autor: Áďa
Billian otevřela oči. Pootočila hlavu směrem k oknu a podle lehce načervenalého obzoru usoudila, že bude pravděpodobně těsně před východem slunce. Slastně si povzdychla, když si uvědomila, že cizí prostředí, které ji ihned po probuzení lehce mátlo, patří ve skutečnosti Tomovi. Takže to celé opravdu byla skutečnost! Šťastně se usmála a zavrtala se ještě hlouběji do nadýchaných peřin. Cítila z nich Toma, ačkoliv on spal v jiné ložnici. S úsměvem zhluboka nasála jeho vůni. Zřetelně si vybavovala jeho hluboké temné oči, laskavý úsměv, jizvu a udatné tělo…
…a ztuhla jako solný sloup. Ucítila ve svém klíně podivné napětí! Zaskočeně svraštila obočí. Co se to děje? Vždyť ještě nikdy v životě nic podobného necítila! A nezůstalo jen u napětí, měla pocit, jako by jí tam něco rostlo a stoupalo! Co to je, co se s ní děje? Odkopla ze sebe peřinu a nejistě si rozechvělýma rukama začala vyhrnovat šaty…
…a hlasitě zaječela. Celá se roztřásla, když zjistila, že ta část jejího těla, která vždycky zvolna visela směrem k zemi, se náhle vypíná k jejímu obličeji a ještě to v ní podivně tepe! Co to je, co se stalo? Neuvědomovala si, že pořád křičí strachy…
Tom spal hlubokým spánkem a zdál se mu nádherný sen. Byl zrovna s Billian na romantické procházce u jezírka. Viděl, že je s ním šťastná, a jím samým zmítala jedna vlna radosti za druhou. Položil jí své dlaně na tváře a dotkl se svými rty jejích. Přivinul si ji k sobě blíž a jeho ruce postupně začaly hladit její záda, její štíhlé boky… Najednou se ale mezi nimi objevila obrovská černá kočka. Oči jí svítily jedovatě zeleným plamenem a ona začala mňoukat. Nejdříve potichu, čím víc však Tom Billian líbal, tím bylo mňoukání naléhavější, téměř až výhružné. Billian ale náhle ucukla a se strachem v očích se zahleděla na kočku. Jakoby ji zvíře v něčem prozradilo tím, jak na ni zlostně prskalo, syčelo a doráželo. Tom to nechápal. Co na ní ta kočka viděla divného? Vždyť takhle se přece domácí mazlíčci k hostům nechovají! Věděl, že Billian pro něj byla tajemná už od jejich prvního setkání, ale proč na ni ta kočka reaguje takhle? Opravdu to může být záludná čarodějnice? Jeho přemýšlení ale náhle přerušil hlasitý výkřik…
Zmateně otevřel oči. Měl dojem, že výkřik byl součástí toho podivného snu. Nicméně, křičení neustávalo, a co hůř, byl z něj cítit strach. Tomovi chvilku trvalo, než se po spánku zorientoval. Pak si to ale uvědomil. Billian! Je v nebezpečí, jinak by takhle určitě nekřičela! Rázem byl z postele venku. Nenamáhal se připínáním kordu k opasku, pouze ho chytil do ruky a divoce se rozběhl směrem k dívčině ložnici. Prudce rozrazil dveře.
„Billi, co je? Co se děje?“ vykřikl a rychle se rozhlížel po místnosti, připraven zaútočit na kohokoliv, kdo jeho lásce způsobil po ránu takový strach.
Nikoho však neviděl. Popustil tedy ruku s kordem směrem k zemi, zavřel dveře a vydal se směrem k posteli, na níž chvějící se Billian seděla. Posadil se vedle ní a dal jí ruku kolem ramen.
„Billi, copak se stalo? Něco ošklivého se ti zdálo?“
„N… ne,“ vzlykla. „Jen se… jen se asi něco divného sta… stalo,“ hlesla a rukou ukázala směrem ke své sukni.
