Romeo a Julie trochu jinak 2.

autor: Samara

Tom se na svého bratra jenom zašklebil.
„A jinak jsi v pořádku že?“ řekl jízlivě. Peter se na něj naštvaně podíval.
„Hele jestli nechceš, půjdu sám,“ řekl uraženě.
„No ale jak se tam chceš dostat? Pochybuju, že nás mile přivítají a nabídnou drink,“ pochybuje Tom.
„Věř svému staršímu bratrovi,“ usměje se Peter.
„No tak cos vymyslel? No dělej ale!“ řekne netrpělivě Tom.
„Tak počkej,“ řekne Peter a odběhne k sobě do pokoje. Tom jen otráveně vzdychne a plácne sebou na postel. Za chvíli je Peter zpátky a nese sebou dvě, velké mikiny s kapucí, kšiltovky a dvoje sluneční brýle. Hodí je po Tomovi.
„A co já s tím?“ nechápe Tom.
„Ježiši, Tomane, ty jsi takový pako!“ zavrčí Peter a obrátí oči v sloup. „Asi, když si to dáš na hlavu a na oči ty brejle, tak tě nepozná ani vlastní matka a Kaulitzovi už vůbec ne!“ Tom se na něj podíval.

„Tak to nevyjde,“ řekne po chvíli.
„Ty jsi pěknej srab,“ šklebí se Peter.
„No tak jo, no,“ vzdychne Tom a začne si oblíkat bílou mikinu.
„No vidíš,“ zasměje se Peter a chňapne po druhé mikině. Tom to všechno doplní černou kšiltovkou a velkými, černými brýlemi. Když se na sebe podíval do zrcadla, opravdu se válem nepoznal.
„To by člověk neřekl, co pár hadrů dokáže udělat,“ řekne Tom. Peter jen povytáhne obočí.
„Tak ale brácha, dělej, nebo tam dorazíme pozdě,“ ucedí a vyjde s pokoje. Tom pospíchá rychle za ním. „Čauky, mamčo, my večeřet nebudeme, jdeme s Tomem ven, jo?“ zavolá Peter na mamku, když seběhnou dolů. Greta se na ně podívá a málem se lekne.
„Ježiši, kluci, co to máte na sobě?“ řekne podezřívavě.
„Ale mami, vždyť je dvacáté první století,“ vzdychne Tom a oba převrátí oči ke stropu.
„No tak běžte, ale kdy budete doma?“ zeptá se smířlivě.
„No… tak ve dvanáct,“ řekne po chvíli Peter. Greta přikývne.
„Ve dvanáct ráno,“ dodá Tom a oba vyběhnou se smíchem ven. „Do půlnoci doma nebo na vás pošlu tátu!“ křičí Greta. To už jsou ale oba kluci venku a pospíchají směrem k domu rodiny Kaulitzových.

