autor: Pajule
„Mmm… to byl tedy vážně skvěle strávený Silvestr,“ probudil se Billi s téměř nesrozumitelnou větou. Avšak sotva co otevřel svá očka, udiveně se začal rozhlížet okolo sebe. Byla ještě pořádná tma, občas byla slyšet nějaká ta rána od ohňostroje či petardy a jeho pokoj byl v záři dvou svíček. Podíval se polekaně na hodiny. Bylo teprve za pět minut dvanáct. Usnul jen na půl hodiny! Juchůů! Vyskočil z postele, že půjde do koupelny, ale v tom stočil svůj pohled do kouta jeho pokoje, kde se něco pohnulo. Tom.
„Tomi?“ tichounce se optal, aby se ujistil, že je to skutečně jeho bráška.
„Chci se ti omluvit. Za vše, co jsem řekl. A především za to, že jsem tě uhodil. Omlouvám se,“ špitl dredáč, který seskočil ze skříňky na nohy a tichými kroky přešel až k černovlasému chlapci, který stál uprostřed místnosti.
„Tomi, promiň, já… já… nechtěl jsem,“ rozbrečelo se to křehké stvořeníčko, které se právě pláčem chvělo v bratrově náruči.
„Můžeme za to oba dva. Teď už to bude dobré, ano? Zapomeneme na to, ty můj Budulínku.“ Tomi se nadechl a políbil brášku do jeho jemných havraních vlásků. Ten však zvedl hlavinku a požadoval něco více. Jemně se otřel o bratrovy rty a začal si s nimi hrát. Přesunul se i k jeho ozdůbce, která zdobila pravou část plných rtů, ale v tom ho Tom od sebe lehce odstrčil. Billi se na něj překvapeně podíval.
„Už je Nový rok, lásko!“ vyjekl a v tu chvíli se začaly ozývat velké rány. Dredáč brášku šťastně objal a odběhl někam pryč. Sotva za pět vteřin se vrátil se dvěma sklenkami a láhví kvalitního šampaňského. Rozlil jej do skleniček a jednu podal Billovi. Společně vylezli na jeden z balkónů, oblečeni do teplých svetrů, aby mohli pozorovat skromný ohňostroj, který vytvářel někdo z místních obyvatel.
Tomi ovinul svoji ruku okolo bratrových ramen a zářivě se na něj usmál.
„Šťastný nový rok, bráško!“ vykřikl dredáč a věnoval bratrovi letmý dotyk rtů.
„Tobě taky, broučku.“ Šťastně se usmál. Ano, ale ono jinak než šťastně to nešlo. Ti dva už od pohledu byli neuvěřitelně šťastní. Momentálně mlčky došli až do obývacího pokoje, kde se s nově rozdělaným červeným vínem z roku 2004 posadili na černou sedačku. Každý si rozlil rudě červeného vína a v těsné blízkosti svému bratrovi se opřel. Tom pohotově vzal deku a oba přikryl. A oba neřešili nějaký čas. Bylo jim jedno, kolik právě ukazuje malá ručička kuchyňských hodin. Bylo jim jedno, co se děje okolo nich. Teď tu byli oni dva a nikdo jiný.
…………….
„Uuu, mě bolí hlaváá.“ Probudil jsem se s hlasitým zívnutím a prudce jsem vstal. To však byla chyba. Moje hlava! Jako by se měla rozletět na milion kousků, které už se nadají spojit.
„Á, Šípková Růženka se nám probudila,“ přišel do pokoje můj starší bráška s nějakým podnosem. Co na něm bylo už však nevím, protože jsem se svalil zpět do měkkých peřin.
„Šípkovou Růženku bolí hlavička,“ zakňučel jsem jako malé dítě, až jsem se sám sobě musel smát.
„Tak se pěkně posaď, přinesl jsem ti nějaké dobroty,“ pošeptal mi Tomi do ouška, když položil podnos na mé nohy. Líbnul mě na líčko pro dobré ráno a posadil se vedle mě. Měl na sobě ještě pyžamko. Ochotně jsem nadzdvihl okraj sněhobílé peřiny, aby si mohl ohřát své ledové nožky.
„Tak, aby tě nebolela hlava, tak to nevím, co ti dát, ale máš tu kávu, čaj, rohlíky a další a další nesmysly,“ ukazoval prstíčkem hbitě od jedné konvičky k druhé a od talířku k talířku.
„A tohle?“ ukázal jsem na mističku, která byla přiklopena jakýmsi víčkem od čehosi.
„To je tvoje oblíbené müsli s mlékem,“ usmál se na mě a brnknul mi po nose.
„Jů, dáš si se mnou?“ vypískl jsem a než jsem stačil cokoli dalšího říct nebo namítnout, už jsem ucítil ve své puse studený kovový předmět a především svoji oblíbenou chuť müsli s mlékem a spoustou ovoce. To byla ta nejlepší snídaně, které existuje. A kterou uměl tak výborně připravit jen můj brouček Tomi.
autor: Pajule
betaread: Helushka
peckaaaa……..dáááál
*suprrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr*
oni se v každym díle chova upe jinak
Aduska: A to je ten účel 😉 Pro někoho možná nepochopitelný, ale…bude to hodně znamenat v následujících dílech..;-)
taky mi přijde, že jednou se chovaj tak a pak zase jinak, ale jestli je to účel, tak sem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál… x)) moc hezky napsaný….x)) těšim se na další dílek, je to zajímavý…. x))