Tom se podíval na její šaty, neviděl tam však kromě mnoha záhybů nic podezřelého, co by mohlo dívku takhle vyplašit. Opatrně tedy uchopil lem sukně a začal jej nadzvedávat. V tu chvíli na něj padl první stín něčeho zvláštního. Zdálo se mu to, nebo pod tenkou látkou, která halila nejcitlivější část jejího těla, bylo něco zvláštního? Něco velkého, co vydouvalo látku do podivného, jemu však známého tvaru. Jemně uchopil tu látku a stáhl ji… a údivem mu poklesla čelist, když viděl mužský pohlavní orgán. S vytřeštěnýma očima se podíval na Billian.
„Co to…“ začal, ale ona mu skočila do řeči.
„Já také nevím, co to je, co se to se mnou děje!“ zakvílela a v návalu pláče se mu zhroutila kolem krku. „Tome, prosím! Prosím, pomoz mi! Co mi je?“
Tom zhluboka dýchal. To, že ho Billian téměř škrtila, ani nevnímal. Nedokázal ale pochopit tu skutečnost, kterou právě odhalil. To, co právě viděl, svědčilo nepochybně o tom, že Billian je ve skutečnosti muž. V tom případě byl však Tom velmi zmaten. Proč se tedy obléká a líčí jako žena? Proč tak byla vychovávaná? Proč o tom, že je to ve skutečnosti chlapec, nemá zjevně ani sebemenší tušení? Vždyť kdyby to věděla, tak ji to, co se teď s jejím přirozením stalo, vůbec nepřekvapí!
Usilovně přemýšlel. Co teď s nimi bude dál? Mohl by se jí, tedy vlastně ho, zříct a nechat ho dopravit zpátky do Francie, aby si tam už se vším poradil sám. Jenže tohle Tom nedokázal. Ačkoliv byl stále v silném šoku, uvědomoval si až příliš dobře, že tohle křehké bezbranné stvoření, které mu teď plakalo na rameni, miluje stále stejně a zřejmě milovat bude, ať už je to žena nebo muž. Opatrně mu tedy nadzvedl bradu a zadíval se do uplakaných hnědých očí, tolik podobných těm jeho.
„Billi… Ty to nevíš, co se ti teď stalo? Co to celé znamená?“
Smutně zavrtěla hlavou a jejím tělem stále probíjely vystrašené tiky.
„Víš,“ začal ztěžka Tom. Nevěděl, jak mu to má taktně vysvětlit, aby ho nevyplašil. „To, co se ti teď stalo… To znamená, že… že nejsi žena, ale muž.“
Billian vytřeštila oči. Tahle informace ji natolik zaskočila, že úplně zapomněla vzlykat a třást se, stěží i dýchala.
„Jak… jak to myslíš?“ zeptala se rozechvěle.
„No… tak, jak to říkám,“ odpověděl Tom. „Nejsi dívka, jak ti pravděpodobně všichni říkali. Jsi muž, protože kdybys jím nebyl, tak nemáš tohle,“ přejel jemně rukou skrz šaty přes jeho záludný orgán.
Billian začala přerývaně dýchat a zahleděla se do prázdna.
„Ale… proč mi tedy o tom nikdo neřekl?“ zeptala se a bezmocně se podívala na Toma.
„To nevím,“ pokrčil rameny. „Ale vím jednu věc,“ dodal a pevně se mu podíval do očí. „Ať už ve skutečnosti jsi kdokoliv, moje láska je pořád stejná. Miluju tě a milovat tě budu, i když jsi vlastně muž.“
Teprve teď začala Billian jeho slova docházet a ona jim až teď začínala rozumět. Takže není dívka, jak jí odmalička namlouvali… Je muž, a nikdo s tím nic neudělá… Ale proč jí v tom případě rodiče odmalička lhali? Zmateně svraštila obočí.
