autor: Becs
L.A. Stars
Už jste navštívili Insomniax? Že ne? Tak to vás čeká pořádné zklamání, protože se tam pravděpodobně nepodíváte. Seznam hostů je plný na několik měsíců dopředu, kdo si dosud nestihl opatřit VIP vstup do tohoto úžasného klubu, už se mu to nepodaří. Strčit do ruky velkou bankovku bodyguardům u vstupu? Nemožné. Dostat se tam díky známostem? Nesmysl. Tom Kaulitz ví, jak na to a na pozvání do jeho nočního klubu se stojí fronta. Celebrity se mezi sebou předhánějí, která z nich má nejlepší místo. A co že to tam Tom schovává tak dech beroucího, že VIPky hromadně migrují? Na to můžeme jen říct: Sakra nevíme!! Tak jak je Kaulitz přísný ohledně seznamu hostů, zůstává zatvrzelý, i co se týče fotografů a reportérů. Žádný z nich se dovnitř prostě neodstane, pokud není v úzkém okruhu Tomových známých, a neradili bychom vám snažit se pronést fotoaparát dovnitř. Ochranka vám jej hned zabaví, věřte nám. Zkoušeli jsme to! Co je na tom místě tak úžasného? Jsou to snad vip salonky? Je to nabídka nápojů z celého světa? Nebo dokonalý servis, který Kaulitz svým hostům nabízí? Pracujeme na tom, dámy a pánové. Zatím vám můžeme dát malou ochutnávku v podobě fotografie, kterou nám milostivě věnoval pan majitel. Zda je to skutečně fotografie z klubu, nebo si z nás jen vystřelil, bohužel nemůžeme s jistotou říct. Sledujte dál váš oblíbený L.A. Stars. My se tomu brzdy dostaneme na kobylku.
„Říkal jsem, žádné posrané discokoule. Kde kurva jsme? Někde v Texasu?“ ozýval se klubem rozezlený hlas. Tom se znechuceně posadil zpět ke svému zbrusu novému barovému pultu a nakláněl se nad plány přestavby. Už asi po desáté dneska někoho seřval, a to bylo sotva poledne. Na něj až příliš časně. Bohužel měl pocit, že pracuje se samými idioty. Nějaký chytrák se mu pořád snažil podsouvat své geniální nápady a Tomovi docházela trpělivost. Zítra měl přijít jeho velký debut, znovuotevření zbrusu nového klubu. Stejnou měrou, jakou se těšil, se ho zmocňovala pekelná nervozita. Co když se něco pokazí? Co když nakonec vážně neuspěje?
„Víš, já pochybuju, že v Texasu vůbec tuší, co to discokoule je,“ poplácala ho po rameni mohutná ruka, načež se vedle něj sesul na židli kamarád.
„Geo,“ řekl Tom překvapeně. Marně se snažil na rtech vykouzlit úsměv, kterým by dal příteli najevo, jak rád jej vidí. Nervy měl jako na drátkách. „Přišel ses podívat, jak se tady hroutím?“
„Musel jsem tě zkontrolovat. Co ses odstěhoval, vůbec tě nevídám. Je z tebe zase ten namyšlený Kaulitz jako dřív,“ vysvětlil Georg.
„Tak to není. Víš, že bych se ozval, kdybych měl čas,“ hodil na něj ztrápený pohled Tom.
„Dělám si srandu. Vždyť mi přece přišla pozvánka na otevření,“ poplácal jej smířlivě po rameni.
„Mám dojem, že nic není hotové,“ zaúpěl Tom a bezmocně si složil hlavu do dlaní.
„Co blázníš? Je to tu úžasné. Nic takového jsem v životě neviděl. Kam se hrabe Avalon?“ chválil. Otočil se čelem do ohromného prostoru a v jeho očích se zračil skutečný obdiv. Tomovi se podařilo vykouzlit tady nevídané věci. Všechno bylo nějakým zvláštním způsobem větší a třpytivější, s puncem novoty.
„Neříkáš to jen proto, abys mě uklidnil, že ne?“ pousmál se konečně Tom, když si prohlížel přítelovu nadšenou tvář. „Jak ses sem vůbec dostal? Zakázal jsem návštěvy až do otevření.“
„Řekl jsem jim, že jsem bodyguard. Tak mě pustili,“ zakřenil se Georg rozpustile jako malý kluk.
„Neschopní idioti,“ mumlal si Tom pod vousy. „Vidíš, ani ještě nemám hlavního bodyguarda. Ti kluci, co jsem je najal, jsou super, ale ani jeden z nich by nemohl vést ty ostatní. Jsou to ještě ucha.“
„Pravil stařík,“ rýpnul si ironicky Georg. Odněkud seshora se orvala rána a jen pár centimetrů od nich upadla kovová trubka.
„Do prdele, jestli vám to zábradlí ještě jednou upadne, přísahám, že někoho z vás zabiju,“ rozeřval se Tom, neodvažoval se však pohnout pro případ, že by z nebe padaly další železné předměty.
„Sorry, šéfe. To jsou už jen kosmetické úpravy. Za vteřinku to bude v cajku,“ dolehl k nim hrubý hlas.
„To zábradlí už mělo být hotové před týdnem,“ žaloval rozčíleně Tom kamarádovi, který se jen pochechtával.
„Proč vůbec sedíš tady, když je to tu očividně životu nebezpečné,“ zeptal se. „Máš přece kancelář, ne?!
„Jo, mám. A je i pěkně zařízená. Jenže ti kreténi pracují mnohem pomaleji, když si tam zalezu. Zvláštní, ne?“ podivil se na oko Tom a začal si srovnávat papíry na stole. „Tak rád bych to tady zabalil a šel si lehnout, ale nemůžu. Přijdou mi barmani, co jsem najal, aby se tu zabydleli. Nechápu sice, co na tom je, že tu musí být tento týden každý den, ale budiž. Chlast jen piju, nalívat ho je asi nějaká věda. A ti posraní dělníci ne a ne odejít. Jako kdyby si našli něco dalšího pokaždé, když už si myslím, že je všechno hotové.“
„Ale vypadá to, jako by to bylo hotové. Všechno se leskne, jako bys tady měl uklízecí víly nebo co,“ ukazoval Georg na naleštěné plochy.
„Jo, to Tina. Moje vedoucí uklízečů. Bere to hodně zodpovědně,“ usmál se Tom s vřelostí v očích, jakou u něj bylo vidět málokdy. „Aspoň někdo mě tu totálně nevytáčí.“
„A nemám třeba zítra přijít dřív a s něčím ti helpnout?“ nabídl se kamarád.
„Dík, Geo, ale to nemusíš. Patrně budu vytočený do běla a jen bych tě poslal do prdele,“ zavtipkoval.
„Nicméně jednu pomoc ti přece jen nabídnu,“ vytáhl si Georg ze zadní kapsy kalhot mobil a začal listovat seznamem kontaktů. „Chodil jsem s jednou modelkou a ona si čas od času najímala bodyguardy. Jeden z nich byl fakt profík. Nevím jistě, jestli bude volný, ale můžeme to zkusit. Tak trochu mi dluží laskavost.“
„To by bylo naprosto skvělé,“ vydechl Tom. „Tak moc, že ani nebudu vtipkovat o tom, že by s tebou žádná modelka nechodila.“
„Vydrž chvilku,“ zvedl Georg ukazováček a přiložil si mobil k uchu. „Kurva, máš tady hrozný signál,“ zahuhlal podrážděně.
„To je schválně,“ zašklebil se na něj.
„Hej, Tony, kámo? Měl bych na tebe jednu malou prosbu. Kámoš Tom rozjíždí klub a potřeboval by šéfa ochranky. Máš zájem?“ Georg zmlkl a poslouchal muže na druhé straně.
„Je to Tom Kaulitz. A potřeboval by tě hned,“ pokračoval. „Jo jasně. To je pochopitelné. Ok. Zatím čau,“ položil telefon a dramaticky si povzdechnul. „Za hodinu je tady.“
„Bože Geo, nejradši bych ti dal pusu,“ zatnul nadšeně pěsti Tom a bouchnul s nimi o barový pult.
„Bez toho se obejdu,“ zašklebil se znechuceně Georg. „Hej, ale poslouchej. Budeš mu muset nabídnout slušné prachy. Jinak to pravděpodobně nevezme.“
„Jo, s tím se dalo počítat,“ pokýval Tom hlavou. Na moment mezi nimi zavládlo ticho a Georg znovu skenoval celý prostor.
„Je to tady fakt úžasné,“ zhodnotil znovu. „Jo? A co jméno? Na té pozvánce jsi byl tak tajemný.“
„Insomniax,“ řekl Tom hrdě.
„Přísahal bych, že to tady pojmenuješ po nějaké holce. Proč zrovna Insomniax?“ zeptal se.
„Kvůli všem těm zkurveným nocím, kdy jsem kvůli tomuhle posranému místu nemohl spát.“
…
Tom seděl zavřený v bezpečí své kanceláře a spokojeně se usmíval. Datloval do svého notebooku objednávku alkoholu. Rozhodl se pro změnu dodavatele rumů a narazil na chlápka, který se v tom přímo vyžíval, takže měl na výběr z nepřeberného množství, a navíc zdarma ochutnávku některých exotičtějších kousků. Za těžkými dveřmi duněla muzika, čas od času přerušena radostnými výkřiky. Další úspěšná noc, pomyslel si Tom a zadíval se na dveře, jako by snad měl rentgenové vidění a mohl spatřit, co se děje za nimi. Vrátil se zpátky k obrazovce, ze které se na něj svádivě usmívala blond modelka s kokosy místo podprsenky. V ruce svírala láhev rumu, jehož právě objednal pět beden. Snad bude mít úspěch. Kliknul na tlačítko pro potvrzení objednávky, načež se pohodlně rozvalil v křesle, ruce založené za hlavou. Dnes večer mu nic nemohlo zkazit náladu. Z rozjímání jej vytrhlo bušení na dveře. Narovnal se a vyzval příchozího, ať vstoupí.
„Tome, před klubem je nějaká žena, která se dost hlasitě dožaduje vstupu. Tvrdí, že je to osobní záležitost a je dost neodbytná,“ mračil se jeho bodyguard.
„Už neví, jak by se sem procpali, co?“ odfrkl si posměšně Tom.
„Dělá tam dost rozruch. Mám volat policajty?“ pokračoval.
„To nebude třeba, Tony. Jak vypadá? Je aspoň sexy?“ žertoval a rychle na svém notebooku rozkliknul ikonku pro monitorovací systém. Když se zaměřil na kameru zabírající prostranství před klubem, viditelně zbledl a napřímil se. Pobavený úšklebek mu z tváře rychle zmizel. Tony nereagoval a čekal na další pokyny.
„Přiveď mi ji sem. A udělej to ty. Nenechávej to na nikom jiném, dobře?“ přikázal a tvářil se při tom smrtelně vážně.
„Dobře,“ přikývl Tony. „Je tam s ní nějaký kluk,“ doplnil ještě.
„Do prdele,“ zaklel Tom. „Přiveď je oba, pokud na tom bude trvat.“
Bodyguard se chystal k odchodu, když na něj šéf znovu promluvil: „A Tony, protáhni je zadem. Ať je vidí co nejmíň lidí. Vysoký muž jen přikývl a zmizel za dveřmi.
„Co může chtít?“ mumlal si pro sebe Tom a nervózně si okusoval spodní ret. Vstal a obešel stůl, posadil se na jeho hranu a překřížil nohy. Po chvilce zavrtěl hlavou. Působí až moc strojeně a bude se cítit líp, když před sebou bude mít dřevěnou desku a bude moct nějak zaměstnat ruce. Znovu usedl do židle, noha mu netrpělivě vibrovala. Seber se, přikazoval si v duchu. Než se stihl naposledy zhluboka nadechnout, dveře se otevřely a dovnitř vešla starší rusovláska ve společnosti černovlasého hubeného mladíka, který mohl být tak v Tomově věku. Pravděpodobně mladší.
„Počkám za dveřmi,“ oznámil stroze Tony a zavřel za nimi.
„Ahoj Tome,“ pozdravila žena. „Nevím jistě, jestli si na mě pamatuješ,“ řekla opatrně, očividně byla taky velmi nervózní. Chlapec za ní se tvářil spíš otráveně, jako by tam vůbec nechtěl být.
„Myslím, že ještě poznám svoji matku. I když jsem ji za posledních pět let viděl všehovšudy třikrát,“ pronesl mrazivě Tom.
„Tak za ním jsi byla, když jsi zmizela?“ vyhrkl navztekaně ten kluk. Tomova matka po něm jen hodila přísný pohled, aby ho umlčela. Černovlásek si vzdorně založil ruce na prsa. Tom si všiml, že je oblečený spíš jako dívka. Tmavé džíny obepínaly jeho útlé nohy, takže vypadal jako mladá žirafa. Černá kožená bunda mu sotva dosahovala do pasu a zpod ní vykukovalo červené tričko. Oči měl obtáhnuté černou tužkou a řasy až neuvěřitelně dlouhé. Vlasy se mu ježily do všech stran, jako by se nenamáhal s česáním. Celkově on i matka působili pomuchlaně a jako by pár dní nespali.
„Co chceš, Simone?“ obořil se na ni přísně a schválně použil pro oslovení její jméno, aby jí dal najevo, že ji nebere jako matku. Žena překvapeně zamrkala. Oběma rukama držela kabelku, jako by na tom závisel její život.
„Přišla jsem tě poprosit o laskavost,“ vysoukala ze sebe potichu a tvářila se ustrašeně.
„Děláš si ze mě srandu? Tak dlouho tě nevidím a ty za mnou teď přijdeš, že chceš laskavost? Chceš prachy, že jo? Doslechla ses, že se mi daří, tak jsi přišla škemrat?“ rozkřičel se rozzlobeně Tom, až sebou Simone vystrašeně škubla. Tom si uvědomil, že mluví úplně jako jeho otec. Tak krutě a přísně. K tomuhle se nikdy nechtěl dopracovat. Nicméně měl na matku takový vztek, že se za žádnou cenu nehodlal omlouvat. Simone očividně sbírala odvahu, aby znovu promluvila. Nadechla se, narovnala a vypadala mnohem odhodlaněji.
„Nepřišla jsem si pro peníze,“ pronesla hrdě. „Dovol mi, abych ti něco vysvětlila. Až si mě vyslechneš, můžeš na mě znova křičet.“
„Nechci na tebe křičet,“ přiznal Tom, ale do očí se jí při těch slovech podívat nedokázal. „Mluv.“
Matka se otočila, popadla chlapce za nadloktí a popostrčila ho tak, že teď stál na stejné úrovni jako ona. „Tohle je Bill,“ řekla, jako by to Tomovi mělo dávat nějaký smysl.
„A?“ hleděl na ni nechápavě.
„Bill je tvůj bratr. Dvojče, abych byla přesnější,“ vysvětlila rychle, jako by to chtěla mít, co nejdřív za sebou.
„Cože?“ otevřel Tom překvapeně ústa a prohlížel si chlapce od hlavy až k patě.
„Jo, šok. Já o tom taky vím asi jen čtrnáct dní,“ promluvil otráveně Bill.
„To je nějaká blbá sranda?“ tvářil se nechápavě Tom a přejížděl pohledem z matky na údajného bratra.
„Ne, není to sranda,“ ujistila ho Simone a přešlápla z nohy na nohu. K ničemu dalšímu se ale neměla.
„Nemyslíš, že bych o tom něco věděl, kdybych měl bratra?“ zeptal se Tom se zdviženým obočím. Simone stála, zarytě mlčela a dívala se do země.
„Kruci, mami, začni okamžitě mluvit. Chtělas mi něco vysvětlit, tak do toho. Protože jinak se uvidíme zase za pět let,“ ztrácel rychle trpělivost.
„Dobře,“ zvedla Simone ruce, jako by ho chtěla uklidnit. „Jen nevím, odkud začít.“
„Tak si na to sedni,“ ukázal Tom rezignovaně na jedinou židli, která se v místnosti nacházela. Bill chvilku otálel a pak se s heknutím svalil na nízký gauč u stěny. Ihned si zase založil ruce na hrudi.
„Když jsem otěhotněla, doktor mi řekl, že čekám dvojčátka. Já i tvůj otec jsme z toho měli velikou radost. Vždycky jsme toužili po velké rodině. Pak jste se narodili a všechno bylo opravdu krásné. Jenže po nějaké době, se otec začal měnit. Neměli jsme moc peněz a na něm bylo vidět, že mu to vadí. Byl zvyklý na luxus, který mu dopřávala rodina, a žít s námi v málem bytě mu časem přestalo stačit. Začal podnikat a chodil domů pořád protivný a navztekaný,“
„To je otec jak vyšitý,“ poznamenal sarkasticky Tom. Simone pokračovala, jako by jí nepřerušil: „Říkal, že to dělá pro nás. Abychom se všichni měli dobře, ale za nějakou dobu bylo jasné, že mu vůbec nejde o nás. Začal být opilý mocí. A čím víc jí měl, tím víc jí chtěl. To byl životní styl, po kterém jsem já nikdy netoužila. Dohodli jsme se, že se rozejdeme.“
„Jo tenhle příběh, jsem si tak nějak domyslel. Až na tu část, kde mám bratra,“ střelil pohledem po Billovi.
