autor: Áďa
Toma neuvěřitelně překvapilo, jak krásně si Billian se zbraněmi rozuměl, ať už se jednalo o šerm nebo o lukostřelbu. Měl pocit, že ty jemné štíhlé prsty budou mít problémy kord vůbec uzvednout, a on se přitom Billian rval jako lev. Pravděpodobně se v něm probouzelo něco, co v něm rodiče násilím pohřbívali. Mužská povaha jeho života. Akorát to mělo jeden háček. Tomovi se vůbec nelíbilo jeho ženské jméno, neladilo k němu… Vykřikl, když se zasnil, což mělo za následek, že mu rozesmátý soupeř vyrazil zbraň z rukou a svalil jej na zem, kde mu držel ruce nad hlavou a culil se do jeho obličeje.
„Tak co? Kdo z nás dvou vyhrál?“ šklebil se černovlasý chlapec.
„Ty,“ odpověděl s lehkým úsměvem Tom. „Protože jsem tě nechal, abys vyhrál!“
V tu chvíli se mocným vzepřením vyškubl z protivníkova sevření a pevně mu objal ruce kolem krku. Stáhl si jeho obličej k sobě a dlouze, něžně jej políbil. Využil přitom situace a jemně ho svalil pod sebe a zabořil mu prsty do havraních vlasů.
„Tak co?“ zašeptal Tom a zamrkal. „Kdo je teď vítězem?“
„Ty!“ vydechl Billian.
Jeho oči zářily jako dvě hvězdy a Tom tiše vzdychnul nad tou krásou, která ležela v jeho náručí. Billianova tvář vyzařovala radost, oči se v ní třpytily, tváře se lehoulince červenaly a heboučké rtíky přímo vyzývaly k dalšímu polibku. Černé vlasy se rozprostíraly kolem hlavy jako svatozář a Tom se téměř bál své lásky dotknout, aby tu svatou nevinnost nějak nepoškodil. Když ale viděl, jak odevzdaně leží a vděčně na něj hledí, nemohl jednat jinak. Znovu se vpil do těch nádherných polštářků, přitom ale podsunul své ruce pod chlapcovy lopatky. Opatrně ho začal zvedat. Teprve když byl na nohou, odtrhl se od jeho úst. Zaznamenal tázavý pohled.
„Neboj, jdeme jenom dovnitř,“ ujistil jej Tom a vyrazil směrem k zámku.
Teprve v jeho komnatě Billiana pustil. Jemně ho položil na postel a opět začal svými rty laskat jeho tvář. Po chviličce se však napřímil a zadíval se do těch důvěřivých čokoládových očí.
„Copak?“ zeptal se Billian.
„Víš… napadlo mě, jestli bys nechtěl své jméno zkrátit,“ zapřemýšlel Tom a vyslovil tak nahlas to, co jej už značnou chvíli tížilo. „Billian zní na tebe moc žensky… Co třeba jenom Bill? Je to jednak krásná zdrobnělina, a jednak to zní mnohem více mužsky. Co říkáš?“
Černovlasý chlapec však odpovídat nemusel. To, jak se mu nadšeně rozzářily oči, mluvilo za vše. Tom se usmál, zbožňoval ten svit, jenž se dokázal prodrat skrz čokoládové duhovky. Opět se k nyní již Billovi sklonil a něžně mu pohladil líce. Obdivoval, jak je jeho pleť hebká a bez jediného defektu. Pomalu rozepnul dva knoflíčky, které upevňovaly košili tak, aby halila Billův krk. Pokračoval, dokud nerozepnul celou košili a jemně ji shodil z chlapcova těla. Povšiml si, jak Bill strnul a nejistě se na něj zadíval.
„Ničeho se neboj,“ špitl tiše Tom. „Tohle je, dá se říct, další výuková lekce. Ta nejpříjemnější. Tohle ti ukáže, co je tou nejkrásnější činností v životě muže. Bude se ti to moc líbit, ale musíš být v klidu a věřit mi, ano? Nesmíš se bát.“
„Dobře,“ přikývl poslušně Bill.
Když viděl, jak se na něj Tom překulil, trošku znejistěl. Nikdy ještě nezažil, aby mu byl někdo takhle blízko a neměl ani tušení, co tou nejkrásnější činností může být. Přestože ho taková blízkost poněkud znervózňovala, nehýbal se a klidně spočíval na hebkých polštářích. To, že byl takhle blízko právě Tom, ho uklidňovalo a dodávalo mu pocit bezpečí. Věřil, že by mu de Peyrac, ať už o něm vykládala matka cokoliv, nikdy neublížil.
Tato myšlenka se v něm ještě více zakotvila, když Tom malinko sklonil hlavu a stiskl mezi rty citlivou kůži na jeho hrdle. V tu chvíli jako by mu začalo v těle tančit tisíce pestrobarevných motýlků. Šimrali ho zevnitř sametovými křídly a byly to velmi nádherné doteky, žádný z nich se však ani v nejmenším nedokázal vyrovnat dotykům, které mu způsobovaly Tomovy rty, které se pomaloučku přesouvaly na jeho hruď a jejich laskání bylo čím dál tím více intenzivnější. Poté, co zapojil do své hry i hřejivý jazyk, Bill tiše vykřikl, načež se začal jemně chvět. Tom na chvíli přestal, trošku se nadzvedl a zadíval se do zaskočeného obličeje.
„Copak?“ usmál se. „Tak jak se ti to zatím líbí?“
„Je to… já… já nevím, nemohu to vylíčit,“ zakoktal se Bill. „Je to nádherné, ale ještě nevím, co to je, ještě nikdy… nikdy jsem nic takového nezažila – nezažil,“ opravil se rychle.
Tom se culil čím dál více a přestože Bill na něj dále kulil oči plné překvapení z něčeho nového, ani trošku se nebál, věděl, že je přece s Tomem. Cítil, jak mu jeho ruka rozepnula i kalhoty a pohrávala si s jeho tělem tak dlouho, dokud Bill nezůstal zcela nahý. Jakmile si to uvědomil, zalil jeho tváře ruměnec. I tak ale setrvával v klidu. Tom mu před chvílí řekl, že mu má věřit, a on mu taky věří. Více, než komukoliv na světě. Prohnul se v zádech, když silná, ale přitom tak něžná ruka jemně stiskla jeho přirození.
„Tak už víš, co tohle znamená?“ zeptal se se spikleneckým zamrkáním Tom, přičemž druhou rukou ukázal na Billovo vzrušení.
„Nooo… nevím,“ sklopil Bill provinile oči.
Dredatý chlapec měl co dělat, aby udržel vážnou tvář a nezačal se smát na celé kolo. Pomalu, ale jistě zjišťoval, že Billovi asi bude muset vysvětlit mnohem více než jenom šerm, lukostřelbu a jízdu na koni obkročmo.
„No… to, že se ti stane to, co tě ráno tak vyděsilo,“ začal rozvážně vysvětlovat, snažíce se přitom mluvit pokud možno jednoduše, aby Billovi co nejméně mátl hlavinku odbornými názvy. „To se ti stane ve chvíli, kdy zjistíš, že… hm… že někoho miluješ. Že ho miluješ tak hodně, že bys pro něj udělal cokoliv,“ zakončil svůj proslov a byl spokojený sám se sebou, že to řekl rychle, stručně a snad i srozumitelně. Sám totiž cítil ve svých kalhotách napětí a rozhodl se tedy pro praktickou ukázku.
„Opravdu?“ vykulil oči Bill.
„Jasně!“ potvrdil Tom. „Hele, ukážu ti to.“
Zkušeným pohybem se zbavil veškerého oblečení, ignorujíce přitom Billův poplašený pohled.
„Podívej,“ řekl a ukázal přitom na svou tyčící se chloubu. „Tahle věc umí nejenom čůrat. Umí udělat ještě něco. A to něco je hodně příjemná záležitost. Ale!“ zvedl významně ukazováček do vzduchu. „Aby se ta záležitost mohla provést, tak ti tohle musí stát, chápeš? Bez toho to prostě nejde. Musí to vypadat přesně takhle, jako u mě, víš?“
„Aha,“ zamumlal Bill a trošku se nadzvedl, aby lépe viděl. Zkoumavým pohledem přejel Tomův penis. „A co je tohle?“ ukázal na lesklou kapičku na vrcholku. „Ty ses počůral?“
„Neee,“ zakvílel Tom a protočil oči v sloup. „Tohle není žádné počůrání. Tohle je taková vodička, která právě pomáhá dělat ty krásné pocity. To už je znamení toho, že můžu udělat tu záležitost.“
Na chvíli se odmlčel.
„A teď právě přicházíš na řadu ty a to, abys mi věřil,“ pokračoval po chvíli ticha, během níž se Bill snažil všechny tyhle informace zapamatovat.
„A co mám udělat?“ zeptal se černovlasý chlapec.
„Otoč se a lehni si na bříško,“ navigoval ho Tom. Počkal, až Bill jeho povel splní. „Výborně,“ pochválil ho a pohladil krásná záda. „A teď se musíš co nejvíce uvolnit a hlavně zůstat v klidu, ano? Možná se ti to zezačátku nebude líbit, protože prvních pár chviliček je to trošku nepříjemné, někoho to i bolí. Ale neboj!“ dodal rychle, když se Bill ustrašeně ohlédl přes rameno. „To je jenom začátek! Pak už to bude opravdu krásné, slibuji. Věříš mi?“
„A… ano,“ hlesl tiše Bill. Tomova slova o počáteční bolesti ho znepokojila, tak pro jistotu zavřel očka. Přitom se však snažil zůstat klidný, přesně tak, jak to Tom chtěl. Zavrtal se ještě hlouběji do peřin a čekal, co se bude dít…
Nemusel čekat dlouho. Tom ho nechtěl déle trápit a hlavně se už chtěl zbavit toho tepajícího napětí. Zároveň však nechtěl, aby to Billa moc bolelo, musel na to jít pomalu a obezřetně. A zároveň ho svírala lehká tréma, protože dosud jeho rukama prošly jenom dívky a žádní chlapci, a on to, co má teď udělat, jenom odhadoval. Doufal, že se nemýlí. Zhluboka se nadechl, naposledy pohladil Billova záda a přiblížil se svým klínem k jeho zadečku…
Bill vykřikl a trhl sebou, když ucítil, jak něco cizího bolestivě vjelo do jeho těla. Co to je? Ví o tom Tom? Snažil se někam uhnout, ale Tomovy silné paže ho držely za boky. Bill začal panikařit. Co je ta neznámá věc, která ho tak bolí? Začal plakat.
„Tome,“ vzlykl. „Tome, co to je?“
„Klid,“ vydechl Tom. „Neboj, to je to bolení, o kterém jsem ti říkal. Za chviličku to přejde, uvidíš.“
„Ale ono ve mně něco je!“ zakvílel Bill. „Něco se ve mně hýbe!“
„No to je právě ono!“ odvětil přerývaně Tom, který již začínal lapat po dechu. „To je přece to, čím běžně čůráš! Jak jsem ti ukazoval, že musí být takhle připravený, tak byl připravený právě na tohle! Teď to jenom chviličku bude bolet, ale vydrž, za chvíli se ti to bude moc líbit! Věř mi!“
„Vě… věřím ti!“ vzlykl zoufale Bill a zabořil uplakaný obličejík do polštáře.
