“
„Dostávám se k tomu,“ řekl Bill potichu a podíval se na Toma. Natáhl ruku, chtěl setřít Tomovy slzy. Když ale viděl odpor v Tomově tváři, ruku stáhnul a znovu se rozpovídal.
„Věděl… jak mě dostat na kolena a… konečně… před pár měsíci jsem se s ním konečně rozešel. Bylo opravdu těžké se přes to přenést a zapomenout na něj… No a pak jsem si všiml tebe.“
„Takže jsem pro tebe byl jen rozptýlení?“ řekl Tom. Věděl, že by měl Billa nechat, aby to konečně dořekl, a nepřerušovat ho, ale tak moc to bolelo. Tohle bylo, jako kdyby se jedna z jeho nočních můr stávala skutečností, a upřímně, chtěl všechny odpovědi co nejdříve. Byla muka jen sedět a poslouchat, co Bill říká.
„Ne,“ zakroutil hlavou Bill, vypadal trochu otráveně. „Nebyl jsi pro mě jen rozptýlení. Všiml jsem si tě a… vždycky jsi byl na mě milý, byl jsi tak sladký a…. Všiml jsem si tě už dřív, ale prostě jsem o tom nemohl přemýšlet, protože jsem byl se Spencerem. Pak jsme se ale rozešli a já se s tebou snažil mluvit. Kdykoliv jsem s tebou ale mluvil ve třídě, tak jsi buď omdlel, nebo utekl. A já jsem si uvědomil, že tě mám na Facebooku, tak jsem tě kontaktoval tam…“
„Jo,“ přikývl Tom. Dobře, tahle část byla pravdivá. Opravdu nebylo jednoduché navázat s ním konverzaci.
„No a potom… Víš, skoro všechno, co se stalo od doby, co spolu mluvíme,“ usmál se Bill. Tom si nemohl pomoct a usmál se sám pro sebe. Nesetkali se až tolikrát v reálu, ale i tak měli hodně společných vzpomínek. „Byl jsem si tak jistý, že mě máš taky rád. Každý den jsem se ti to snažil naznačovat, protože jsem se bál, že když na tebe svoje pocity jen tak vybalím, že tě to zabije.“
Tom musel spolknout smích. Vždycky miloval, jakým způsobem se Bill vyjadřoval. Ne. Zakroutil hlavou. Nevzdá se. Ne takhle jednoduše. Nejdříve potřeboval slyšet i zbytek příběhu.
„A potom… Měli jsme ten projekt na chemii. Pamatuješ?“
Tom přikývl a polknul. Ten den se ho Bill zeptal, jestli to s ním půjde oslavit a on řekl, že ne.
„Takže… zeptal jsem se tě, jestli se mnou někam půjdeš a… ačkoliv jsem věděl, že vzhledem ke svým problémům řekneš pravděpodobně ne,“ řekl Bill a zhluboka se nadechl, „nevím, co to bylo, prostě… Byl jsem tak zklamaný, když jsi mě odmítl. Snažil jsem si namlouvat, že to nemá co dělat se mnou, ale nepomáhalo to, protože mozek mi tvrdil opak. Byl jsem smutný, cítil jsem se sám a… o dva dny později jsem šel na party a byl tam Spencer,“ řekl Bill a pevně k sobě stisknul oční víčka, jako kdyby si zrovna tuhle část nechtěl pamatovat. „Viděl, že jsem na dně a zeptal se mě, co je špatně. No a jak jsem byl opilý, vše jsem mu vyklopil… On byl jako dřív, byl tak sladký a já… já dostal ten hloupej nápad obnovit náš vztah, protože… bylo to tak jednoduchý, tak bezpečný a já se nemohl vyrovnávat s dalším zlomeným srdcem.“
Tomovi se přestávalo líbit, jak to celé znělo. Zatnul dlaně v pěsti. Stisk byl tak silný, až byly jeho klouby bílé. Snažil se tak zůstat sedět na místě. Měl strach, že se jinak zvedne a odejde.
„Nezačali jsme se scházet denně…“ řekl Bill v rámci obhajoby. „Po té party… cítil jsem se opravdu špatně, takže jsem se vyhýbal tobě i jemu. On mi pořád psal, ty jsi mi psal… A já nevěděl, co dělat, cítil jsem se příšerně. Nechtěl jsem to s tebou ukončit. Chtěl jsem to ukončit s ním, ale pořád se mi vracel do mysli, kde jsi byl i ty. Bylo to tak… šílené. Většinou jsem skončil tak, že jsem brečel ve svém pokoji.“
„Myslel jsi na něj?“ zeptal se Tom. Byl zmatený a naštvaný v jednom.
