autor: Cathy
Zdravím vás všechny :). Po delší době jsem napsala jednodílku :). Jenom chci říct, že je taková asi trochu neobvyklá. Odehrává se sice v roce 1789, ale já jsem přece nemohla Tomovi ty dredy vzít, takže je to možná divný :D. Doufám, že se bude líbit a komenty mě potěší úplně všechny:). Hezký počtení.
„Tomi, to nesmíme,“ Bill vyskočil z postele a svůj pohled sklápěl dolů. Jeho svůdně namalované černé oči lehce zamrkaly a ústa se skroutila do jemného úsměvu.
„Ale Bille, nikdo nás neuvidí, pojď za mnou. Jenom jednu malou pusinku.“ Pohodil hlavou a jeho rozpuštěné dredy se rozlétly do všech stran. Vstal z postele a pomalu se přibližoval ke svému milovanému bratrovi. Chytil ho kolem pasu, přitáhl si ho k sobě a něžně jej políbil na nos.
„Ale Tome! Kdyby nás někdo uviděl, tak nás upálí! Nechci riskovat! Jsme bratři a to se v téhle době nesmí.“ Bill byl odjakživa trochu větší strašpytel než jeho bratr, který byl ochotný svůj život riskovat jenom proto, aby mohl to černovlasé stvoření teď a tady pomilovat.
Nechápali, kde je problém, vždyť se milovali a je jedno, že jsou bratři. Ale né, nikdo to nechápe. Ti biskupové, papežové a jiní církevní lidé si myslí, že člověk může milovat jenom osobu opačného pohlaví, natož aby se milovali sourozenci. Za všechny tyhle, jak oni říkali, „nestoudné a nemravné činy“ byli všichni uplováni, stejně jako čarodějnice.
„Bille, no tak. Vždyť je to tak dlouho, co jsme se naposledy milovali, prosím.“ Bylo to opravdu k nevydržení, když se museli schovávat do různých skrýší, jen aby si mohli dát pouhý polibek. Pouhé pohlazení je mohlo stát život.
„Já vím, ale tady to nejde. C-co třeba dneska večer v tom našem úkrytu dole u pole… hm?“ Bill po něm tolik toužil, ale strach byl silnější než chtíč. Radši se bude ukrývat, než aby se takřka dobrovolně nechal upálit.
„Tak dobře, ale slibuješ?“ Už tolikrát Bill večer stejně řekl ne, že to Tom teď potřeboval slíbit. Když Bill kývnul hlavou na souhlas, lehce se usmál. Dnes večer, konečně.
xXx
Bylo kolem deváté hodiny večerní, když se bratři potichu plížili, s dekou v ruce, k jejich tajné skrýši, kterou objevili nedávno u pole na kraji vesnice. Byl to vykopaný podzemní úkryt, kde sice nebylo moc místa, ale na jejich občasné milostné chvilky stačil. Nemohli říct, že je to tam zrovna pohodlné, ale nemohli si vybírat.
Když došli k menšímu kopečku, Tom nadzvedl veliký trs trávy a jim se naskytl pohled do temné podzemní díry. Po hlinitých „schodech“ si zalezli dovnitř, na zem položili deku, na kterou se následně posadili.
Tom Billovi zajel rukou do jeho uhlově černých vlasů. Druhou ho hladil po tváři a třel se svými rty o ty jeho. Bill pootevřel ústa a nechal bratrův jazyk, aby prozkoumával každý kousíček, každou skulinku. Bill mu pomalu zajížděl dlaní pod triko a hladil jeho hladké bříško a záda.
Tom jej položil na záda a začal mu vysvlékat jeho košili. Odpoutal se ústy od jeho rtů a jazýčkem začal přejíždět přes hubený krček a jel stále dolů. Jemně sál a skousával a malé červené flíčky hned ošetřoval jazykem. Bill potichu sténal a zajížděl svému bratrovi rukou do vlasů.
Ten se se svým laskáním zastavil u Billových již ztvrdlých rudých bradavek. Obkroužil je jazykem. Billův hlasitý sten. Jemně skousnul. Sten. Začal je střídavě brát do úst, sál je a objížděl dokola svým nadmíru mrštným jazykem.
Přesouval se stále níž a níž a níž. Rozepnul jeho kalhoty a rukou zajel do jeho napnutého klína. Přejel dlaní po celé délce Billova vzrušení, které sebou při tom doteku lehce cuklo. Shora se ozvalo vzrušené zavzdychání a spousta zdrobnělin Tomova jména. Bylo znát, že tohle se jeho bratrovi velice líbilo.
Podobné hrátky mohli provozovat maximálně jednou za měsíc, když nebyly vesnické slavnosti a jiné zcela bezvýznamné místní akce. Jenže kdyby se jich kdokoliv nezúčastnil, už by padala obvinění typu: „Je to čaroděj a dělá si doma nějaké lektvary.“ nebo „Nevěrník jeden.“ Proto dvojčata čekala na vhodný den, kdy se mohli odebrat na toto malé místo, o kterém neměl nikdo tušení, a tak nehrozilo prozrazení. K nim domů chodily stále nějaké návštěvy a tak mít chvilku pro sebe, bylo takřka nemožné.