„Ano, byli jste úplně maličcí, když k tomuhle došlo. Bylo jasné, že o oba se postarat nedokážu. Kromě tvého otce jsem nikoho neměla. Nakonec jsme se dohodli, že si každý vezmeme jednoho. Původně jsme chtěli, abyste o sobě věděli. Abyste se navštěvovali, až budete větší. Jenže když jsme se rozešli, zjistili jsme, že je nám líp, když nemusíme být v kontaktu. Pokoušeli jsme se domluvit si schůzku, ale pokaždé do toho něco přišlo. Pak mi tvůj otec oznámil, že se stěhuje do L.A. a bude lepší, když už se nebudeme kontaktovat. Nechtěla jsem o tebe přijít, ale víš, jaký Calvin je. Nemá rád, když mu někdo odporuje.“
„To vím až moc dobře,“ vybuchl rozčíleně Tom. „Strávil jsem v tomhle teroru celé dětství.“
Bill si zamumlal pod vousy něco, co znělo jako: „Se svěřeneckým fondem pod nosem.“ Tom na to nereagoval a obrátil pozornost zpět k matce.
„Nezlob se na mě, ale tohle mi přijde, jako z nějaké blbé reality show,“ kroutil nevěřícně hlavou, neschopen uvěřit jejím slovům.
„Calvin mi přikázal, abych o Billovi nemluvila, když za tebou přijedu. A abych Billovi nic neprozradila o tobě. Bála jsem se, že mi sebere i Billa a dá ho k adopci, když mu budu odporovat. Říkal hrozné věci,“ odmlčela se. Zdálo se, že ta vzpomínka se dosud nezahojila.
„Dobře, dejme tomu, že celé téhle šílenosti věřím. Co po mně chceš?“ zeptal se Tom mnohem mírnějším tónem. Dokázal si představit, jak otec Simone zastrašuje. Byl to člověk, který jde i přes mrtvoly, pokud je to potřeba.
„Ocitli jsme se s Billem v těžké situaci,“ sklopila matka oči znovu k zemi.
„Takže chceš prachy,“ řekl Tom. Z jeho hlasu se už úplně vytratila bojovnost a zněl spíš zklamaně a zoufale.
„Nechci,“ vyvrátila to hned Simone. „Přišla jsem tě poprosit, jestli bys tady Billa nezaměstnal.“ Tom jen chvilku seděl a vstřebával její slova. Když mu všechna kolečka zapadla na správná místa, zadíval se na chlapce, pak na matku a pak zase na chlapce.
„Nezaměstnal,“ zopakoval po ní nechápavě.
„Chlap, co nám pronajímal byt, nám řekl, že se máme vystěhovat. Dostal nějakou skvělou nabídku a celý komplex bytů prodává. A Bill pracoval v jednom bistru, ale majitel ho musel zavřít. Takže ho propustili. Neměli jsme jinou možnost, než se sebrat a odejít,“ přiznala Simone ztrápeně.
„No a co ty?“ naklonil Tom hlavu na stranu a zkoumavě si matku měřil.
„Já se chystám s jednou charitativní organizací do jižní Ameriky. Bill tam se mnou jet nechce, a tak mě napadlo, že třeba budeš tak hodný a pomůžeš mu. Alespoň do začátku. Je moc šikovný, ale nemá moc pracovních zkušeností, takže ho nikde nevezmou.“ Pokaždé, když o Billovi mluvila, pronikla jí do očí něha, při které Toma bolestně bodlo u srdce. Chtěl, aby s takovým výrazem někdo hovořil i o něm.
„Není mi pět. Umím za sebe mluvit sám,“ procedil skrz zaťaté zuby Bill. Tom s ním spojil pohled a zamračil se.
