autor: Áďa
Bill nemohl vůbec spát. Měl hrozně veliký strach. Bál se, co všechno se Tomovi v bitvě může stát. Můžou ho tam zranit, zabít… a i přesto jej odmítl vzít s sebou. Billovi to bylo moc líto. Vždyť by jenom pomáhal! Jenom by kordem hájil svou lásku, nic jiného? Copak je to tak moc špatně, že chce jet bojovat za lásku ke svému drahému?
Také ho hodně mrzelo, že mu nikdo nevěří. I když mu to Tom nepřiznal, určitě mu nedovolil jet proto, aby se náhodou jeho drobnému tělíčku nic nestalo. Jenže Bill už to dále neunesl. Přece mu všichni nebudou až do konce života rozkazovat a nařizovat, co smí a nesmí dělat! Vzpurně zavrtěl hlavinkou. Už se rozhodl. Do té bitvy pojede! Rychle si naučeným gestem upravil košili, přes kterou přehodil silný plášť, aby mu teď v noci nebyla zima. K pásku si připjal svůj kord, přidal i dvě dýky. Stáhl vlasy do culíku, aby se mu nepletly a vyrazil…
Nikým neviděn, proplížil se zámkem do konírny. Popadl nejbližší sedlo a nasadil jej hnědákovi, na němž jezdil odpoledne, tak jako uzdu. Vyvedl ho ne předním, ale zadním vchodem, který vedl rovnou do zahrad. Teprve tam nasedl. Potichu projel bránou a vyrazil tmou za Tomem a jeho družinou…
Nevěděl, kudy družina jela. Cestu k převozu přes moře si však pamatoval dobře. Jel pomalu, protože byla noc a on nechtěl, aby se cestou něco přihodilo, alespoň do doby, než najde Toma. Krokem, sem tam pomalým klusem, pokračoval směrem, kterým tušil moře. Bylo by možné, že by Toma s jeho družinou našel ještě na tomhle břehu? Doufal v to. Kdyby je dohonil, Tom by jej určitě neposlal zpět domů a dovolil by mu jet také. Tohle byla hlavní motivace, která vedla Billa celou noc až do míst, kde paprsky ranního rozbřesku osvětlovaly mořskou hladinu…
Na pláži však Billovi pokleslo srdce. Bylo tam několik jiných lodí, ale Tomova galera, na které se plavili sem, u břehu nebyla… a černovlasý chlapec viděl daleko na moři její obrysy, které se postupně vzdalovaly. To ne! Co teď bude dělat? Jak se z tohohle ostrova dostane, aby stanul po boku své lásky v bitevní vřavě? Přeplaval by kůň ten široký pás vody mezi ostrovem a pevninou?
„Mohu vám nějak pomoci, madam?“ ozval se vedle něj cizí hlas, až Bill v sedle nadskočil.
„Mno… já… ehm… potřebuji se dostat na druhý břeh, na pevninu,“ zakoktal se. „Na rozkaz pana de Peyraca,“ dodal rychle, aby se ho ten cizí člověk nezačal až moc vyptávat.
„Dobrá tedy,“ odvětil muž. „Pojďte za mnou.“
Odvedl Billa i s jeho koněm na svou pevnou rybářskou loď a odrazili od břehu. Jelikož muž slyšel, že je převoz na rozkaz hraběte de Peyraca, netroufl si na Billa vůbec promluvit. Bill si ani neuvědomoval, jaké má štěstí, že tu poslední větu řekl, rybář by totiž jinak tuhle vznešenou dámu ulovil do svých sítí tak, jako mnoho dalších. Takhle si však netroufl ani cokoliv říct, jen mlčky seděl a z povzdálí sledoval, jak z culíku uvolněné pramínky vlasů povlávají v mořském vánku a na ostatní myšlenky si radši nechal zajít chuť…
„Tak prosím,“ řekl o pár hodin později, když připlouvali ke břehu. „Jste ve Francii.“
„Díky, dobrý muži,“ uklonil se Bill svou půvabnou hlavou.
Plavně nasedl na koně a odcválal směrem od pláže, ignorujíc, že rybář za ním kouká jako na svatý obrázek…
Teď ale Bill zaváhal. Kudy se má vydat? Zamířil Tom se svou skupinou rovnou do vnitrozemí, nebo chvíli pokračovali po pláži? Hledání stop by bylo zbytečné, věděl, že Tom byl na takovéhle věci příliš opatrný, než aby ukazoval cestu, jíž kráčel, svým nepřátelům. No ale co teď?
Napadlo ho jediné řešení. Povolil svému hnědákovi otěže a nechal ho jít rovnou za nosem. Věděl, že kůň je stádové zvíře a že má mnohem lépe vyvinuté smysly, než člověk. Pokud tudy prošli před pár hodinami koně z jejich stáje, pak je hnědák určitě vycítí a najde mnohem snadněji, než kdyby ho Bill nutil jít jinudy. Tím si byl zcela jistý…
Nemýlil se. Po chvíli zmateného přešlapování kůň skutečně vyrazil směrem k lesu. Měl nastražené uši a vypadal, že jde naprosto jistou cestou. Kličkoval mezi stromy, tam, kde nebyly tak nahusto, dokonce i zrychlil do klusu. A Bill měl radost z toho, že jej určitě nese správným směrem… Konečně! Hluboko v lese spatřil zdálky malou mýtinku, na níž poblikával oheň… a zaslechl hlas toho, koho tolik miloval! Neodolal. Nacválal hnědáka, který, vidouc ostatní koně, rázem přešel do trysku, a to tak svižného, že jenom stěží kličkoval skrz stromy. Už chyběly jenom poslední dva skoky na louku…
… když Billa praštila příliš nízká větev a srazila ho z koně. Neomdlel sice, ale zůstal sedět na zemi a překvapeně kulil kukadélka, zatímco kolem něj se vynořili Tomovi muži a obstoupili jej v nepropustném kruhu a mířili na něj meči.