Tom jemně zpracovával v ruce Billův penis. Občas se naklonil a políbil Billa na jeho vzdychající rty.
Pomohl si i druhou rukou a jenom cítil, že v jeho kalhotách už je také poněkud těsno. Pohled na vzrušeného bratra, dostával Toma do varu. Ale první Bill, až potom on. Takhle to bylo skoro vždycky a oběma jim to vyhovovalo.
Roztáhl Billovy nohy od sebe a natěsnal své tělo mezi ně. Rukama se zapřel o bratrova stehna a lehce dýchnul na špičku Billovy chlouby.
„Och bože,“ vypustil Bill z úst a musel si je rukou zacpat, aby nekřičel nahlas.
Tom se usmál a vzal jej celého do úst. Přejížděl jazykem nahoru a dolů, olizoval a sál vrcholek bratrova penisu, dokud neucítil v puse lehce nahořklou hustou tekutinu. Poslušně všechno polykal a slíbával zbytky z Billových stehen a břicha.
Tom pohlédl ke vchodu do jejich úkrytu.
„Neruším.“ Pronesl s úsměvem na tváři starý chlapík s šedivými vlasy.
Znamenalo prozrazení. A smrt…..
xXx
„…incestní poměr bratrů Kaulitzových je považován za hřích nejvyššího řádu, a proto jsou výše jmenovaní, za souhlasu celé církevní rady, odsouzeni k upálení za živa.“
Dvojčata byli přivázáni na dřevěných kůlech vedle sebe a jen se usmívali. Umřou spolu, to je to jediné, co si vždycky přáli.
„Rozsudek vynesen dne 1.září roku 1789 v Magdeburgu za přítomnosti celé rady. Nechť je oheň zapálen.“ Dokončil svůj proslov starý šedovlasý chlapík. Tom v něm poznal toho, co je ten večer nachytal. Jak se u „soudu“, jestli se tomu tak dalo říkat, dozvěděli, tenhle chlap je už nějaký pátek sledoval a věděl o jejich poměru. Tomuhle starci mohli děkovat za to, že visí na kůlu a pomalu, ale jistě jdou do pekla. Nebo snad do nebe?
Chytili se s Billem za ruce a zamilovaně se na sebe podívali.
„Nikdy tě nepřestanu milovat, bráško.“ Tak rád by Billa pohladil, ale ruce svázané za zády mu to jaksi nedovolovaly.
„Já tebe taky ne lásko.“ Odpověděl mu Bill a po tváři mu stekla jedna slza.
„Neplakej, budeme spolu,“ usmál se na brášku a oba se otočili na dav nadšenců, kteří byli celý žhaví na to, až se tady ti dva nemravní spratci roztečou a uškvaří.
Bill se sebejistě usmál a pronesl větu, kterou si tihle lidé pamatovali hodně dlouho, ale nikdo nevěděl, že se možná jednou stane pravdou:
My se jednou vrátíme a celý svět nás bude milovat!
O 200 let později. 1.září 1989.
Mladé ženě se v malém německém městě Magdeburg narodili dva krásní malí chlapečci. Dostali jména Bill a Tom.
Kaulitzovi…
autor: Cathy
to je tak nepředstavitelně krásné….o bože..nemám slov!
Hmmmmm tak to je krutý.
Tohle je prostě dokonalost sama =o*<33
mrtě
proč by to mělo být divný? je to luxusní…. nádhera, určitě stvoř ještě něco podobného!!
panebože.. to je nádherné. ježiši Cathy, ty seš úžasná.. není to vůbec divný?? je to krásnýý!!
no tak to je úžasný, naprosto dokonalý, jéžiš, to musim rozdejchat, omg…
Ou…hej, to je dokonalá povídka <3
Fakt luxus *YES* …..dýchat…děvče..dýchat xĐ
Hezky napsané….klidně by to jako mohlo mít pokračování :D:D
To je dokonalý! Juj,reinkarnace,moje posedlost… 🙂
Ha Cathy to bylo užasny… a takový dojmný *fňuk*… uplně krááásnýýý
Oh, nádhera…. Dejcha ,. dejcht…Dokonalost :-*
Hej, tohle je skvělý!!! Upe B.O.M.B.A.!!! Mocky se mi to líbí. Ani mě nenapadají slova, jak bych to popsala!! Nejvíc se mi líbila věta: My se jednou vrátíme a celý svět nás bude milovat! Smekám před tebou;)
super napad!!Fakt pekny..:-)
překrásný… x)) rozhodně to nemá chybu… x)) určitě ještě něco takovýho napiš…. x))
To je nádherné…………. ježiši totálně nádherné…. no Cathy, smekám a říkám, jsi úžasná a piš co můžeš nejvíce!!!!!!!!!!!!!!!!
Ten konec byl nejlepsi. Bozinku, oni se vratili. Je to dobre tajemny xD
to je supr 😀
díky moc všem, sem ráda že se to líbilo:-)
supééér:-D
Jeziis, to je nadhera!
wow.. fakt užasnýý!
ÚŽASNÝ'_D
běhal mi mráz po zádech ..užasný 🙂