„Co? Já jsem nic takového nechtěl,“ vyštěkl rozzuřeně černovlásek. „Vypadám, že jsem z toho nadšený? Kdybych měl jinou možnost, tak tady nesedím.“
„Zlato, mohl bys chvilku počkat za dveřmi?“ poprosila jej mírně Simone.
„Fajn,“ odsekl Bill a Tomovi to připomnělo jeho vlastní „fajn“, které tak rád používal.
„Pokud mě nesežere ta gorila za nimi,“ brblal si zatímco odcházel.
„Tome, já opravdu potřebuju pomoct. Bill není tak protřelý světem jako ty. Bojím se, že když ho nechám samotného, tak mu někdo ublíží,“ přešla Simone do naléhavého šepotu. Tom na ni nevěřícně zazíral. Jako by ta malá navztekaná opice neměla prořízlou pusu a nedokázala se o sebe postarat sama. Když Simone viděla jeho nevíru, zahleděla se na své ruce a řekla: „Když byl mladší, znásilnil ho jeden kluk z jeho školy. Starší, silnější. Bill neměl šanci se mu ubránit.“
„No, ale teď vážně. Kde je skrytá kamera? To už je vážně neuvěřitelné,“ položil si Tom dlaň na obličej a přetřel si palcem a ukazováčkem spánky. Když ruku sundal, mohl v jejích očích spatřit bolest. Něco takového by si nevymyslela.
„A jakou práci bych mu měl dát?“ zamumlal poraženě.
„Jakoukoliv. Byl číšník, ale klidně by tady mohl i uklízet,“ rozzářila se Simone.
„Dobře, řekni mu, ať přijde zítra v poledne. Zkusím něco vymyslet,“ povzdechl si.
„Nemám ho zavolat zpátky, abys mu to řekl sám? Mohli byste se trochu seznámit.“ Než to stihla doříct, syn ji zarazil: „Ne, na jeden den toho bylo až dost. Ať přijde zítra.“
„Jak si přeješ,“ usmála se matka a vstala. S rukou položenou na klice se naposledy otočila. „A Tome, prosím, neříkej o něm otci. Pravděpodobně by zuřil, kdyby zjistil, že je tady. Skrývané dítě by mu pokazilo pověst.“
„Takže ho mám ještě schovávat?“ zaúpěl.
„To ne. Jen na něj neupozorňuj.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Wow Wow a jeste jednou Wow .. nejak tohle jsou moje slova po precteni tohodle dilku .. Ale konecne mame Billa na scene, sem zvedava co mu Tom nabidne za praci.. a hlavne doufam, ze h neprozradi Calvinovi.. Nechci aby se mu neco stalo a hlavne Tom by mel byt starsi braska, i kdyz ho vubec nezna..
ale necham se prekvapit co prinese dalsi dil 🙂
Koukám, že ten Tomův klub vypadá vážně dobře, klobou dolů teda… Líbí se mi, jak si to Tom osobně všechno pohlídal a kontroloval, v tom klukovi to vážně je, stačilo mu jen dát příležitost. Tak snad to taťka ocení, i když o tom dost pochybuju…
A konečně se na scéně objevil Bill, a navíc jako bratr!!! Tuhle možnost jsem vůbec nečekala, a zároveň je pro mě nejvítanější! Už se moc těším, až se budou kluci vzájemně poznávat, i když to zatím nevypadá, že by o to měli zájem. Ale to se určitě změní 🙂
OMG OMG sakra 😀 co víc dodat. Úplně mě to odzbrojilo. A to se snažím už od tři dostat konečně na pc nebo aspoň net, ale neděle je nejspíš čas návštěv… kalamita. Takže čím víc jsem byla napnutá, tím to se mnou bylo horší 😀 a ty na mě vypálíš takovou pecku. Teda nemělo by mě to překvapovat, když vím, že nejraději máš, když v povídkách jsou opravdu dvojčata… ale kdo to mohl čekat, ty mrško?
Bill nastoupil opravdu stylově 😉 Chápu to všeobecné "nadšení" ze znovushledání, o to víc se nemůžu dočkat, jak se to mezi nimi bude rozvíjet a něco mi říká, že papínek ještě taky vystrčí růžky, kretén by na to byl dost. Megaluxusní :-*
A souhlasím se zuzu, evidentně stačilo dát Tomovi příležitost, udělal z toho klubu zlatý důl – mimochodem moc krásná fotka 🙂 vůbec se mi moc líbí, že ke každému dílku máme novou fotečku, takže jsem natěšená na další dílek o to víc 🙂
Piš, piš, piš 🙂 nemůžeme se dočkat pokračování 😉
Tak to je šok myslela jsem že se setkají nějak jinak ale že jsou brachové moc se těším na další díl.