„Aha,“ vydechla po chvíli tiše. „Jistě, už to chápu! Maminka mi říkala, že se s Louisovými rodiči o naší svatbě dohodli již před mým narozením, aby už mezi našimi zeměmi nedocházelo k bojům! Takže – „
„Takže když zjistili, že jsi ve skutečnosti kluk, tak z tebe udělali holku, aby nemuseli rozhodnutí měnit a aby kvůli tomu nebyla další bitva!“ skočil jí do řeči Tom. „A proto tě Louis chtěl nechat upálit, musel po svatbě zjistit, co jsi ve skutečnosti zač! A nebylo by divu, když se z dívky, o jejíž kráse jdou zvěsti po celé zemi, stane náhle muž! Proto byl tak posedlý představou, že jsi čarodějnice, to proto tě chtěl nechat upálit, protože zjistil, že jsi ve skutečnosti muž!“
Hleděli si navzájem do očí a společně, ruku v ruce, rozdýchávali tajemství, které mělo zůstat navždy ukryto a které teď oni dva vynesli na denní světlo. Náhle jim do sebe všechno zapadávalo, každičký detail podivného chování svých rodičů najednou přestal být pro Billian záhadou. Po chvíli ale znovu zesmutněla.
„Jenže já… já se neumím chovat jako muž,“ hlesla. „Já vlastně o mužském životě vůbec nic nevím!“
„To nevadí,“ ujistil ji Tom. „Pomůžu ti, všechno ti ukážu a vysvětlím. Klidně můžeš dál nosit šaty a líčení, jestli jsi na to zvyklý. Ale se vším ostatním ti pomůžu. Naučím tě, jak bojovat, jak jezdit na koni obkročmo, jak lovit. Společně to zvládneme, věř mi.“
Billian se na něj nejistě podívala.
„Myslíš?“
„Nemyslím si to,“ zavrtěl hlavou Tom. „Já to vím. Uvidíš, že za pár dní, nejdéle týdnů, z tebe bude pravý muž se vším všudy, ale budeš mít navíc jeden bonus.“
Zahleděl se do posmutnělých hnědých očí a usmál se.
„Mé srdce,“ dodal na vysvětlenou.
Objal Billian kolem krku a přitiskl své rty na jeho. A Billian si právě v té vteřině uvědomil, že Tom má pravdu. Že on je ve skutečnosti muž a bude se s tím vším muset nějak vyrovnat. Dojalo jej, že i přes to všechno ho Tom miluje pořád stejně. Teprve teď ho tedy objal pevně kolem krku a polibek mu opětoval. Najednou věděl, že oni dva to spolu zvládnou a že se mu v Tomově přítomnosti nemůže nic zlého stát, že jej bude mladý de Peyrac chránit životem i smrtí a že mu se vším pomůže a poradí.
autor: Áďa
betaread: Janule
Mein Gott!To by mě nenapadlo,že to zjistí tak brzy!
Ten díl byl opravdu nářez.Hned na začátku mi způsobil velice silný záchvat smíchu,který se mi moc nevyplatil,když jsem díky němu sletěla ze židle a vysloužila si tím pohledy deseti puberťaček,které okupují počítače kolem mě. xD xD xD
A Tomi je zlato.
Ale to mu bude pořád říkat Billian? Ee,to zní divně…Přejmenuj si ho na Billa. 😀
Konecnee! Jupii, uz to oba vedi! Ja tady zacla radosti kricet, kdyz se Bill leknul. Tak on se poprvy vzrusil?! xDD Tom je strasne hodny, to je od nej tak krasny. Proste zlaticko 😉
Áďo, super dilek! Tesim se na dalsi. Asi nic provadet nebudou ted, skoda 🙁 Ja vim, ja vim, mlcim 😀
tedaaaaa!!!!! Tom je hodňoučkej…….perfektní díl!!!
Teri.K: myslíš? 😉
páni… xO nečekala sem, že se to dozví takhle brzo…. Billa mi bylo na začátku líto, ale stejně mi to vykouzlilo úsměv, protože sem si představila jak na tý posteli sedí a kouká na onu záhadnou věc, která je pro něj nepochopitelná….. x)) sem strašně ráda, že ho Tomi neposlal zpátky jak zpočátku uvažoval… x)) on je tak úžasnej… x)) teďka se budou moct pomstít spolu…. x)) sem strašně zvědavá na další dílek, je to strašně zajímavý a naprosto dokonalý… x))
Áďa: Co myslis, ze myslim?xD Jako jestli neco bude nebo nebude?:D
Teri.K: no…. hádej 🙂 já vím, ale nepovím, žeště bych tím nejen tebe připravila o překvapení :-)))
Terezka, meygan: no trošku brzy to je, ale už jsem ty chudáčky nemohla nechat dýl se trápit 🙂
a všem mocinky děkuji za komentíky, mám z nich radost 🙂 :-*
Ádo to je pohoda je to fakt nádhera.supéééééééééééééééééér
Naprosto skvělý! Dnešní díl bych označila jako zlomový…Chuďátko Billísek, to byl asi trochu šoking, když zjistil, co se mu to v klíně zvedá…xDDxDD Ale Tomin je borec, že mu to tak rychle docvaklo a hlavně, že to bere v pohodě. To bych teda moc ráda viděla, jak bude Tom Billa všechno, ale myslím opravdu všechno učit..xDDxDD Mlčím…xDxDD Nádhernej díl!
Ouu, at ho uci vsechno. Áďo, necham se prekvapit. Ja to uplne vidim, bozinku xD
🙂 🙂 u téhle části jsem se prostě neudržela "..která vždycky zvolna visela směrem k zemi.." 🙂 to je tak prostě dokonalé!!jejda..prostě tenhle díl, je opravdu excelentní 🙂 a nemůžu se dočkat.. co "všechno" jej bude Tomi učiti 😉
ale divný je že ji nestal dřív xD xD
ale jako sranda no xD
Aduska: tys me rozesmala xDD To je divny no, tak asi ho nikdy nic nevydrazdilo. Zvlastni 😀
Auska-Teri.K: 🙂 🙂 🙂 🙂
nooo… on jednak neměl ani příležitost, aby se mu to stalo, a jednak měl doma takový přísný režim, že žil v takovým napětí a strachu, že se mu tohle nepovedlo 🙂 a pokud se mu to kdy povedlo, pak měl strach něco takového svým rodičům vůbec přiznat, jak myslíte, že by reagovali? matka by padla do mdlob a otec by ho zabil 🙂
Ja bych se teda nesverila. Ale hlavne, ze se to jeho otcovi nikdy nestavi xDD
trefa 🙂 jenže aby se mohl pod otcovou výchovou stavět, tak by napřed hrabě musel chtít syna, a ne dceru, jejíž sňatek má zastavit letité nepokoje a boje se sousední zemí…
To jo, hold ma chlapec smulu. Ja ho lituju. Ale jestli se Bill odhodla a ukaze, ze se za nic nestydi, tak at si jeho otec mysli co chce. Tom je fakt borec!
Áďi,na tom něco je..chudáček!! Já se,ale vždycky směju , když tam nepíšeš, že "matka by padlo do mdlob" 🙂 🙂 já nevím proč..mě to přijde, tak strašně směšný,….:D:D ale stejně to nepochopím, jak může být jeho otec tak přísný a zlý..když si pamatuju, že byl i rád, že se ho zbavil..to bylo smutný..
Lorett: no padla by do mdlob, protože ona k němu na rozdíl od otce aspoň trošku citu má, ale jako ženská tehdejší doby, co nemá takový přehled jako my současní, by mu to neuměla vysvětlit a navíc by se bála, že by ho otec nechal zabít pro případ, že by je slyšel někdo ze zámku, že mají místo dcery syna
Teri.K: nevím nevím, jestli se odhodlá, jestli ho nepřebije strach z výchovy 🙂
Mazec, sice tuhle povídku nečtu, ale tyhle poslední díly mě zaujaly, jsem ráda, že to Tom taky vzal…pěkný, fakt:-D
Ještě že to Tom vzal tak dobře ´bude Billovy dělat učitele ve všem.