autor: Angel + Tajemná Neznámá
Bill
Vnímám jen příjemné pohyby rukou té slečny, která mi právě upravuje frizuru. Zase budu mít vlasy všechny stejně dlouhé. Připadal jsem si divně, tak neúplně. Ostatně tak si připadám pořád. Neúplně. Zatímco mi slečna jménem Janet hrabe ve vlasech, aby zase byly jako dřív, nemůžu z hlavy dostat tu fotku a ten článek. Nemůžu jen tak zapomenout na dívku, kterou jsem viděl na obrázku. V hlavě se mi opět rozezní varovný poplach. Co když jí odněkud znám? Je moc hezká a prostě – ten její úsměv mi něco říká. Říká mi, že jsem ho už někdy viděl. A že ten úsměv možná dokonce patřil mně…
Francouzská topmodelka se vrátila do Nice. Z Německa. Z neznámého důvodu se vrátila do své rodné země, důvody, proč z ní odešla, byly neznámé a dodnes jsou obestřeny tajemstvím. Já tomu už vůbec nerozumím. Slečna je to pěkná, to nezapírám, ale zase mě štve, že jí nejspíš odněkud znám a mám ten známý pocit, že mě a jí prostě něco spojuje… Bille, prober se, tohle není pravda, není!
Tom
Akorát zamrkám. Snažím se probrat a zatřepu hlavou. Tohle snad není pravda, tomuhle já prostě nevěřím. Vůbec tomu nevěřím! Tohle přece není možný, pane bože… Já snad… Já se půjdu zahrabat, protože mám pocit, že jsem nebyl nikdy ten třetí. Ale jeden z mnoha, na který to Bill zkoušel. Opravdu mám najednou ten pocit, že můj sladkej, svatej Bill byl vždycky akorát tak děvka…
Když ho vidím, klečícího u Bushidových nohou s hlavou přirážející do jeho rozkroku… Asi to na WC nestihnu a šavli hodím rovnou tady v obýváku. Nevím proč, ale najednou mě popadne pocit, že tady něco prostě nehraje. Tohle by Bill neudělal, ještě se při tom nechat natáčet. No, sice vím, že není svatý, ale tohle je moc i na mě. Cítím, že tohle ještě nebylo všechno, co jsem viděl…
Bill se snaží zvednout, ale on ho tlačí čím dál níž a blíž ke zdi. Musím to video vydržet až do konce, musím to vidět! Scéna, kdy se Bill snaží vytrhnout a otevírají se dveře, je useknutá. Někdo tam vešel. Sakra… Jestli je to to, co si myslím… V podobné situaci jsem je nachytal a vypadalo to na pokus o Billovo znásilnění. Ale zda tahle situace byla ta, která si myslím, že to doopravdy byla, tak…
Počkat, ale proč mi tohle vůbec dal Jost? Sakra, proč se do toho čím dál víc zamotávám? Já už vůbec ničemu nerozumím, nechápu souvislosti. Je jasný, že to prase spolu s Jostem na nás něco pečou, ale proč? Proč tohle všechno, proč takhle? Kouknu na hodiny, Bill by měl zůstat u kadeřníka ještě nejméně hodinu a půl. Vezmu do ruky telefon, mám nebo nemám? Já vážně nevím, třeba Jost opravdu jen čeká, až se chytím do nějaké jeho pasti. Možná chce, abych trnul, možná mě chce oddělit od Billa, ale proč vlastně?
Váhám dlouho, než s telefonem vztekle praštím do rohu pokoje. Jdu se něčeho napít. Tohle je moc i na mě. Já ten nátlak prostě nevydržím, nevydržím to. Plán mi zatím dokonale vychází, ale pokud mi to překazí to prase nebo náš bývalý manažer, jsem v hajzlu. A ještě k tomu úplně sám. Jsem v hajzlu víc než předtím. Bille, už mi tě nemůžou sebrat, už ne…
Bill
„Tak a hotovo!,“ řekne slečna, která se tu víc než tři hodiny zabývala úpravou mého divně střiženého účesu. Je to naprosto perfektní!
„Wow, díky, je to naprosto úžasný!“ zaječím radostí. Když se dívám na toho dlouhovlasého týpka v zrcadle, nadšeně se usměju. Janet má opravdu zlatý ručičky. Zatřepu hlavou a dětinsky se chichotám.
„Děkuju moc,“ zašeptám, když se vidím už podruhé. Pořád se musím prohlížet. Asi budu i narcis. Ale přece se můžu chtít líbit, no ne? To je snad zločin nebo co?