Wow, tak z tohohle dílu mám přímo smršť všemožných pocitů a nestačím se divit, ale jen v dobrém slova smyslu!
Asi začnu hezky od začátku! Chtěla jsem Ti říct, že naprosto zbožňuji ty proslovy na začátku každého dílu spolu i s novou fotkou. Je to vždycky neuvěřitelně vtipné a hlavně mě to do čtení neskutečně nabudí, ačkoli u Tvých povídek není nabuzení ani potřeba. 😛
A totálně souhlasím se Zuzu! Tom je skvělý a i když jsem čekala, že se své šance chytne a udělá všechno, co je v jeho silách, musím říct, že mě překvapil, protože jsem nečekala, že se toho ujme takhle zodpovědně a že se jeho klub dostane na ty nejlepší příčky. Mám z toho šílenou radost a ještě větší radost bych měla, kdyby i Calvin uznal že je na Toma pyšný! Ačkoli toho se asi brzy nedočkáme. Alespoň se těším na to, že bude překvapen, protože vím, jak očekával Tomovo selhání. No, Tom to rozhodně všem natřel a já mu budu držet palce i do budoucna!
No a pak příchod Tomovy matky. To byl pro mě šok! Možná jsem něco přehlédla, ale já jsem si nějak sama vydedukovala, že je asi mrtvá. A ona si tam napochoduje a ještě k tomu s jejich druhým synem, což je Bill! Tohle bylo neuvěřitelně nádherné překvapení, protože povídky, kde jsou kluci dvojčata, miluji! ♥ V téhle povídce jsem to ani v nejmenším nečekala, takže o to hezčí překvapení jsi mi připravila! 🙂 Co je mi ale strašně líto je fakt, že v Tomově rodině jsou totálně pokažené vztahy od základů. Těžko říct, zda za to všechno může Calvin, ale upřímně to tak vypadá. Simone totiž vypadá jako milující matka, která se jen kvůli někomu jinému nemohla postarat o obě děti. Je mi z toho strašně smutno, už i proto, že dvojčata by být rozdělena neměla, a hlavně! Je jasné, že třeba v začátcích si budou jeden druhému závidět. Bill všechny peníze, které on neměl a Tom se v nich téměř válel a Tom zase na to, že měl Bill milující matku a stabilní vztah, kdežto on od otce nepoznal nic jiného než chlad a odcizení už od mala. Jsem strašně zvědavá jak se ti dva budou sbližovat a hlavně jestli budou mít skutečný zájem. Jsem strašně moc natěšená na to, co jsi pro nás připravila, protože na základě tvých minulých povídek vím, že se mámena co těšit!
Takže z tohohle dílu mám hodně myšlenek a pocitů, ale co vím nejjistěji je to, že tuhle povídku miluji! ♥♥♥
Teda, rovnako ako dievčatá, ani mňa samozrejme ani nenapadlo, že Tom a Bill budú dvojčatá. A hoci je už skoro vedecky dokázané, že medzi príbuznými, ktorí spolu nežijú a nepoznajú sa sa môže vyvinúť blízky vzťah, neviem si to takto vôbec predstaviť. Veď sa evidentne nemajú radi ( a majú na to dobré dôvody, ako zdôraznila Mischulka ) a tak aj keby ich to k sebe ťahalo, budú sa brániť zubami – nechtami. No, som zvedavá. Fakt zvedavá. Ďakujem za časť, teším sa na ďalšiu.
Ty vaďo, to je pecka, já prostě musím hodit poklonu. Tomu říkám zvrat!!!!
Takže bráška… Očividně si asi polezou na nervy, protože jsou každý z jiného "světa", nebudou se chápat. Bill je dost svérázné stvoření už od pohledu, a tu ochranu rozhodně bude potřebovat. Kdo by ho nechtěl přefiknout? Na druhou stranu by mohl přitáhnout stálé zákazníky, o zbytek se postará ochranka, ne?