Po chvíli ale začal zjišťovat novou věc. Sice se v něm ta věc pohybovala čím dál rychleji, ale teď už to opravdu nebolelo! Teď to začalo být docela i příjemné. Pořád sice cítil ten drtivý tlak a sem tam ho pořád bodnul střípek bolesti, ale ty pohyby v něm začaly probouzet dosud nepoznané pocity. Měl dojem, že znovu začíná cítit veškeré štěstí a radost, kterou cítil dnes ráno na zahradě. A ten dojem sílil s každým Tomovým dotykem uvnitř jeho těla! Postupně z něj opadávalo napětí, a slzy bolesti se již dávno vsákly do lačného polštáře. Cítil se tak krásně, zdálo se mu, že už nemůže být nic lepšího… Ale to se mýlil. Tom totiž najednou dlouze vykřikl a Bill cítil, jakoby v něm začalo plavat něco teplého, něco, co ještě více podtrhávalo ty krásné pocity. Ale co to je, co to v něm teče?
„Tome!“ vydechl. „Ve mně…. Ve mně něco plave! Co to je?“
Teď už to Tom nevydržel. Vyčerpaně dopadl na Billova zpocená záda a pevně ho objal, zatímco se začal smát do záplavy uhlových vlasů.
„To je ta vodička, Billí,“ dostal ze sebe mezi smíchem. „To je to, jak sis myslel, že jsem se počůral, víš? Říkal jsem ti, že ta vodička při tom všem pomáhá. Tak to, co v tobě teče, je právě ona.“
Pomalu se začal uklidňovat a se slastným vzdechem si opřel hlavu o tu Billovu. Leželi teď jako jedno tělo, tvář jednoho se tiskla ke tváři toho druhého a srdce jim tloukla ve stejném rytmu…
„Aha,“ odpověděl poučený Bill.
A Tom zjistil, že dnes už žádná takováhle magická chvilka společného ticha nebude, když se začal svíjet v novém přívalu smíchu nad Billovou reakcí…
autor: Áďa
betaread: Janule
Áďoo, ty vado!xD Tak jsem se minule zmylila 😀 On ho nauci opravdu vsechno. Ja mela dost xD Jak mu to vysvetloval podrobne. "Tim se cura" jaajky! To je tak vtipny, to je nejlepsi dilek, ne jako kvuli tomu jenom ze se pomilovali, ale ty otazky Billa..on je roztomilej, chudacek 😉 Tome, dobre vysvetlujes! Jsem zvedava, jestli necha i Billa, aby to vyzkousel! 😀
btw. Uz vim, co mi to de Peyrac pripomina, ale je to ujety – Tom de Pero xDD 😀
je to fakt moooc supeer
tome, ve mně něco plave!
hej chlamam se u toho ještě teď xDDD
supa povídka, jen tag dál 🙂
Teri.K : no to jsou ale nápady 😀 njn, když to Bill sám nezná, tak se musí na všechno zeptat, no 🙂
No teda,to byl díl!
xD
xD xD
xD xD xD
Začátek byl typicky něžnej,ale pak….no prostě xD Nepobírám,že mu to byl Tom schopnej vysvětlit…Já bych se rozřehtala hned!
super dilek konecne nejaka akce uz mi to tam chybelo siuper pises skvele miluju tuhle povidku honem dal
tak tenhle díl je mooooc! xDDD no prostě pecka….SUPER!!!!!
:-):-):-) to je perfektní!! :-):-) já jsem se tady u toho tak nasmála!! ani jsem nedoufala, že bude Tom fakt tak ochotný, a že Billa všechno naučí 🙂 to jeho trpělivé vysvětlování, 🙂 úžasný 😉
*smích*
ty vole, mazec:-D Nejvíc díl 😀 Jako já jsem taky autorka, ale fakt nevím, jak bych tohle "vysvětlování" popsala. Super:-D
xD xD xD xD
ne to fakt nedávám xD
prej "ty ses počůral" xD xD já se zblazním 😀
omg xDDDDDDDd.. ne s toho hle prostě nemůžu xDDDDDDDDDDDD
OMG XD XD XD XD XD XD
Ty vole ja fakt nevim jak bych sa citila na Tomovom mieste kebych mala vysvetlovat sex blbeckovi ktory vcera zistil ze je chlap XD XD XD XD
kámo… toto jak keby otec vysvetloval 3 rocnemu decku :DDD
Tak tahle kapitola mně malem smichem zabila.