Už se moc těším domů a taky na Tomovu reakci. Nevím, jestli bude stejně nadšenej jako já, ale doufejme, že se mu budu líbit. Podle toho, jak se ke mně předtím choval, mám pocit, že jemu na vzhledu vůbec nezáleží. Připadám mu podle všeho roztomilej. Tolik nových věcí, který mi pořídil. Tolik toho je, až se tomu nedá uvěřit. Kdybych ho neznal, řekl bych, že se mě snaží koupit za každou cenu. I telefon jsem dostal novej.
Popojedu na kolečkovém křesle opět ke stolku s časopisy. Vytáhnu z kapsy telefon a automaticky vytočím Tomovo číslo, aby mě mohl přijet vyzvednout. Hrozně se na něj těším a moc se mi po něm stýská. Nevím proč, ale on má obsazeno.
Tom
Chybí mi. Hodně. Neměl jsem ho tam jen tak nechávat samotného, ale musel jsem se dozvědět, co je na tom videu, než bude pozdě. Svalím se na pohovku a zabořím hlavu do polštáře. Ještě bych měl mít dost času se vzpamatovat. Neměl jsem pít žádný alkohol. I když jsem si jen slabě cucnul Jelzina, mám pocit, že se mi palice snad rozletí. Něco mi říká, že to nebude lihem, který mi stoupá do hlavy, já toho vydržím hodně. Tohle bude psychický… Dělám si na gauči pohodlí, ale jaksi to nejde, protože slyším, že mi zuřivě vyzvání telefon, který jsem hodil do rohu pokoje. Líně se zvednu z gauče a pokračuju směr telefon. Zvednu tu bezdrátovou zrůdu ze země a zmáčknu tlačítko pro přijetí hovoru…
„Tom Kaulitz, prosím,“ ohlásím se otráveným hlasem. Neměl jsem čas se zabývat jménem na displeji telefonu, jestli tam vůbec nějaké bylo.
„Ahoj Tome… Viděl jsi to?“ ozve se známý hlas. Jost. Já tu svini zabiju.
„Ne, neviděl,“ zašeptám a chystám se to zavěsit, ale David je rychlejší.
„Nelži, já to na tobě poznám,“ řekne jedovatým hlasem. Nejradši bych to znova zavěsil a přestal se s ním bavit, ale nevím, proč mě zajímá, co mi tím CD chce říct. Nechápu a musím se to dozvědět.
„Co ode mě vlastně chceš, Joste?“
„Vy chystáte comeback, že?“
„Co je ti po tom!“
„Takže to mám brát jako ano, Tome?“
„Jdi se vycpat!“
„Myslím, že budete potřebovat manažera.“
„Jako tebe? Dovol, abych se zasmál.“
„Kdo vás dostal tam, kde jste byli? Kdo vám k tomu pomohl? Pořád máte ještě hodně velký šance!“
„Jo, to jo. A ty jsi taky byl ten, kdo nás dostal do sraček. Odkopnul jsi nás, když jsme tě potřebovali nejvíc, když ses napakoval a pak jsi nás nepotřeboval. Nevím, jak s tím souvisí to video a už vůbec nevím, proč do toho musíš tahat Anise. Vůbec nechápu, co tím sleduješ, ale na mě jsi krátkej. My si můžeme sehnat vlastní lidi, my tě nepotřebujeme. Pokud nemůžeš zavadit o flek, řekni si třeba Anisovi.“
„Proč? Vím, jakou s Billem hraješ hru. Je nám to naprosto jasný, proto jsi toho tolik vyhazoval ještě dřív, než Bill dorazil. Proto jsi mu nakupoval tolik věcí. Chceš si ho k sobě připoutat. Nezapomínej, že já vím i o té holce, kvůli které se všechno tohle stalo. A ty přece nechceš, aby se to Bill dozvěděl, že? Chceš ho mít pro sebe, nebo se pletu?“
„Co… Co tím chceš říct?“
„Vezměte mě zpátky a všechno bude okay. Jestli se tak nestane, tvoje hra, kterou hraješ se svým bráškou, bude brzy v tahu. Mysli na to, kam jsem vás dostal. Mysli na to.“
„Jsi svině…“
„A kdo dneska ne, že…“
„To bys neudělal, Davide… To neuděláš…“
„Chceš se vsadit?“
„Drž už hubu, nebo ti jí osobně rozmlátím na kaši!“
„Myslím, že ještě rád mě vezmeš zpátky. Dávám ti tři dny. Dobře si to rozmysli. Pak dej vědět a ozvi se. Měj se, nazdar.“
Do hajzlu! Ta odporná svině! Sesunu se zády po zdi. Třeba jsem měl Billovi říct všechno, aby byl se vším dokonale smířený. Udělal jsem chybu. Ale copak chci tak moc, když ho chci mít pro sebe? Copak chci tak moc, když chci, aby bylo moje zlatíčko se mnou?! Ukápne mi slza vzteku. A po ní několik dalších. Teď jsem v pasti a nevím, jak z ní ven. Už párkrát nás David vydíral a je hodně těžký rozpoznat, kdy to myslí nebo nemyslí vážně.