„Jak jsem řekl… Spencer mě zná,“ popotáhnul Bill. „Prostě… ví, jak o mně říkat špatné věci a donutit mě věřit jim. A… pořád mě přesvědčoval, že já a ty nikdy nebudeme pár. Vím, že to neomlouvá to, co jsem udělal a tak, protože jsem byl ten, co ho poslouchal, co se k němu vrátil… I tak ale… ani netušíš, jak moc toho lituju. Jak moc lituju toho, co jsem ti udělal…“
„Co jste teda dělali?“ Tom měl pocit, že to celé moc nechápe.
„Pamatuješ si, jak jsem ti poslal zprávu Taky mi chybíš, ale je to komplikované?“
„Jo,“ přitakal Tom. Vzpomínal, kolik problémů tahle obyčejná zpráva způsobila.
„Nepřekvapí tě, když řeknu, že jsem lhal?“ zeptal se Bill hořce. „Lhal jsem. Bylo to pro Spencera. Pořád mi psal… Snažil jsem se mu vyhýbat, ale zároveň jsem nevěděl, jestli je dobrý nápad zpřetrhat všechen kontakt s ním kvůli někomu, o kom jsem nevěděl, jestli se mnou vůbec být chce, takže jsem mu odepsal. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli mi chybí, nebo si to jen namlouvám… Nevěděl jsem nic. Jediné, co jsem věděl, bylo to, že mě pořád zajímáš ty. Nevěděl jsem, kde u mě seš ty, ale věděl jsem, kde je on…“
„Nevěděl jsi, kde máš mě?“ zeptal se Tom nevěřícně. Celou dobu byl tady. Nikam nešel – pořád seděl za svým počítačem, den za dnem byl připravený mluvit s Billem.
„Nevěděl,“ zakroutil Bill hlavou. „Jasně, byl jsi sladkej, oddanej, zábavnej – pořád jsi – jen jsem necítil… když jsem to porovnával se Spencerem, necítil jsem, že bys se mnou opravdu chtěl chodit. Jsem taky jenom člověk a cítím nejistotu. A Spencer tu pro mě byl, šeptal mi do ucha všechny ty pěkný věci. Věci jako… jak nám to spolu šlo a já… vzpomínal. Nechal jsem se jím svést. Ne doslova, ale… Prostě jsem nevěděl, co dělat,“ zaúpěl Bill. „… A když jsem omylem poslal tu zprávu tobě a udělal jsem ze sebe totálního blbce, když jsem nepřiznal, pro koho to bylo… myslel jsem, že jsem to celé úplně zbabral a pak…“
Proč měl Tom pocit, že tohle ještě pořád není konec Billova srdcervoucího příběhu? Nevěděl, co si myslet; cítil závrať, chtěl se prostě zvednout a odejít. Byl naštvaný, nevěřil svým vlastním uším. Nemohl uvěřit tomu, že Bill měl svého ex přítele pořád kolem sebe, zatímco se snažil budovat něco s ním. Nezáleželo na tom, že se Spencerem nespal, a ani na tom, že jejich vztah nebyl oficiální… Pořád se cítil zklamaný a ponížený.
„Šel jsem na party, hodně jsem se opil. Ty jsi mě ignoroval na Facebooku a já se cítil jako kus hovna,“ Bill si otřel koutky očí do rukávu a díval se do svého klína. „Potom, samozřejmě, mě přišel Spencer utěšovat a postarat se o mě. Chtěl se ujistit, že piju dostatek vody, trochu jsme o tobě mluvili a potom… Než jsem si uvědomil, co vlastně dělám, byli jsme jeden na druhém. Líbali jsme se tak, jako když nám bylo šestnáct. Byl jsem tak ztracený, chtěl jsem na všechno zapomenout a najednou… byli jsme v pokoji, nazí…“ Billův hlas se zlomil a začal škytat. „V tom okamžiku jsem si uvědomil, že s ním nechci být, že chci být s tebou. Ale… byl jsem už na kolenou a v puse jsem měl… ty víš co.“
Tom si zakryl ústa dlaněmi a kousal se, byla to prevence před tím, aby nezačal křičet nebo Billa nazývat všema možnými výrazy, co mu přicházely na jazyk.
