slova: moře, brána, medvídek, polštář a kolo
žánr: twincest
počet slov: 344 (321)
žánr: twincest
počet slov: 344 (321)
autor: JaniczkaBk
Takže tady je drabble pro Cathy 😀 Slov má pouze 321, už jsem dál nevěděla co dopsat a nechtělo se mi do textu vnucovat nějaké slova. I hope, you like it 🙂
Bill se naposledy ponořil do ledového moře, aby si spravil vlasy a usmívaje se, zamířil k Tomovi na písečnou pláž.
Ten ležel na nízkém lehátku a spokojeně chrupkal. Bill dostal nápad.
Ďábelsky se zašklebil, natáhl se nad Toma a se smíchem své nové dredy vyždímal na Tomovo rozpálené tělo.
Ten vyděšeně zaječel na celé kolo a dezorientovaně vyletěl z pruhovaného lehátka.
„Panebože, Bille!“ zapištěl, hned si však uvědomil, jak moc ironické je vyslovit „panebože“ a hned za tím „Bille“.
Rychle, než Bill snad stihl zaprotestovat, ho popadl do náručí a rozeběhl se s ním dlouhou palmovou alejí, která jim svými listy nad hlavami tvořila skvostnou bránu do tropického světa.
Kopnutím rozrazil dveře jejich chatky a mrsknul s Billem rovnou na postel.
Pak si rozpustil dredy a skočil po Billovi. Nezačal jej však líbat, jak Bill předpokládal, nýbrž ho začal zuřivě lechtat.
Bill pištivě zařehtal a začal Toma svýma tenkýma rukama plácat všude, kam až dosáhl.
Když mu však přerazil nos a málem vyškrábal oči svou manikúrou, mrskl po něm jeho starší bráška péřový polštář.
Bill ho radostně přijal a tlumil do něj svůj hysterický smích, tentokrát zběsile kopajíc nohama.
Dvojčata se ale rychle unavila a jejich pohyby se stávaly pomalejšími, příjemnějšími.
Tom Billa jemně hladil po zádech a Bill naprázdno chňapal po jeho dredech, za které si ho chtěl přitáhnout a políbit.
„Tomeeee…“ zakňoural plačtivě. Tom svému dvojčeti konečně vyhověl a nechal se stáhnout k němu na postel celou svou vahou.
Dřevěná konstrukce zavrzala, zapraskala a ubohé nožky postele odlétly až ke dveřím chatky.
Chvíli bylo hrobové ticho, pak se dvojice zamotaná hluboko v peřinách, propadlá postelí, divoce rozesmála.
Bill se škrábal ven ze zbytků postele, aby zkontroloval napáchané škody, pak nad tím ale mávl rukou.
Nikdo se přeci nedozví, že to byli oni. Nikdo je neviděl…
Nebo snad… ?
Malý roztomilý plyšový medvídek v rohu místnosti svýma korálkovýma očima bedlivě pozoroval scenérii před sebou, potutelně své tenké rty stáhl do úsměvu.
autor: JaniczkaBk
betaread: Janule
úplně ten drabbl miluju:-) vážně skvělý
a medvídek je všechny napráská!! xD
Supéééér! Ten méďa nakonec je úplně nej!
Jezus,to je krásný…Roztomilý… 🙂
Totálně rozkošný ♥♥♥ Už dlouho tady nepřibyl žádný drabble, přitom já jsem vždycky tenhle styl naprosto milovala.
Mimochodem, úplně úžasný ♥ Hlavně ten méďa…