Opět zazvoní telefon. Tentokrát je číslo dobře rozpoznatelný…
Bill
No konečně. Neřekl bych do Toma, jak dlouho se ještě bude vykecávat, zatímco já se tady vyloženě nudím a jsem vzteklej. Euforie z mých vlasů tu pořád ještě je, ale opadává. Nenápadně jsem si do tašky sbalil časopis s fotkou krásný slečny uvnitř, abych to mohl doma lépe prostudovat…
„Ahoj, miláčku, copak potřebuješ?“ zeptá se hlas na druhé straně. Nemohl jsem se tě dočkat, Tome… Nechal jsi mě čekat hodně dlouho…
„Ahoj, Tomí, já už jsem… Můžeš pro mě přijet, prosím tebe?“
„Jasně, já se jen oblíknu a hned jsem u tebe, vydrž.“
„Dobře, papa… Miluju tě, Tomi.“
„Já tebe taky, papa.“
S úlevou a nepříjemným zmatkem v hlavě se pořádně opřu do opěradel vozíku. Všechno mě bolí, potřebuju si na chvíli lehnout. A mám hlad. A prostě všechno. Potřebuju oddech. I když jsem toho vlastně dneska moc neudělal. Začnu si broukat podezřelou melodii a hlasitě zazívám. Dál odevzdaně čekám na svého miláčka.
Tom
Kdybych se předem nepodíval na displej, asi bych začal na Billa hystericky ječet. Asi bych mu i ublížil tím, co bych mu řekl. Zcela vytočenej kvůli Jostovi, chuďátko moje by to ani Billí nemusel pochopit. Obléknu se a vystřelím z domu. Nečekal jsem, že Bill bude tak brzy hotovej, vždycky ty jeho procedury trvaly několik dlouhých hodin a já pak měl doma lehárko. Pak to bylo takový příjemný nicnedělání. Když o tom tak přemýšlím, s invalidním Billem si asi jen tak neodfrknu.
Klíčky strčím do zapalování a nechám otevřít automatická vrata. Vyrazím směrem ke kadeřnictví, ve kterém se právě nachází můj poklad z nejmilovanějších. Pořád si přebírám v hlavě, co řeknu Jostovi a už teď jsem si v podstatě jistej, že ho pošlu do háje. Uchráním Billa před ním, už tolikrát jsem Billa ochránil. Nemělo by to být tak těžký, jak to vypadá. Zastavím před oním domem, kde si mám miláčka vyzvednout. Vystoupím z auta a vyběhnu schody.
To, co vidím, mi naprosto vyrazí dech…
„Lásko… Vypadáš… Je to úžasný…“ zakoktám se. Usmívá se na mě jako sluníčko. Je nádhernější snad víc, než kdykoliv předtím. Klidně bych se mu plazil u nohou, kdyby to po mně chtěl.
„Děkuju… Jedeme domů?“ vychrlí. Jen pokývám, zaplatím a Billa si zase nesu dolů. Je to zajímavý. Bill se chichotá, ale já mám co dělat, abych nesletěl ze schodů. Mít na zádech vozík a v náruči Billa je hodně náročný…
Když už konečně dolezeme do auta a nasoukáme se dovnitř, jsme najednou zase spokojený. Bill se usmívá jako sluníčko a já jsem v brzkém odpoledni úplně rozlámanej…
„Pojedeme někam na oběd? Mám hlad…“ šeptne Bill. Jen kývnu a vydáme se směrem k naší oblíbené pizzerii. Billa opět vyložím z auta, náročně se dokodrcáme až do restaurace… Ale jaké překvapení nás tam čeká…
autor: Angel + Tajemná Neznámá
betaread: Janule
ten Jost je vážně hajzl!!!! nemám ho ráda:D a Billvi to určitě sekne:-)
akorát teda to dvdčko, bože můj co se z toho vyklube:(
ale krásně napsaný samozřejmě:-)
Nádherný, jsem zvědavá, jak to bude dál, až se Bill rozpomene, nebo až mu to všechno David nedej bože vykecá. Hele, koho tam potkají, tak koho??? Takhle nelidsky to utnout….:-( Už se těším na další, jsem napjatá jak kšandy. xDD
… a to překvapení byl Jost, Anis a Julie, ne? 🙁 super, dál :-)))
to je nějakej trend tohle usekávání v nejlepšim…..xD
Joste, Joste! Nekňubo jeden, že se nestydíš!! Já zuřím, fakt! A co je v tý restauraci… Julia že? 😀 Úžasný, ty seš anděl Mučín 😀