Jsem zvědavá, jak to mezi nimi bude fungovat. A mimoto mě napadlo, že Tom by toho ve finále mohl využít, kdyby tatík příliš prudil. 😉
Jinak jsem moc ráda, že se Tomovi daří. Škoda, že se nemůžu juknout. Jenom tři prstíčky si ohřejeme… 😀
Díky za kapitolu a těším se na pokračování.
Wohooo! Konečně se dostávám ke komentáři! Přpravuju se už dva dny, že ho sakra musím napsat!:D Protože díl jsem si pouštěla pozdě večer v pondělí do ucha a usmívala se jak měsíček na hnoji, s očima dokořán jak po LSD (ač ve skutečnosti nevím, jestli tohle LSD taky způsobuje, ale jinak nevím, jak ten stav popsat:D), když se objevily výše uvedené skutečnosti ála BILL JE DOPRDELE JEHO VLASTNÍ DVOJČE!!! 😀 😀 😀
Tohle jsem nečekala -ne- ani ve snu! To je tak neskutečný a úžasný překvapení, udělala jsi mi s tím doslova dětskou radost (ne jednoho dítěte, celý školky a všechn 4 nebo kolik stupňů!) Sakra, kam na ty nápady chodíš?! Když se zamyslím zpět – Bill ať jako bezdomovec, uklízečka, tanečník nebo host v klubu… cokoliv z toho nepříbuzný by bylo NUDA ve srovnání s tím, když ho tam pošleš jako jeho vlastního bratra!:D To je asi největší překvapení za poslední… hm, měsíc, v povídách, co čtu?!:) Zkrátka jsi mě tím dostala v tom nejlepším smyslu. Nejdřív každýho nenápadně uvedeš v omyl, že Tom má "jen" mladší sestřičku a pak tam nastrčíš Tomovu mamku (bože, já si myslela, že přišla nějaká a) Tomova ex nebo b) Tomův ex:D a c) někdo, koho nesnáší nebo s ním nevyřízené účty z minulosti a bude nějak důležitý v té povídce, ale vážně jeho matku jsem nečekala, tím spíš ne v tomhle doprovodu.:D Jo, budu to tady omlejvat furt, protože nedokážu skrývat nadšení..:D Dobře, ale zpátky k podstatě! A budu přeskakovat, protože… DOJMY!:D
Bill se mi od začátku zamlouvá. Ten jeho otrávenej přístup k celý věci, moc se mi líbí, že není hned "jéé, ahoj Tomísku, ztracenej bráško!:D" Líbí se mi, když si k sobě musí cestu budovat a možná to nebude lehký a bude to jen pozvolna, což tady z toho cítím, tak trochu.:)
Abych nezapomněla, Tom se mi taky líbí, jak se toho chopil. Roste, buduje, má na to a otci to natře!
Mimochodem ta fotka – našla jsem ji a to je jako woooow, všechny moje představy o dokonalým klubu, hlavně ten had prostě, to je mega…! Ty naleštěný modrý plochy, pořád se na to musím dívat, jak je to dokonalý! Našla jsem mezi tím i jinej klub, jmenuje se Intrigue a to je taky pecka, úplně mi to k Tomovi sedne jako tohle. A to, že tam skoro nikdo nesmí dovnitř, jak je popsáno v začátku – už ted se ten klub řadí mezi ty TOP a to ještě neotevřel po rekonstrukci.:) Vypadá to tajemně!
Jsem strašně zvědavá, jak bude probíhat Billovo zaučování a co všechno se ještě rozvine, protože každý díl se rozvíjí další mikropříběhy, tu něčeho, někoho, s někým..:D a ty dávají dohromady tuhle nádheru. Máš to opravdu promyšlený a moc oceňuju čas, co tomu věnuješ! A TĚŠÍÍÍÍÍÍM se na další díl!!<3
Oveľa lepšie ako bezdomovec je zatajený braček:D a je to aj celkom uveriteľné pri takom otcovi aký sa tu opisuje. Teším sa na Billa 🙂 ďakujem za kapitolu.
Moja teória o bezdomovcovi nebola až tak ďaleko :D. Jupíí, teším a na pravý twincest ♥♥♥. Moc dobre ich vzťah nezačal, ale to sa spraví, keď sa bližie poznajú :). Billa je mi lúto, takúto odpornú vec si nezaslúžil :(. Teším sa ďalej