autor: Áďa
Až do pozdního odpoledne leželi vedle sebe a byli šťastní. Tom slastně oddychoval, rozradostnělý z toho, že přišel na způsob, jak Billa přivést k té nádherné euforii, následující po pulsujícím tlaku v klíně. A Bill na mladého de Peyraca oddaně hleděl, šťastný, že mu tenhle člověk pověděl, co je skutečně zač. Jeho radost byla podtržena tím, že po tom zjištění jej Tom od sebe neodvrhl a naopak tím pečlivěji se o něj staral. Miloval toho chlapce s dlouhými zcuchanými vlasy nadevše. Ležíce vedle sebe, spokojeně usnuli až do unaveného odpoledne…
Než vyšli ven, dal Tom Andymu příkaz, aby nechal shromáždit jeho věrnou družinu, že se zítra v noci vyjede do boje. Poté Billa přemluvil, ať dá ještě jednu šanci ježdění na koni. Vzpurný hnědák byl tentokrát zcela v klidu, takže se Billovi na druhý pokus podařilo na něj vylézt. Nemohl tomu uvěřit. Tohle bylo něco úplně jiného! Jak krásně se mu na tom zvířeti sedělo, když nemusel hlídat balanc a kroutit si páteř, aby při jízdě viděl na cestu. Aniž by si to uvědomoval, vydral se mu z hrdla šťastný smích. A když Tom navrhnul, aby si dali menší vyjížďku po okolí, Bill radostně souhlasil, a po návratu krátce po západu slunce se mu dokonce ani nechtělo z koně dolů, jak moc se mu to líbilo. Tom mu musel slíbit, že zítra budou pokračovat.
I následující den se vskutku vydařil. Ráno Tom sbalil do plátěného pytlíku přivázaného k sedlu nějaké jídlo a vedl Billa do hlubin svého ostrova. Byli pryč celý den a Bill se ani po mnoha hodinách v sedle necítil unavený, což doposud nepoznal, jelikož jízda bokem napřed byla poměrně vyčerpávající. Sem tam se zastavili na rozkvetlé louce, kde nechali koně, ať se pasou, a sami cvičili šerm. A Tom opět nevycházel z údivu, jak mistrně Bill svou zbraní vládne, vypadalo to, jako by se s kordem v ruce už narodil.
Povzdychl si. Z Billa bude jednoho dne mocný bojovník, před nímž se nepřátelé budou třást strachy. A věděl, že i když má meč v ruce teprve podruhé, dovedl by se v bitevní vřavě ubránit. Jak rád by jej poprosil, aby ho dnešní noc následoval do bitvy proti de Estéllemu! Bill by se sám mohl pomstít za to, co mu Louis chtěl nechat udělat a jejich vojsko by bylo rázem o mnoho silnější.
Jenomže to byla úvaha hodna té kladnější stránky boje. V opačném případě, který by se taky mohl stát, by mohl být Bill zraněn, ne-li přímo zabit. A takovéhle riziko Tom nechtěl podstoupit. Nedokázalo je rozdělit ani zjištění Billovy skutečné totožnosti, a nerozdělí je ani taková zákeřnost, jako je válka! Ne. Bill prostě zůstane doma na zámku a počká na něj. Andy na něj dohlédne a bude ho opatrovat, aby se mu nic nestalo. Ale do téhle bitvy ještě Bill nepojede, je moc mladý a nezkušený na to, aby riskoval život. Možná do nějaké menší by ho Tom vzal, ale do téhle ne…
„Tomi?“ zeptal se překvapeně Bill, když viděl, jak Tom usedl na zem a tvář mu stínily chmury. „Copak je?“
„Nic,“ zavrtěl Tom rychle hlavou. „Nic se neděje.“
Doufal, že následným úsměvem Billa uklidní, ale nestalo se tak. Bill si místo toho jen povzdychl a nastavil svou krásnou tvář mírnému vánku, který čechral jeho hebké vlasy. Teprve pak se otočil na Toma, v očích lítost a smutek.
„Ovšemže se nic neděje,“ zamumlal potichu. „Už jsem si zvykl na to, že mi všichni kolem mě lžou.“
Trošku se zachvěl a přitáhl si svůj plášť těsněji k tělu. To, že Tom vyskočil a konejšivě ho objal, zcela ignoroval, jen klopil oči k zemi.
„Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ hlesl tiše. „Taky si nejspíš myslíš, že to nedokážu… Že při pohledu na krev omdlím… Že neumím bojovat.“
Tom uchopil jeho bradu a stočil ji tak, aby mohl vidět do lesknoucích se očí, jež každou chvílí hrozily přílivem slz.
„Nemyslím si to,“ řekl pevným hlasem. „Nemyslím si, že bys omdlel při pohledu na krev. A bojovat umíš výborně, až mě to i překvapilo, jak moc dobře ti to jde! Jen nechci… Nechci, aby se něco zvrtlo a tobě se něco stalo.“
Položil Billovi ruce pevně na ramena, černovlasý chlapec však odvracel svou tvář.
„Pokud si to opravdu nemyslíš, pak mi dovol jet s tebou,“ zašeptal. „Prosím. Nebo chceš také patřit mezi ty, které musím poslouchat, jako bych nebyl více, než otrok?“
Toma jeho slova bodla do srdce. Proboha, proč? Proč Bill nechce pochopit, že mu jde jenom o jeho zdraví a život? Nezranil ho ani tolik význam těch slov, jako ta lítost a zklamání, které v tom hlase znělo.