„Po tom večeru jsem se cítil tak moc špatně a snažil se to celé s ním ukončit,“ Bill škytl. „Ale samozřejmě, opět jsem selhal. Zavolal mi uprostřed noci a zeptal se mě, jestli se s ním setkám… Šel jsem za ním, políbil mě a pak… on chtěl… chtěl se mnou spát. Já řekl ne, pohádali jsme se a já odešel domů. Pak, na další party, přišel za mnou na verandu a já jsem to s ním oficiálně ukončil,“ řekl Bill a trhaně vydechl. „Snažil se mě přesvědčit, že je to špatný nápad, ale já mu řekl, že mi to už stačilo, že mám rád tebe a chci ti dát šanci.“
„A tohle všechno… bylo to před naším prvním rande?“
„Jo,“ přitakal Bill a popotáhl. „Vím, že na tom nezáleží, pořád jsme se spolu bavili, zkoušeli… být něco nebo jakkoliv to nazveš… A já jsem si neměl se Spencerem tak pohrávat. Všechno jsem s ním ale ukončil, opravdu. Dva týdny nebo tak nějak… před naším prvním rande. Byl jsem s ním plně vypořádaný a po našem prvním rande jsem věděl, že ty jsi ten, ten jediný, koho chci, a že jsem byl idiot, když jsem se chtěl vrátit ke Spencerovi.“
Tom vážně nevěděl, co si myslet. Nechal slzy vytékat z očí a bylo mu jedno, kdo je uvidí. Nezajímalo ho, jestli vypadá jako mimino, jak vzlykal. Byl ublížený, takže měl zatraceně dobrý důvod tak brečet.
„Takže… nebyl sis jistý, jestli mě chceš?“ zeptal se Tom, ačkoliv ta otázka v jeho hlavě nedávala žádný smysl. Nic nedávalo smysl, všechno bylo tak v prdeli.
„Byl jsem si jistý,“ řekl Bill. „Chtěl jsem tě. Kdyby ne… nemluvil bych s tebou. Pak se vše ale posralo a Spencer za mnou přišel a já… já nevěděl, koho z vás dvou vlastně chci. Dovolil jsem Spencerovi donutit mě věřit, že já a ty není vůbec dobrý nápad a místo toho bych měl být s ním. A pak, když jsem to konečně uchopil do vlastních rukou, uvědomil jsem si, že jsem ho nikdy vážně nechtěl, že jsem chtěl tebe. Pořád tě chci.“
Tom vydechl. Co Bill očekával, že řekne? Že je všechno v pořádku a odpouští mu? Nebo že ho nenávidí a už ho nikdy nechce vidět? Myslel si, že když tohle všechno uslyší, že to bude jednodušší, ale místo toho se uvnitř jeho těla odehrával ještě větší boj. Skutečnost, že byl Bill sám a zmatený… Věděl, že to nebylo jednoduché ani pro něj. Na druhou stranu byl ale naštvaný, měl k tomu důvod. Nepřemýšlel Bill alespoň na okamžik o jeho pocitech? Jak se bude cítit, když tohle všechno vyplave na povrch? Vážně si myslel, že se to nikdy nedozví?
„Tome,“ popotáhl Bill, Tom taktéž. „Miluju tě, chci být s tebou a nikým dalším. Vím, že je možná příliš pozdě a že jsem to pravděpodobně celé posral, ale… ale jsem do tebe tak šíleně zamilovaný a doufám, že mi odpustíš.“
Slyšet tahleta slova, v tomhle okamžiku, po tom, co Bill řekl… Tomovo srdce bilo jako splašené a on byl… zmatený. Čekal, až Bill řekne, že je do něj zamilovaný, nebo alespoň že ho chce a chce s ním být. Nepředstavoval si ale, že to bude takhle. Představoval si, že to bude víc romantické, s polibky a objetími. Rozhodně ne takhle – po takovém rozhovoru a s ubrečenýma očima.
„Prosím, řekni něco,“ žádal Bill, když se na něj Tom odmítal podívat.
„Taky tě miluju,“ řekl Tom po chvíli; pořád to byla pravda. Zamiloval se do Billa takřka přes noc a věděl, že se nemůže prostě jen tak odmilovat, ačkoliv by chtěl. „Jsem do tebe zamilovaný tak dlouho a chci s tebou být…“
„… Nebo jsem si to alespoň myslel,“ dodal Tom, když se Bill téměř začal znovu usmívat. „Pořád tě miluju, ale nevím, jak dál.“
„Chápu to.“
„Nechci na tebe být naštvaný,“ přiznal Tom; vše by bylo pravděpodobně jednodušší, kdyby nebyl naštvaný. „Já ale jsem. Jsem tak naštvaný, frustrovaný a zklamaný. Já… já… mohl bych jednoduše přehlídnout vše, co jsi mi řekl, ale… to, že jsi téměř… promiň. Já prostě nemůžu…“
Skutečnost, že se na Billa téměř nemohl ani podívat, něco vypovídala. Bill byl většinou jeho nejoblíbenější věc, kterou mohl pozorovat, a teď… se prostě zaměřoval na něco jiného. „Děkuju, že jsi mi tohle všechno řekl,“ řekl Tom, ačkoliv byl alespoň o pět kilo těžší. „Já… prostě tomu nemůžu uvěřit. Nemůžu uvěřit tomu, že bys udělal něco takového,“ řekl. Upustil trochu naštvání, které doteď tak dobře skrýval.
„Omlouvám se,“ zopakoval Bill tiše, hlas se mu znovu zlomil.
Když měl Tom chuť Billa na místě profackovat, byl čas zvednout se a odejít.
„Půjdu,“ oznámil Tom a zvedl se. Jeho oči byly oteklé. „Já… hádám, uvidíme se… možná,“ pokud se rozhodnu odpustit ti, dodal si sám pro sebe.
„Jo,“ zamumlal Bill a díval se na špičky vlastních bot.
Tom už neměl nic jiného, co by řekl. Otočil se, odešel a čekal dostatečně dlouho, než si byl jistý, že ho Bill neuslyší. Zastavil se a nechal ze svého hrdla vyjít hlasitý, naštvaný vzlyk.
autor: The_poltergeist
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
No, je to nějaké komplikované. Na to, jak byl Tom zamilovaný a málo sebejistý, je dost nepravděpodobné, že by takhle reagoval….
Tome, Tome, Tome… Zařvi, rozbij třeba hrnek na čaj, nebo kopni do dveří, prostě to nějak ventiluj! A pak to Billovi odpusť, vždyť to zase není taková tragédie.
Děkuji za překlad. Jsem zvědavá, co bude dál.
Také sem to nejednou zažila a nebyl dobrej konec. Ale toto je prece podivka takže happyend by tam měl být. Díki za podívku
Uff, tohle je tak těžké a smutné.
Na jednu stranu Toma chápu a na druhou si říkám, že to, co udělal Bill není až tak hrozné. Ale jo, ono to zamrzí, obzvláště pokud víme, že Tom byl do Billa zamilovaný už od začátku a Bill prostě tápal a chvilku to jakoby hrál na dvě strany. Nemůžu Toma soudit, tohle se mi nikdy nestalo, a proto nevím, jak moc ublížená bych byla já, ačkoli vím, že bych ublížená určitě byla. 😀
Teď už prostě nezbývá než doufat, že to Toma brzy přejde a že si uvědomí jak moc mu Bill chybí.
Moc děkuji za perfektní překlad! 🙂
Kdyby Bill byl upřimny k Tomovi nemuselo to tak dopadnout.
první díl, co sem musela číst s pauzama a některé pasáže několikrát..oh Bože! Tome sakra chápu, že tě to sere…ale nic tak šílenýho se nestalo a nikoho lepšího nenajdeš..tak se prober a koukej se naučit odpouštět!
děkuju za překlad tohohle skvostu :3
Je to nějaký stále moc zamotaný. Já prostě chvíli nechápu jednání jednoho, pak druhého….Ale díky, překlad je parádní!
Tohle byl opravdu zajimavy dil! Jsem rada, ze si to Tom nechal vysvetlit, to je hodne dobry, ze se nezablokoval a neuzavrel do sebe. Kdyz to vsechno tohle Bill vysvetlil, tak jsem z toho ziskala takove nadejne pocity – ze tohle vsechno dava smysl. Porad to rikam – je to o komunikaci. Bill me prekvapil tim, jak priznal narovinu, ze uz pred Spencerem klecel a … No vsak vime. Jako ze to Tomovi takhle rekl, uf, to musela byt sila takhle to poslouchat! Chapu je ale oba.
Diky za preklad!
Nechapem, preco je Tom tak nastvany.Ved Bill ku vysvetlil ze to bolo vsetko pred ich prvym rande……ale co uz 😀 Tom je dramaticka herecka.Dufam ze si to premysli a rozhodne sa spravne 🙂
Tom je naštvaný, ale Billa by mohol pochopiť, veď sa s ním bavil len cez počítač, nič si nesľúbili, ani netušili či spolu budú môcť chodiť. Bill ho nepodviedol, len si hľadal niekoho koho by mohol milovať, Tom si to dúfam uvedomí, a pochopí ako sa musel cítiť sám… Ďakujem za zložitú kapitolu, snáď sa skoro vyjasní.
Je celkom sranda, ako všetky baby najskôr neverili Billovi, že je úprimný a teraz chcú od Toma, aby mu všetko odpustil, veď vlastne neurobil nič také strašné, len vy… bývalému. No, ja si nemyslím, že je to až také nič, ale aj tak držím palce, aby sa to na dobré obrátilo. Ďakujem za preklad.