Bill se trošku zamračeně dívá po velké hale, ve které pořádají večírek. Bylo tam už plno lidí, ale Bill dneska vůbec neměl na nějaké paření náladu. Netušil proč, ale dneska pořád musel myslet na to, proč se jejich rodiče tak moc nesnášejí s Trümperovýma. Nikomu to totiž neřekl, ale měl docela rád Toma. Viděl ho sice jenom párkrát, a to si vždycky ještě nadávali a to v lepším případě, ale z Toma prostě vyzařovalo něco, co Billa přitahovalo. A toho se právě bál. Nemohl už jenom s jednoho důvodu. Že Tomovo příjmení bylo Trümper.
„Hej, Bille, co tam tak stojíš?“ křikne na něj Jim, který má z každé strany jednu kozatou holku, které se na něj lepí a svůdně se umívají. Bill jen vzdychne a raději se vzdálí. Chvilku jen tak chodí po pokoji a dívá se všude kolem. Nakonec dojde až ke stolku s pitím. Bill nepije, ale dneska si nalil vrchovatou skleničku vodky a převrátil ji do sebe. Pálila ho v krku, ale Bill cítil, jak se mu začíná „otupovat“ mozek. Není divu, Bill měl naposledy vodku pře dvěma roky, když hráli na horách se školou flašku. Bill se zamyšleně na vodku podíval, pak pokrčil rameny a nalil si ještě jednu. Po druhé už se mu malilinko podlamovaly nohy. Cítil, že potřebuje na čerstvý vzduch. Protlačil se tančícím davem lidí a konečně došel na balkon. Tam se opřel o zábradlí a zhluboka se nadechl. Čerstvý vzduch na něj působil opravdu blahodárně. Pak za sebou uslyšel nějaký šramot. Otočil se a spatřil nějakýho kluka, který měl na hlavě kapuci a ještě kšiltovku a na očích brýle.
„Promiň,“ řekne kluk a zastaví se. „Já nevěděl, že tu někdo je, ale potřebuju trochu na vzduch.“ Bill se usmál.
„To je v pohodě,“ řekne. Kluk kývne a dojde k zábradlí. Bylo na něm vidět, že je mu velký horko. „Hele, když je ti takový horko, tak si aspoň sundej tu kapuci, ne?“ řekne Bill. Kluk ale důrazně zavrtí hlavou. Pak se na něj skrz brýle pozorně zadívá.
„Ty jsi Bill, že jo?“ zeptá se. Bill udiveně kývne hlavou.
„Jo a jak to víš?“ ptá se udiveně. Kluk pokrčí rameny a usměje se. „A jak se jmenuješ ty?“ vyzvídá Bill.
„To ti neřeknu,“ odmítne kluk.
„A proč?“ diví se Bill. Kluk se zase jen tajemně usměje. Billovi se zamlouvá čím dál víc.
„A proč jsi sem utekl ty?“ zeptal se kluk. Bill si povzdychl.
„Dneska bych tak místo večírku seděl doma na posteli a přemýšlel,“ vysvětlí a trpce se usměje. „Jenže můj brácha pro mě nemá pochopení,“ dodá a oči mu smutně pohasnou.
„Ty si s bráchou nerozumíš?“zajímá se klučina.
„Víš… po pravdě… ne že bychom si nerozuměli, ale já prostě jako bych nemohl pochopit, že je to můj bratr, že se mu můžu se vším svěřit,“ řekne Bill zamyšleně. Tom se v duchu usměje. Takže takový je ten náš nepřítel Bill Kaulitz. Bill se na něj pozorněji podíval. „Kecá se s tebou moc dobře,“ řekne po chvíli.
„No s tebou taky, Bille,“ zasměje se chlapec. Bill se znovu pozorně zadívá do jeho obličeje.
„Víš, ty mi někoho připomínáš,“ řekne zamyšleně.
„Jo a koho,“ řekne kluk s našpulenou pusou. Než ale stačí Bill odpovědět, ozve se výkřik. A další. Kluci mezi tím řevem zaslechnou Billova bráchu Jima, jak křičí: „To je Trümper! Je tu Trümper!“
„Petere,“ zašeptá chlapec a chce se rozběhnout zpátky do haly. Ale zakopl a upadl na zem. Jak padal, spadly mu brýle a kapuce mu spadla z hlavy. Bill se mu podíval do obličeje a zbledl.
„Tom Trümper,“ zašeptá nevěřícně a pohlédne Tomovi do krásných hnědých očí.

autor: Samara
betaread: Janule

25 thoughts on “Romeo a Julie trochu jinak 2.

  1. Děkuju za komentíky jste skvělí

    Áďa:zrovna jsem dočetla jednu tvoju povídku..:-)A kdybys věděla co bude dál tak to takhle nenapíšeš:-(

  2. Áďa:No Peter bude mět takovou ,,menší" roztršku s Billem a ke konci to bude jako dost hnusný…ale počkej si já taky musím každým dnem zbožně vyhlížet další díl Chaosu v duši anebo Princzny:-D

  3. tsssssssssssss….. to bylo podlý, ta poslední poznámka 😀 náhodou ty tu máš každý den něco, kdežto já tu čekám, víš? 😛  ale jsem ráda, že tu nejsem jediná morbidistka, ty tvoje plány totiž znějí docela dost temně 🙂

  4. Áďa:no jo uznávám že tu je od tebe něco skoro pořád:-Da morbistka určitě sama nejsi:-DIkdyž jako ,,spisovatelka" pře tebou smekám:-D

  5. no to zas tak moc nemusíš, nebo se začnu červenat :-))) no, šupky s dalším dílkem, ať vím, co děsivého jim zamýšlíš udělat 🙂 asi takhle, krev může stříkat proudem, ale ať to minimálně v položivém stavu přežijou, jasný? 🙂  i když, já mám zrovna co říkat:-D

  6. Áďa:No podle mojich výpočtů by tu měl být další dílek zítra..teda doufám:-DA už se moooc těším na tvoje další povídky

  7. no to já nevím, jestli další budou, záleží na čase a na tom, jak mě budou prudit či neprudit okolnosti :-)) no každopádně, šup s Romeem a Julií 3 🙂

  8. hele!!! tomuhle se říká psychický vydírání, jako 😀  no až dopíšu jednu z těch mých dvou slátanin, tak mám v záloze ještě jeden příběh, ale víc prozatím fakt netuším 🙂

  9. Samaro a Áďo:Já už z vás nemůžu a hlavně z těch vašich komentů.Ještě jednou něco napíšete a já skočím ne z mostu,ale z paneláku.

  10. NEEE!!! dyť bychom pak měly do smrti výčitky, že bylo kvůli nám uskutečněno Spring nicht live! :-)))

  11. Nééé!my už mlčíme žhe Áďo?Ty skočíš a bude o další twins duši míň a to bych nepřežila:-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics