autor: Rachel
Tom vynesl dva velké kufry před dům a naposled se rozhlédl po poloprázdném domku. Strávil tady rok a tak se skoro se slzami v očích loučil se svým domovem. Ale utěšovala ho skutečnost, že teď bude mít nový domov. Lepší, ve kterém nebude sám a bude žít se svou láskou. To Toma těšilo ze všeho nejvíc. Znova se zasnil. Bude usínat s Billem, bude se vedle něj probouzet, bude mu nosit snídaně do postýlky. Všechno budou dělat společně. Tom se pousmál. Na rameno si přehodil batoh a zamknul za sebou dveře. Byl moc rád, že kufry jsou na kolečkách a tudíž je nemusí vláčet v rukách. S úsměvem zamířil do poloprázdných ulic, které začalo ozařovat sluníčko. Byla neděle a k tomu sedm hodin ráno a pro většinu obyvatel města to znamenalo ještě půlnoc. Ale i tak bylo tohle slunečné ráno jedním z nejkrásnějších v Tomově životě. Nemohl se dočkat, až bude u Billa a znova jej políbí. Zrovna procházel kolem květinářství, které bylo nově otevřeno. Pohled mu padl na velkou vázu, ve které bylo asi třicet rudých růží. Rychle vytáhl z batohu peněženku a vešel dovnitř.
Simone si s hlasitým zívnutím zalila svou denní dávku kávy a začetla se do novin, co ležely na stole. Dnes si přivstala, snad to bylo proto, že nemohla spát, ale navíc potřebovala zajet na nákup. Hověla si v křesle, ale zašramocení klíčů v zámku ji přinutilo vzhlédnout od článku. Položila šálek s nedopitou kávou na stůl a šla se podívat do předsíně, kdo to přišel. Trvalo chvíli, než jí došlo, že včera dala Tomovi klíče od domu. Až jeho rozjasněná tvář jí vykouzlila na rtech úsměv.
„Ahoj, mami,“ šeptl Tom podvědomě, protože mu bylo jasné, že ten černovlasý mazlík určitě ještě spí. Kufry zanechal v předsíni a nenápadně mezi ně položil červenou růži. Simone se usmála.
„Ahoj, Tome, ty sis tak přivstal?“ podivila se, a když Tom přikývl, usoudila, že v tomto si s Billem opravdu nejsou podobní.
„Pojď dál,“ vyzvala ho a šla do kuchyně, aby svému staršímu synkovi uvařila kafe.
„Bill ještě spí?“ zeptal se Tom a očima zaletěl ke schodům. Simone měla co dělat, aby se nerozesmála nahlas.
„Když jsi včera odešel, myslela jsem, že to tu zboří. Byl celý pryč z toho, že tu budeš bydlet. Jak ho znám, určitě nemohl usnout. A já jsem taky moc ráda, že tu s námi budeš, Tome,“ postavila před něj šálek kávy a přisedla si k němu.
„Promiň, ale v lednici je úplně prázdno, musím zajet nakoupit,“ omlouvala se a na kus papíru si zapisovala všechno, co musí koupit. Tom od šálku vzhlédl.
„Kdybych to věděl, mohl jsem to koupit já,“ dodal, ale Simone zavrtěla hlavou.
„S tím si vůbec nedělej starosti, stejně je potřeba větší nákup. Tento týden budu déle v práci. V úterý je konec června a navíc uzávěrka, takže tam bude pěknej zmatek,“ povzdechla si a zadívala se na hodiny, které ukazovaly pět minut po osmé.
„Tak já už pojedu, abysme měli na snídani alespoň něco čerstvého,“ zvedla se a políbila Toma na čelo. „Jsem moc ráda, že jsi tady, Tome,“ pohladila ho po dredech a s kabelkou a s klíčky od auta vyběhla ven.
Tom skrz žaluzie vyhlédl ven. Sluníčko už začalo svítit na plné obrátky a vypadalo to na další krásný letní den. Simone před pár minutami odjela a proto se Tom rozhodl jít za Billem. Vzal si červené poupátko a tiše vycházel schody nahoru. Opatrně vzal za kliku a tiše otevřel. Billův pokoj vypadal nádherně. Sluneční záře jej celý ozářila a tím působil ještě útulněji, než včera. Tom se rozhlédl po místnosti a vzápětí se mu na tváři rozlil široký úsměv. Na široké posteli leželo v bílých peřinkách zachumlané černovlasé stvořeníčko. Tom popošel blíž a klekl si k okraji postele, na které spokojeně dřímal jeho medvídek. Dlouhé řasy se mírně chvěly, rty byly svádivě vyšpuleny a ručky svíraly asi středně velkého plyšového oslíka. Tomovi se zatajil dech. Bože můj, je tak dokonalý, když spí.
Neváhal a z kapsy u svých XXL kalhot vytáhl mobil. Vypnul si blesk a zvuky a za pár sekund už měl Billa u sebe v mobilu. Nastavil si jej jako tapetu a telefon zastrčil zpátky do kapsy. Ještě chvíli se nechal unášet tou krásou, potom poupátko políbil a položil jej vedle Billa tak, aby růžička byla to první, co uvidí, až se vzbudí.
„Miluju tě, Billí,“ špitl a tichounce se z pokoje zase vyplížil.
Bílá peřina se zavrtěla a po chviličce už po pokoji rejdila mandlově hnědá kukadýlka. Bill nahlas zazíval a vytáhl packy zpod vyhřáté peřinky, aby se mohl protáhnout jako kotě. Natočil hlavu zpátky na bok a úsměvem pozdravil sluníčko. Málem by znova usnul, ale jeho pozornost upoutala růže, která byla volně položená vedle něj. Bill vykulil očka a pomalu se s Ijáčkem v náručí posadil. Opatrně vzal růži do ruky a jemně po ní přejel ukazováčkem. Na jeho rtech začal pohrávat čím dál tím větší úsměv. Rozhlédl se po pokoji a nasál tu známou přitažlivou vůni, kterou tolik miloval. Bylo mu jasné, kdo tu byl.
„Tu… tu růži mi přinesl… Tomi,“ špitl oslíkovi a málem hlasitě vypísknul radostí. Políbil poupátko a s vyceněnými předními zoubky vyrazil z pokoje a utíkal dolů. Modlil se, aby to nebyl jen krásný sen. Sen, ze kterého se probudí.
S bosýma nožkama docapkal do kuchyně jen v krátkém tričku a bleděmodrých kraťáscích, které měl na spaní.
„Tome?“ oslovil měkce svého nového brášku, který na židličce tiše pospával. Nebylo se čemu divit. Celou noc se balil a spal maximálně dvě hodiny. Na své jméno však pomalu otevřel oči, a když spatřil Billa, který před ním stál s překvapeným úsměvem, postavil se a otevřel mu svou náruč, krásně se usmívajíc.
„Tomííííííí,“ Bill nadšeně zapištěl a vrhl se svému miláčkovi do náruče. Nekonečně dlouho se objímali, vzájemně si vyznávali lásku a špitali slůvka něhy.
„Lásko, umačkáš mě,“ vyjeknul Tom se smíchem, protože Bill si jej ze všech sil tisknul k sobě. Na Tomova slova se odtáhl, ale pořád se tak mile chichotal. Tom si jej, teď už jemně, přivinul k sobě a packami sjel na jeho zadeček, který něžně stisknul. Posadil Billa na kuchyňský stůl a stoupl si mezi jeho roztažené nožky. Byl moc šťastný, když se podíval na to sluníčko před sebou. Nejenže byl Bill rozespalý. On nebyl ani namalovaný a ještě k tomu mu neposedné vlásky trčely na všechny strany. To teď ale vůbec nehrálo roli. Pro Toma to byl ten nejkrásnější a nejdokonalejší kluk, co kdy viděl. Pohrával si s jeho černými pramínky a vůbec nevěděl, co říct. Nikdo z nich vlastně nic říkat nechtěl. Ani Bill nechtěl ničit tuto krásnou chvilku slovy. Místo toho se k Tomovi začal pomalounku přibližovat. Jejich ústa splynula v tom nejdokonalejším polibku, který do té doby zažili. Jazyky obou se spolu pomalu, ale i vášnivě poplétaly a jeden se nemohl nabažit toho druhého. Po chvíli se od sebe odtrhli, stále se usmívajíc. Bill natáhl prstík, aby se mohl dotknout Tomovy hebké pleti.
„Proč jsi mě nevzbudil, plyšáčku?“ zeptal se nechápavě a klátil nožkama. Tom mu začal cuchat už tak dost zacuchané vlásky.
„Byl jsi tak sladký, když jsi spinkal,“ jemně mu skousl ouško a užíval si Billova blaženého předení, když jej laskal na krku. Najednou se však od něj odtáhl.
„Mám pro tebe překvápko,“ mrknul na něj spiklenecky a Billova očka se rozzářila.
„Vážně? A jaké, Tomi?“ vyzvídal, a když mu Tom nabídl svou ruku, slezl ze stolu a nechal se Tomem vést do předsíně.
Při pohledu na Tomovy kufry mu bylo jasné, že už tu nebude sám. Bude tu se svým andělem Tomem, který jej bude ochraňovat a milovat jej. Propletl si s Tomem prsty na ruce a procítěně jej políbil.
„Tomi, řekni mi, že to není jen krásný sen,“ zašeptal do polibku a nato se od něj Tom odtáhl.
„Není, broučku. Odteď už budeme jen a jen spolu. Nikdy to nebude jinak, slibuju. Jsi to největší štěstí, jaké mě kdy mohlo potkat…“ nedořekl, protože ucítil Billův teplý jazyk. A vůbec se tomu nebránil. Jen mu to ve stoje v předsíni přišlo dost nepohodlné. A na to přišel i Bill. Opustil jeho rty a vsunul ruce pod Tomovo tričko.
„Zlato, nevíš, kde je mamka?“ optal se svádivým hlasem a rukou stoupal stále výš.
„Šla nakupovat… ááách, Bille,“ vydechl Tom ztěžka, když mu Bill začal obratnými prstíky třít bradavky. Po tomhle doslova šílel. Bill si radostně výsknul.
„No, víš, já jen, že jsem ti neukázal tu moji postýlku, tak jsem si říkal, že… Tomíííí,“ vypísknul, protože Tom si jej v náručí odnášel nahoru. Jednou rukou se ho chytl kolem krku a druhou sjel na jeho zadeček a stisknul. Tom se jen usmál a loktem otevřel dveře Billova pokoje. Jemně jej položil do rozházených peřin a růži položil na noční stolek. Přisednul si k ležícímu Billovi a hladovým pohledem sjížděl jeho ploché bříško. Bill se rychle posadil a začal Toma chtivě líbat. Povystrčil svůj jazyk, a když mu odpovědí byla Tomova pootevřená ústa, zaklonil mu hlavu, aby se mohl dostat co nejdál.
„To se ti po mně tolik stýskalo?“ pronesl Tom pobaveně, jen co se od sebe odtrhli.
Bill horečně přikývnul.
„No a víš ty vůbec, jak dlouho to je? Když jsem šel spát v deset hodin, tak je to jedna, dvě, tři…“ Bill soustředěně počítal na prstech hodiny a Tom měl co dělat, aby se nezačal smát nahlas. Ospalý Bill s vlasy, které byly, jakoby proletěl chrastím, tu teď počítal a ani v nejmenším si nevšiml smějícího se Toma. Tom si vzal jeho ručky a schoval si je do dlaní.
„Počkej. Už nepočítej, trdýlko moje,“ špitl a jazykem pomalu vniknul do Billových rtů. Bill jen něco slastně zamručel a posadil se na Tomův klín. Zasypával jej smyslnými polibky a nedočkavě mu začal vyhrnovat XXL tričko. Tom se od něj narychlo odtrhl, aby si jej mohl přetáhnout přes hlavu a nato se opět vrátil k Billovým prokrveným rtům.
Nikdy se nelíbali tak hladově jako teď. Bill Toma povalil do peřin, obkročmo se na něj posadil a dál pokračoval v nekonečném líbání. Tom si jej za boky přitáhl blíž a užíval si Billových polibků na svém krku. Zavřel oči a zrychleně dýchal.
„Bille… b-bože můj,“ neudržel slastný sten, když mu Bill jazykem obkroužil jednu z jeho bradavek a začal ji sát. Bill se sám pro sebe pousmál. Věděl, jak na Toma. Chvíli si s ním ještě pohrával a potom se vrátil zpět k Tomovým rtům.
„Kde ses tohle, prosím tě, naučil?“ vykoktal Tom nevěřícně a hladil Billa po tváři.
Bill se ďábelsky zaculil. „Přece od mého plyšáčka,“ pípnul nevinně, ale pořád mu nedocházelo, proč se Tom neustále tak moc směje.
„Běž se podívat do zrcadla,“ šeptl mu Tom do ouška a s úsměvem sledoval nechápajícího Billa. Chvíli ležel a jen tiše vyčkával, ale když uslyšel z koupelny odnaproti hlasité vypísknutí, oblékl si tričko a šel se podívat za Billem.
„Copak, lásko?“ přitisknul se na jeho záda a špičkou jazyka si pohrával s Billovým ušním lalůčkem.
„Jak jsem se ti takhle mohl líbit?“ Bill na sebe nešťastně hleděl do zrcadla, ale pohled na Toma, který se neustále culil, mu na tváři také vykouzlil úsměv.
„Ty se mi líbíš vždycky,“ přiznal Tom a packou zajel pod Billovo krátké tričko. Najednou však uslyšeli zvuk auta a prásknutí dveří.
„Máma přijela,“ šeptl Bill a naposled se s Tomem políbili. „Tomi, běž napřed, já se upravím a přijdu za váma posnídat, hmm?“ nabídl Tomovi a očima se sháněl po svém hřebenu. Tom mu u dveří zamával.
„Miluji tě,“ poslal mu vzdušný polibek, a když mu Bill vyznání oplatil, zamířil dolů za Simone.
autor: Rachel
betaread: Janule
Jedním slovem SLADKÝ: 🙂
no hurááá už sou spoluuuu!!! a nikdy jinak!
ahoj přihlaš se do sonb sry za reklamu
nádherný…. x)) takový sladký… x)) těšim se na další dílek, je to úžasný…. x))
jééééééééééééé už jsem se nemohla dočkat
Jéé, to je krásný, sladký, pstě dokonalý x) Pohádka našich princátek krásně pokračuje. Tak to má být;) Už teď se celá třesu na pokráčko.
Tomi, Billi a Ijáček jsou nejlepšejší xD Všechny tři láskuju <3
Hej ale to je komlikovaný 🙁
až je někdy Simone nachyta tak to bude smutny 🙁
žišíí to je krásný.. vášnivý,úžasný, roztomilý..prostě dokonalý!! honem dáále!!
konecne!! Bill sa nezdaa 😀 akoze a Simone by tiez mohla dlhsie nakupovat 😀
Děkuju vám moc všem za ty krásný komenty a taky děkuju, že jste to vydrželi číst až do teď a doufám, že téhle povídce zůstenete věrní:-D Mám vás moc ráda:-D
já nevím jak ostatní,ale já tíhle povídce zůstanu věrná