„Pane, je tu špeh!“ hlásil jeden, když se ozývaly známé kroky…
A Tom zůstal zírat s otevřenou pusou, co za špeha to sedí v lesní trávě s boulí na čele.
„Billi?“ vydechl nevěřícně. „Co… co tady… Dejte ty zbraně stranou!“
Muži ihned splnili povel a vrátili se k ohni, nad nímž opékali maso, které jim mělo posloužit jako oběd. Tom se mezitím sklonil k Billovi a pomohl mu na nohy. Otočil se, jestli se nikdo nedívá, a dychtivě se vpil do Billových úst. Teprve po dlouhé době se od něj trošku oddálil.
„Chyběl jsi mi, lásko,“ vydechl a usmál se, když viděl Billův zbožný pohled.
„Ty mně taky,“ pohladil jej po tváři Bill.
Chvíli si navzájem hleděli do očí, šťastni, že jsou zase spolu.
„Billi, co tě to jenom napadlo, jezdit sem za mnou?“ zeptal se Tom. „Vždyť víš, že nechci, aby se ti něco stalo!“
Bill se na něj upřeně zadíval.
„Ty nechceš, aby se mi něco stalo… Ale já nechci pořád dělat to, co mi někdo řekne, že mám udělat. Chci totiž taky žít, víš? A nechci jenom za bezpečnou zdí čekat, jestli se vrátíte všichni nebo jenom poslové se zprávou o vaší smrti.“
Tom na Billa dojatě pohlédl. Musel si připustit, že těch pár hodin bez jeho černovlasé princezny, vlastně černovlasého prince, pro něj byly utrpením, když je nezdobil alespoň úsměv těch krásných rtů a zlatavá zář temně hnědých očí. Věděl, že teď se mu pojede o mnoho lépe a veseleji, ačkoliv bude strach o Billův život mnohem větší… Pevně ho objal.
„Ach jo, ty seš můj malý paličatý mezek, viď?“ dýchl mu ustaraně, ale šťastně do černých vlasů.
„Jsem,“ odpověděl Bill naučeným poslušným tónem.
Nato se oba dva rozesmáli a Tom jej odvedl na mýtinku k ohni, kde už propečené maso lákalo k nakousnutí. Aby byl upřímný, měl Tom kromě obav o Billa i neuvěřitelnou radost, že chlapec v sobě dokázal najít vzdor, aby se mohl postavit a bojovat proti něčí vůli. To, že mu de Peyrac řekl, aby zůstal doma, a on přesto vyjel za nimi, dokazovalo, že Bill v sobě začíná mít hrdost a vzdor, které mu velice pomohou na jeho budoucí cestě životem.
Posilnili se výborným masem a čistou vodou ze zurčícího potoka, načež vyjeli dál. Jeli celý den a další noc. A následujícího svítání vjeli do země hraběte de Plessis – Belliére, kde Bill jako dítě vyrůstal. Něco se jim však nelíbilo. Země byla podivně pustá. Zelenala se sice pořád stejně, ale veškerá zvěř jakoby kamsi utekla. A po obloze se v dálce linul dým. Dým války…
autor: Áďa
betaread: Janule
no výborně..tys je tam poslala oba dva…..tak o čí život se máme bát víc?
úžasná povídka… miluju ji…
mno teď se přimotají do ,,cizí" války i oni… to bude zmatek xD snad to dobře dopadne…
Sauriel:Máš recht,holka… 🙁
Teda,twincest povídku,která obsahuje i válku,jsem ještě nečetla… 😀
mnooo… ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky… sakra… vyšlo to na… *TO BE CONTINUED* 😀
och nadhera nemam slov bill bude asi jeste pekny kvitko ktery si nenecha jen tak neco libit tom bude mit hodne co delat aby ho trosku ukociroval uzasny nadherny proste best of twincest ať žije Angelika markýza andělů miluju to
užasnéé xD ako at se jim nic nestane xD
mám v tom zmatek…oni jeli k Billovejm rodičům?… A jako… ne jesi někdo z nich umře :'(
jj, jeli k Billovým rodičům, protože se tam chystá válka a Tom jako udatný hrdina musí zasáhnout, to je vlastně hlavní způsob jeho života. potulovat se, volně a svobodně, a kde může zasáhnout, tam se zaplete, načež jede dál…
jo:D fajně tak a teď pokračuj rychle je to zajímevé a určitě napínavé!:)
jo a Aďoooooooo xD… ne že necháš jednoho z nich nebo oba umřít! xD to prostě nejde to už by nebyla taková hezká pohádka xD
Tom je andilkovsky rebel. A Bill? To je neco podobnyho xD Hezkyy
pěkný.:-D