„Ne, Billi,“ zavrtěl těžce hlavou. „Tohle bude velký boj. Kdyby byl menší, tak bych tě i vzal, ale do tohohle ne. Prosím, nemuč mě myšlenkami, že ti nevěřím. Víš sám, že to není pravda, a pokud někomu plně důvěřuji, pak tobě. Ale nechci, aby ses tam zranil nebo umřel.“
Viděl, jak se mu po tváři skoulela jedna jediná slzička, nechávajíc za sebou načernalou cestičku.
„Myslel jsem, že aspoň u někoho najdu prostředí, ve kterém mi nikdo nebude nařizovat, co můžu nebo nesmím udělat,“ vzlykl tiše Bill. „Ale koukám, že tady je to úplně stejné, jako kdybych byl doma.“
Vytrhl se z Tomova objetí a rozeběhl se k hnědákovi. Rychlostí blesku se na něj vyšvihl a pobídl ho rovnou do trysku. Neslyšně plakal do husté hřívy, která mu halila obličej, slzy ale rozfoukával vítr, a když se blížil k zámku, otřel si Bill tváře, aby na něm pokud možno nikdo nic nepoznal. Vecválal na nádvoří, minul shromážděné jezdce v plné zbroji, seskočil z koně a utekl do své komnaty, kde za sebou rychle zabouchl dveře a zamkl. Praštil sebou na postel a setrval v nešťastném mlčení až do doby, než na nádvoří zaslechl silný Tomův hlas, kterak rozdává pokyny, aby se muži nachystali k odjezdu. Pak jeho hlas na chvíli utichl. Ticho přerušilo až hlasité zaklepání na zamčené dveře.
„Bille? Bille, otevři mi, prosím.“
Bill se ani nehnul.
„Billi, prosím… nech mě, abych se s tebou mohl rozloučit,“ zaprosil Tom.
Bill neslyšně přešel těsně ke dveřím. Dotkl se jich. Věděl, že těsně za nimi je Tom. Jak rád by padl do jeho náruče! Jak rád by jej hladil, líbal a hleděl do jeho čokoládových očí! Jenže věděl, že Tom se jde jenom rozloučit. A že mu nedovolí, aby se bitvy zúčastnil. A to Billa hodně rmoutilo. Nikdo mu nevěří…
„Mnoho… mnoho štěstí v boji,“ zachraplal Bill tak, aby ho Tom slyšel. „Jen se mi prosím brzo vrať… Prosím, slib mi, že se brzy zase uvidíme!“
Nastala chvíle ticha, během níž Bill naléhavě tiskl své ucho ke dveřím.
„Slibuji, lásko,“ odpověděl Tom taky trošku chraplavým hlasem. „Zatím tedy… sbohem a opatruj se.“
Bill zaslechl vzdalující se kroky. Rychle přeběhl k oknu, aby viděl, jak Tom zrovna vchází na nádvoří. Vyklonil se z okna a se slzami v očích sledoval tu známou postavu, jak nasedá na bílou klisnu, jak ji točí čelem k bráně… Otočil se. Tom se otočil a naposledy zamířil pohledem k oknům Billovy komnaty. A srdce mu zaplesalo, když jej tam spatřil. Jejich oči se setkaly, a i přes tu dálku každý z nich věděl, že tomu druhému tečou slzy. Tom zvedl rozechvělou paži k pozdravu a Bill mu gesto opětoval.
„Prosím…. nejezdi… nebo mě vezmi s sebou,“ zaprosil nehlasně.
Tom však neodpověděl. Pouze se na něj naposledy podíval, zamával mu a vyrazil se svou družinou houstnoucím soumrakem do noci. Teď už se Bill nesnažil pláč zadržet. Slzy mu rozmazávaly začerněné oči a on setrvával na místě, ačkoliv mu Tom již dávno zmizel z dohledu. Pustila se do něj zima, tak přešel k posteli. Zachumlal se do teplé peřiny, ale zanic nedokázal usnout. Převaloval se z boku na bok a měl zlé tušení. Bál se, že se mu Tom z téhle bitvy již nikdy nevrátí, a tenhle pocit v něm neustále sílil…
autor: Áďa
betaread: Janule
Áďo, opovaž se Toma zabít!!! Jako zranit možná nanejvýš ale tak aby se vrátil na zámek…..jestli ho zabiješ tak uvidíš!!!! xDDD
Bill je hezky statecny! Ale jako Áďo, Tom se musi vratit!
jj tom musi zpatky za billiskem musi ho ucit a ochranovat je to dokonaly ctu to jednim dehcem jen tak dal
snad bude mít jen další jizvy…ale bude žít..
užasnéé,ale nezabijet toma prosím 😀 rychle dáál <33
A vrátí se!Prostě se vrátí!!! (já vztekloun si postavil hlavu a musí být po jeho xD).
Áďo…že nám Tomiho nezabiješ? 😀
Mno…pochybuju,že mi to slíbíš…ale zeptat se můžu,ne? 😀
ale vrátí se, že jo?.. prosííííííííííííííííííííííííííííííííím… a nebo Bill nakonec pojede azachrání mu život blablabla a budou šťastní až do smrti.. aaa miluju pohádky ale ať to konči happy endem!!! xD
nooo…. je to pohádka, ale s reálnými životními prvky 🙂 uvidí se, když bude Tom dostatečně rychlý a šikovný, tak přežije, když ne, tak bude mít smůlu a co mezitím vymňoukne či nevymňoukne Bill, to záleží na tom, zda-li mu rupne v hlavince nebo ne 🙂